2.   Středověká literatura   2.1.   Evropská literatura   2.1.1.   Evropská literatura - základní informace
                  2.1.2.   Literatura náboženská
                  2.1.3.   Literatura světská
          2.2.   Orientální literatura   2.2.1.   Indická literatura
                  2.2.2.   Perská literatura
                  2.2.3.   Čínská literatura
                  2.2.4.   Arabská literatura
          2.3.   Počátky našeho písemnictví   2.3.1.   Počátky našeho písemnictví - základní informace
                  2.3.2.   Písemnictví staroslověnské
                  2.3.3.   Období zápasu dvou kultur
                  2.3.4.   Krátké období vítězství latiny a pronikání češtiny
          2.4.   Vznik česky psané literatury   2.4.1.   Vznik česky psané literatury - základní informace
                  2.4.2.   Počátky laicizace a zčeštění literatury
                  2.4.3.   Česká literatura v době vlády Lucemburků
                  2.4.4.   Literatura předhusitská, husitská a polipanská

 

2.1. EVROPSKÁ LITERATURA

Klikni zde :-).

 

2.2. ORIENTÁLNÍ LITERATURA

Klikni zde :-).

 

2.3. POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ

Klikni zde :-).

 

2.4. VZNIK ČESKY PSANÉ LITERATURY

2.4.1. VZNIK ČESKY PSANÉ LITERATURY - ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klikni zde :-).

2.4.2. POČÁTKY LAICIZACE A ZČEŠTĚNÍ LITERATURY

Klikni zde :-).

2.4.3. ČESKÁ LITERATURA V DOBĚ VLÁDY LUCEMBURKŮ

Klikni zde :-).

 

2.4.4. LITERATURA PŘEDHUSITSKÁ, HUSITSKÁ A POLIPANSKÁ

 

Mapa českého státu v 15. století - Encyklopedie Diderot

 

Odrážka

konec 14. st. – pol. 15. st.

Odrážka

prohloubení rozporů ve společnosti

Odrážka

odpor proti náboženskému a mravnímu úpadku katolické církve ð úsilí myslitelů a kazatelů o nápravu (reformu); rostoucí zájem o bibli (vzor pro mezilidské vztahy) ð úplný překlad do češtiny

 

Odrážka

mizí:

Odrážka

duchovní a rytířská epika (světec a rytíř) = vysoký styl

Odrážka

středověké drama

Odrážka

světská lyrika

 

Odrážka

v popředí:

Odrážka

satira (kritika nedostatků)

Odrážka

duchovní píseň (možnost účasti lidu; má funkci nejen modlitby, ale reaguje na otázky praktického života)

Odrážka

traktát (učené pojednání, středověká náboženská úvaha)

Odrážka

kronika

Odrážka

kázání (působivost živého slova, funkce informační a agitační)

 

Odrážka

!!!změna!!!

Odrážka

česká literatura = literatura psaná česky, určena Čechům

Odrážka

převládá prostá forma, srozumitelnost

 

Odrážka

vrcholí proces:

Odrážka

počešťování literatury (čeština i v oblasti teologické a správní)

Odrážka

demokratizace (literatura pro lid)

Odrážka

laicizace (zesvětštění, sepětí s dobovými problémy)

 

a) Předchůdci Husovi

 

Karel IV. povolal tedy do Prahy už v šedesátých letech německého augustiniána Konráda Waldhausera, který zahájil reformní hnutí hlavně svou kazatelskou činností. Kázal však jen latinsky a německy, proto jeho činnost zůstala omezena na okruh inteligence, německého patriciátu a jeho čeledi.

 

Jan Milič z Kroměříže

Jeho činnost měla větší význam - kázal ponejvíce česky. Stejně jako Waldhauser však věřil, že nápravu mravů lze řešit shora cestou reforem.

Vzdal se výnosných hodností politických a církevních a žil chudobně.

Odrážka

jiný reformátor, Matěj z Janova, o tom píše v jednom latinském spise:
Odrážka

„A kdo by nežasl nad překypující sčetlostí a učeností Milíčovou? Neboť ačkoli byl zprvu prostým knězem a písařem na dvorech knížat, přece když byl takto navštíven duchem Ježíšovým, tak velice se obohatil moudrostí, že mu bylo snadné pětkrát za jediný den kázat, totiž, jednou jazykem latinským, jednou německým a třikrát českým, a to veřejně a před zástupem, zvučně a s účinnou horlivostí."

Odrážka

Milíčovi žáci si vytvořili středisko českého kazatelství v Betlémské kapli
Odrážka

vládnoucí kruhy - začaly je pronásledovat, zbavovat míst a vypovídat ze země

Odrážka

Milíčův odkaz rozvinul jeho žák a stoupenec snad vůbec nejvýznamnější, Tomáš ze Štítného

 

Betlémská kaple

 

Matěj z Janova

Názorově blízký Milíčovi. Šlo o teologa vystudovaného na pařížské univerzitě a prvního teoretika mezi Husovými předchůdci. Kázal a psal především latinsky, nikoliv česky. Jeho učení však tím samozřejmě zlikvidováno nebylo, působilo na Husa, Jakoubka ze Stříbra a na tábory.

I on měl radikální názory:

Odrážka

uvědomil si např. to, že kořen krize není v jednotlivcích, ale ve společenském systému, stavěl proti sobě pravé a falešné křesťanství, ukazoval cestu, jak je rozeznat apod.

Odrážka

na nátlak církve odvolal

 

další kazatelé

Odrážka

teologové působící na pražské univerzitě

Odrážka

kázali latinsky a česky

Odrážka

měli vliv na Jana Husa a ostatní "venkovské" kazatele
Odrážka

Vojtěch Ranků z Ježova

Odrážka

Jan z Mýta

Odrážka

Štěpán z Kolína aj.
Odrážka

„Jaké je to šílenství, shromažďovat si poklady z krve chudáků a prostřednictvím odpustků a nezřídka hromadit bohatství z práce jiných i nalháváním! Udivuje nad všechnu míru, že vy, preláti a pánové, se nevzepřete a že se aspoň nepokusíte čelit tak mnohým bludům a tak neslýchaným ohavnostem, které se už tak dlouho a tak zhoubně rozmáhají," říká v jednom svém latinském kázání Štěpán z Kolína, a nejen to: neváhá nazvat kritizované preláty a pány dokonce šelmami a lupiči, „kteří nenávidí světlo a pohybují se v temnotách" a ironicky jim doporučuje „opatrně choďte!"

Odrážka

důležitý byl i názor některých teologů z této univerzitní skupiny, že lid má právo na poučení o teologických otázkách v mateřském jazyce
Odrážka

zastával ho např. Vojtěch Ranků, učenec světového jména, a arcibiskup Jan z Jenštejna

 

Tomáš Štítný ze Štíného

Odrážka

laik (bez teologického vzdělání), zchudlý šlechtic, zeman

Odrážka

o náboženských otázkách píše česky (= pro lid); vliv Milíčův

Odrážka

Dílo: sborníky traktátů:

Odrážka

Knížky šestery o obecných věcech křesťanských (o dokonalém životě)

Odrážka

Řeči besední (o základech věrouky)

Odrážka

Řeči sváteční a nedělní (výklad částí evengelia)

Odrážka

usiloval o zharmonizování společnosti, o nápravu chyb

Odrážka

význam:

Odrážka

1. klasik české naučné prózy

Odrážka

zpřístupnil nejvyšší soudobou vzdělanost širšímu čtenářstvu

Odrážka

věcné, srozumitelné vyjadřování, dokonalý jazyk

 

Domníval se, že daný řád je neměnný, protože je dán od Boha, a tak usiloval pouze o zharmonizování rozpadající se už feudální společnosti.

