2.   Středověká literatura   2.1.   Evropská literatura   2.1.1.   Evropská literatura - základní informace
                  2.1.2.   Literatura náboženská
                  2.1.3.   Literatura světská
          2.2.   Orientální literatura   2.2.1.   Indická literatura
                  2.2.2.   Perská literatura
                  2.2.3.   Čínská literatura
                  2.2.4.   Arabská literatura
          2.3.   Počátky našeho písemnictví   2.3.1.   Počátky našeho písemnictví - základní informace
                  2.3.2.   Písemnictví staroslověnské
                  2.3.3.   Období zápasu dvou kultur
                  2.3.4.   Krátké období vítězství latiny a pronikání češtiny
          2.4.   Vznik česky psané literatury   2.4.1.   Vznik česky psané literatury - základní informace
                  2.4.2.   Počátky laicizace a zčeštění literatury
                  2.4.3.   Česká literatura v době vlády Lucemburků
                  2.4.4.   Literatura předhusitská, husitská a polipanská

 

2.1. EVROPSKÁ LITERATURA

Klikni zde :-).

 

2.2. ORIENTÁLNÍ LITERATURA

Klikni zde :-).

 

2.3. POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ

Klikni zde :-).

 

2.4. VZNIK ČESKY PSANÉ LITERATURY

 

2.4.1. VZNIK ČESKY PSANÉ LITERATURY - ZÁKLADNÍ INFORMACE

 

Kulturněhistorické východisko

Krizové období sporů ve 12. stol. ukončil Přemysl I. Otakar, který získal královský titul v roce 1198; dědičnost byla potvrzena Zlatou bulou sicilskou 1212. Vláda posledních Přemyslovců přinesla ekonomický i mocenský rozmach státu a s ním i územní zisky. 1253 sice byla Horní Lužice připojena jako věno k Braniborsku, ale Přemysl II. Otakar sňatkem s Markétou Babenberskou získal Rakousy, Štýrsko, Korutany a Kraňsko, roku 1266 také Chebsko. Všechny tyto země ztratil 1276 ve prospěch Rudolfa Habsburského. Václav II., který znovu připojil Chebsko a Horní Slezsko, byl v roce 1300 byl korunován na polského krále; 1301 přijal pro svého syna Václava III. uherskou korunu. Zavražděním Václava III. roku 1306 vymřeli Přemyslovci po meči a nově získaná území byla ztracena.

Vláda Jana Lucemburského a Karla IV. znamenala pro český stát vrchol moci. Jan Lucemburský opět připojil Horní Lužici (1319, respektive 1329), Chebsko (1322) a téměř celé Slezsko (1327  29, potvrzeno 1335). Karel IV., král český a římský a císař římský, vytvořil státoprávní instituci Zemí české koruny, které spadaly pod svrchovanost českého krále a byly také synonymem pro český stát. Jádro zemí koruny české tvořilo České království (hlavní země) a Moravské markrabství (vedlejší země). Ve 14. stol. byla postupně připojována další území se statutem vedlejších zemí: Chebsko, Slezsko, Horní a Dolní Lužice (od 1368), Lucembursko (1310  1437) a další zahraniční léna. Za Lucemburků k Zemím koruny české patřila ještě větší část Horní Falce (zv. Česká Falc, 1353  73) a Braniborsko (1373  1415). Integrita českého státu byla narušena za husitské revoluce, kdy se Slezsko, obě Lužice a částečně i Morava postavily proti revoluci.

 

Mapa českého státu ve 13. století - Encyklopedie Diderot

 

Mapa českého státu ve 14. století - Encyklopedie Diderot

 

 

1. Od pol. 13. století dochází k rychlému rozvoji literatury.

2. Raný feudalismus přechází ve feudalismus vrcholný,

Odrážka

dochází k:

Odrážka

nastolení peněžní formy feudální renty,

Odrážka

oddělení řemeslné a zemědělské výroby,

Odrážka

vzestupu měst,

Odrážka

rozvoji školství  církevní i světské.

3. Rozvíjí se gotický sloh,

Odrážka

není jen výsadou církve, ale zasahuje i do oblasti světské,

Odrážka

přechází z prostředí kléru, dvora a šlechty do prostředí měst a venkova,

Odrážka

plastika  dřevěné madony,

Odrážka

malířství  vnitřní nástěnná výzdoba kostelů a světských budov,

Odrážka

knižní malba  Pasionál abatyše Kunhuty, Velislavova bible,

Odrážka

pasionál  středověká legendistická sbírka životopisů světců nebo mučedníků z různých dob a oblastí. Rukopisy pasionálu bývaly často bohatě zdobeny. Obvyklou předlohou byla Legenda aurea (Zlatá legenda) Iacoba de Voragine, z níž vzešlo i české zpracování Pasionálu z 1. pol. 14. století  podle Encyklopedie Diderot

 

Madona z Buchlovic   Mistr třeboňského oltáře
 

 

4. Dochází ke krizi středověké společnosti:

Odrážka

národnostní otázka  reakce na příliv německého živlu a německé kultury,

Odrážka

kritika církve  počátek působení reformátorů.

5. Literatura dohání ekonomickopolitický vývoj.

6. Jako spisovný jazyk se začíná uplatňovat čeština  tzv. staročeština  přelom 13. a 14. století.

 

Literární vývoj

Literární vývoj probíhal ve dvou fázích, diky nimž je celé 14. století považováno za vrcholné období starší české literatury:

1. fáze

Odrážka

cca do 50. let 14. století,

Odrážka

soupeření česky psané literatury s literaturou německou a latinskou,

Odrážka

laicizace literatury:
Odrážka

účast šlechty na literatuře; literatura není jen výsadou církve,

Odrážka

dochází k ní postupně od konce 13. století,

Odrážka

kolem 50. let 14. století se laicizace účastní i měšťanstvo.

2. fáze

Odrážka

cca od 50. let 14. století,

Odrážka

do literatury, písemnictví pronikají postupně zájmy měšťanstva a lidové prvky,
Odrážka

dochází k tzv. demokratizaci literatury.

Literatura 13. a 14. století je nazývána jako staročeská a její jazyk je nazýván staročeština  existovaly např. dva minulé časy, dvojné číslo apod.

Původní pravopis byl spřežkový š = ss.

Lišilo se i písmo:

Odrážka

téměř po celé 14. století se užívalo tzv. gotické minuskule  malá písmena  písmo složené ze samých malých písmen; opakem je majuskule  písmo složené ze samých velkých písmen  je to nejstarší tvar latinky
Odrážka

ve 14. století se užívalo majuskulí k označení začátků veršů, nebo vět; zbytek textu byl psán minuskulí

Odrážka

majuskule, které byly používány jen za účelem zdůraznění něčeho (začátku verše, či v tisku ke zdůraznění začátku kapitol, dílčích částí textu a podobně) se říkalo verzálka

Odrážka

na přelomu 14. a 15. století se začalo užívat tzv. bastardy
Odrážka

bastarda  gotické polokurzívní písmo vzniklé na přelomu 13. a 14. stol. jako písmo literárních rukopisů. Postupně se rozšířilo i do úředních písemností a uplatnilo se v celé oblasti latinského písma s určitými teritoriálními zvláštnostmi. Česká bastarda se formovala na konci 14. stol. a později se stala základnou vývoje českého novogotického písma. Bastardou tištěny i některé inkunábule  prvotisk = tisk vydaný v době od vynálezu knihtisku do konce roku roku 1500  podle Encyklopedie Diderot

Na šíření české literatury ve 13. a 14. se podíleli i recitátoři. Většinou šlo o jedince, kteří byli podporování mecenáši  hlavně z řad šlechty. Někteří recitátoři byli univerzitními studenty  říkalo se jim "žáci".

 

Odrážka

zvláštnosti literárních památek

Odrážka

výlučné postavení verše (vliv ústní lidové slovesnosti, ústní šíření literatury, určena pro poslech – neznalost písma)

Odrážka

nezájem o původnost námětu (cizí prameny)

Odrážka

zlomkovitost

Odrážka

anonymita autora

Odrážka

obtížná datace

Odrážka

žánry

Odrážka

duchovní lyrika (Ostrovská píseň, Kunhutina modlitba)

Odrážka

duchovní epika (legendy; např. o sv. Jiří)

Odrážka

světská lyrika

Odrážka

světská epika (epos, kronika)

Odrážka

sociální satiry

Odrážka

drama

Odrážka

zábavná a odborná próza

 

2.4.2. POČÁTKY LAICIZACE A ZČEŠTĚNÍ LITERATURY

 

Kulturněhistorické východisko

Odrážka

od poloviny 13. století do 40. let 14. století
Odrážka

jde o vrcholný středověk, vláda posledních Přemyslovců (1306  vymření Přemyslovců) a počátek vlády Lucemburků

Odrážka

vzrůstá význam měst  vzrůstá konkurence šlechtě

Odrážka

objevuje se tzv. městský patriciát

Odrážka

města jsou schopna být konkurence schopná šlechtě, mnohde přebírají její podnikatelské aktivity

Odrážka

české šlechtě a měšťanstvu konkuruje německý živel

Odrážka

významnou úlohu sehrává i duchovní patriciát  duchovní feudálové

Odrážka

proti nim se staví církevní reformátoři, měšťanstvo, šlechta

Odrážka

veškerá vzdělanost je v rukou duchovenstva

Odrážka

plán Václava II. na zřízení univerzity v Praze je realizován až Karlem IV. r. 1348

Odrážka

střediskem kultury se stávají kláštery:

Odrážka

Svatojiřský klášter v Praze  latinské liturgické drama, duchovní písně

Odrážka

Zbraslavský klášter  vznikalo zde druhé nejvýznamnější kronikářské dílo  tzv. Zbraslavská kronika od Petra Žitavského

Odrážka

navazuje se na:

Odrážka

kronikářskou tvorbu Kosmovu  viz výše Kosmovi pokračovatelé

Odrážka

legendistickou tvorbu

Odrážka

vzniká česká veršovaná legenga o sv. Prokopu  prvním opatu Sázavského kláštera

Odrážka

vznikla na základě latinské legendy Vita maior  Větší život, která byla napsána v této době

Odrážka

opisuje se Legenda aurea  Zlatá legenda  dílo italského dominikána Jakuba de Voragine (vzniklo asi před r. 1260)

Odrážka

latinská tvorba měla jen úzký okruh čtenářů  především z řad duchovenstva a z části tehdejšího vzdělanstva z řad šlechty a měšťanů

Odrážka

česká šlechta nachází zálibu v německé literatuře a německé kultuře vůbec

Odrážka

jde především o literaturu se světskými prvky  milostné básně, eposy o Alexandru Velikém, oslavné eposy

