2.   Středověká literatura   2.1.   Evropská literatura   2.1.1.   Evropská literatura - základní informace
                  2.1.2.   Literatura náboženská
                  2.1.3.   Literatura světská
          2.2.   Orientální literatura   2.2.1.   Indická literatura
                  2.2.2.   Perská literatura
                  2.2.3.   Čínská literatura
                  2.2.4.   Arabská literatura
          2.3.   Počátky našeho písemnictví   2.3.1.   Počátky našeho písemnictví - základní informace
                  2.3.2.   Písemnictví staroslověnské
                  2.3.3.   Období zápasu dvou kultur
                  2.3.4.   Krátké období vítězství latiny a pronikání češtiny
          2.4.   Vznik česky psané literatury   2.4.1.   Vznik česky psané literatury - základní informace
                  2.4.2.   Počátky laicizace a zčeštění literatury
                  2.4.3.   Česká literatura v době vlády Lucemburků
                  2.4.4.   Literatura předhusitská, husitská a polipanská

 

2.1. EVROPSKÁ LITERATURA

Klikni zde :-).

 

2.2. ORIENTÁLNÍ LITERATURA

Klikni zde :-).

 

2.3. POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ

 

2.3.1. POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ – ZÁKLADNÍ INFORMACE

 

Odrážka

pol. 9. st. – poč. 15. st.

Odrážka

česká literatura patří k nejstarším v Evropě (přes 1100 let)

Odrážka

kulturní jazyky jsou:

Odrážka

staroslověnština

Odrážka

latina

Odrážka

čeština

 

Některé zvláštnosti literárního vývoje ve starší době

1. Vývoj české literatury je velmi dlouhý, pramenně se dá sledovat v rozpětí - vezmeme-li v úvahu i tvorbu staroslověnskou - delším než jedenáct století.

2. Nejstarší česká (staroslověnská) literatura má mimo jiné dva hlavní specifické rysy, které se vyskytovaly v období středověku. Obě tyto zvláštnosti byly podmíněny životními a kulturními podmínkami ve středověku, první hlavně technikou rozšiřování literárních děl a druhá středověkým světovým názorem. Jde o:

Odrážka

ústní (orální) ráz tvorby

Odrážka

a nezájem o tematickou původnost.

 

Ústní (orální) ráz tvorby

Odrážka

souvisel zejména s malou znalostí písma ve středověku

Odrážka

středověký šlechtic nepotřeboval umět číst a psát, protože písemnosti za něj vyřizovali jiní

Odrážka

proto bylo literární dílo vnímáno především poslechem a to si vynutilo orální zaměření slovesnosti

Odrážka

důsledkem tohoto stavu bylo:

Odrážka

zvláštní obliba ve verši  veršované tvorbě

Odrážka

do poloviny 14. stol. nebyl verš typickou výrazovou formou pro lyriku nebo pro subjektivizaci literárního projevu

Odrážka

označoval to, co bychom dnes nazvali „literárností – tj., že daný text patří do oblasti literatury, že nejde o běžnou promluvu

Odrážka

zveršovávaly se proto i takové texty, u jakých to dnes není obvyklé, např. slovníky

Verš se dobře uplatňoval zejména proto, že na jedné straně napomáhal paměti (mnemotechnická funkce) a na druhé straně usnadňoval vnímání. Zaměření na hlasitý přednes vykonávalo také tlak na kompozici, která musela být přehledná a podle dnešních hledisek vypadá často jako zbytečně rozvláčná. V důsledku orální realizace se dále profesionalizovali přednášecí (přednašečům z povolání se říkalo žakéři nebo žertéři) a existoval těsný kontakt mezi přednašečem (který splýval v očích publika s autorem) a jeho posluchačstvem. Literární projev byl často opravdovým dialogem mezi přednašečem a publikem, a to tím spíše, že přednašeč musel reagovat na chování publika během přednesu.

 

Nezájem o tematickou původnost

Odrážka

byl podmíněn středověkým přesvědčením, že všechna moudrost světa je obsažena:

Odrážka

v bibli

Odrážka

a ve spisech církví uznaných autorit

Odrážka

takže:

Odrážka

nelze nic nového objevit

Odrážka

a je možno pouze názory autorit srozumitelněji tradovat a různě komentovat – to se plně uplatňovalo ve středověké vědě – filozofie, medicína, právo, teologie

Odrážka

zábavná literatura normálně zpracovávala „hotová" témata  legendy, rytířské a hrdinské eposy, ...

Tematická nepůvodnost nebyla tedy pociťována jako nedostatek, ale naopak jako normální zjev. Ze středověkého názoru na svět, který je chápán jen jako odlesk (a z hlediska poznávajícího jedince symbol) světa nadpozemského, vyplýval i zvláštní způsob zobrazování, směřující k obecnosti a k abstraktnosti. Skutečný život se zobrazuje v literatuře jen nepřímo a jakoby oklikou, často prostřednictvím dnes již těžko srozumitelných symbolů. Nebylo totiž zájmu o zobrazení individuálnosti ani o umělecké poznávání reálného hmotného světa, avšak šlo o podání obecně platného abstraktního obrazu; jestliže dnes usilujeme o zobrazení typičnosti prostřednictvím konkrétního obrazu, středověk postupoval obráceně.

 

Další zvláštnosti české středověké literatury

Středověk neměl také smysl pro zachycení vývoje.

Proto se také jeví naše středověká literatura jako:

Odrážka

literatura bez generací

Odrážka

literatura bez autorů, neboť naprostá většina dochovaných děl je anonymní (a to se prodlužuje i do dalších dob, zčásti až do 18. století, např. u kancionálových písní)

Odrážka

autor byl totiž – viděno dnešníma očima – jakýmsi řemeslníkem, který normálně pracuje na objednávku – je pouhým opisovačem původního textu, který může jen minimálně pozměnit

Odrážka

zpracovával něco předem daného

Odrážka

stejně tak postupovali středověcí malíři, stavitelé

Odrážka

literární tvorba je více abstraktní, nežli konkrétní – nezabývá se reálným životem, světem

Odrážka

proto se autor spíše zabývá formou, jakou sděluje příběh, než příběhem samotným – hlavní je jazyková stránka díla

Středověk si liboval v kultu básnické formy a předpisy pro to, jak mají vypadat literární díla po jazykové stránce, byly rozpracovány do podrobností, o jakých se dnešnímu spisovateli ani nesní.