Milíč ho zapálil nejen pro své myšlenky, ale podnítil i ke spisovatelské činnosti a ukázal mu v ní vlastně také cestu dál: spočívala v uvedení češtiny do oblasti posud tímto jazykem nedotknutelné, do teologické literatury.

!!!Proto nabyl také obrovského významu překlad celé bible do češtiny připravený už v šedesátých letech a v sedmdesátých letech 14. stol. dokončený a opisovaný!!!

Odrážka

význam biblického textu pěkně charakterizují slova Matěje z Janova:
Odrážka

„Považoval jsem za užitečnější mít vždy s sebou slova a naučení svatých proroků a Krista i apoštolů a evangelistů ve všem napomínající a se mnou přelahodně rozmlouvající než jejich kosti nebo jiné podobné věci neživé."

V jeho díle vrcholí nábožensky vzdělavatelná próza 14. století. V podstatě splnil pro Čechy to, co bylo již dávno řečeno v Proglasu pro Velkomoravany.

Odrážka

zvláštností je, že tohoto vrcholu dosáhla u nás literatura zásluhou laika
Odrážka

v jiných zemích uvádění národního jazyka do náboženské literatury bylo dílem duchovních nebo univerzitních mistrů

Odrážka

Štítný věnoval hodně pozornosti mezilidským vztahům, z toho pak nejvíc vztahům mezi bohatými a chudými
Odrážka

svědčí o tom nejen využívání sebemenší příležitosti, kde se mohl k problému vyslovit, ale i to, že např. podle cizí předlohy česky zpracovává dílo Knížky o šašiech
Odrážka

vykládá vztahy mezi jednotlivými společenskými stavy a sociální poměry vůbec přirovnáními k šachové hře, k úloze a postavení jednotlivých šachových figurek, jejich barvě apod.:

„Pieškové56 lid obecný znamenávají; ti v čas pokoje mohu i na další trhy57, a v svých meziech, ale počneli se nepokoj, neb bylo-li by z mezí vyjíti, tak jedno bliž58 mají choditi ostražitě. Že pak piešek jedno vždy jde před se ukazuje, že obecný člověk jedno svú věc má před se jednati, ale jich vyšší mají pokoj jich ukládati."

 

u pojednání o figurce královny autor nabádá, že: „králová neb paní nemá choditi jako rytieř s dékú59, ale má se tiše mieti, neb stud a tichost lépeť ženy ozdobuje nežli mužský chod. To pak, že jedna královna vždy jedno po bielých polích jezdí a druhá po černých ukazuje, že dvoje sú panie a oboje dobré a ctné; jedněm jest tak míla ctnost čistoty, že ji vesele držie; druhým, ač nenie od mysli míla čistota, ale stud mají k tomu, kdyby sluly nečistými, držie čistotu. Střežte se takových, leč mužóv, leč žen, ještoť zlé slovo mají, anebo ješto sú které skrze ně překlamovány! Styďte se obierati s nestydlivými a strachujte se všech nečistých!

 

56 piešek = pěšec, sedlák   57 trh = tah   58 bliž = blízko   59 deka = dýka

 

Odrážka

Knížky šestery o obecných věcech křesťanských
Odrážka

podávají vedle základního poučení o věroučných otázkách i poučení o praktických věcech (např. o hospodaření)

Odrážka

Řeči besední
Odrážka

formou dialogu otce s dětmi vyložil nejsložitější pojmy teologické (pojednal o Bohu, o stvoření, o vtělení Kristově apod.)

Odrážka

Řeči sváteční a nedělní z rok do roka
Odrážka

v nichž shrnul krátká pojednání určená k besedování o náboženských otázkách s těmi, kteří nemohou chodit do kostela

 

Odrážka

ženská otázka
Odrážka

Sborník opatovický - kapitola „Že je rozdiel veliký mezi pannami a ženami"
Odrážka

rozeznává dokonce „paterý neb šestery" panny:

např. k třetímu druhu patří: „helbrechtné60 neb frejovné panny, jimž mílo světským frejieřóm vzácnu býti a všem by se světskú marností slíbily rády, zda by někto ze všech pojal kterú. Když sú tak k světu svú myslí velnuly, dráže vážiec světskú marnost než boží milost, strojiec se světu se všeho srdce, móžť to slovo k nim se chýliti, ješto j' řekl Jeremiáš virgines eorum skvalide, to jest řečeno panny jich ušprundalé61."

 

60 helbrechtné = světácké, nevázané   61 ušprundalé = nečisté

 

Odrážka

estetika
Odrážka

krásné věci pozemské jsou krásnými jen proto, že jsou odleskem boží krásy, pozemská realita, jakkoli krásná, je však pomíjející, všechno naše úsilí má směřovat k milování „bydla nebeského"

Odrážka

pojednání O světském milování a milování bydla nebeského (ze Sborníku vyšehradského); Štítný je uvádí hezkým přírodním obrazem:

Ó kak jest divně62 nebe obchránilo63 veš svět! Kak divně jest okrášlen svět povětřím64 as pochotným světlem slunečným a také, že měsiec sě tak divně mění! Kak jest divná rozličnost hvězd a divný jejich běh! A kterak je země utěšená v rozličném kvietí a v chuti ovoce rozličného, v rozkošné kráse luk, potokóv, dúbrav krásných, v hájovém chladu, v květu sadovém, v procházení v širých polích, ano tráva jako hemže rostúc, ano sě obilé valmo zs země valí, ano, vinné kořenie65 tak rozkošně okolo sebe své jabřadky66 rozpustilo! Malá-li je útěcha67 v rozličných ptákóv zpievaní a v divném zpořiezení68 peřie krásného pávového i jiných rozličných ptákóv?" - a v tomto přírodním obraze nechybí dokonce ani Štítného obdiv pro ono „věčně ženské", pro ženskou krásu: „Co je pak rozkoši v dívaní krásy ženské spatřijíc jich oči jasnie, čelo krásné, nos sličný, líce pořádné69 ústa libá, vlasy rozkošné? A když sě k tomu sličně mají v rúšiech70 svých sě ozdobivše!" - Ale to všechno nic neznamená, neboť „milovánie bydla nebeského odpoviedá řka: Kdyžť sě tak líbí krása a sličnost zdejšieho světa, jejž jest nikakež71 nelze trati72, ó, kakť by sě jměla líbiti krása a sličnost onoho světa, jež viec trati bude!

 

62 divně = podivuhodně   63 obchrániti = zabezpečiti   64 povětří = vzduch   65 vinné kořenie = vinná réva   66 jabřadky = ratolesti   67 útěcha = potěšení   68 zpořiezení = uspořádání   69 pořádné = ladné   70 sličně sě mají v rúšiech = pěkně se oblékají   71 nikakež = nijak   72 trati = trvati

 

b) Literatura období příprav husitského hnutí

 

Kulturněhistorické východisko

Neurovnanost hospodářské a společenské situace v průběhu druhé poloviny 14. století, především pak na přelomu 14. a 15. století.
Ve sporu jsou:

světští feudálové

  X  

církevní feudálové

 - chtějí za své peníze získat hlavně půdu, hlavní zdroj dalších zisků        - hlavním držitelem půdy je ale církev

nižší světští feudálové, nižší kněží, měšťané, venkovský a městský lid

  X  

církevní feudálové

 - poukazují na nesrovnatelnost teorie (učení bible) a životní praxe vysokých církevních představitelů        - nežijí v souladu s biblí, hromadí majetek, žijí nekřesťanským životem
 - centrem kazatelství je Betlémská kaple        - reformní kazatelé jsou trestáni a vypovídání z Prahy a velkých měst

česká inteligence

  X  

německá inteligence

 - požaduje reformu církve, podporuje názory J. Viklefa        - bouří se proti názorům anglického myslitele J. Viklefa
 - stojí na straně Václava IV. při vydání Kutnohorského dekretu r. 1409        - Němci straní - za dvojpapežství - římskému papeži a podporují odpůrce Václava IV.