Odrážka

koncem 13. století začíná vznikat i česká "šlechtická" tvorba, která zdatně konkuruje tvorbě německé a latinské

Odrážka

vzniká jakoby na zakázku  hráz německé šlechtické a měšťanské rozpínavosti

Odrážka

protože si česká literární tvorba všímala soudobé problematiky mohla tak snadno prorazit

Odrážka

kritika panovníka

Odrážka

kritika sociálních poměrů

Odrážka

kritika duchovenstva

Odrážka

kritika německé rozpínavosti

 

Lyrická a legendistická tvorba od konce 13. století do poloviny 14. století

Lyrika

Odrážka

nejdelší tradici v oblasti české duchovní písně měla lyrika  viz Hospodine, pomiluj ny a svatováclavský chorál

Odrážka

z pol. 13. stol se nám dochovala Ostrovská píseň

Odrážka

je zapsána v kodexu Ostrovského kláštera u Davle

Odrážka

pojednává o Kristovu vtělení a vykoupení lidstva

Odrážka

kodex  rukopisná kniha; též název tvaru knihy, psané od 2. stol. na složených dvoulistech nejprve papyru, později pergamenu a od 15. stol. na papíru. V ohybu se dvoulisty spojovaly a sešívaly řemínky na větší složky. Kodex se rozšířil ve 4. – 5. stol., kdy postupně nahradil svitky. Užíval se zejm. při psaní právnických a náboženských děl. Všestranným rozborem kodexu se zabývá kodikologie  podle Encyklopedie Diderot

Odrážka

kolem r. 1300 vzniká další česká duchovní píseň Kunhutina modlitba

Odrážka

je zapsána v breviáři abatyše svatojiřského kláštera a dcery Přemysla Otakara II. Kunhuty

Odrážka

zpracovává téma přeměny hostie v Kristovo tělo

Odrážka

do té doby bylo zpracováváno pouze v latině, aby mohlo být určeno pouze pro latinské vzdělance

Odrážka

breviář, brevíř  soubor liturgických knih v latinském ritu, podle nichž se členové katolické církve, zejm. kněží, řeholníci a řeholnice, modlí liturgii hodin. Latinský breviář jako vzor a breviář v národních jazycích bývají různě uspořádány; základními součástmi jsou žaltář, texty pro liturgické doby a lekcionáře  podle Encyklopedie Diderot

Odrážka

z 20. let 14. století pochází veršovaný Spor duše s tělem

Odrážka

formou hádky je řešena otázka odpovědnosti za hříchy

Odrážka

hříchy napáchal člověk = tělo, ale u božího soudu se zodpovídá duše

Odrážka

v 1. pol. 14. století vznikaly duchovní písně Buoh všemohúcí vstal z mrtvých a Jezu Kriste, ščedrý kněže

Odrážka

synoda z r. 1408 je povolila zpívat v kostele

Odrážka

ze stejné doby pocházejí i dvě  lidové milostné písně, které byly pojaty do Hry veselé Magdalény

Odrážka

jsou to: Kudy jsem já chodila, Byla sem ti v sádku

Odrážka

synod, synoda – a) tradičně v křesťanství, zejm. ve východních církvích, lokální orgán složený z biskupů; b) v některých protestantských církvích volené shromáždění rozhodující o důležitých otázkách; c) podle církevního práva z 1983 shromáždění vybraných katolických biskupů z celého světa, které se schází ve stanovené době jako pomocný orgán papeže při řešení problémů církevního života  podle Encyklopedie Diderot

 

Breviář

 

Legenda

Odrážka

charakteristika česky psaných legend  tzv. starší česká legendistika do 30. let 14. století:

Odrážka

záliba v exotičnosti, napínavém ději

Odrážka

vliv zájmu o Orient díky křížovým výpravám

Odrážka

nezájem o český námět

Odrážka

pokus o zábavné čtení

Odrážka

odklon od náboženské tématiky

Odrážka

většina legend se dochovala pouze ve zlomcích

Odrážka

nejhodnotnější legendou je apokryf o Jidášovi

Odrážka

jde o životní příběh jednoho z apoštolů, který byl pohozen svou vlastní matkou, protože měla špatný sen o osudu jejího syna

Odrážka

ujala se ho královna na ostrově Iškariot

Odrážka

Jidáš zabil jejího syna, pak se stal otcovrahem, nevědomky pojal za ženu vlastní matku

Odrážka

aby smyl všechny hříchy, odchází ke Kristovi, kterého za úplatu zradí

Odrážka

nakonec se oběsí

Odrážka

jde jednoznačně o cizí látku  oidipovská báj, která později nalezne odezvu v lidové slovesnosti  pohádka o Plaváčkovi

Odrážka

je zde zřejmá narážka na vymření Přemyslovců

Odrážka

autor uvádí nejdříve obecné podobenství příklad podobenství o hadovi, který zachráněn před zmrznutím zadáví zachráncovy děti  stejným způsobem se chová Jidáš, když zabije syna své zachránkyně

Odrážka

potom přechází ke konkrétnímu příkladu z českého prostředí = zavraždění Václava III.  vymření Přemyslovců

Odrážka

mladší česká legendistika od 30. let 14. století:

Odrážka

je pro ni charakteristický širší tématický záběr, který není jen omezen na náboženskou nebo jednoznačně exotickou tématiku

Odrážka

dochází k pokusům o složitější formu legendy

Odrážka

použití dialogu v Rozmluvě P. Marie s Anselmem

Odrážka

další legendy:

Odrážka

legenda o sv. Alexiovi

Odrážka

legenda o Adamovi a Evě

Odrážka

vedle postav světců se nyní objevuje i postava rytíře  dochází ke zesvětštění legend

Odrážka

legenda o deseti tisících rytířů

Odrážka

legenda o sv. Jiří

Odrážka

některé její prvky se objevují v lidové slovesnosti  boj z drakem, vysvobození princezny

 

Alexandreis

základní charakteristika:

Odrážka

přelom 13. a 14. stol.

Odrážka

neznámý autor, šlechtic

Odrážka

téma: oslava makedonského krále Alexandra Velikého  ideál středověkého panovníka (zobrazen jako rytíř); české prostředí, vojenská taktika i jména

Odrážka

forma: rytířský epos, čeština, 8slabičný verš, gnómická trojverší (průpovědi)

Odrážka

kompozice: předmluva, výklad Alexandrova původu, hrdinské činy, smrt, marná cesta za světovládou a slávou

Odrážka

předlohy: latinská a německá

Odrážka

rozsah: asi 9000 (někdy se uvádí 8500) veršů; zachovala se asi třetina (dvě pětiny) – 9 zlomků

 

Odrážka

stěžejní dílo české světské epiky

Odrážka

ve středověku velmi oblíbené téma ve všech tehdejších literaturách

Odrážka

jde o vyprávění o Alexandru Velikém

Odrážka

rozsáhlé  mělo podle odhadu něco kolem 8500 veršů  známe jen asi dvě pětiny textu z opisů

Odrážka

autorovi tento námět posloužil k vykreslení obrazu ideálního panovníka a ideálního českého státu

Odrážka

děj je jednoduchý:

Odrážka

Alexandr je po smrti svého otce vychováván filozofem Aristotelem k vládnutí, postupně si podrobuje země Evropy a Asie, jeho tažení končí v Babylónu, kde je otráven

Odrážka

česká Alexandreis zpracovává hotový námět  jde o latinskou předlohu francouzského původu

Odrážka

autor také přihlédl i k německé Alexandreidě  ta byla napsána na přemyslovském dvoře

Odrážka

v podstatě jde o vykreslení soudobých poměrů za posledních Přemyslovců

Odrážka

jsou zde patrné protiněmecké prvky  proto je autor řazen mezi tzv. mluvčí národně uvědomělé šlechty

Odrážka

nabádá královský dvůr k tomu, co je třeba udělat v politické a hospodářské oblasti

Odrážka

aktualizuje původní námět na české a středověké poměry

Odrážka

uvádí příklady středověkého boje, zbraní, vojska

Odrážka

do Alexandrova vojska vkládá české rytíře  Radovan, Mladota, Jan, Radota

Odrážka

umělecky je stejně cenná jako ostatní Alexandreidy

Odrážka

text je oživen dialogy

Odrážka

časté jsou i sugestivní scény  důsledky nesmyslného válčení  popis smrti na válečném poli, umírání, zohavení těl

Odrážka

proti tomu vyzdvihuje období míru  používá k tomu obraz klidného venkova

Odrážka

používá i přírodní prvky

Odrážka

přírodní jevy  předjímají zradu na královi

Odrážka

přírodní přirovnání  hrdina je přirovnán ke lvu, bojující rytíři k vlkům mezi ovcemi, zrádci jsou draví ptáci

Odrážka

Alexandr je vykreslen jako postava, která se vyvíjí  nejdříve je šlechetný (i k nepřátelům), ale postupně se stává pyšným a neústupným  řítí se sám do záhuby

Odrážka

význam Alexandreidy

Odrážka

je dokladem jazykové a literární vyspělosti české kultury té doby

Odrážka

je schopna soutěžit s německou a latinskou literární produkcí

Odrážka

tématem jsou problémy politické nikoliv náboženské

Odrážka

nesnaží se být pouze dílem literárním, ale i dílem apelativním

 

Dalimilova kronika

Odrážka

základní charakteristika:

Odrážka

začala vznikat v prvních letech druhého desetiletí 14. stol.

Odrážka

nejstarší česky psaná veršovaná kronika (přístupnost, obliba)

Odrážka

autor neznámý (název je omyl z 16. st.), nižší šlechtic

Odrážka

straní nižším vrstvám, proti přívalu němectví hledá spojence v českém sedláku (viz Oldřich a Božena), národní zájem – uvědomělé vlastenectví

Odrážka

téma: dějiny od nejstarších dob do r. 1314

Odrážka

forma: prostý vyprávěcí sloh, zajímavost děje, přístupný jazyk

 

Odrážka

došla daleko větší obliby i rozšíření než alexandrovská látka

Odrážka

je to veršovaná kronika tak řečeného Dalimila

Odrážka

autora neznáme (určení jména „Dalimil" je historickým omylem) podobně jako u většiny středověkých skladeb

Odrážka

z díla se však dovídáme, že hájil pozice drobné šlechty

Odrážka

je proto lidovější, nežli autor Alexandreidy
Odrážka

Poslání svého díla vyložil básník v předmluvě: vytýká těm, kteří "pověsti hledají", ale přitom "své země netbají" národní lhostejnost a říká, že se sám podjal práce, aby vše české skutky v jedno svázal", protože nenašel nikoho jiného, kdo by tak učinil. Autorovy sebekritické poznámky, že historii národa vyložil pouze "sprostně", a autorovu prosbu k tomu, kdo to dokáže lépe, aby ho nehaněl a neříkal o něm "plete sě a neuměje", nesmíme brát doslovně: byl to pouze jakýsi povinný poplatek dobovým zásadám literárního tvoření. Ostatně doslovně ona sebekritika nebyla brána ani v dávných dobách, neboť jinak by se byla skladba těžko dochovala ve čtrnácti rukopisech (jeden z nich přivezla snad princezna Anna, dcera Karla IV., s sebou do Anglie).