V husitském období se literární formy radikálně změnily v souvislosti se zaměřením literatury na široké lidové masy a literatura si všímala více otázek konkrétního života. Tak se ztrácela její abstraktnost, i když se nový obsah vyjadřoval v náboženské formě. Toto směřování k realitě a souběžné uplatňování jedince sílí v 16. století, ale v pobělohorské době pozorujeme zase v souvislosti s refeudalizačními snahami ožívání prvků známých ze středověku. Není tu však již středověké abstraktnosti, i nejodtažitější problémy se traktují v podobě smysly postižitelných obrazů, často z každodenního života. Na druhé straně však se znova posiluje orální ráz části literární tvorby v souvislosti s rozvojem kazatelství. Literární život blízký dnešnímu se vytváří až od konce 18. století souběžně s nástupem obrození.

 

2.3.2. PÍSEMNICTVÍ STAROSLOVĚNSKÉ

 

Odrážka

pol. 9. st.

Odrážka

Velká Morava

Odrážka

pronikání křesťanství

Odrážka

ze západu (z východofrancké říše, expanze)

Odrážka

z východu (z Byzance)

Odrážka

863 – příchod Konstantina–Cyrila a Metoděje (Soluň)

Odrážka

význam

Odrážka

politický (hráz proti francké expanzi)

Odrážka

náboženský (křesťanství v jazyce slovanském)

Odrážka

literární (základ slovanského písemnictví)

Odrážka

staroslověnština – 1. slovanský kulturní jazyk  i jazyk liturgický

Odrážka

písmo

Odrážka

starší hlaholice (z malých písmen řecké abecedy) – 1. slovanské písmo

Odrážka

mladší cyrilice (z velkých písmen řecké abecedy) – základ azbuky

Odrážka

nejstarší texty – náboženské a bohoslužebné, srozumitelné lidu

 

Kulturněhistorické východisko

Základy k slovesné kultuře našich předků byly položeny v druhé polovině 9. století na Velké Moravě. Byl to stát s neobyčejně vysokou úrovní uměleckého řemesla a hmotné kultury vůbec, jak ukazují stále nové objevy archeologických výzkumů lokalit na jižní a východní Moravě (Mikulčice, Pohansko, Staré Město u Uherského Hradiště). Analogicky značné výše dosáhla i duchovní kultura tohoto státu. Souvisela s šířením křesťanství napomáhajícího rozvoji feudálního zřízení zejména vzorem pevné organizace a představou jediného vládce.

 

Mapa Velké Moravy - Encyklopedie Diderot

 

1. křesťanství sice zpočátku začalo k nám pronikat ze západní Východofrancké říše spolu s latinou jako obřadní řečí (v první polovině 9. století)

2. existují už zároveň hospodářské a kulturní styky s Byzancí

3. do této říše se prý také obrátil velkomoravský kníže Rostislav r. 862 na císaře Michala III. s touto prosbou:

Odrážka

„Náš lid se odřekl pohanství a drží se křesťanského zákona. Nemáme však takového učitele, který by nám pravou křesťanskou víru vyložil v našem jazyku... Nuže, pošli nám, pane, takového biskupa a učitele. Od vás se zajisté vždy šíří dobrý zákon do všech krajin." (Život Konstantinův.)

Odrážka

Císař prý tehdy řekl filozofu Konstantinovi: „Slyšíš, filozofe, co praví? Jiný toho nemůže vykonat, leda ty. Hle, tu máš hojné dary, vezmi si svého bratra opata Metoděje, a běž. Neb vy jste Soluňané a Soluňané všichni hovoří čistě slovansky." (Život Metodějův.)

4. historicky je doložen příchod Konstantina (později přijal v klášteře jméno Cyril; 869) a Metoděje ( 885) na Velkou Moravu r. 863

5. před příchodem na Velkou Moravu:

Odrážka

vytvořili první slovanské písmo, hlaholici (za použití řecké abecedy a některých písem orientálních)

Odrážka

do slovanského jazyka zároveň přeložili i některé části bible a základní texty potřebné k bohoslužbě (modlitby, písně, mešní knihy)

Odrážka

do písemnictví zavedli slovanskou řeč (tzv. staroslověnštinu  jazyk tehdejší slovanské Soluně)

Odrážka

"soluňština"  = staroslověnština byla podobná jazyku Velké Moravy jako je dnes čeština podobná slovenštině

6. cyrilometodějská mise byla i misí:

Odrážka

politickou

Odrážka

rychlé vytvoření domácího duchovenstva jako hráze proti kléru cizího původu, jenž se stával nástrojem rozpínavosti Východofrancké říše ohrožující Velkou Moravu úsilím o pronikání na východ

Odrážka

kulturní

Odrážka

vznikaly texty:

Odrážka

právní povahy  Zákon sudnyj ljudem, Nomokanon

Odrážka

vzdělavatelné  Paterik

Odrážka

ideové  Proglasъ, Život Konstantina a Život Metoděje (tzv: Panonské legendy)

 

Proglasъ

Odrážka

je předmluva k překladu evangelia složená snad samým Konstantinem

Odrážka

veršovaná podoba

Odrážka

hlásící se k byzantské kulturní sféře

Odrážka

nejstarší dochovaná slovanská báseň

Odrážka

básnická krása  přenesená pojmenování (zvl. přirovnání), oslovení

Odrážka

zdůrazňuje právo člověka naslouchat bohoslužbě konané v jeho mateřském jazyku a patetickým slohem opěvuje překlad Písma do slovanského jazyka jako základ kultury všem přístupné

Odrážka

opírá se o výrok apoštola Pavla:

Odrážka

„Chci raději pět slov pověděti, / a svým rozumem je říci, / aby i všichni bratři rozuměli, / než deset tisíc slov nesrozumitelných."