 

odbojné písně

Musí býti ohlášeno

"Sbyněk kniehy spálil, Zdeněk je podpálil. Učinili křivdu Čechóm, běda bude všem těm popóm! Vizte, Čechové! Vizte, Čechové!"

Antikrista tupiti (1412)

"Legát přijel do Prahy, zbudil kanovníky, byť k němu přistoupili, krále s obcí loupili po vší české zemi."

Odrážka

kritika kramářského prodej odpustků
Odrážka

došlo při ní v Praze k bouřlivému střetnutí mezi stoupenci Husovými a ozbrojenými Němci, kteří napadli Betlém (Betlémská kaple)

Odrážka

byl vydán zákaz českých kázání, na Husa uvalena klatba a nad Prahou vynesen interdikt

Odrážka

Hus odešel na venkov - Kozí Hrádek (hostí bři Jan a Ctibor z Újezda; říjen 1412 - do konce roku, velikonoce 1413 - únor 1414) a Krakovec (hostí Jindřich Lefl z Lažan 1413 - 1414; z něj odjíždí na koncil do Kostnice - říjen 1414)

 

Mistr Jan Hus

Odrážka

(asi *1370  Husinec u Prachatic – †6. července 1415  Kostnice)

Odrážka

z chudé rodiny; studium na pražské univerzitě

Odrážka

univerzitní mistr (1396), vysvěcen na kněze (1400), pak rektor univerzity

Odrážka

v jeho osobě se spojuje učenecké i lidové křídlo proticírkevní opozice (teorie i praxe)

Odrážka

kazatel v Betlémské kapli

Odrážka

ovlivnil Václava IV.

Odrážka

vydán Kutnohorský dekret (1409), omezující vliv cizinců na pražské univerzitě

Odrážka

spory s církví:

Odrážka

pro obhajobu názorů anglického reformátora Johna Wicliffa

Odrážka

pro vystoupení proti odpustkům a kritiku církve (bohatství, rozmařilost, mravní zkaženost); pronásledován, dán do klatby, vypovězen z Prahy;

Odrážka

kázal pak na Kozím Hrádku a na Krakovci

Odrážka

na církevním koncilu (sněmu) v Kostnici – vězněn, jako kacíř 6. 7. 1415 upálen

Odrážka

Hus jako mluvčí lidu:

Odrážka

urychlil vyvrcholení odporu proti církvi

Odrážka

odhaloval příčiny společenských nedostatků

 

 
Jan Hus   Upálení Jana Husa

 

Dílo:

Psal především traktáty, ale i rozsáhlejší díla. Pro církev psal latinsky, pro prostý lid česky. Husova díla jsou charakteristická přístupným jazykem, jasnou kompozicí.

 

O církvi (latinsky, De ecclesia)

Autor tu napadl soudobou církevní organizaci poukazem na to, že ne papež, ale Kristus je hlavou církve, „že žádné místo nebo lidská volba nedělá člověka údem svaté církve obecné, nýbrž božské předurčení, a to se vztahuje na každého, kdo vytrvale následuje Krista" a pěkným srovnáním lidského těla s „tělem" církve ukázal, že „je něco jiného patřit k církvi a něco jiného být v církvi".

Podle Husa totiž „jako je leccos v lidském těle, co není součástí samého těla, například slina, hlen, výkal, hnis nebo moč, je něco v mystickém těle Kristově, jímž je církev, a přece to nepatří k církvi: jako totiž přebytek jídla vychází i z hmotných údů, tak vyvrhelové církve vycházejí z ní".

Z toho Hus vyvozuje, že papež i všechna hierarchie, pokud nežije podle bible, nepatří k pravé církvi, a nadto dokazuje, že pravý křesťan nemusí takové duchovní „vůdce" poslouchat.

Horlí proti slepé poslušnosti, proti neomylnosti papežově a jeho prelátů, kteří „říká-li se něco o jejich zlých skutcích, jsou uraženi. I představený se může mýlit, i skutek nemusí být užitečný. Nikdo není vázán poslouchat vlastního představeného, leč pokud vybízí k plnění božské rady nebo přikázání".

Odrážka

Hus pojímá církev jako společenství předurčených ke spáse, předzvědění k zavržení k církvi patří jen vnějškově

Odrážka

za příslušníka církve považuje toho

Odrážka

kdo žije podle Kristových přikázání, a tím dokazuje opravdovou lásku k Bohu

Odrážka

kdo svými skutky jedná proti Písmu, není pravým křesťanem, a Boha nemiluje

Odrážka

hlavou církve není papež, ale Kristus, který ji svrchovaně řídí

Odrážka

pokud papež jedná v rozporu s Božím slovem, pak nemá oprávnění nazývat se zástupcem Kristovým

Odrážka

věřící pak nejsou povinni jej uznávat

Odrážka

křesťan nemá poslouchat příkazy, které jsou v rozporu s biblí, každý křesťan má právo kontroly náboženského učení

Odrážka

měřítkem pravosti učení je bible

Odrážka

opírá se o Wiklefovo učení, často jej opakuje i v jiných česky psaných spisech

 

latinském kázání u příležitosti výročního dne úmrtí Karla IV.

Odrážka

káže o pomíjivosti bohatství a vysokých úřadů

Odrážka

útočností navazuje na dílo De ecclesia
Odrážka

„Život je krátký, moc bezvýznamná. Co by řekli naši mistři, profesoři svaté teologie, kdyby zesnulí mohli hlasitě odpovědět? Co mistr Mikuláš Biceps, nejbystřejší dokazovatel? Co Vojtěch, nejprůzračnější řečník? Co Jenek, nejpohotovější matematik? Co Mikuláš z Rakovníka, nejvýznačnější básník? Co Mikuláš z Litomyšle, nejprozíravější rádce? Co Štěpán z Kolína, nejohnivější horlitel pro vlast? Co Jan Štěkna, kazatel znamenitý jako dunící polnice? Co Petr ze Stupna, přesladký hudebník a posléze zvlášť horlivý kazatel? Co by odpověděli tito a co všichni ostatní, po jejichž náhrobcích šlapeme? Zajisté by řekli: Marnost nad marnost as všecko je marnost. Nic neznamená hlubokost vědění, nikoho nespasí rod nebo krása, nikomu nepomůže hromada zlata, pominul hmotných věcí sled, tak jako na slunci roztaje led."