Odrážka

autor kroniky tak řečeného Dalimila dodržel obvyklý středověký způsob kronikářského vyprávění

Odrážka

ve 106 kapitolách líčí události od potopy světa až po začátek vlády Jana Lucemburského (tj. rok 1310)

Odrážka

nejstarší historii nelze pokládat za hodnověrný pramen
Odrážka

jde vesměs o pověsti, v nichž vychází autor z Kosmovy kroniky

Odrážka

zčásti je však rozšířil např.:
Odrážka

ve vyprávění o církevně slovanském období, k němuž měl zřejmé sympatie

Odrážka

v příběhu Oldřicha a Boženy

Odrážka

v novějších dějinách čerpal ze zpráv svých starších současníků a také ze svého vlastního poznání

Odrážka

vedle toho zřejmě znal některé prameny dnes neznámé (uvádí je v předmluvě) a využil i ústního podání

Odrážka

charakteristický je autorův příznačný silný citový vztah autorův k české národnosti
Odrážka

Tento postoj byl vyvolán skutečností, že příval Němců do státní a církevní správy i bohatnutí německých měšťanů byly příčinou stálého ochuzování české šlechty. Básník si za této situace uvědomuje, že je mu blíž český sedlák, "chlap", než německý měšťan nebo šlechtic. Z tohoto vědomí vyrůstá jeho pojetí vlastenectví, které výrazně formuloval např. při vyprávění příběhu o Oldřichovi a Boženě v odpovědi knížete Oldřicha pánům, kteří mu zazlívají, že chce pojmout za ženu "sedlskou dievku"; Oldřich říká:

 

Z chlapóv šlechtici bývajú

a šlechtici syny chlapy jmievajú.

Vyšli srny všicni z otce jednoho

a ten sě čte šlechticem, jehož otec jměl střiebra mnoho.

A když jest tak šlechta s chlapstvem smiešena,

bude Božena má žena.

Raději sě chcu s česku sedlkú snieti1,

než královnu němečskú za ženu jmieti.

Vřeť každému srdce po jazyku svému,

a proto Němkyně méně bude přieti2 l'udu mému,

Němkyně němečskú čeled bude jmieti

a němečsky bude učiti mé děti.

 

1 snieti sě = oženiti se

2 přieti = přáti

 

Silná národní nota zaznívá i z rad, které uděluje Soběslav svým synům: přikazuje jim, aby nepustili „v zemiu Němcóv" a dokonce rozhodně vyslovuje i svůj soud nad syny, které by prý utopil v koženém měchu ve Vltavě, kdyby se dověděl, že budou „k Němcóm držeti".

Z odporu autora kroniky k přílivu Němců do našich zemí vyplývá i jeho odmítání cizích rytířských mravů a jeho tradicionalismus. Zazlívá českým pánům jejich „zlé obyčeje", které si osvojují, ač je kdysi měli „lotróm za zlé":

 

A pro zlý přiklad na svój jazyk juž nic netbajú

a za čest v kostky hrajú.

Tehdy sě jěchu bez popruhóv kláti3

a panny jim za dary počěchu chrústóv sláti4.

Jěchu sě cuzím paniem slúžiti,

toho bíeše viece, ale mrzí mě mluviti.

 

3 bez popruhóv kláti = bojovati v turnaji nepřivázáni

4 chrústóv sláti = posílati nějaké drobné odměny

 

Právě toto vlastenectví autora kroniky způsobilo její dlouhou životnost až do nové doby: objevovala se totiž pravidelně (ať jako edice, ať citáty z ní a odkazy na ni) v těžkých dobách českého národa (např. před Bílou horou, za nacistického ohrožení) a byla také výchozím bodem a inspiračním zdrojem mnohých mladších kronikářů. Byla dokonce dvakrát přeložena do němčiny (ve 14. a 15. století).

Spolu s vlasteneckým citem působil aktuálně formou rad na adresu nastupujícího Jana Lucemburského a šlechty vyslovený politický program skladatelův v závěrečné kapitole:

 

Toho krále rač, Bože, dlúho uzdraviti

a rač jeho, tvorce, naučiti,

aby miloval zemany

a v své radě mieval české pány.

Pánóm razi5 múdru býti,

kdež mohúc, pokoj činiti.

Razi vám, smysl6 svój při sobě jmějte,

hostí v zemi nepúštějte.

Nechceteli v tom múdři býti,

bude sekyra na sě dlubny činiti7

Razi vem8, přídeli které volenie,

chovajte sě skrze les na křivá drva chozenie.

Coť sě tiem miení, znamenaj:

vol svój jazyk, cizieho nechaj.

 

5 razi = radím   6 smysl = rozum

7 bude sekyra na sě dlubny činiti = dnešní: řežete větev sami pod sebou

8 vem = vám

 

I když jako feudál vidí autor jádro národa v šlechtě, přece jen odsuzuje všechny ty, kteří staví do popředí osobní zájmy nad zájmy státní:

 

Zlý člověk musí to býti,

kterýž pro své dobré dá obci9 zlým užiti.

Obec jest každého ohrada10

ktož ji tupí, minulať jej jest rada11.

 

9 obec = pospolitost   10 ohrada = záštita   11 rada = rozum

 

Příznačné je, že tento autorův názor vyslovuje Libuše na samém začátku kroniky (4. kap.), tedy na místě po významové stránce dost exponovaném, neboť předchozí kapitoly jen stručně nastiňují události před vystoupením Libuše, a teprve od 4. kapitoly počínaje zabírá autor do svého zorného pole širší okruh národního dění a rozvádí, co pokládá za podstatné pro svůj cíl. Básníkovo přesvědčení o přednosti státních zájmů nad zájmem jednotlivce je aktuální dodnes.

Podobně jako autor Alexandreidy také skladatel kroniky tak řečeného Dalimila využívá lidových rčení, přirovnání a úsloví, jak je ostatně patrno už z našich ukázek. Podstatný rozdíl mezi oběma základními skladbami otevírajícími dokořán dveře rychlému rozvoji české literatury je však v tom, že autor kroniky tak řečeného Dalimila zobrazuje historické (i „historické") události z domácích dějin přímo, bez jinotajů, nelibuje si příliš v užívání tradičních „básnických ozdob", promlouvá prostě, nehledaně, s cílevědomou tendenčností. Tomuto způsobu epického projevu dobře vyhovoval také odlišný veršový typ: kdežto Alexandreida je psána osmislabičným veršem, charakteristickým pro starší českou literaturu, kronika tak řečeného Dalimila užívá verše o proměnlivém počtu slabik (bezrozměrný verš), který se blíží řeči hovorové. Obě díla ukazují, že se už na začátku vývoje české literatury slovesné projevy štěpí na dvě větve: náročnou, počítající s exkluzivním publikem (Alexandreis) a na větev určenou i prostšímu publiku, na větev, v níž je kladen důraz na účinnou bojovnost, agitaci a společenskou angažovanost (Dalimilova kronika). To je také plodný základ pro plnění všech funkcí, které před literaturu staví i moderní doba. Proto je také samozřejmé, že se ve starší době stala kronika tak řečeného Dalimila zejména po ideologické stránce blízkou husitské době. Svou bojovností a snahou o společenskou angažovanost literárního projevu však měla význam i pro satirické skladby předhusitské (např. satiry Hradeckého rukopisu).

 

 

 

Dalimilova kronika

 

2.4.3. ČESKÁ LITERATURA V DOBĚ VLÁDY LUCEMBURKŮ

 

Kulturně-historické východisko

1. Feudální kultura u nás dosahuje vrcholu od čtyřicátých let 14. století; zlom byl způsoben výbuchem husitského hnutí. Nejvíce se tento vrchol projevuje v literatuře, výtvarném umění (malířství, sochařství, architektuře), hudební tvorbě.

Odrážka

Čechy (hlavně Praha) se stávají kulturním a politickým centrem Evropy

Odrážka

vznikají mistrovská díla - Karlštejn, Karlův most, sochařské a stavitelské dílo Petra Parléře a parléřovské huti, deskové malby Mistra vyšehradského, Mistra Teodorika a Mistra třeboňského, nádherně iluminované rukopisy, hudební skladeby, zejména Mistra Záviše a Jana z Jenštejna, zejména však založení pražské univerzity. Současník, kronikář Beneš Krabice z Weitmile, o tom píše, že „pan Karel, římský a český král, horlivý příznivec a obnovitel tohoto učení, potvrdil všechny výsady a svobody udělené studentstvu zlatou bullou. A vzniklo v městě pražském takové učení, že mu nebylo podobno nikde v celém Německu, a přicházeli sem z jiných krajin, totiž z Anglie, z Francie, z Lombardie, z Uher, z Polska, a z jednotlivých okolních zemí studenti. A česká země se stala pro toto své učení velice proslulou a slavenou v cizích krajích."

2. Církev, tehdy největší hospodářská a kulturní síla, se vymanila zřízením arcibiskupství v Praze ze závislosti na německém arcibiskupovi v Mohuči. Církevním duchovním centrem se stala právě univerzita.

3. Druhá polovina 14. století přinesla také v literatuře některé prvky, které byly už symptomem renesance a humanismu.

Odrážka

objevuje se forma humanistického dialogu, literárním tématem se stává problém svobody lidské vůle ap.

Odrážka

říše Karlova měla styky s renesanční Itálií (Petrarca navštívil Karla IV., dopisoval si s Janem ze Středy, Karlovým kancléřem)

Odrážka

husitství však přerušilo rozvoj nového směru tak intenzivně, že se u nás nikdy nerozvinula vpravdě renesanční literatura

4. Toto období se stalo základem k hlubokým sociálním rozporům ve společnosti - vše vyvrcholilo ve stol. 15. husitským hnutím

Odrážka

politickou oporou panovníka Karla IV. se stala církev a patriciát - vyšší šlechta, u Václava IV. to byla pouze nižší šlechta

Odrážka

zvyšovala se moc bohatých - šlechty a církve, naproti tomu se prohlubovala bída nižších sociálních vrstev

Odrážka

docházelo ke sporům uvnitř šlechty - vyšší a nižší a uvnitř církve - vyšší a nižší duchovenstvo

Odrážka

za Václavovy doby došlo ke sporům mezi ním a církví (arcibiskupem) a mezi ním a panstvem

5. Jazykem písemnictví vrcholného feudalismu byla jako v předchozích dobách latina a čeština, čeština však nabyla vrchu a stala se navždy vyjadřovacím prostředkem literatury českého národa.