Odrážka

autor své citové zanícení spojil se složkou racionální, neboť obrazně ukazuje obecný význam kultury v životě národa:

Odrážka

 „Nahé jsou zajisté všechny národy bez knih / a nemohou bojovati bez zbraní / s protivníkem našich duší, / uchystáni za kořist věčné muky. / Národové, kteří nemáte rádi nepřítele / a hodláte zápolit s ním mocně, / otevřete pozorně dveře rozumu, / když jste přijali nyní zbraň tvrdou."

Odrážka

program cyrilometodějské mise

Odrážka

právo na zpřístupnění nejvyšších kulturních statků (v tehdejší době to bylo náboženství) srozumitelným jazykem všemu lidu = počátek demokratizace kultury

Odrážka

proklamuje nutnost vzdělanosti

Odrážka

formulování literárního „programu"

 

Život Konstantinův, Život Metodějův

Odrážka

starší název  Moravskopanonské legendy nebo Panonské legendy

Odrážka

prozaická díla staroslověnské literatury

Odrážka

patří mezi nejcennější po umělecké stránce i pro svou pramennou hodnotu

Odrážka

jsou pojaty jako obrana díla obou „věrozvěstů", slovanské bohoslužby

Odrážka

napsána po smrti obou bratří nejspíše jejich žáky

Odrážka

vzájemně se doplňují obsahově, liší se však uměleckým projevem autorů

Odrážka

jde o rozdíly vyplývající z různých spisovatelských individualit

Odrážka

srovnej pasáže o vyslání mise na Velkou Moravu

Odrážka

Život Konstantinův

Odrážka

Císař shromáždiv sněm a povolav Konstantina filozofa, oznámil mu tuto věc a pravil: ,Vím, filozofe, že jsi zemdlen, ale jest třeba, abys tam šel, neboť tuto věc nemůže nikdo vykonat tak, jako ty.' Filozof odpověděl: ,Ač jsem zemdlen a churav na těle, půjdu tam s radostí, majíli knihy v svém jazyku.' Císař mu pravil: ,Děd můj i otec můj i mnozí jiní pátrali po tom, ale nenalezli toho. Kterak tedy to mohu já nalézti?' Filozof řekl: .Kdopak může napsati řeč na vodě nebo získati si jméno kacíře?' Odpověděl jemu císař se strýcem svým Bardou: ,Chcešli ty, může ti to dáti Bůh, který dává všem prosícím bez pochybování a otvírá tlukoucím.' Šel tedy filozof a podle dávného svého obyčeje oddal se modlitbě i s jinými pomocníky. Vbrzku mu je zjevil Bůh, který slyší modlitby svých služebníků, a ihned složil písmena a začal psáti slova evangelia: Na počátku bylo Slovo, a Slovo bylo u Boha, a Bůh byl Slovo."

Odrážka

Život Metodějův  zmíněno již výše

Odrážka

Císař prý tehdy řekl filozofu Konstantinovi: „Slyšíš, filozofe, co praví? Jiný toho nemůže vykonat, leda ty. Hle, tu máš hojné dary, vezmi si svého bratra opata Metoděje, a běž. Neb vy jste Soluňané a Soluňané všichni hovoří čistě slovansky."

Život Konstantinův

Odrážka

psán stylem hojně využívajícím metafor, přirovnání, rétorických prvků, citátů z Písma

Odrážka

jeho těžiště je ve stránce teologickospekulativní

Odrážka

soustřeďuje se na filozofickou problematiku Konstantinova díla  především na teologickou obhajobu práva na slovanskou bohoslužbu

Život Metodějův

Odrážka

je prostší, těžiště je ve vyprávění událostí ze života Metodějova

Odrážka

podrobně líčí spory s německými biskupy a události na Velké Moravě do r. 885

 

Přestože jde o díla především historická a apologetická, která přinášejí některé důležité zprávy o životě a práci obou věrozvěstů i o poměrech na Velké Moravě, musíme brát údaje přece jen s rezervou, neboť někde jsou poplatné dobové literární konvenci a svému teologickému zaměření; je tomu tak např. v číselné symbolice ve středověku oblíbené  např.: v Životě Konstantinově hraje důležitou úlohu číslo sedm:

Odrážka

Konstantin byl prý poslední ze sedmi dětí, ...„potom ti dobří rodičové shodli se na tom, že zachovají čistotu a nebudou již spolu obcovati a po čtrnáct let nepřestoupili tohoto předsevzetí"...

Odrážka

Konstantin zemřel ve 42 letech, papež choval jeho mrtvé tělo 7 dní v rakvi atd.

 

Kyjevské listy

Odrážka

jediný rukopis, který se nám z velkomoravské doby dochoval v původní podobě

Odrážka

o ostatních památkách máme jen nepřímé svědectví (např. zmínky v Životě Konstantinově a Metodějově)

Odrážka

kromě toho se o jejich původu usuzuje podle bohemismů v pozdních opisech dochovaných v prostředí ruském nebo jihoslovanském

Odrážka

je dokladem střetu západní a východní kultury

Odrážka

jde o zlomek překladu mešních formulářů

Odrážka

hlaholicí psaný zlomek misálu (mešní knihy) – v originále

Odrážka

misál obsahuje pokyny o slavení mše, kalendář včetně údajů o datu velikonoc a různé liturgické úkony vážící se k jednotlivým liturgickým dnům

Odrážka

po stránce jazykové je zajímavé to, že na některých místech jsou patrné prvky veršové výstavby

 

Paterik (Knihy otců)