 

Proti bule papežské (latinsky)

Odrážka

vystupuje proti prodávání odpustků, přímo napadá papeže

Odrážka

tento spis vedl k tomu, že byl Hus vyhoštěn z Prahy a začal působit na venkově, zde pak přizpůsobil jazyk prostému lidu

 

O českém pravopise – (latinsky, De orthographia bohemica)

Odrážka

odstranil spřežky a zavedl diakritická znaménka, píše o snahách změnit (zjednodušit) jazyk

Odrážka

měkkost se naznačovala tečkami (nabodeníčka), délku určovaly čárky místo zdvojených hlásek

 

Dcerka

"Starý, lakomý a skúpý, smutný a žalobný, brzký k mluvení a zpozdilý k slyšení a hotový k hněvu, má-li penieze, těch tají, maje požívati sě bojí, nerad dává, rád bére, když dadie; chválí lidi staré, zmrlé, hyzdí živé, tuží po času minulém, chlubí sě dávními skutky, vzdychá po nich, zatřásá hlavu, sklesna zuby pořehtává, že nemóž hřešiti" (kritika špatných otců).

Odrážka

navazuje na Štítného, vysvětluje dívkám jak žít v souladu s božím slovem (jedná se o náboženskou výchovu)

 

Výklad Viery, Desatera a Páteře (česky)

Je náhradou za mluvené slovo pro ty, kteří se nemohli účastnit přímo Husových kázání. Autor do tohoto díla shrnul své starší myšlenky porůznu vyslovené, ale navíc - ve srovnání s jinými českými projevy - tu zní tón vlastenecký.

Odrážka

výklad tří modliteb, úvahy o mravním životě a kritika společnosti

Odrážka

Páteř znamená modlitbu Otče náš (z lat. Pater noster), jedná se o výklad víry, desatera Božích přikázání a Otčenáše

Odrážka

Hus odlišuje „věřit v Boha“ a „věřit Bohu“

Odrážka

věřit v existenci Boha ještě neznamená, že člověk je křesťanem

Odrážka

být pravým křesťanem znamená věřit Bohu, tzn. Božímu slovu a jednat podle něho

Odrážka

věřit Bohu znamená také důvěřovat mu a milovat jej

 

 

”lépe jest pro pravdu smrť trpěti než pro

pochlebenství časnú odplatu vzieti”

 

 

Knížky o svatokupectví

Reagovaly na prodej papežových odpustků ostrým odsouzením tohoto jevu, vyložily ho jako projev úpadku soudobé církve, přičemž přerostly v nesmlouvavou kritiku celé tehdejší společnosti.

Odrážka

ostrá kritika církve, jejího bohatství, zištnosti, prodávání odpustků; doklady ze současného života

Odrážka

kritika soudobé církve, napsáno po zákazu působení v Betlémské kapli

Odrážka

za svatokupectví považoval, pokud někdo vymáhal poplatky za církevní obřady (křty, pohřby, mše, modlitby apod.), nehledě na chudobu věřících

Odrážka

je pro odebrání majetku církevním hodnostářům, neříká však, komu by měl patřit

 

 

”hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě,

miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu,

braň pravdy až do smrti”

 

 

 

Odrážka

"Aj, teď máš velikých svědkóv mnoho, že nižádný zlý obyčej kterak kolivěk dávný nemá držien býti, neb každý taký jest proti Bohu, proti jeho zákonu a proti rozumu. A že nemuož nižádné dobré stavení býti, kdež Kristus není založení, a že Kristus založil jest, aby duchovní věci dávali darmo pro spasení, řka: Darmo ste vzeli, darmo dávajte!, protož ďáblovo jest zpětné založení, jenž die: Darmo nedávajte, ale berte! Máte křest, zpověd, olej svatý, svěcení, mše i rozhřešení, pohřeb, modlitby i vigiljí, prebendy, oltáře, kostely i kázaní, těla božieho dávaní i biřmování, v zákon přijímaní i stvrzení, odpustky i sudu vydání, to vše prodávajte!"

 

Hus však nezůstal pouze při kritice. V závěru ukazuje, jak se svatokupectvím bojovat a obrací se především - s výzvou k boji - na světskou moc, do níž samozřejmě zahrnuje i lidové vrstvy.

 

Postila – (česky)

Nejde však v pravém slova smyslu o sbírku kázání, jakou obvykle postily bývaly, ale spíše o soubor lidově zaměřených traktátů, tj. literárního druhu, který - vytvořen Husem - byl pak s oblibou pěstován až do obrození.

Odrážka

soubor kázání, vznikl po jeho nuceném odchodu z Prahy

 

O šesti bludiech

Odrážka

zamýšlí se nad vztahem mezi církví a světským světem

Odrážka

je psána ve dvou verzích (latinská byla objevena v r. 1945 na zdech Betlémské kaple)

Odrážka

původní, latinská a kratší verze (vlastně šlo o poznámky ke kázání) byla napsána na stěnách Betlémské kaple a byla tam objevena až po druhé světové válce spolu se zápisy českých modliteb

Odrážka

jak vyplývá z úvodu, dal ji tam napsat sám Hus:

 

„Znamenav šest bludóv, jimiž mnozí mohli by býti zavedeni, položil sem písmo svatých u Betlémě na stěně, aby sě jich lidé vystřiehli."

 

 

Dopisy

Odrážka

Husova latinská i česká korespondence (Sto listů M. Jana Husi; Praha, Jan Laichter, 1949)

Odrážka

napomíná přátele v Čechách: „aby sě milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli"

 

Jan Želivský

kazatel a mluvčí pražské chudiny

 

c) Literatura v době husitských bojů

 

Kulturněhistorické východisko

 

 

Husitství se stalo nábožensky, národnostně i sociálně motivovaným hnutím usilujícím nalézt východisko z hluboké společenské krize, která zasáhla české země na přelomu 14. - 15. stol.; v podstatě se stalo vývojovým předstupeň velkých evropských reformací. Datováno je zpravidla jmenováním J. Husa kazatelem v Betlémské kapli v roce 1402 a uzavřením kutnohorského náboženského míru 1485. Člení se do tří fází:

    a) v prvním období 1402 - 19 se soustředilo na kritiku církve, jak ji formulovali reformně orientovaní mistři pražské univerzity v čele s J. Husem. Kritiku podpořil i královský dvůr Václava IV. a značná část pražské veřejnosti, zvláště české národnosti. Masový charakter získalo husitství po odpustkových bouřích v roce 1412 a zejména po upálení J. Husa 1415. Svaz husitské šlechty tehdy začal sekularizovat pozemkový majetek církve jako naplnění jednoho z klíčových reformních požadavků. Znakem příslušnosti k husitství se stalo přijímání pod obojí způsobou (laický kalich), zavedené Jakoubkem ze Stříbra;

    b) ve druhém období 1419 - 36 přerostlo husitství v husitskou revoluci; v jejím závěru byly poraženy radikální směry husitství (táboři, sirotci) v bitvě u Lipan 30. 5. 1434. Iniciativu převzal husitský střed, reprezentovaný zvláště pražany. V roce 1436 byly prosazeny hlavní výsledky revoluce sjednáním tzv. kompaktát a ve volební kapitulaci Zikmunda Lucemburského;

    c) ve třetím období se husitství dostává do závěrečné fáze 1436 - 85, byla charakterizována zápasem o kompaktáta; katolíci usilovali o jejich zrušení, husité chtěli jejich obsah i platnost rozšířit. K stabilizaci poměrů došlo za vlády „husitského krále“ Jiřího z Poděbrad, který na respektování kompaktát a výsledků revoluce založil svou politickou linii. Nové spory kališnické a katolické církve vedly v roce 1467 k novým domácím bojům a 1468 - 71 k zahraniční intervenci, vedené uherským králem Matyášem Korvínem. Po pokusu katolické strany o mocenský zvrat a po následné husitské odvetě v pražském povstání v roce 1483 uznali husité i katolíci, že poměry nelze zvrátit; 1485 uzavřeli v Kutné Hoře mír, jímž byla kompaktáta uznána za základní zemský zákon. - Husitství jako první hnutí v evropské historii narušilo pozice římské církve (sekularizace pozemkového majetku duchovenstva téměř v celých Čechách a částečně na Moravě, vyřazení církve z politického života, vznik kališnické církve), posílilo politickou sílu měst, dokončilo jejich počešťování a přineslo jim, podobně jako vyšší a nižší šlechtě, majetkové zisky. Hospodářské důsledky válek, kulturní orientace husitů a existence kališnické církve však, v porovnání s předrevolučním stavem, vedly k oslabení kontaktů českých zemí s Evropou.