 

Karel IV. - Encyklopedie Diderot

Václav IV. - Encyklopedie Diderot

 

Karel IV., * 14. 5. 1316, † 29. 11. 1378, český a německý král od 1346, římskoněmecký císař od 1355 z dynastie Lucemburků. Nejvýznamnější evropský vládce pozdního středověku; nejstarší syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Původně křtěný Václav, jméno Karel přijal při biřmování 1323. Čtyři manželky: 1323 – 48 Markéta, zv. Blanka z Valois, 1349 – 53 Anna Falcká, 1353 – 62 Anna Svídnická, od 1363 Alžběta Pomořanská; otec 12 dětí, z nichž nejvýznamnější byli pozdější čeští a římští panovníci Václav IV. a Zikmund, dále Jan, zv. Zhořelecký, a Anna, manželka anglického krále Richarda II. V souladu s lucemburskou tradicí vychováván od roku 1323 na francouzském královském dvoře, kde získal kvalitní vzdělání. V letech 1330 – 31 pobýval v Lucembursku, 1331 – 33 zástupce otce v severoitalské lucemburské signorii, od podzimu 1333 spravoval České království místo nepřítomného otce, jako markrabě moravský pak od 1334; českým sněmem uznán za budoucího panovníka v roce 1341. Od 40. let favorit papežské kurie na hodnost římského panovníka proti císaři Ludvíku Bavorovi; z tohoto důvodu povýšeno pražské biskupství na arcibiskupství a na Pražském hradě zahájena stavba metropolitní katedrály sv. Víta. 11. 7. 1346 zvolen v Rhens na Rýně hlasy pěti kurfiřtů římským králem. 26. 8. 1346 po otcově smrti král český, po skonu Ludvíka Bavora 1347 všeobecně uznáván v německých oblastech římskoněmecké říše; od té doby České království jako hlavní centrum římskoněmecké říše všestranně zvelebováno. 7. 4. 1348 přičleněním slezských knížectví a Horní Lužice vytvořil soustátí zemí koruny české, které v roce 1368 rozšířil o Dolní Lužici a 1373 o Braniborsko. 1349 učinil bratra Jana Jindřicha moravským markrabětem. Rezidencí Karla IV. byla Praha, o niž mimořádně pečoval. 8. 3. 1348 založil Nové Město pražské, 7. 4. 1348 univerzitu, 1357 nechal postavit nový kamenný most přes Vltavu, přestavován byl královský palác na Pražském hradě i Vyšehrad, rozšířeno pražské opevnění. V německých oblastech říše se oblíbeným Karlovým místem stal Norimberk (Nürnberg), jako schránu pro říšské korunovační klenoty vybudoval hrad Karlštejn u Prahy. 1355 podnikl římskou cestu, během níž byl 6. 1. 1355 korunován v Miláně italským králem a 5. 4. 1355 v Římě císařem římskoněmecké říše, čímž se stal formálně světskou hlavou křesťanstva. V letech 1355 – 56 vydal Zlatou bulu, která měla platnost ústavního zákona, v Českém království neprošel pro odpor šlechty zákoník Maiestas Carolina. 1365 korunován v Arles králem arelatským, 1368 podnikl druhou římskou cestu, 1378 rokoval s francouzským králem Karlem V. o návratu papeže z Avignonu do Říma a o rozdělení sfér vlivu v Evropě. Autor několika spisů, např. autobiografie Vita Caroli (Život Karlův) či legendy o svatém Václavu.

 

 

 

Václav IV. Lucemburský, * 26. 2. 1361, † 16. 8. 1419, český král od roku 1378 a římský od 1376 (samostatné vlády se ujal 1378); syn Karla IV. a Anny Svídnické, bratr Zikmunda Lucemburského a Jana Zhořeleckého. Českým králem byl korunován 15. 6. 1363, římským panovníkem zvolen 10. 6. 1376 a v Cáchách korunován 6. 7. 1376. Od roku 1378 byl nucen zaujmout stanovisko k velkému západnímu rozkolu, 1383 pod tlakem francouzské diplomacie upustil od římské korunovační jízdy. Neutrálním postojem k papežům v Římě a Avignonu vyvolal konflikt s arcibiskupem Janem z Jenštejna, který podporoval papeže v Římě a usiloval o větší politický vliv církve v českých zemích. Střet vyvrcholil v roce 1393 umučením Jana Nepomuckého a Jenštejnovou rezignací. Nekoncepčně a nedůsledně řešil konflikt s vyšší šlechtou, která se zformovala v panskou jednotu a chtěla získat rozhodující podíl na řízení českého státu. V roce 1394 byl v Králově Dvoře zajat panskou jednotou, spolupracující s markrabětem Joštem Lucemburským; osvobozen až po zásahu Jana Zhořeleckého. 1400 zbaven porýnskými kurfiřty důstojenství římského krále, ač titul dále užíval. V roce 1402 opět zajat nespokojenou šlechtou a bratrem Zikmundem, internován ve Vídni, po útěku byl donucen uznat 1403 – 05 požadavky vyšší šlechty. Od konce 14. stol. podporoval (spolu se svým dvorem a rádci) reformní hnutí, které požadovalo nápravu církve a křesťanství v mezinárodním měřítku. Otevřenou podporu poskytl Husově skupině, jíž v roce 1409 Dekretem kutnohorským předal kontrolu nad univerzitou pražskou. 1412 zaštítil prodej odpustků a ocitl se ve sporu s J. Husem. Proti sílícímu husitství nezasáhl a pasívním postojem dal volný průchod událostem, které vyústily v husitskou revoluci. V roce 1419 ještě dodatečně legalizoval defenestraci na Novém Městě pražském.

 
 

   

 

 

Odrážka

rozkvět českého státu (jádro světové říše, styky Prahy s kulturní Evropou)

Odrážka

vznik pražského arcibiskupství (1344), založení pražské univerzity (1348), stavitelské památky (gotika)

Odrážka

literární památky lze dělit na české a latinské

Odrážka

převažuje tvorba česká

Odrážka

latinská tvorba je reprezentována tvorbou samotného panovníka (Karla IV.), vyšší šlechty, církve, jakož i mistrů vysokého učení

Odrážka

širokému publiku, čtenářstvu však byla nesrozumitelná

Odrážka

proto převažuje tvorba česká, která jako by vznikala na společenskou zakázku

 

latinská tvorba

1. legendy, lyrika, písně

Odrážka

převládala tvorba s duchovními náměty (legendy), ale došlo v ní také k zásadním změnám:
Odrážka

vzhledem k založení pražské univerzity se rozrostl počet domácích vzdělanců

Odrážka

rozšířil se okruh publika majícího zájem o latinsky psanou literaturu:

Odrážka

přibyli laikové, a tak se také změnil charakter nově vznikajících děl v tom smyslu, že do latinského písemnictví pronikly světské prvky
Odrážka

zásluhu na tom měli  univerzitní studenti, „žáci" tvorba - žáků-darebáků", šiřitelé, a někdy i autoři hlavně lyrických skladeb milostných a satirických, nezřídka písňových

Odrážka

vnášeli do přísných literárních pravidel tvorby i světské prvky - lidové postavy, nelatinská slovní zásoba apod.

 

2. próza

Karel IV.

Odrážka

napsal svůj životopis, legendu o sv. Václavu a několik dalších spisů souvisících s politickým životem

Přibík Pulkava z Radenína

Odrážka

latinsky napsal kroniku Čech dovedenou do současnosti
Odrážka

† 18. 9. 1378 nebo 24. 9. 1380, český kronikář

Odrážka

pravděpodobně autor tzv. Pulkavovy kroniky, na níž se autorsky podílel i sám Karel IV. - kronika zůstala nedokončena
Odrážka

v dochovaných rukopisech lze rozlišit šest jejích verzí, v nichž jsou české dějiny zachyceny od stavby babylónské věže do 14. stol.

Odrážka

zdůrazňována tradice Velké Moravy a Přemyslovců.

Ondřej z Dubé

Odrážka

*asi 1322, † 1412, český právník; nejvyšší sudí Království českého

Odrážka

autor česky psané právní knihy Výklad na právo zemské české

univerzitní literatura

Odrážka

literatura vyvolaná potřebami univerzity (studijní příručky pro různé obory)

Odrážka

z této doby pochází náš první dochovaný teoretický rozbor literárního díla, totiž písně Hospodine, pomiluj ny (u rozboru je též notace skladby), z pera učeného benediktina Jana z Holešova
Odrážka

věnoval pozornost i lidovým zvyklostem vánočním, nikoli ovšem aby je odsoudil (jako tomu bylo ve starších dobách), ale vysvětluje jejich pravověrný význam historicky v Pojednání o Štědrém večeru, kde si všímá „sedmi proslulejších zvyků"
Odrážka

Vysvětluje původ názvu Štědrý večer (narozením Krista se dostalo štědrosti světu) a projevy štědrosti lidí o tomto svátku, které jsou konány „na paměť oné nebeské štědrosti". Zajímavé je, že onu výjimečnou událost, narození Krista, a lidové obyčeje s ní spojené připodobňuje Jan z Holešova ke světským zvyklostem: když se narodí syn nějakému pozemskému králi, „hned se rozběhnou poslové po klášteřích a městech, po hradech a vsích jeho království zvěstujíce, že se oné zemi narodil kníže. Všichni obyvatelé pak radujíce se odměňují posly, dávajíce jim chléb hmotný, skutečný, jenž se nazývá koláč. A v témž smyslu také kněží a žáci, poslové nebeského otce, chodí po domech křesťanských a zpívají". Autor ovšem hned kára ty, kteří „pro sebe koledují v tomto svatém čase, totiž po celou noc jako volové bučíce, sebe i jiné v rozličné hříchy zaplétají."