Odrážka

vyprávění o mniších, vzdělavatelná četba

Odrážka

církevní otcové  dvě skupiny východních a jedna skupina západních církevních doktorů, které oficiální katolická církev uznala za hlavní učitele a šiřitele křesťanství; autoři náboženských textů z prvních osmi století. Jejich díly (i ostatních křesťanských autorů rané doby) se zabývá patristika. K východním církevním otcům patří např. Jan Zlatoústý, Basileios Veliký, Athanasios, Řehoř Naziánský, k západním církevním otcům např. Ambrož, Augustinus, Řehoř, Jeroným. Zobrazováni jsou obvykle jako biskupové s individuálními atributy. Skupina církevních otců byla oblíbeným tématem malířství a sochařství od středověku po baroko. Skupinová zobrazení církevních otců jsou známa hlavně z období baroka, v Čechách např. na fasádě klementinského kostela sv. Salvátora v Praze (od J. J. Bendla a jeho dílny) či pod kupolí malostranského kostela sv. Mikuláše v Praze (od I. F. Platzera a jeho dílny).  podle Encyklopedie Diderot

 

Zákon sudnyj ljudem (pro laiky) a Nomokánon (církevní předpisy)

Odrážka

právnická literatura

 

Další literatura

Odrážka

modlitby, překlady částí bible

 

Hlaholská a cyrilská abeceda - Encyklopedie Diderot

   

Převzato z http://www.moraviamagna.cz/texty/t_kyjevs.htm

   

Ukázka hlaholského textu první orace (kolekty) ze čtvrté mše všední
Část moravského misálu z 9. století. Opis byl pořízen na Moravě koncem 9. nebo počátkem 10. století, fol. 4v. Knihovna Akademie věd Ukrajinské republiky v Kyjevě.

Přepis do češtiny:

Cěsarьstvě našemь, Gospodi,
milostьjo tvoejo prizьri,
i ne otъdazь našego tuzimъ
i ne obrati nasъ vъ plěnъ
narodomъ poganьskymъ.
Christa radi, Gospodi, našego
i že cěsaritъ sъ Otьcemь
i sъ Svěntymь.

Český překlad:

Na království naše, Pane,
milostí svou pohlédni (milosrdenstvím svým shlédni),
nevydej našeho cizím
a nás nedej v zajetí
národům pohanským.
Pro Krista, Pána našeho,
který kraluje s Otcem
a s Duchem svatým.

Latinský originál:

Rege nostras domine
propitius voluntas,
ut nec propriis
iniquitabilis implicentur,
nec subdantur alienis ...

Překlad z latiny:

Řiď, Pane,
milostivě naše vůle,
aby se ani do vlastních
nepravostí nezapletly,
ani se nepoddávaly cizím ...

Vysvětlivky:
orace = slavnostní řeč, proslov; liturgická modlitba


 

Ve svém dalším vývoji musela překonávat staroslověnská vzdělanost mnohé a velké obtíže, zejména narazila na odpor bavorských kněží, kteří pokládali Velkou Moravu za svou zájmovou oblast a nezastavili se ani před násilím (Metoděj byl skoro tři roky vězněn) a osočováním u panovníka a u papeže. Rozvoj staroslověnské vzdělanosti nebyl však úplně zastaven ani vyhnáním žáků Metodějových po jeho smrti knížetem Svatoplukem a ani po zániku Velké Moravy (r. 906), neboť v té době se již staroslověnská vzdělanost uchytila v Cechách. Český stát – jak ukazuje zcela nedávný archeologický průzkum Pražského hradu – navázal na velkomoravskou tradici a rozvíjel ji. Staroslověnská kultura přetrvala jen v Sázavském klášteře (kulturní centrum přemyslovského státu) – do 11. st.

 

2.3.3. OBDOBÍ ZÁPASU DVOU KULTUR  BOJ LITERATURY STAROSLOVĚNSKÉ A LATINSKÉ

Kulturněhistorické východisko

Ve 2. polovině 9. stol. byly Čechy pod nadvládou Velké Moravy. Kníže Bořivoj, první historický Přemyslovec, přijal na Velké Moravě křest. V roce 895 se Čechy poddaly východofranské říši a po zániku Velké Moravy se centrum české státnosti přeneslo do středních Čech, kde rozhodující postavení získali v 10. stol. Přemyslovci. Český stát byl v lenní závislosti na východofranské a Římskoněmecké říši. Kníže Boleslav I. připojil Moravu. Boleslav II. vyvražděním Slavníkovců v roce 995 dokončil sjednocení Čech a ovládl Krakovsko; to však po jeho smrti připadlo Polsku, stejně jako Morava. Kníže Oldřich asi v roce 1019 definitivně připojil Moravu, čímž bylo dotvořeno jádro českého státu. Kníže Břetislav I. zavedl nástupnický princip seniorátu a pro mladší členy rodu úděly na Moravě. Kníže Soběslav I. připojil roku 1136 Horní Lužici. Roku 1182 byla Morava povýšena na markrabství.

 

Mapa českého státu v 10.  12. století - Encyklopedie Diderot

 

1. r. 905  906 se rozpadá Velká Morava  rozvrácena vpádem Maďarů do Evropy

2. těžiště státního a kulturního života se přeneslo do Čech

Odrážka

vytváří se zde silný feudální stát se všemi příznaky snah o likvidaci někdejší kmenové roztříštěnosti země a o její politické sjednocení (např. vyvraždění rodu Slavníkovců r. 995)

3. dochází k oficiální politické podpoře křesťanství a likvidaci pohanství

4. 10. a 11. století je charakteristické postupným vytlačováním staroslověnštiny a vítězstvím latiny

5. písemnictví mělo nadále výlučně církevní ráz

Odrážka

střediskem kultury a hospodářského života se stávají kláštery

Odrážka

vznikají tak knihovny, ale přímo písařské dílny, tzv. skriptoria, a také už školy

Odrážka

jejich zakládání podporoval sám panovník (první, ženský klášter byl založen na Pražském hradě při kostele sv. Jiří), neboť kláštery, tehdy střediska ideového pokroku, podporovaly utužení panovníkovy moci