Encyklopedie Diderot

 

   

***

 

    Husitské období tvoří jedno ze specifik nejen našeho literárního a vůbec kulturního vývoje, ale je zvláštností českého národa i ve srovnání s ostatními zeměmi Evropy. Význam husitského hnutí přesáhl český rámec, neboť akce husitů zasahovaly i za naše tehdejší hranice a staly se důležitým článkem ve vývoji evropských náboženských hnutí.

Vlastní revoluční hnutí (odobí husitských bojů) zabírá sice pouze léta 1419 - 1434, ale z hlediska literárního (a společenského) vývoje oba mezníky posouváme: začátek je nutno vidět už v prvních letech 15. století, v době intenzívní činnosti Mistra Jana Husa, jemuž připravili cestu v druhé polovině 14. století jeho předchůdci. Lipanská bitva pak neznamenala, že by se husitské úsilí rázem ztratilo nejen z povědomí, ale i ze života českých lidí.

    Podobně jako nebylo jednolité husitské hnutí, nebyla jednolitá ani literatura. Mluvíme-li však přesto o husitské literatuře jako o celku, máme na mysli protikatolickou frontu tohoto kulturního odvětví. Její patos byl nesen úsilím o lidovost a o orientování k praktickým potřebám současného života. S tím souvisí ovšem také výrazný sociální přesun v řadách publika: hegemonem literatury přestala být šlechta a vysoký klérus, jejich místo zaujalo nejprve hlavně měšťanstvo a v období největšího rozmachu revolučního hnutí sám lid. Zřetel k lidovému publiku si vynutil další laicizaci kulturních statků, jejíž vrchol spatřujeme v zavedení češtiny do bohoslužby a do teologické oblasti. Převládající náboženský ráz literatury husitské doby nemluví proti laicizaci, podstatné je to, že náboženská literatura ztratila svou výlučnost, začala nejen sloužit také laikům, ale dokonce hájila jejich zájmy proti vysokému duchovenstvu. Byla prolomena hranice mezi světskou a duchovní kulturou, laický živel pronikl do sféry dříve vyhrazené pouze kněžstvu, a tím ho zbavil výsadního postavení v kulturním životě. To je největší přínos husitského období pro vývoj literatury.

    Nová společenská báze literatury a její nová funkce přinesla výrazné změny ve srovnání s předchozím obdobím: jiný je vztah ke skutečnosti, jiný je hrdina literárního díla, jiný je postup v zobrazování skuteč­nosti, mění se hierarchie literárních druhů a pochopitelně i výrazové prostředky. V období plném kvasu a vření nemá místa výlučná literatura a literatura zábavná, do popředí se dostává slovesnost zaměřená k aktuální skutečnosti, literatura, která chce říci své k soudobému dění (sdělná funkce vystupuje do popředí i v ikonografii), slovesnost zaujímající kritický postoj k životu. Proto se ze starších žánrů udržely pouze ty, které mohly onu novou funkci plnit (např. alegorický spor, satirické básnictví, traktát, kronika a zejména duchovní píseň), proto zobrazování aktuálních problémů je bezprostřední, a proto se zjednodušily také výrazové formy a prostředky - na zjemnělé rafinovanosti nebylo v husitské tvorbě místa. Snaha o co největší srozumitelnost vedla k odstraňování latiny, nebo alespoň k vytlačení tohoto jazyka z jeho někdejšího výsadního postavení. Tuto snahu nelze však vykládat jako pokles vzdělanosti v Čechách - spíš naopak šlo o to, aby co nejširší publikum bylo vzděláváno v mateřském jazyce. Že v tomto směru dosáhlo husitství značného úspěchu, dosvědčuje známý výrok protihusitsky smýšlejícího Eneáše Silvia Piccolominiho, pozdějšího papeže, který říká, že táborské ženy znají bibli lépe než leckterý italský kněz.

    Husitské úsilí o rozšíření vzdělanosti do všech vrstev českého národa nemá význam pouze pro období vlastní husitské hnutí - navázali na ně všichni významní představitelé české literatury a kultury v pozdějších dobách a dále je rozvíjeli (Viktorin Kornel, Řehoř Hrubý, Jan Blahoslav, Daniel Adam z Veleslavína, Jan Ámos Komenský aj.). Tak byla vytvořena základna pro další rozvoj české literatury (a umění vůbec) v době po Bílé hoře, kdy se nositelkami české vzdělanosti staly právě a téměř jedině široké vrstvy národa. Za husitství se literární projev stával - pro své sepětí s náboženstvím - důležitějším, než tomu bylo ve 14. století: v hierarchii hodnot literatura vlastně stoupala. A nejen to: V husitském období také vzniklo nové vymezení pojmu česká literatura: začala se jí rozumět literatura psaná česky a sloužící výhradně Čechům. Toto pojetí bylo podporováno vývojem následujících staletí a napomáhalo tak vzniku kulturní pospolitosti, která je jedním ze základních znaků novodobého národa.

    Při prudkém sociálním a politickém vývoji v husitském období se pochopitelně měnila mnohem rychleji než v dobách dřívějších i funkce literatury. V době přípravy husitského hnutí stála v popředí propagační a agitační funkce literatury. V době bojů dosáhlo toto zaměření vrcholu a přitom se stále výrazněji uplatňoval husitský lidový zpěv, který v sobě zahrnoval všechny důležité problémy a životní situace tehdejších lidí. V době polipanské pak nastoupila do popředí literatura polemická a znovu se přihlásila o slovo také literatura zábavná.

    Osou husitského období v literárním životě jsou léta vlastního revolučního hnutí, a podle toho dělíme literaturu této doby na dvě fáze: první z nich je ve znamení přípravy revoluce a druhá z nich odráží doznívání husitských ideálů v polipanské době; předělem je tedy polovina třicátých let 15. století.