Bartoloměj z Chlumce zvaný Klaret

Odrážka

slovníkový pokus o vytvoření českého názvosloví pro obory přednášené na tehdejší artistické fakultě
Odrážka

byla základem univerzity (podobala se dnešní filozofické fakultě) a musel jí projít každý, kdo chtěl studovat medicínu, právo nebo teologii

Odrážka

slovník obsahuje na 7000 slov

Odrážka

pro lepší zapamatování slov jsou Klaretovy slovníky psány veršem

 

       

Klaret - Encyklopedie Diderot

 
 

Takto se např. učili středověcí jazykozpytci z Klareta gramatické terminologii:

 

Fertur12 grammatica slovočtena13, litera čtena14,

vocalis hlásá15, liquida rozměk16, muta němka17,

consona zvučná18, siť19 pólhlása20 semivocalis,

sillaba sřěk21 geritur22, posicio vloženie23,

composicio složenie, dyptongus esť24 dvojhlas25

 

12 fertur = říká se  13 slovočtena = mluvnice

14 čtena = písmeno  15 hlásá = samohláska

16 rozměk = plynná (liquida)   17 němka = němá (liquida)

18 zvučná = souhláska   19 sit = budiž

20 pólhlása = polosamohláska   21 sřěk = slabika

22 geritur = jeví se   23 vloženie = pozice

24 est = jest   25 dvojhlas = dvojhláska

   

Klaret, Claretus de Solencia, * kolem 1320, † kolem 1370, český vzdělanec, pravděpodobně totožný se slovníkářem Bartolomějem z Chlumce. Obvykle se mu připisuje autorství tří veršovaných latinsko-českých slovníků nazývaných Vokabulář gramatický, Bohemář a Glosář, též Poklad chudých. Díla vykládala terminologii vědeckých oborů; určena posluchačům artistické fakulty.

 

 

 

česká tvorba

1. české drama a epika = legendistika

drama

Odrážka

rozvíjejí se dvě větve české literatury
Odrážka

první směřuje k aktuálnosti - lidovější, srozumitelnější

Odrážka

druhá se stává stále náročnější po stránce obsahové i způsobem uměleckého zobrazení

Odrážka

nejdůležitější rys je zesilování zřetele k lidovému publiku a prostře

Odrážka

na začátku tohoto období se prosazují dramatické útvary, kde se projevuje humor a ironie

Odrážka

Latinské liturgické velikonoční hry prošly zajímavým vývojem:
Odrážka

ve 14. století se některé jejich části překládaly do češtiny, aby byly srozumitelné lidovému publiku, takže vznikaly hry dvojjazyčné.
Odrážka

postupně české pasáže nejen přerostly původní latinský základ, ale hry se dostaly ven z kostelů
Odrážka

obsahovaly prvky, které byly nepřijatelné pro kostelní prostředí
Odrážka

nesplňovaly pravidla církevního obřadu

Odrážka

ve hrách se objevilo laické prostředí - hra se odehrává ve světském prostředí - trh, škola, ...

Odrážka

jazyk byl stále lidovější - hra byla více česká než latinská, docházelo k zesměšnění latiny a němčiny

Odrážka

hry byly pochopitelně stíhány a zakazovány

 

Mastičkář

Odrážka

veršovaná dramatická scéna satirického obsahu ze 14. stol.

Odrážka

zlomek velikonoční hry (latinský podklad)

Odrážka

postavy:
Odrážka

mastičkář Severin, student Postrpalk (vzdělaný, zištný) a pomocník Rubín (lidový, výřečný – vychvaluje léky)

Odrážka

jazyková charakteristika:
Odrážka

knižní × hovorový, až vulgární jazyk

Odrážka

střídání veršů českých a latinských – makaronismy

Odrážka

jsou známy dva zápisy:
Odrážka

jeden tvoří vložku latinsko-české hry Tří Marií,

Odrážka

druhý je obsažen ve zlomcích rukopisu několika latinsko-českých náboženských her

Odrážka

děj se odehrává v prostředí středověkého trhu; základem námětu je scéna z velikonočních her

Odrážka

hra zesměšňuje lékařské umění a Písmo svaté
Odrážka

př. zesměšnění lékařského umění
Odrážka

když je uváděn popis z čeho jsou lékařské masti:
Odrážka

od jedné „sě počíná vole jako hruška"

Odrážka

jiná „jako nebozezem vrtá"

Odrážka

nechybí ani mast, ve které je „taká drahá voně", že „ktož jie kupí, pojde od nie"

Odrážka

jiná mast je vyrobena ze tří cvrčků a „pól čtvrtá komára"

Odrážka

další mast „činil mnich v chyšce, sedě na jeptišce"

Odrážka

když jsou popisovány lékařovy schopnosti:

 

Seď, vem přišel mistr Ypokras       Komu která nemoc škodí

de gratia divina26,                            a chtěl by rád živ býti,

nenieť horšieho v tento čas            on jeho chce usdraviti,

in arte medicína.27                                    žeť musí duše zbýti

 

26 de gratia divina = z milosti boží    27 in arte medicína = v lékařském umění

 

Odrážka

př. zesměšnění Písma svatého = Bible:
Odrážka

„zázračný" lékař křísí mrtvého Izáka, vzývaje přitom Boha, litím kvasnic na onu část těla, kde záda ztrácejí své poctivé jméno

Odrážka

vzkříšený Izák děkuje zachránci slovy parodujícími děkovné verše Kunhutiny modlitby adresované Stvořiteli

Odrážka

děj hry je umístěn do prostředí středověkého trhu

Odrážka

základem námětu je scéna z velikonočních her

Odrážka

předvádí se:
Odrážka

cesta tří Marií (Panna Maria, Máří Magdaléna a Marie, sestra Lazara), které chtějí balzamovat Kristovo tělo, k prodavači mastí

Odrážka

a dryáčnické získávání zákazníků mastičkářem a jeho sluhou

Odrážka

drama je je dochováno ve zlomcích, jeden má 431 veršů

 

Z jiných dramatických skladeb staročeských se dochovaly také jen zlomky.

Odrážka

dokladují existenci dalších náboženských her - pašijové (evangelijní texty o umučení a ukřižování Ježíše Krista hraných v pašijovém týdnu - týden před Velikonocemi - Velikonoční nedělí), vánoční ap.

Hra veselé Magdalény

Odrážka

stejný rys jako Mastičkář (potlačení latiny, světské prvky a zesměšnění náboženských složek)

Odrážka

hrdinka zobrazena jako středověká frejířka

O Kristovu zmrtvýchvstání i o jeho oslavení

Odrážka

neuctivý postoj k náboženské látce

Odrážka

líčí, jak rytíři hrají u Kristova hrobu v kostky

Odrážka

je zde i "pekelná scéna" - ďáblové přinášejí hříšné duše řemeslníků, kteří okrádali zákazníky

 

legendistika

legenda o sv. Prokopu

Odrážka

usiluje o aktuálnost
Odrážka

souvisí se založením slovanské bohoslužby v Emauzském klášteře - Karel IV. pozval do prahy chorvatské mnichy - hlaholáše

Odrážka

zpracovávající v 1084 verších na způsob kroniky život Prokopův od narození do smrti

Odrážka

autor má hlavně vlastenecké zaměřením, vřelý vztah k období církevně slovanskému a důrazem na světcovu chudobu

Odrážka

podkladem české legendy se stala latinská legenda Vita maior

Odrážka

není otrockým překladem latinské skladby, ale ukazuje osobitý postoj českého autora k dané látce
Odrážka

sympatie pro staroslověnskou liturgii
Odrážka

slovanské Prokopovo vzdělání

Odrážka

boj o zachování Sázavského kláštera slovanským mnichům

Odrážka

sociální stanovisko (straní chudině)

Odrážka

vyprávění o Prokopově českém původu
Odrážka

nacionální moment zdůrazněním Prokopova češství ve dvou ústředních scénách díla
Odrážka

v jedné chtějí čerti vyhnat Prokopa z kláštera pro jeho češství, akce se jim nezdaří a jsou samotným Prokopem vyhnáni

Odrážka

ve druhé scéně se po Prokopově smrti jako ďáblovi poslové mniši Němci - latiníci, Prokop se jim třikrát zjeví a Němci dopadnou stejně jako předtím čerti

 

 

Převzato z http://cs.wikipedia.org/wiki/Emauzsk%C3%BD_kl%C3%A1%C5%A1ter

 
 

Karel IV. klášter založil na základě privilegia papeže Klimenta VI. z 9. května 1346. Papežský souhlas získal ještě jako moravský markrabě a dostalo se mu jej po jistém váhání. Ke klášteru Karel založil v roce 1371 kostel zasvěcený Panně Marii, svatému Jeronýmovi, slovanským věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi a českým světcům Vojtěchovi a Prokopovi. Zasvěcení chrámu a kláštera vykonal o velikonocích 29. března 1372 pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi za účasti dvou říšských kurfiřtů a několika biskupů, samotného Karla IV. a jeho syna Václava IV. Tím, že Karel prosadil, aby klášter vysvětil pražský arcibiskup a nikoli papežský nuncius, zdůraznil specifičnost nové instituce.

Karel IV. si byl vědom politických a duchovních závazků plynoucích z faktu, že po přeslici pocházel ze starobylé slovanské dynastie Přemyslovců. Zároveň jeho snahy směřovaly i odstranění schizmatu mezi západní církví a východními křesťanskými církvemi. Rozhodl se proto oživit slovanskou liturgii hlásící se k cyrilometodějské tradici a vytvořit středisko slovanské církevní vzdělanosti, odkud by se věrouka ve slovanském jazyce šířila mezi Čechy i ostatní Slovany. Pozval proto do Prahy benediktinské řeholníky z oblasti dnešního Chorvatska, tzv. hlaholáše, znalé církevní slovanštiny.

 

 

Život sv. Kateřiny

Odrážka

je tzv. exkluzivní - úsilí o výlučnost, exotičnost; vybroušená náročná forma, obsahuje 3519 veršů

Odrážka

výběr témat je dán u tohoto okruhu soudobou oblibou svatých, jako byl Jiří, Dorota, a za Karla IV. zejména Kateřina, která byla patronkou univerzity

Odrážka

je jakýmsi opakem - antipodem k prokopské legendě pokud jde o:

Odrážka

aktuálnost tématu

Odrážka

o umělecké ztvárnění latinské předlohy s cizokrajnou látkou

Odrážka

zakládá se na latinské předloze

Odrážka

vypráví se v něm o Kateřinině obrácení na křesťanskou víru, o její učenosti a výmluvnosti, s níž hájila křesťanství proti „zlému císaři" pohanu Maxenciovi (jeho syna odmítla jako ženicha)

Odrážka

přehádala také padesát pohanských mistrů v teologické disputaci a obrátila je na svou víru stejně jako císařovu manželku a císařova vévodu

Odrážka

nakonec byla pro své přesvědčení mučena a popravena, přičemž se děly hojné zázraky

Odrážka

český autor používá nevšední obrazná vyjádření, např.:

Odrážka

Kateřinino poznání křesťanského učení

Odrážka

popis milostného vztahu mezi Kristem a Kateřinou

Odrážka

použití kontrastu - líčení brutálního mučení Kateřiny - bičování a milostná něha

Odrážka

Kateřina, která se má stát ženou Maxenciova syna, radí se s poustevníkem

Odrážka

ten ji však nadchne pro jiného muže, muže „múdrého nade všě múdrosti, krásného nade všě jasnosti" - Krista

Odrážka

dá jí s sebou obraz Krista a P. Marie a vybídne ji, aby večer o samotě poprosila P. Marii, „ať svého syna pokáže"

Odrážka

Kateřina poslechne a ve dvou extatických viděních spatří Krista s matkou

Odrážka

zamiluje se do Krista a stává se křesťankou nikoli rozumovou, ale citovou cestou

Odrážka

ve druhém vidění pak slaví s Kristem sňatek

Odrážka

Kristus se zasnubuje s Kateřinou zpívaje:

 

Vítaj, moje choti ladná!