6. střediskem staroslověnské vzdělanosti se stává Sázavský klášter

Odrážka

Sázavský klášter  klášter v Sázavě. Čtvrtý nejstarší klášter v Čechách. V roce 1009 zde vznikla kolem poustevníka a pozdějšího světce Prokopa řeholní komunita, přetvořená 1034 knížetem Oldřichem I. v konvent řehole sv. Benedikta. Až do roku 1097 zde byla provozována staroslověnská liturgie (mimo jiné uctíváni i ruští světci Boris a Gleb), poté klášter osazen benediktiny latinského obřadu. V roce 1785 zrušen, v 19. stol. z části pseudorenesančně přebudován na zámecké sídlo. V jádru komplex románských staveb, od 1315 gotická přestavba, barokní úpravy. Z gotické fáze dochováno kněžiště kostela, arkády nedostavěného chrámového trojlodí a část kapitulní síně s gotickými nástěnnými malbami mariánského cyklu. Národní kulturní památka.  podle Encyklopedie Diderot

7. střediskem latinské vzdělanosti se stává biskupství v Praze (zal. r. 973)

 

 

Sázavský klášter

 
 

 
     
 

Historie Sázavského kláštera  převzato z http://www.svprokopsazava.cz/klaster.htm

 
 

Klášter na Sázavě byl založen roku 1032 z popudu knížete Oldřicha. Prvním opatem byl svatý Prokop. Ustanovení za opata proběhlo pravděpodobně za vlády Oldřichova syna Břetislava. Podle jedné legendy sv. Prokop ustanovil bratřím pravidla podle vzoru sv. Benedikta, avšak klášter nebyl typicky benediktinský. Největší odlišností byla zde praktikovaná slovanská cyrilometodějská bohoslužba. Na základě dochovaných literárních památek, jejichž vznik mnozí odborníci kladou na Sázavu (Pražské hlaholské zlomky a první část Remešského evangeliáře), se usuzuje, že šlo o bohoslužbu ve východním byzantskoslovanském obřadu.

V Sázavském klášteře byla hned od počátku také teologická škola. Byla velmi potřebná pro to, aby v tomto jediném českém řeholním domě se slovanským obřadem byl vzděláván mnišský a kněžský dorost. Učitelem a vůdcem mladých řeholníků i jiných žáků byl sám opat Prokop. Výborně znal slovanské písemnictví, sám přepisoval a učil bratry přepisovat slovanské evangeliáře, žaltáře i všecky jiné liturgické knihy. V klášteře se pěstovala i jiná umění, zejména zpěv, malířství a stavitelství. Tak vznikla na Sázavě první umělecká česká škola, a tento klášter se stal pro český lid nejen úrodnou štěpnicí zbožnosti a bohabojnosti, ale i bohatým zdrojem ušlechtilé vzdělanosti.

Po Prokopově smrti Spytihněv, syn Břetislava II. vyhnal roku 1056 slovanské mnichy ze Sázavy. Sázavský klášter převzal německý opat s břevnovskou komunitou. Mniši s opatem Vítem se uchýlili do některého basiliánského kláštera v Uhrách. Byl to pravděpodobně klášter na Visegrádu nad Dunajem, kde byli řečtí i slovanští mniši. Pokud ne již dříve, tak zcela jistě nyní a zde přijali východní obřad, který si podrželi i po návratu do Čech. To se stalo v roce 1061, kdy zemřel Spytihněv a z vyhnanství v Uhrách se vrátil Vratislav, jež v Praze nastoupil na trůn.

Vratislav se stal ochráncem sázavských slovanských mnichů a podporoval i stavební rozvoj kláštera. Po smrti Víta se stal opatem Prokopův syn Jimram (po r. 1078). Zanedlouho ho však vystřídal poslední slovanský opat – Božetěch. Ten byl opatem do r. 1096, kdy byli slovanští mniši podruhé a definitivně vyhnáni ze Sázavy. Příčinou byla mimo jiné nesvornost mnichů. Klášter převzal na počátku roku 1097 probošt břevnovského kláštera Děthard, který zde uvedl konvent mnichů latinských. Slovanské bohoslužebné knihy, které zůstaly na Sázavě, byly úplně zničeny a poztráceny. Někteří mniši se uchýlili do východních klášterů v Uhrách, jiní se museli zříci slovanské cyrilometodějské bohoslužby a byli přijati zpět do některého kláštera s latinskou bohoslužbou.

Sázavská slovanská komunita zůstávala ve spojení se slovanskými basiliánskými monastýry nejen v Uhrách a Slovensku, ale i na Rusi (kyjevopečerská lávra). O tom svědčí dar ostatků ruských kněžiců a mučedníků sv. Romana Borisa a sv. Davida Gleba, které byly věnovány sázavským mnichům někdy po r. 1071. Tito mučedníci byli na Rusi r. 1071 připočteni mezi světce a zemské patrony. Také mnohé dochované literární památky, především životopisy světců, svědčí o čilé kulturní výměně mezi východními kláštery na Rusi a Sázavou.

 

10. století

staroslověnská tvorba

Odrážka

ještě se rozvíjí velkomoravská tradice

Odrážka

nejstarší památky byly staroslověnské a oslavovaly příslušníky vládnoucího rodu Přemyslovců např:

Odrážka

Život sv. Ludmily

Odrážka

Život sv. Václava  tzv. první staroslověnská legenda o sv. Václavu

Odrážka

Kánon o sv. Václavu

Odrážka

proč právě oslava panovnického rodu?