Převzato z:  - Hrabák, Josef a kol. Průvodce po dějinách české literatury. 1. vyd. Praha: Orbis, 1976

 

Odrážka

po smrti J. Husa, došlo k útlumu literatury

Odrážka

literatura se zúžila na traktáty (hájící nebo odsuzující) husitské hnutí

Odrážka

dále se rozvíjela bojová píseň, která měla zvýšit morálku

Odrážka

tyto písně zpočátku tvořili studenti, protože však husité uznávali pouze náboženské písně, postupně se z písní vytratila veselost (mizí pijácké i milostné písně)

Odrážka

kvalitních děl vznikalo opravdu velmi málo

 
Odrážka

většina autorů, kteří v této době tvořili patřili k nějakému směru husitů, popř. k jejich oponentům:
Odrážka

Pražané:
Odrážka

Jan Rokycana

Odrážka

Jakoubek ze Stříbra

Odrážka

Martin Lupáč

Odrážka

táborité:
Odrážka

Mikuláš z Pelhřimova

Odrážka

klasičtí husité
Odrážka

Jan z Příbrami

Odrážka

katolíci
Odrážka

Ondřej z Brodu

 
Odrážka

polemika – spor, vzájemné vyvracení názorů protivníků
Odrážka

Jeroným Pražský
Odrážka

významný učenec

Odrážka

zúčastnil bojovných polemik i v zahraničí

Odrážka

byl upálen rok po Husově smrti v Kostnici, kam se vydal svědčit v Husův prospěch

Odrážka

Jakoubek ze Stříbra
Odrážka

Husův spolupracovník a nástupce v Betlémské kapli

Odrážka

univerzitní mistr

Odrážka

když vypukly husitské boje, přestal hlásat radikální názory

Odrážka

zavedl např. přijímání podobojí

 
Odrážka

časová píseň ("protestsong")
Odrážka

kritizuje Husovo upálení, církevní "zlořády", kramářský prodej odpustků apod.
Odrážka

např.:

Ó svolánie konstantské,

jenž se nazýváš svaté,

kak si bez opatrnosti

shladilo bez milosti

člověka svatého!

   

Zdali je tiem zavinil,

že mnohým hřiechy zevil

z daru milosti božie,

aby právě pokánie

činili beze lsti?

nebo

Daleko ste zblúdili

a z pravdy vystúpili,

svědečstvie všech dobrých

s vaší hanbu i jiných

davše u potupu.

   

Zdali skrze smrt jeho,

člověka nevinného,

zlosti kněžské ohavné,

světu všemu poznané,

budu se tajiti?

Odrážka

z autorů známe jménem zatím jediného, Jana Čapka
Odrážka

jeho skladba Nuž, křesťané viery pravé vykládá Desatero přikázání a hájí svobodný výklad Písma

Odrážka

píseň Ve jméno boží počněme obsahuje nárys táborského programu a útočí proti uctívání svatých

 

Odrážka

rozvoj lidového zpěvu – husitské chorály (= jednoduchý sborový zpěv)

 
Odrážka

kronikářská tvorba
Odrážka

zastupovali ji:
Odrážka

Vavřinec z Březové

Odrážka

Petr z Mladoňovic

Odrážka

Bartoška z Drahonic

 

Odrážka

Jan Žižka je dokonce považován za autora (někdy pouze za spoluautora) Vojenského řádu – 1423
Odrážka

je znám jako Žižkův vojenský řád – zápis východočeského bratrstva, kázeňský řád s vysokými morálními požadavky, stejnými povinnostmi pro všechny a s tvrdými tresty; přijat na sněmu v Německém Brodě 1423

 

Jan Žižka

 

Odrážka

Budyšínský rukopis (1420) – obsahuje několik prozaických a veršoaných děl zaměřených proti Zikmundovi, nejvýznamnější byly:
Odrážka

Žaloba Koruny české,

Odrážka

Porok Koruny české k pánóm českým – proti korunovaci Zikmunda Lucemburského,

Odrážka

Hádání Prahy s Kutnou Horou – obhajoba čtyř pražských artikul, husitská Praha se hádá s katolickou Kutnou Horou, Praha nakonec vítězí; je použita alegorická forma
Odrážka

autor proti sobě postavil dvě ženské hrdinky - Prahu a Kutnou Horu, Praze připisuje dobré vlastnosti související s husitskou pravdou; Kutná Hora reprezentuje vše špatné, protihusitské

 

Praha stáše na pravici,

Hora v kůtě na levici.

Praha slušné, ctné postavy,

žena krásná bez ohavy,

jasných očí, múdré řeči,

v zlatohlave ctně se rdieci

 

 

Hora, ženka pohrbila,

k zemi hlediec a blikavá73,

šeplíc řečí ulyzavú74,

otmlúváše, vrtlíc hlavu,

jenž mějieše i v té době

kuklík75 s kytlí sšit na sobě.

 

 

73 blikavá = mžourající očima   74 ulyzavý = poťouchlý, posměvačný   75 kuklík = kukla

 

     
 

Své nenávisti k Římu dal autor průchod ve slovech Kristových, adresovaných v závěru Kutné Hoře.

 

 

Vizte této hřiešné ženy,

jenž zlost páše bez proměny,

pýchu, smilstvie i lakomstvie,

ukrutenstvie i koférstvie76,

jenž mój zákon zjevně tupí

a mé věrné lítě hubí,

 

 

jsúc poslušná sboru zlého,

zúfalého kostnického,

jenž se lživě směl nazvati

a řka: Jáť jsem sbor ten svatý,

duchem božím i sebraný,

v svých otsudciech ovšem pravý!

 

  76 koférstvie = hra v kostky  
Odrážka

dílo bývalo neprávem přisuzováno Vavřinci z Březové
Odrážka

Budyšínský rukopis, sborník husitských, převážně básnických skladeb s bojovným a polemickým obsahem. Vznikl v roce 1448 jako opis starší předlohy. Všechny skladby Budyšínského rukopisu byly vytvořeny od července do listopadu 1420; útočí na klérus, katolické panstvo a krále Zikmunda, který s křižáky ohrožoval Prahu. Tři nejvýznamnější skladby Hádání Prahy s Kutnou Horou, Žaloba Koruny českéPorok Koruny české, jsou nepochybně dílem jednoho autora (připisovány Vavřincovi z Březové). Encyklopedie Diderot

Odrážka

Dvě prvně jmenované zobrazují situaci r. 1420, kdy se dal Zikmund korunovat na českého krále, ale nebyl uznán měšťany a lidem.

 
Odrážka

Jistebnický kancionál (zpěvník)

Pro řadu písní dochovaných v Jistebnickém kancionále je charakteristické spojení náročné formy literární i hudební s aktuálním obsahem.

Odrážka

Ktož jsú boží bojovníci

Odrážka

nejen píseň náboženská, ale vojenská, bojová

Odrážka

cíl: povznést sebevědomí, dodat odvahu, statečnost, požadovat kázeň, sjednotit k boji

Odrážka

prosté výrazové prostředky, působivý nápěv

Odrážka

zpívala se před bojem a po vítězství

Odrážka

v úvodu se obrací k lidem, aby věřili v Boha

Odrážka

obrací se nejen k pěšákům, ale i k záškodníkům, aby nezabíjeli a neloupili pro kořist, ale pro myšlenku

Odrážka

nabádá ke kázni

Odrážka

J. Dobrovský o této písni prohlásil, že: "...nápěv písně je slavnostní, hrozivý..."

Odrážka

Povstaň, povstaň, veliké město pražské

Odrážka

píseň Prahy s výzvou k boji proti Zikmundovi

Odrážka

Jistebnický kancionál, rukopisný sborník husitských liturgických mešních zpěvů, duchovních a válečných písní (Ktož jsú boží bojovníci, Povstaň, povstaň, veliké město Pražské) s notací z pol. 15. stol. Obsahuje také 12 latinských vánočních skladeb a liturgické texty přeložené z latiny. Jistebnický kancionál představuje patrně liturgii strany J. Želivského a je blízký i Žižkově straně; proto jsou  v něm písně pražské i táborské strany. Encyklopedie Diderot

Odrážka

Václav, Havel a Tábor

Odrážka

kritika čtyř pražských artikul, viz níže

 

Odrážka

Vavřinec z Březové

Odrážka

Píseň o vítězství u Domažlic (historická báseň, dokument)

Odrážka

Husitská kronika (próza, latinsky)

Odrážka

Vavřinec z Březové Václav, * 1370 nebo 1371, † asi 1437, český kronikář; mistr svobodných umění na univerzitě v Praze. Vstoupil do služby v kanceláři Václava IV. Pro dvorské prostředí přeložil Mandevillovy cesty a začal psát Kroniku světa (nedokončeno). Po smrti Václava IV. se přiklonil k husitskému křídlu protitáborských pražanů. V latinské Husitské kronice (Chronicon) zachytil události 1414 – 21; vítězství husitů u Domažlic (v roce 1431) oslavil latinskou skladbou určenou Evropě Báseň vznešené koruny české (Carmen insignis Coronae Bohemie); patrně se podílel na pražských husitských manifestech. Je mu připisováno autorství hlavních skladeb Budyšínského rukopisu.