Poď sem, vzvolené líčko,

ke mně, milá holubičko!

 

Odrážka

když dozpívá, dává Kateřině prsten do dlaně a ona mu odpovídá rovněž zpěvem:

 

Juž nevěstu slovu

chotě, jenžto mne nezměnil,

svým mne prstencem obvěnil,

po němžto sem srdcem vadla.

 

Odrážka

žádná další legenda v tomto období nedosáhla takového uměleckého vrcholu jako Život sv. Kateřiny

 

legenda o sv. Dorotě

Odrážka

předstihla Život sv. Kateřiny oblibou u posluchačů a čtená­řů (a později diváků)

Odrážka

základ je téměř shodný s tématem kateřinské legendy:

Odrážka

Dorota odmítne vzít si za muže pohanského císaře, obrátí na křesťanství císařovy služebníky, je pak mučena a dějí se opět zázraky

Odrážka

legenda byla zpracována v nesčetných podobách (jako píseň, jako dramatický výstup)

Odrážka

objevovala se jako lidová hra pro prostého diváka až do 19. století

Odrážka

ve 20. století byla znovu oživena úpravou E. F. Buriana pro D 34 v Lidové svitě (patří do ní ještě další dvě staré hry: Je náš nebo váš? a Salička)

 

Odrážka

světská veršovaná epika (rytířská) druhé poloviny 14. století stagnuje

Odrážka

mravní ideály, jimiž je prodchnuta Alexandreida, již nejsou v oblibě

Odrážka

rytířská epika zobrazuje především osobní, nejčastěji milostné city a různé zápletky rytířů, často plné pohádkové fantastiky (boje s draky, trpaslíky, obry ap.)

Odrážka

hrdiny jsou zjemnělí dvořané

Odrážka

skladby toho druhu jsou značně rozsáhlé, většinou mají několik tisíc veršů

Odrážka

autoři se spokojovali s přetlumočením hlavně německých eposů a chtěli své publikum především bavit

Odrážka

Tandariáš a Floribella -  zpracovává téma zakázané lásky

Odrážka

Velká růžová zahrada a Malá růžová zahrada - dobrodružství a kruté boje s fantastickými bytostmi

Odrážka

Vévoda Arnošt - převzaty některé verše z Alexandreidy

Odrážka

historickým jádrem je patrně odboj švábského vévody Ludolfa proti císaři Otovi I.,

Odrážka

ale těžiště básně je v líčení fantastických osudů Arnoštových za výpravy do Jeruzaléma

Odrážka

autor do německé předlohy i českému prvky

Odrážka

hrdina se stává českým rytířem: Arnoštova družina vyplouvá z Konstantinopole za zpěvu písně Hospodine, pomiluj ny

 

Tristram a Izalda

Odrážka

skladba je známá téměř ve všech evropských literaturách

Odrážka

v nejdelším českém znění má  téměř 9000 veršů

Odrážka

jde o příběh velké lásky až za "hrob"

 

 

Hlavní příběh se rozvíjí ze známého pohádkového motivu: Starý král Marek posílá jednoho ze svých rytířů, udatného Tristrama, aby mu přivezl nevěstu, kterou má vyhledat podle „vlasu krásného", jenž „upadl dvěma vlaštovicema v jedny časy". Vlas patří irské princezně, rusovlasé Izaldě. Izaldina matka připraví tajně kouzelný nápoj, který má vzbudit v starém ženichovi a její krásné mladé dceři lásku. Cestou však

 

počě Tristram velikú žiezen jmieti

i káza sobě dáti pitie.

Neby tu šenka28 na to neščěstie.

Tu vece jedna panenka:

„Pane, teď29 stojí jedno30 málo vínka" -

 

28 šenk = číšník   29 teď = zde  30 jedno = jen   

 

a nevědouc o tom, že podává Tristramovi právě onen kouzelný nápoj, způsobí, že láska vznikne mezi Tristramem a Izaldou, neboť Tristram ono „vínko" nabídne také Izaldě:

 

I musichu sě tak milovati,

a z nich toho ižádný nemoh rozuměti,

kterak tak v krátkém čase

byla sta laskaví na sě.

Tristram a ta jistá panna

byli jsú mezi svýma očima,

též bledý jakžto ona črvena,

mniechu, by je nadstúpila31 žalost smrtedlná.

Tak je bylo veliké milovánie

mezi nimi bez jich chtěnie.

 

31 nadstúpiti = přepadnouti

 

Láska silnější než všecky konvence vede pak oba milence k podvádění starého krále Marka, v němž nechybí fantastické momenty a hrdinné kousky Tristramovy, ale také Izaldiny. Milostný vztah nekončí ani Tristámovým sňatkem s jinou Izaldou, bělorukou princeznou. Na smrtelném loži volá k sobě Tristram rusovlasou Izaldu, aby ho uzdravila, ale ta přichází pozdě - Tristram zatím zemře, oklamán lživou zprávou své žárlivé ženy, že rusovlasá Izalda nepřijde. U mrtvého Tristrama umírá pak i jeho jediná a největší láska, rusovlasá princezna. Z řady milostných rytířských „románů" je to snad jediná skladba, kterou ani dnes nelze pokládat za cosi přežilého.

 

 

2. světská lyrika

Odrážka

z české světské lyriky se nám nejvíc dochovalo milostných písní

Odrážka

většinou inspirovaných dvorskou poezií francouzských trobadorů a truvérů

Odrážka

dvorská poezie pronikala i do městského prostředí, hlavně zásluhou univerzitních studentů, zčásti i česká šlechta

Odrážka

vytvoření takové milostné básně předpokládalo:
Odrážka

kulturu slova

Odrážka

znalost dobových zvyklostí platných pro milostnou poezii

Odrážka

znalost hudebního umění (neboť to byla lyrika zpěvní)

Odrážka

zásluhou studentů do této umělé poezie pronikly také prvky lidové písně a naopak

 

Závišova píseň

Odrážka

formálně nejvyspělejší milostná píseň dvorského typu a žákovského původu

Odrážka

lze na ní vysledovat:
Odrážka

proces přizpůsobování žánru cizího původem domácímu českému prostředí

Odrážka

prolínání umělých a světských prvků

Odrážka

v písni došlo k vzácně umělecky vyváženému spojení všech zmíněných složek

Odrážka

nejde o radostnou skladbu, protože:
Odrážka

milostná evropská dvorská poezie měla řadu konvenčních rysů (a vlastně spíš pravidel), kterými se řídila, patřil k nim:
Odrážka

smutek (z odloučení milenců, z odmítání)

Odrážka

vyjádření milostného citu jako nemoci

Odrážka

předmětem lásky bývala převážně vdaná žena

Odrážka

city vyjadřuje muž

Odrážka

láska byla pojímána jako milostná služba (vazalský vztah)

Odrážka

Záviš vyznává:

Jižť mne všě radost ostává32,   

jižť mé všě útěchy stanů33.        

Srdce v tužebné krvi plavá,

   

to vše pro mú milú žádnu34

Svýma zraky skrze očko

silněť střielé v mé srdéčko

 

                                                                             32 ostává = opouští  33 stanuti = přestávati  34 žádná = žádoucí

 

Odrážka

časté bývá také uvádění milostných písní jarním přírodním motivem, jako je tomu u básně Dřěvo sě listem odievá

 

Dřěvo35 sě listem odievá,

slavíček v keřku zpievá.

Máji, žaluji tobě,

   

a mécě36 srdce ve mdlobě,

Zvolil sem sobě milú,

ta tře mé srdce pilú

 

                                                                                                                                35 dřevo = strom  36 mécě = méť je

 

Odrážka

přírodní motivy se objevují i ve specifickém útvaru milostné lyriky, v tzv. svítáníčkách

Odrážka

v nichž úsvit oznamuje milencům, že končí „jejich" noc:

 

Vyšlať jest krásná, jasná dennicě,

dalekoť mi u plano37 vyšla.

Tať mi pospiecháše od hor.

   

Všeckno stvořenie, lidský sbor

znamenaje vzhuoru vstáti:

časť sě náma, milá, požehnati!

 

                                                                                                               37 u plano = na naplano

 

Ztratilať sem milého

Odrážka

vzácný doklad lidové milostné poezie

Odrážka

neřídí se pravidly dvorské lyriky

Odrážka

svůj cit vyjadřuje dívka - typicky pro lidovou píseň
Odrážka

využití přírodních motivů

Odrážka

nepatetickým vyjádřením smutku

 

Ztratilať jsem milého,

v tom srdci jediného.

Jměj sě dobře, srdéčko!

   

Jáť sě, milý, dobře jmám,

na tě srdéčkem zpomínám.

Měj sě dobře, srdéčko!

       

Ztratila-lis milého,

pohledajž sobě jiného.

Měj sě dobře, srdéčko!

   

Bielá ruožě prokvítá,

mně naděje nesvítá.

Jměj sě dobře, srdéčko!

       

Natrhajme z ruožě květ,

milejší milý než vešken svět!

Měj sě dobře, srdéčko!

 

Otep myrry

Odrážka

napsána pod vlivem Písně písní bývá pokládána za duchovní skladbu x !!!ale!!! Píseň písní je koncipována jako svatební píseň - mezi náboženské texty se dostala omylem - pokládána za dílo Šalomounovo

Odrážka

Otep myrry má spíše světský, než-li duchovní charakter
Odrážka

jsou v ní obsaženy prvky lidové písně - světská erotika bez duchovního podtextu

 

Otep myrry mněť mój milý,

milujeť mě z své všie síly,

a já jeho,

zmilelého,

proňžť nedbám nic na jiného.

   

Mój milý mně biel, červen, krásen,

jako leteční den jasen.

To div z divá,

žeť sem živa,

proňžť sě mé srdéčko znímá.

   

Vstanúc i pójdu toho dle,

poptám sobě, proňžť mé srdéčko mdlé,

řkúc: „Batíčku,

zmilelíčku,

zěv mi svú tvář, sokolíčku!"