Odrážka

glorifikace a nedotknutelnost vládnoucí dynastie, v jejíchž žilách koluje krev svatých předků rodu

Odrážka

politické podpoření v úsilí o centralizaci panovnické moci

latinská tvorba

Odrážka

od poloviny 10. století vznikala pro české kulturní potřeby i literatura latinská

Odrážka

vliv na vznik latinské literatury měla politická situace

Odrážka

spojení Čech se západní sférou a zřízení biskupství v Praze (r. 973)

Odrážka

charakteristika počátků latinské tvorby

Odrážka

nejdříve docházelo k opisům různých latinských  evropských  děl s náboženskou tématikou

Odrážka

původní tvorba byla reprezentována legendami o českých světcích, psaná s podobnými cíli jako díla staroslověnská

Odrážka

latinské památky o českých světcích zřejmě vycházely ze staroslověnské tvorby

Odrážka

vznikají proto ludmilské a václavské legendy podobné legendám staroslověnským

Odrážka

václavská legenda: Crescente fide Christiana Když se šířila křesťanská víra

Odrážka

ludmilská legenda: Fuit in Provincia Boëmorum Byl v zemi české

Odrážka

konec 10. století

Odrážka

z hlediska velkomoravské tradice je nejdůležitějším dílem latinsky psaná tzv. Kristiánova legenda  Vita et passio sancti Venceslai et sanctae Ludmilae aviae eius (Život a utrpení sv. Václava a sv. Ludmily, jeho babičky)

Odrážka

je latinskou obranou staroslověnské vzdělanosti

Odrážka

je v ní vysloven názor, že přemyslovský stát je dědicem Velké Moravy

Odrážka

nejde ještě o legendu ve středověkém slova smyslu

Odrážka

není to vyprávění náboženského rázu s fantastickými prvky a které se snaží působit na posluchače nebo čtenáře příkladem života světcova, o němž vypráví se zřejmým úsilím vzdálit děj co nejvíc od skutečnosti

Odrážka

je to v podstatě historické vyprávění o počátcích křesťanství na Velké Moravě a o prvních našich světcích, které podává pozoruhodné svědectví o tom, že už v 10. století existovalo české historické povědomí

Odrážka

Je to rozsáhlá prozaická skladba vzniklá asi na konci 10. století. Stojí na úrovni nejlepší latinské tvorby zahraniční a je pozoruhodná i svou formou. Autor, o němž nevíme nic bližšího, než že stál blízko Slavníkovce, biskupa Vojtěcha, byl osobností evropského formátu. Pramenem k dílu mu byl staroslověnský Život sv. Václava, ovšem postupoval zcela originálně. Pro jeho dílo je typické užívání rozsáhlých souvětí, nezvyklého slovosledu, jeví se tu i záliba ve hledaných výrazech, hromadění synonym atp. Pozoruhodný je důraz na to, aby Václav byl představen jako skromný, milosrdný a dělný člověk (motiv se sice tu a tam ozve i ve starších dílech o Václavovi, ale Kristián u něj zřejmě s oblibou prodlévá a rozvádí ho příklady):

Odrážka

Služeb božích se pak s takovou horlivostí účastnil (tj. Václav), že každodenně obětní chléb vlastníma rukama zhotovený Pánu opatřoval. Neboť v ten čas žní chodíval za ticha hluboké noci na pole své se svým nejvěrnějším druhem... a nažav pšenice, na vlastních plecích ji domů nosil, na ručním mlýnku ji rozemílal, a jsa pekařem a vévodou v jedné osobě, mouku prosíval a potom pro vodu chodil, rovněž v noci ji nabíraje se slovy: Ve jménu Otce i Syna i Du­cha svatého! A když i tu domů přinesl, s tou jemnou moukou ji mísil a dělal z ní oplatky. A na vinici spěchával, hrozny trhal a vlastníma rukama je vymačkávaje, naléval víno do džbánů a pro potřebu svaté oběti je uchovával... Žaláře pobořil, šibenice a mučicí nástroje, jež až do té doby sloužily k popravování lidí, ve svém milosrdenství ze základů vyvrátil.

 

11. století

staroslověnská tvorba

Odrážka

staroslověnština stagnuje

Odrážka

na její úkor se stále víc uplatňuje latina

Odrážka

přesto ještě máme doklady stálého vyrovnávání se staroslověnštiny s latinskou produkcí (překlady, zpracování týchž látek ap.)

Odrážka

Pražské hlaholské zlomky

Odrážka

jsou dokladem toho, že se ještě v 11. století užívalo východní liturgie

Odrážka

střediskem staroslověnské vzdělanosti se stal Sázavský klášter (zal. r. 1032)

Odrážka

měl styky s Kyjevskou Rusí

Odrážka

jeho význam však postupně klesal, až r. 1097 byli z něho vypuzeni slovanští mniši a dosazeni mniši latiníci

Odrážka

staroslověnská tradice se ale ještě držela, jak ukazují např. staroslověnské prvky ve dvojích českých přípiscích, tzv. glosách

Odrážka

v počeštěné podobě se dochovala z tohoto období původně staroslověnská píseň Hospodine, pomiluj ny ( = smiluj se nad námi)

Odrážka

byla dlouho zpívána při slavnostních příležitostech  1. česká duchovní píseň  plnila funkci hymny

Odrážka

prosba o mír a úrodu; jednoduchá forma: 8 veršů, bez rýmu a strofického členění

Odrážka

Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu

Odrážka

zpracování latinské legendy Gumpoldovy

Odrážka

styl náročný

Odrážka

typická středověká legenda se zázraky

latinská tvorba

Odrážka

reprezentována evropskými náboženskými a naučnými spisy

Odrážka

vynikají i vysokou písařskou a iluminační technikou

Odrážka

Vyšehradský kodex z doby kolem r. 1085

Odrážka

původní tvorba je zastoupena hlavně legendami

Odrážka

legenda o Ludmile, zpracované ve formě kázání: Factum estStalo se

Odrážka

prvními pokusy dějepiseckými (anály) a právními památkami, které jsou na vysoké úrovni i po formální stránce

Odrážka

např. zakládací listina litoměřické kapituly z r. 1057  Pro dějiny českého jazyka má velký význam zakládací listina litoměřické kapituly, neboť na jinak latinsky psané listině najdeme malý dvouvětý přípis z počátku 13.st.  nejstarší české věty!  "Pavel dal jest Ploškovicích zemu Vlach dal jest Dolas zemu Bohu i svatému Ščepánu se dvěma dušníkoma, Bogučejú a Sedlatú."