 

 

Univerzitní činnost

Odrážka

odchod cizinců z univerzity po vydání kutnohorského dekretu

Odrážka

rozvoj zaznamenaly vedle teologie i přírodní vědy

Odrážka

nauková díla psána už nejen latinsky, ale také česky
Odrážka

mají evropskou úroveň
Odrážka

Křišťan z Prachatic
Odrážka

Husův přítel a krajan

Odrážka

známý především jako lékař a vážený zahraničními učenci ještě dlouho po své smrti

 
 

 

 
 

Protihusitská a katolická literatura

Viklefská mše

Odrážka

protihusitská parodie
Odrážka

„Viklef zplodil Jana Husa v Čechách, Jan Hus zplodil Korandu. Koranda zplodil Čapka. Čapek zplodil Olešáka. Olešák pak zplodil Sádla a Zmrzlíka. Zmrzlík zplodil Jeronýma. Jeroným zplodil Šimona z Tišnova. Tišnov pak zplodil Jakoubka. Jakoubek pak Křišťana z Prachatic, jenž byl bakalář v lékařství čtyřnásobný a ničema stonásobný"

Odrážka

podle tohoto díla jsou všichni husité prokletí kacíři, synové ďáblovi

 

Václav, Havel a Tábor

Odrážka

je katolickým protějškem Hádání Prahy s Kutnou Horou

Odrážka

veršovaný disput

Odrážka

obrací s výčitkami za válečnou bídu v zemi proti radikálním táboritům

 

Nuž, vy ševci viery nové

Odrážka

přirovnává husity k nevzdělaným ševcům

 

historické skladby

Odrážka

Počátkové husitství

Odrážka

O sektě táborské

Odrážka

O naháčích
Odrážka

adamité, naháči – středověcí sektáři, jejichž znakem bylo obnažování a uvolněné sexuální chování v komunách utvářených na odlehlých místech. V českých zemích se projevily podobné praktiky v roce 1421 a rozšířily se mezi sektáři donucenými odejít z Tábora do podhradí Příběnic a poté do okolí Bernartic, respektive k řece Nežárce. Náboženské poblouznění u nich splývalo s představou návratu do ráje, tj. k přirozenému lidství, osvobozujícímu duševní i tělesnou stránku člověka. Hlavní skupinu na tvrzi Ostrově u Hamru nad Nežárkou zlikvidoval Jan Žižka v roce 1421. Encyklopedie Diderot

 

 
Odrážka

po bitvě u Lipan (1434) se husité rozcházejí a jejich ideály mizí

Odrážka

začíná nové období - humanismus a renesance v české literatuře

 

d) Literatura doby polipanské

 

Mapa českého státu v době vlády Jiřího z Poděbrad - Encyklopedie Diderot   Jiří z Poděbrad

 

 

po porážce husitů u Lipan 1434

v popředí literární polemika:

 

Petr Chelčický (* asi 1390 - † asi 1460) - zeman, samouk, kritik společnosti

Odrážka

obhajoval pasivitu (”neodporovat zlu násilím”), pokoru, chudobu; odmítal potřebu vyššího vzdělání i instituci státu

Odrážka

uznává jen duchovní boj, který je nadřazen boji fyzickému - tím se rozchází s Husem, který naopak požaduje jednoznačné postavení se zlu a zlořádu

Odrážka

Chelčický Petr, * asi 1390, † asi 1460, český náboženský reformátor a filozof. Pocházel zřejmě z nižších skupin venkovské šlechty. Většinu života strávil asi v Chelčicích u Vodňan, určitý čas pobýval v Praze, kde navštěvoval Husova kázání. V zásadě sdílel husitskou myšlenku o potřebě nápravy církve a společnosti, ale již v první fázi husitské revoluce odmítl jakékoli násilí a v souladu s Novým zákonem (snad i ovlivněn pacifismem sekty valdenských) povoloval křesťanům výhradně boj duchovní. Tento názor hájil v polemikách s Jakoubkem ze Stříbra, táborskými kněžími, zvl. s Mikulášem z Pelhřimova i s J. Rokycanou, s nímž se později sblížil. Ve shodě s J. Viklefem a J. Husem zastával pojetí křesťanské církve jako sboru vyvolených ke spasení, uznával pouze rovnost křesťanů před božím zákonem, proto odmítal tradiční středověké dělení společnosti na trojí lid. Z respektu k Novému zákonu a z důsledného odporu proti násilným praktikám pramenilo is jeho odmítání funkce státu. Ostře se vyjadřoval proti peněžnímu hospodářství, obchodu a životu ve městech; za jedinou náležitou činnost skutečného křesťana považoval zemědělství. Kolem Chelčického se postupně vytvořil okruh přívrženců a jeho myšlenky se staly ideovým východiskem jednoty bratrské. Ovlivnil L. N. Tolstého. Z díla: traktáty O boji duchovním (sepsáno na jaře 1421), O trojiem lidu řeč, Sieť viery pravé a sbírka kázání Postila. Encyklopedie Diderot

 

O boji duchovním (prvotina)

 

"Nenie meč těla, ale ducha. Protož ten, ktož podlé ducha živ jest, rozumieť ten tomu meči a ten muož bojovati tiem mečem duchovním proti ďáblu duchovniemu a chytrému, ale lidé slepí a tělestní nemohu v tom boji ďáblu se brániti, nebo jeho nevidie, jsúce ve tmě jeho. Ale nepřipravuje tuto apoštol lidí k bojuom tělestným, protož nevelí jim meče tělestného bráti"

 

 

Odrážka

vedle ideje pasivity stejně jasně vyhraněný odmítavý postoj k "netvůrčímu přebírání učenosti autorit bez vlastního vkladu"

 

 

"Neužiteční, nemocní, neupřiemí sme, a proto mnoho bluduov zjevujem skrze čtenie, toliko podlé měr cizích smyslóv a nápisóv, ale sami sme mrtví a opuštění. Jakož známo jest to nynie v Čechách veliké zlé a nebezpečné, kteréž proto jest přišlo, ješto mnoho jest slepých učitelóv. A to vidíme nynie zjevně u vuodcích takových, že jediné vo tom pracují, aby knih mnoho shromáždili rozličných doktoruov. A když mnoho těch knih doktorských shromazdie, tehdy se vzedmu v pýchu, jako by již mnoho uměli. Ale ktož sám nerozumie čtení, ten prospěje v něm, jako ten v ratajství77. ktož se jest hedbávím vyšívati učil."