 

Odrážka

někdy je těžké určit hranici mezi duchovní a světskou písní

Odrážka

je to dáno:
Odrážka

jednak tradičním zamlčením jména milované paní

Odrážka

jednak středověkým kladením nepřekročitelné hranice mezi věci „lidské" a „božské"

Odrážka

takovým příkladem je píseň Slóvce M (Písmeno M)
Odrážka

není jasně patrné, co písmeno M znamená
Odrážka

buď je iniciálou Panny Marie - skladba je tedy duchovní

Odrážka

nebo zda jde o povinné zamlčení jména nějaké dívky nebo paní z reálného světa světa

 

3. začátky umělecké a zábavné prózy

Odrážka

stále víc se uplatňuje prozaický projev na úkor verše

Odrážka

nejstaršími doklady tohoto vývoje (začátky beletristické prózy) představují dvě duchovní skladby:
Odrážka

Pasionál (o mučednících, kteří se stali světci)

Odrážka

Životy sv. otců (o řeckých církevních otcích křesťanských a o poustevnících žijících v Egyptě)

Odrážka

mladší duchovní skladbou je i Život Krista Pána
Odrážka

všechna díla měla především didaktický cíl (učit křesťanské morálce)

Odrážka

koncem 14. stol se objevily i drobnější prozaické útvary - duchovní povídky
Odrážka

čerpající z bible anebo z apokryfů (o Adamovi a Evě, o Josefu Egyptském)

Odrážka

ve stejné době vznikají i tzv. exempla, která bývala sestavována do souborů - šířila se od středověku až po 16. století celou Evropou
Odrážka

jde o jakési příklady (bajky, podobenství ap.)

Odrážka

užívali je kazatelé jako ilustrujícího a osvěžujícího prvku v kázáních

Odrážka

nejznámější je soubor Příběhy Římanů zpracovaný z latinské sbírky Gesta Romanorum (nazývá se podle místa děje většiny příběhů a podle postav, historických i pseudohistorických)

Odrážka

pozdější jsou Olomoucké povídky

Odrážka

v latinských exemplech (přeložených do češtiny) nacházíme např. první - pokud zatím víme - záznam ještě dnes známé pohádky o dvanácti měsíčkách v této stručné podobě:

Čte se, že jedna žena poslala dceru na jahody v měsíci únoru. A ta vstoupivši do lesa, uviděla dvanáct plecháčuov, sedících okolo ohně. I řekla jim: ,Dobré jitro!' A jeden z nich: ,Co hledáš?' Odpověděla: .Sbírám jahody!' I řekl jí Únor: ,Trhej!' A ona vzala a donesla matce, i divili se.

Odrážka

tyto útvary jako východisko nejrozmanitějších žánrů (povídky, dramata, romány, veršovaná vyprávění, pohádky, písně)

Odrážka

dalšími prozaickými útvary byla tzv. rytířská vyprávění
Odrážka

povídka o Alexandru Velikém
Odrážka

hlavní postava je představena jako hrdina ve fantastických dobrodružstvích, cílem povídky je pouze bavit publikum fantastickými skutky hl. hrdiny

Odrážka

Trójanská kronika
Odrážka

reagovala na změnu v sociálním složení publika, kterému byla taková díla určena
Odrážka

děj byl přizpůsoben časově i místně evropským poměrům pomocí tzv. anachronismů

Odrážka

jde o vyprávění o dobývání Tróje, ta je líčena jako středověké město se všemi jeho aspekty:

je ohrazeno „zdí přetlustú loket čtyřidceti a dvú stú vzvýši z kamene tesaného. A v té zdi věží přemnoho; mějieše toliko šest bran ve vší ohradě a každá z těch bran bieše dvěma brannýma věžema osazena a rytými obrazy mramorovými okrášlena", v tomto městě „bylo bez čísla vzděláno krásných a rozkošných domov ku přiebytku měšťanóm", v ulicích byla „vzdělána bydla a stavadla všelikterakým řemeslníkuom. Ondeť bydléchu kameníci, onde zedníci, onde obrazníci, onde maléři, onde mramorníci, onde truhláři, onde stolaři, onde ložináři, onde vozníci, onde koláři, onde tesaři, onde lopatníci, onde neckaři"

Odrážka

Trojánská kronika, nejrozsáhlejší dílo staročeské zábavné prózy; vznikla podle latinské předlohy v 2. pol. 14. stol. V duchu středověké fantastiky a rytířské epiky zpracovává látku o dobytí Tróje a plavbě Argonautů za zlatým rounem. Vyšla v roce 1468 v Plzni jako první český tisk. podle Encyklopedie Diderot

Odrážka

cestopisná vyprávění
Odrážka

akceptovala touhu po fantastičnu a exotičnu

Odrážka

mnohdy se jednalo o smyšlená vyprávění

Odrážka

Cesty pana Johna Mandevilla (Mandevilly)
Odrážka

zcela vymyšlené bylo vyprávění belgického lékaře Jeana de Bourgogne à la Barbe, který se do zemí, o nichž psal, nikdy nedostal

Odrážka

původně bylo autorství připisováno anglickému cestovateli Johnu Mandevillovi

Odrážka

do češtiny jej přeložil Vavřinec z Březové na zač. 15. stol.

„o jedné potvoře, jenž má zpósobu člověčí až do pasa, a spodek jest kozí", nebo o tom, jak v křišťálech rostou diamanty v třetí Indii, jak Indové „sú modří a škaredí, jako by měli žlútennici", jak v řece Indu je „mnohý úhoř, jenž jest delí38 nežli třidceti noh člověčích", jak na ostrově Salsetta jsou tak veliké myši, „jako zde někteří psi"     38 delí = delší
Odrážka

Mandeville [mandevil], sir John, * kolem 1300, † 17. 2. 1372, anglický cestovatel. Údajný autor cestopisu z pol. 14. stol. Cesty pana Johna Mandevilla, spíše však pouhé jméno vypravěče. Cestopis je zřejmě kompilací textů středověkých cestovatelů (např. Odorika z Pordenone, Alberta z Aix, Giovanniho de Pian Carpini). Vyznačuje se barvitostí prolínající fikci a fakta, tolerancí k jiným kulturním, náboženstvím a rasám a spojením archaických a moderních kosmologických představ (kulatost Země); původně napsáno francouzsky. Do češtiny byl přeložen z němčiny na zač. 15. stol. Vavřincem z Březové. Oblíbená lidová četba až do začátku národního obrození. podle Encyklopedie Diderot

Odrážka

Milión
Odrážka

autorem je Marco Polo - benátský kupec

Odrážka

jsou zde líčeny skutečné zážitky autorovy, který se dostal až do Mongolská a do Číny
Odrážka

Marco Polo [marko pólo], * asi 1254, † 1324, italský cestovatel z Benátek. V roce 1271 podnikl přes Arménii, Persii, Turkestán a poušť Gobi cestu do Číny ke dvoru velikého chána Chubilaje, císaře mongolské dynastie Jüan v Číně, kam vezli poselství právě zvoleného papeže Řehoře X. (1210 – 1276). Do Šang-tu, letního sídla Chubilajova, dorazili v roce 1275. Za 17 let svého pobytu na Chubilajově dvoře (1275 – 92) Marco Polo podnikl řadu inspekčních cest po Číně a snad až do Barmy, na Cejlon a do Indočíny. 1295 se vrátil do Benátek námořní cestou přes Sumatru a Cejlon kolem indického a perského pobřeží do Basry. V roce 1298 v námořní bitvě Benátek s Janovem u Korčuly zajat. 1298 – 99 byl vězněn. Ve vězení vznikla první verze jeho cestopisu, později známého jako Milion, již podle jeho vyprávění sepsal ve starofrancouzštině jeho spoluvězeň Rusticello. Nejstarší rukopis dochován pod názvem Divisament dou monde (Popis světa). Dílo má vysokou dokumentární i uměleckou hodnotu, zejm. popis míst, jež navštívil na svých inspekčních cestách. Jako první Evropan (a až do 18. stol. jediný) podal poměrně přesný popis kmenů obývajících jihozápadní Čínu. podle Encyklopedie Diderot

Odrážka

náročná próza
Odrážka

Tkadleček
Odrážka

prozaický protějšek Života sv. Kateřiny, který vznikl kolem r. 1400

Odrážka

dílo vyhází z německé předlohy líčící spor Rolníka-písaře se Smrtí, jež mu vzala manželku

Odrážka

český autor proti sobě ale postaví tkadlečka a neštěstí, které tkadleček obviní z toho, že zavinilo nevěru jeho milé, „kuchometnice" (jak ji pohrdavě nazývá Neštěstí) Adličky

Odrážka

tkadleček je představitelem nové dob - renesance
Odrážka

jde o jakousi filozofickou rozpravu mezi tkadlečkem a Neštěstím

Odrážka

tkadleček hájí právo na svobodu lidské vůle

Odrážka

Neštěstí je představitelem starého pořádku - středověku, který prosazuje pouze vůli Boží, nikoliv svobodu jednotlivce tak, jak ji chápe tkadleček

Odrážka

autor Tkadlečka skepticky pohlíží na pojetí středověkých dogmat o jejich neměnitelnosti - toho, co Bůh určil

 

Promluva Neštěstí:

Slyš tehdy: Myť sme odevšad, avšak nejsmy odnikudž, myť sme posel božie ruky, ke všem protivným kusuom brzký jednatel. Myť sme bič ohbitý a holka38 a kyjík všeho stvořenie stvořitele. Žádných podstat nepotřebujem. Nic se na tenkú přiezi netiežem39, nic se na barvy neptámy. Tak bielá jako černá jako blankytná, tak nám zelená jako šerá, tak nám žlutá jako plavá. Tu fiola své moci před námi neskryje svú rozkošnú barvu všie ustavičnosti. Tuť lilium krásu svú a bělostí před námi neuteče svú dobru nadějí. Tu ruože červená svú šarlatnú barvu v hořící milosti nám se neopne. Tuť dětelík ni břešťan ni chvojka ni barvínek, jenž jest všie počaté milosti vuodce, nám se neskryje. Tuť ruože polská svú brunátnú barvu všeho tajenstvie utéci se nás nemuož. Tuť vymyšlená a kradená barva šerá z mnohých složená svú vysokú myslí nad se nám se nevyzdvihuje. Tuť blankytný charpený neboli čakankový květ svú zlú nadějí nebli svú dokonalostí nám se neprotiví. Tuť také pléška svú miezhú40, svú žlutú barvu, jenž na haně vydána jest, proti nám nezíšče - Římané, velicí a múdří lidé, a jiní rozliční mistři pohanščí, tiť sú nás lépe seznali a poznali nežli ty, a zvláště mudřec pohan Aristotileš ...