Odrážka

anály  též letopisy – stručné historické záznamy, které byly původně připojovány k seznamům římských konzulů. Ve středověku byly v análech zaznamenávány v chronologickém pořádku události bez většího zřetele k jejich vzájemným souvislostem. Spolu s kronikami a legendami patří k nejvýznamnějším druhům středověké historické literatury.  podle Encyklopedie Diderot

Odrážka

legenda (z lat. – co má být čteno) – veršovaný nebo prozaický útvar náboženské středověké epiky, vyprávění o životě, skutcích, zázracích, mučednictví světců; původně předčítány při mši v den svátku

 

ústní lidová slovesnost

Odrážka

byla spjatá nepochybně ještě s pohanstvím

Odrážka

udržovala kvůli neznalosti písma

Odrážka

lze předpokládat také existenci ústně šířené produkce určené feudálům a později měšťanům i venkovskému lidu, již přednášeli řemeslní recitátoři, jokulátoři (žakéři), kteří se u nás udrželi až do 16. století (z pramenů je máme dosvědčeny až z doby Kosmovy)

 

2.3.4. KRÁTKÉ OBDOBÍ VÍTĚZSTVÍ LATINY A PRONIKÁNÍ ČEŠTINY

 

Odrážka

poč. 12. st. – pol. 13. st.

Odrážka

likvidace feudální rozdrobenost a spolu s ní zbytky pohanství

Odrážka

obliba v legendě
Odrážka

oslava církevních autorit - zakladatel Sázavského kláštera Prokop - Vita minor - Menší život

Odrážka

vznikla někdy v první polovině 12. století a stojí na počátku legendární tradice, která pokračovala ve 14. století i v literatuře psané česky a byla živá ještě v 17. a 18. století

Odrážka

legenda veršovaná - Versus de passione sancti Adalberti - Verše o utrpení sv. Vojtěcha

Odrážka

právnická a kazatelská literatura
Odrážka

kazatelské texty jsou sice zapsány latinsky, ale kázalo se podle nich česky (např. výše zmíněný Opatovický homiliář, který obsahuje i kázání o českých světcích)

Odrážka

zvláštní význam, protože šlo o nový žánr v latinské literatuře u nás, má historické spisování a drama
Odrážka

dějepisectví = podoba legend, nekrologií (záznamů o zemřelých dobrodincích klášterů apod.) a análů (letopisů).

 

dějepisná próza

kronika – literární žánr, popis jednotlivých událostí v chronologickém sledu;styl prostý, věcný

 

Odrážka

Kosmas

Odrážka

*asi 1045, † 21. 10. 1125, český kronikář, kanovník svatovítské kapituly, příslušník vrstvy českých vzdělanců 2. pol. 11. století. Vzdělání získal v pražské katedrální škole a v Lutychu; pravděpodobně navštěvoval i jiné evropské školy. Proslul jako autor první, latinsky psané české kroniky Chronica Boemorum (Kronika Čechů); vzorem mu byla světová kronika Reginona z Prümu. Dílo zachycuje české dějiny od mýtických počátků až po vládu knížete Soběslava. Kronika je rozdělena do tří knih, z nichž první pojednává o nejstarších dějinách do roku 1038, druhá končí v roce 1092,etí líčí Kosmovu současnost. Používal středověké i antické prameny a vycházel i z ústního podání nejstarších českých pověstí. Vyzdvihoval upevnění českého státu a křesťanství za vlády Přemyslovců. Pokračovateli Kosmase byli neznámý Kanovník vyšehradský (až do 1142) a neznámý Mnich sázavský (až do 1162). (Encyklopedie Diderot)

Kronika česká (Chronica Boemorum) – 12. st.

Odrážka

dílo evropské úrovně

Odrážka

dílo nejen historické, ale i umělecké (herojská kronika)

Odrážka

1. dílo kronikářského typu (3. kniha) = 1. dějiny národa

Odrážka

téma: české dějiny od nejstarších mytických dob; 3 knihy (části)

Odrážka

prameny:

Odrážka

nejstarší příběhy z doby pohanské (”bájné podání starců”)

Odrážka

vyprávění pamětníků

Odrážka

zážitky Kosmovy

Odrážka

„literární předlohou" pro nástěnné malby ve znojemské rotundě (tzv. přemyslovská scéna)

Odrážka

autor

Odrážka

považuje ústní vyprávění za historický pramen

Odrážka

zdůrazňuje potřebu sjednoceného státu

Odrážka

odchovaný na antické literatuře, dokonale obeznámený i se soudobou literární teorií a latinskou literaturou

Odrážka

styl

Odrážka

živé vypravování, přímá řeč (dialogy), podrobné charakteristiky postav, citáty z římských autorů, próza prokládána časoměrnými verši; zábavné historky, líčení bitev

Odrážka

tendenční dílo – straní katolické církvi, zachycuje úspěchy Přemyslovců, chybí záměrně zmínka o slovanské vzdělanosti

Odrážka

cesta k zesvětšťování literatury

Odrážka

vlastenecký ráz (Kosmas myslí česky - bohemika = česká slova v latinském textu)

Odrážka

zvláštnosti textu

Odrážka

bohatý slovník

Odrážka

úvod ke 4. knize kroniky, kde vzývá múzu: 

Odrážka

"Sličná rádkyně má, dej nyní, Muso, mi radu, mám-li tu zaraziti kotvu u břehu, či, ač dosud burácejí větry, mám rozestříti plachty k plavbě na širé moře. Vždyť ty, jež nikdy nestárneš, neustáváš mne, starce, pokoušet k jinošským studiím, ač dobře víš, že ve mně jako v každém starci jest dětinská mysl a slabý duch. Kéž by mně, již osmdesátiletému, Bůh chtěl vrátit ta minulá léta, v nichž sis dosti nahrála se mnou kdysi v Lutychu pod mistrem Frankem na trávnících a lukách gramatiky i dialektiky! Ty, nadmíru líbezná jinochům a milá, vždy cudná, ale nikdy nezestárlá, proč na mne, starce, znova dorážíš? Proč otupělou mysl podněcuješ? Již mi letitý věk shýbá záda, již mi svraštělá kůže hyzdí obličej, již prsa dýchají jako utahaný kůň, již drsný hlas sípe jako husa..."