 

38 holka = hůlka  39 netiežeme se = neptáme se  40 miezha = míza

 

Dnešní čtenář nepochybně ocení některé myšlenkové rysy Tkadlečka, které jsou blízké dnešní době (např. rozmanitost v pojetí lásky), ale jistě si s požitkem přečte i Tkadlečkovy vehementní polemiky s Neštěstím, často dramaticky stupňované a nevyhýbající se ani nevybíravým slovům, klnutí, ba přímo rouhání proti „neměnným" pravdám: 

I jaká radost mně býti móže, poňavadž vida i nevizi, maje i nemám, jsa jako bych nebyl! Vše mi se stien a obluda zdá bez téj, jíž mé srdéčko z kořen jejie bylo. Ej, ej, NeŠtěstie, pfi, Neštěstie! Stvořiteli svému úfám, že mi to odpustí, na tě, na zlé, na nemilé, na hanebné, na falešné, na nelibé, na ukrutné Neštěstie volati, křičeti, lkáti, plakati, šaty na sobě trhati, hněvy sebú o zemi bíti, na tě plvati, tobě cíbky dávati41, na tě se šklebiti, na tě jazyk vyplaziti, na tě volati rozličnú řečí. Ach na tě, vej, pfuj, zlé Neštěstie! Zimnice tě stluc, suchotiny tě zasušte, mrtvice tě nemilostívě posedni!

 

41 cíbky dávati = posmívati se

 

Odrážka

4. satiry 14. století

sociální satiry

Odrážka

kritika ze stanoviska nižších vrstev - druhá polovina 14. stol. (60. léta)

Odrážka

ostrá kritika nespravedlivých sociálních a hospodářských poměrů - předzvěst husitské revoluce

Odrážka

zájem o mezilidské vztahy, nikoliv o vztah člověka k bohu

Odrážka

sociální satira se objevuje v tzv. skladbách Hradeckého rukopisu - též nazývaných jako Satiry Hradeckého rukopisu

Odrážka

Satiry Hradeckého rukopisu

Odrážka

autor - autoři neznámí (?i z měšťanstva?) - zdá se, že autorem byl příslušník kněžské inteligence, dobře obeznámený s prostředím měst i venkova a stranící hlavně chudině.

Odrážka

poprvé kritika nedostatků světských i církevních, obraz měšťanského života

Odrážka

částmi H. r. jsou:

Odrážka

Desatero kázanie božie

Odrážka

1196 veršů, pojato jako kázání kárající hříchy proti jednotlivým přikázáním, např.:

Odrážka

porušení sedmého přikázání - "nekraďte cuzého sbožie"

Kniežata i zákonníci42,

jeptišky i kanovníci,

i vy, páni, znamenajte

a své chudiny nechajte!

Což na nich viece žádáte,

nežli uložené jmáte,

proti Bohu to činíte

a svú duši tiem viníte.

   

Vizte, kak jste smyslem hlúpi,

že činíte jako trúpi43:

Trup zjedá cuzé úsilé,

libo málo, libo vele;

a když sě léto skonává,

tehdy sě zle trúpóm stává,

že je včely ven vypudie,

s sobů bydliti nedadie.

42 zákonník = řeholník     43 trup = trubec
Odrážka

porušení šestého přikázání - "nebuď smilník"

V krčmě nebo v tanci ženu

posazují ulíčenú,

anať obočie vztahuje,

závojíka popravuje,

sukničku svú ztkaničivši44

a karnáček45 užlutivši,

k tomu do pat zpodlinivši46

a podlinky zhedvábnivši.

   

Nožík, měšček, cudný47 pásec,

v piesnech jejie jasný hlasec.

To vidúce mnozí blázni,

nejmajíce božie kázni,

slyšiece slovce výborná,

ješto sě jim zdějí dvorná,

letie jako na otržn48 k nim.

44 ztkaničivši = ozdobivši pentlemi

45 karnáček = dlouhý svrchní oděv bez rukávů

46 zpodlinivši = olemovavši   

 

 

47 cudný = pěkný

48 otržn = vějička

Odrážka

některé kategorie hříšníků uvádí shodně s Desaterem i Štítný (Knížky o desateru božiem přikázaní) a Hus (Výklad viery) - viz dále

Odrážka

velmi oblíbené čtení - dochováno několik rukopisů a různá zpracování

Odrážka

Satiry o řemeslnících a konšelích (sedm drobných satir)

Odrážka

kritika nepoctivosti a okrádání; výhrůžka méně útočná (peklem)

Odrážka

každá ze satir má kolem sta veršů

Odrážka

skladatel si bere na mušku ševče, konšely, kováře, sladovníky, lazebníky, řezníky a pekaře - okrádají zákazníky a úplatné konšely řídících se zásadou "kdo maže, ten jede"

Odrážka

hospodská scénka - divoký (opilý) švec úspěšně propíjí výdělek z trhu, prohrává ho v kostkách, a nakonec se ručně utká se svou ženou, která mu brání v "krčemní" zábavě, sebere mu kostky, laje mu hubenců hubených a zažene ho domů, kde se švec "svine za kamnami jako zlý pes prostřed slámy"

Odrážka

střídavě je autorova kritika vyhrocena světsky a duchovně (většinou hrozba peklem za nepoctivé jednání)

Odrážka

bajka O lišce a džbánu – veršované exemplum (krátké vyprávění s poučením)

 

Odrážka

Píseň veselé chudiny (o bídě;vtip, ironie) = žákovská, vagantská poezie

Odrážka

příklad satiry do vlastních řad

Odrážka

píseň pojednává o starostech chudých žáků, kteří nemají pořádné oblečení a co k jídlu

Milí chudí, těsmy se,

radost se nám stala!

Šaty z nás opršaly,

Hlava oblínala.

 

 

V pátek naše hody:

úkrop z studené vody,

kyselice s ščavú

zaur se vší špatnú stravú

 

Odrážka

Sedláci

Odrážka

výsměch do řad venkovanů ze strany středověké inteligence

Odrážka

sedláci jsou vyobrazeni jako divná stvoření

škaredí, kostrbatí,

na nichž jsú tlustí kabáti,

neumějíť šermovati!

Zbaviš nás jich, božie máti!

 

Smrdíť dušě zelím nemastným

i také mlékem kysělým

   

... při tanci

ošklebíť zuby hřieběcí,

omastieť pysky prasěcí,

postavíť uši oslicí,

činíť chlap skoky telecí

 

Odrážka

Podkoní a žák

Odrážka

spor studenta a panského služebníka o tom, kdo se má lépe; ironie a trpkost

Odrážka

forma dialogu, živý, přístupný jazyk

Odrážka

pochází asi z konce 14. stol.

Odrážka

v krčmě se utká v hádce o přednost svého společenského postavení podkoní ( = dvořák) a žák

Odrážka

autor dobře vykresluje své hrdiny:

žák

na němž sukně šerá, umlená,

a k tomu kukla zelená,

ta také zedrána bieše.

Mošnu na hrdle jmieše,

v niž by vložil, což mu třeba,

mním, že knihy, také chleba,

dešťky49 jmieše u pasu...

49 dešťky = tabulky 

podkoní

se starší zdáše,

vždy sedě, bradku súkáše,

na němž kabátec úzký, krátký,

a dosti zedrané šatky50,

 

 

okasalý51 tak dvorně52,

k tomuť bieše obut v škorně:

tyť biechu drahně povetšely,

avšak okolo děr cely.

50 šatky = šatečky

51 okasalý = vystrojený

52 dvorně = po dvorském způsobu

Odrážka

dialog obou postav je veden tak, že ukazuje stejnou bídu podkoního i žáka

Odrážka

dialogem se stále vyostřuje, až nakonec přechází od slovních argumentů k ručním v závěru skladby

Odrážka

podkoní např. na začátku jen "mluvieše hrdě sedě", ale pak už se "hněvivě okřiče", "rozhněvá", a nakonec se na žáka "inhed vztýči, hněvivě naň trasa hlavu, hroze jemu ruku pravú"

Odrážka

nechybí ani několik středověkých nactiutrhání:

Odrážka

žák pohrdavě konstatuje, že v podkoních hubených "jsú zakrsaly kosti", že jsou "chlapi hlúpí", že jeho protivník je ůhubená satrapa" a bude stát "jako tele", když žák už bude vysvěcen na kněze a oděn do zlatého mešního roucha

Odrážka

podkoní nezůstává nic dlužen, uctívá žáka oslovením "přehubená partéko", "mizero nevlídná", "hubený sagitáři" ap.

Odrážka

hádka končí rvačkou, když se přestalo dostávat přesvědčivých argumentů jedné i druhé straně

Odrážka

autor uzavírá konstatováním, že jde o pouhou "krčemnou příhodu", kterých je mnoho

Odrážka

zpracovává pouze čistě světské téma - laicizace literatury

Odrážka

autor postavy nezesměšňuje - pouze jako by popisuje jejich situaci

Odrážka

autor nekritizuje a nehledá příčinu neutěšeného jeho hrdinů

Odrážka

autor zachycuje psychologii svých postav

 

Odrážka

Smil Flaška z Pardubic 

Odrážka

Nová rada

Odrážka

veršovaná skladba - konec 14. století; čtena ještě ve druhé polovině 15. stol., dovolává se jí Viktorín Kornel ze Všehrd (univerzitní mistr a právník; *asi 1460, † 21. 9. 1520), latinsky zpracována Dubraviem (Jan Dubravius - český humanista, diplomat a historik; od 1541 olomoucký biskup; vl. jm. Jan Skála z Doubravy *asi 1486, † 9. 9. 1553)

Odrážka

alegorie; zvířata radí lvovi = rada králi, jak má vládnout (ideál panovníka podle představ vysoké šlechty)

Odrážka

pojednává o sněmu zvířat a ptáků, které dal nastupující král-lev sezvat, aby mu poradila, jak vládnout, jak se chovat v různých životních situacích ap.

Odrážka

někteří rádci jsou postavami alegorickými (např. lev představuje českého krále, orel moravského markraběte ap.)

Odrážka

některé rady jsou míněny vážně, jiné ironicky a humorně

Odrážka

rada zajícova: 

Zajiec po svéj váze53 plaše

také při tom sboru stáše

řka: „Králi, měj se na péči

a nestroj se k žádnéj seči,

ale po všeliké potce54

 

 

buď jakožto na poskoce.

Nedbaj oděnie ani meče,

nebť každý snáze uteče,

ktož se braní nepřetieží,

nerovněť55 rychlejie běží.

53 po své váze = podle své povahy

54 pótka = půtka

 

 

55 nerovneť = nesrovnatelné

 

2.4.4. LITERATURA PŘEDHUSITSKÁ, HUSITSKÁ A POLIPANSKÁ

Klikni zde :-).