Odrážka

oživení dialogy, citáty (např. z římských autorů) a dokonce zábavnými historkami
Odrážka

smysl pro humor probleskne někdy jen narážkou - to když autor neodolá a do vší vážnosti vyprávění např. o tom, jak Libuše vypravila posly pro Přemysla, které měl vést její kůň, poznamená (jakoby na okraj):
Odrážka

"...lichá šíří se pověst a zároveň mínění křivé, že paní sama vždy za nočního ticha tu bájnou cestu na koni tam konávala a před kuropěním se vracívala..."

Odrážka

nebo příběh Matyldy, vládkyně Lombardie a Burgundska, která v zájmu zachování rodu nabídla svou ruku švábskému vévodovi Velfovi, prý po svatbě s ním zjistila, že se Velf, jsa "bez milostné touhy", těžko postará o zachování rodu, neboť
Odrážka

"...s ušima schlíplýma stál jak nějaký mrzutý oslík anebo jako řezník, který brouse si dlouhý nůž, stojí v krámě nad tučnou krávou z kůže staženou ... dlouho seděla ... jako husa, když si dělá hnízdo a vrtí zadkem sem a tam nadarmo. Konečně však rozzlobena vstala žena nahá, levou rukou chytila toho polomuže za hlavu, naplila si na pravou dlaň, dala mu veliký políček a vystrčila ho ze dveří řkouc: Táhni mi, obludo, odsud a nehanob království mého!"

 

Odrážka

Kosmovi pokračovatelé:
Odrážka

tzv. Kanovník vyšehradský, Mnich sázavský, pražský kanovník Vincentius a premonstrátský opat Jarloch
Odrážka

důkaz obliby dějepisectví ve 12. století

Odrážka

žádný se mu však nevyrovnal ani nadáním ani uměním slova

Odrážka

Mnicha sázavský doplnil Kosmovu kroniku o osudy Sázavského kláštera, o němž Kosmas tendenčně mlčí, neboť byl odchovanec a stoupenec západní kultury

 

dramatická tvorba

Z konce 12. století máme dochovaný i první fragment latinského dramatu, velikonoční "hru" z kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, tzv. svatojiřské officium (líčí ve třech scénách události po Kristově zmrtvýchvstání).

Odrážka

středověké "hry" vznikly z liturgických slavností

Odrážka

šlo vlastně jen o názorné předvádění evangelijních textů v kostele, "herci" byli kněží nebo řeholnice

Odrážka

původní jedna scéna se rozrostla postupně o další, avšak kompozice zůstávala jednoduchá: šlo o prostý sled obrazů

 

Pronikání češtiny

Odrážka

důvody pronikání češtiny do lat. textů

Odrážka

sociálně politické (potřeba zainteresovat lid na náboženském životě, který byl dominantou feudální ideologie)

Odrážka

čistě praktické (existence českých slov nepřeložitelných do latiny, nedokonalá znalost latiny).

Odrážka

forma pronikání

Odrážka

bohemika

Odrážka

tj. ojedinělými českými slovy (místní, vlastní jména, odborné termíny), ale už také i větami (např. v zakládací listině kapituly litoměřické z r. 1057 čteme !!!první dvě české věty!!!: "Pavel dal jest Ploškovicích zemju. Vlach dal jest Dolás zemju Bogu i svatému Sčepánu se dvěma dušníkoma Bogučeja a Sedlatu")

Odrážka

glosy

Odrážka

tj. překlady jinojazyčného textu (např. Olomoucké glosy k proroku Jeremiáši, Vídeňské glosy, glosy v Mater verborum, oblíbeném středověkém slovníku biblickém ap.)

Odrážka

nemusely se vždy vztahovat přímo k textu

Odrážka

glosy v chorální knize svatojiřské: nějaká řeholnice jimi stručně posuzovala známé, snad mnichy (a poznámky doprovodila i kresbami drobných portrétů oněch posuzovaných). Prý "Brhel, socius Viti, zčerní jako zrnek", "Aldík krásen jako anjelík, jenž u blátě se válé", a jiný: "ector Vituz je krásný kurvy syn"

Odrážka

větší celky českého textu - ve formě glos i samostatného textu

Odrážka

představují překlady modliteb a částí bible, potřebné právě při účasti lidu na bohoslužbě (překlad evangelia a žaltáře)

 

2. česká duchovní píseň Svatý Václave, vévodo České země

Odrážka

přelom 12. a 13. st.

Odrážka

je nejdůležitějším dokladem zřetele k lidovým vrstvám

Odrážka

hudební forma, jaká se nám dochovala (zápis je až z druhé poloviny 14. století) ukazuje na 12. stol. (možná i starší)

Odrážka

Václav je zobrazen jako světec - nebeský dvořan i jako rytíř - pozemský vojevůdce

Odrážka

vyspělejší forma:

Odrážka

3 sloky, složitější styl i nápěv; básnické přívlastky, verše se zvukovou shodou (asonance)

Odrážka

k původním třem slokám přibývaly později další, v 15. století se rozrostla na devět slok

Odrážka

z písně duchovní se stala slavnostní a válečná, později vlastenecký prosebný zpěv za celý český národ

 

Již v tomto období můžeme pozorovat počátky, !!!první příznaky laicizace literatury!!! - latinsky zaznamenávalo to, co se pak sdělovalo lidu v češtině (kázání), a také v latinské literatuře se objevily prvky neduchovní povahy. Tento trend už započal sám Kosmas zájmem o světskou tématiku, lidové pověsti, skutečně historické události - nikoliv legendární příběhy.

 

2.4. VZNIK ČESKY PSANÉ LITERATURY

Klikni zde :-).