77 ratajství = orba

 

 

O trojím lidu (traktát)

Odrážka

odsuzuje středověké dělení společnosti na tři stavy (kněžský, šlechtický a robotný - lid)

Odrážka

ostrá sociální kritika společnosti

 

"A že tam praví (apoštol Pavel), kterak moc světská má brániti dvú stránek a kněží učiti mají dvě stránce, a robotní lidé mají krmiti pány a kněží, robotně dobývati jim jídla, pití a platuov. A když má jíti podlé duovodu, aby, když trpí jeden úd, trpěli s ním všichni údové, kterak tehdy ti údové hrbovatí, ješto meč drží, jiné menšie údy dáví, zarmucují, tepů, sázejí do vězení, obtěžují robotami, úroky a jinými zámysly, že jako uvadlí chodie, a tito jako koni obroční, sytí a prázní řehcí nad nimi, a kněží jako oči ostře v těle hledíta na obě straně těla, hledajíce, kterak by zboží odřeli s nich a osobili je sobě, a obojí spolu, páni i kněžie, vozí se na robotném lidu, jakž sami chtí. Ó, kterak daleko sú od řeči svatého Pavla, aby trpěli všichni údové pro núzi každého úda! Tito pláčí, ano je lúpí, vězie, šacují, a oni se smějí jich veliké bídě."

 

 

Sieť viery pravé (traktát - po bitvě u Lipan)

Odrážka

kritika církve, hromadění majetku; touha po spravedlivé společnosti, představa ideální církve

Odrážka

alegorická skladba - vychází z evangelijního vyprávění o Petrově zázračném rybolovu

Odrážka

sítí (tj. církev) se loví spravedliví lidé určení k spasení, hříšní "siet" však trhají

 

"Protož tu jest siet Petrova velmi zedrána, když jsta ta dva velryby veliká v ni vešla, to jest kněz nejvyšší s panová­ním královským a se ctí nad císaře, a druhý velryb ciesař s panováním, s úřady a s mocí pohanskú pod kóži viery uvalil se. A když jsta se ta dva velryby hrozná v té sieti již obracela, tehda jsta ji tak zedrala, žejest jie málo co v celosti ostalo."

 

 

Postila (kázání s úvahami - po bitvě u Lipan)

 

Na základě myšlenek Chelčického vznikla v r. 1457 jednota bratrská (Řehoř Krajčí, Kunvald v Orlických horách); kritizována katolíky i husity

Odrážka

Jednota bratrská, křesťanské církevní společenství, jež se v roce 1457 zformovalo v Kunvaldu pod Orlickými horami rozvinutím husitského programu (zejm. působením bratra Řehoře z emauzského opatství) podle myšlenek P. Chelčického. V roce 1467 ustavení vlastní církve (programové zpřetrhání vazeb s církví katolickou, ale i podobojí) a zvolení vlastních kněží bez ohledu na apoštolskou posloupnost. Pronásledována Jiřím z Poděbrad. Do začátku 16. stol. měla ráz sekty důsledně dodržující novozákonní principy (život v ústraní, vzdělání pouze jako prostředek k pochopení bible aj.). Asi 1500 rozchod se starověrci a otevření církve měšťanům a šlechtě. Po pol. 16. stol. prosazen Janem Augustou a Janem Blahoslavem kladný vztah k humanistické vzdělanosti; rozvoj bratrského školství i písemnictví (Bible kralická, tvorba J. A. Komenského aj.). V roce 1575 se podílela na vypracování české konfese, 1609 legalizována Majestátem Rudolfa II. Po porážce stavovského povstání na Bílé hoře část členů jednoty bratrské přežila v utajení po několik generací do tolerančního patentu a vystoupila jako kalvinistická církev. Z jedné exilové skupiny vznikla světová Unitas fratrum, působící v českých zemích do současnosti pod názvem jednota bratrská. Encyklopedie Diderot

 

literatura zábavná:

Vzniká zvl. za Jiřího z Poděbrad – oživení kulturních a politických styků, (české poselstvo krále Jiřího do ciziny).

V době jeho vlády postupuje literatura agitační své kdysi přední místo literatuře zábavné a navrací se zpět k osvědčeným skladbám vrcholného středověku - chybí původní díla - k rytířským vyprávěním o Tristramovi, o Tandariáši, ať k didaktickým, jako byla např. Nová rada, ať ks satirickým, jako byl Podkoní a žák. Ze starších děl prozaických se znovu těší oblibě Trojanská kronika, Mandevillův cestopis aj.

Vedle toho vznikají nová cestopisná díla, jejichž ponětem byla politická poselství českého panovníka. Vzorem pro cestopisnou tvorbu tohoto období byl Deník Václava Šaška z Bířkova nebo blíže neznámý panoš Jaroslav napsal ve formě deníkových záznamů své zážitky z cesty, kterou podnikl s poselstvem krále Jiřího do Francie. Oba cestopisy se od středověkých liší tím, že kladou větší důraz na realitu a potlačují fantastické prvky. Oba autoři srovnávají to, co viděli, s poměry v Čechách. Cestopisná tvorba předznamenává nástup nového směru - renesance a humanismu v české literatuře.

 

Deník Václava Šaška z Bířkova

Odrážka

o cestě Jiřího Lva z Rožmitálu s družinou po západní a jižní Evropě

Odrážka

Šaškův cestopis známe jen z latinského překladu, z něhož také čerpal A. Jirásek pro svou knihu Z Čech až na konec světa

Odrážka

vypravěčské umění i vtip autora

Odrážka

Šašek z Bířkova Václav, 2. pol. 15. stol., český zeman, cestovatel a spisovatel. Účastnil se diplomatické cesty Lva z Rožmitálu po Německu, Anglii, Burgundsku, Francii, Španělsku, Portugalsku a Itálii (v letech 1465 – 67), kterou popsal v cestopise Krátké a utěšené popsání cesty a putování (dochoval se pouze v latinském překladu); cestopis literárně zpracoval A. Jirásek (Z Čech až na konec světa). Enyklopedie Diderot

 

 

"Velký podiv u nich (Londýňanů) vzbudila délka našich vlasů. Říkali totiž, že ještě nikdy neviděli nikoho, kdo by nás předčil délkou a spanilostí kadeří. A nikterak jsme je nemohli přivést k tomu, aby uvěřili, že nám tak narostly od přírody. Říkali, že to jsou vlasy přilepené pryskyřicí. A kdykoli šel někdo z našich lidí prostovlasý po ulici, měl kolem sebe více diváků, než kdyby tam vedli nějaké podivné zvíře."

 
     
 

"Před branou, kterou se vchází do dóžecího paláce (děj se odehrává v Benátkách), je postavena kamenná šibenice. Když jsme se ptali, proč je postavena právě na tomto místě naproti paláci, když přece bylo možné dát ji také jinam, odpověděli: Proto, kdyby se některý dóže dopustil něčeho proti státu, aby byl na ní pověšen; na tom pak místě že byla postavena proto, aby byla každému dóžeti napomenutím a výstrahou."

 

 

Jana z Rabštejna

Odrážka

latinsky psaný Dialogus (Dialog - nom. sg.)

Odrážka

katolický církevní hodnostář - hájil politiku krále Jiřího v době, kdy katolické panstvo vystoupilo proti panovníkovi

Odrážka

dílo je obhajobou politiky Jiřího z Poděbrad a odsouzením náboženských válek
Odrážka

z Rabštejna Jan, * 1437, † 1473, český humanista a politik. Od roku 1453 probošt vyšehradský a titulární nejvyšší kancléř Českého království; v diplomatických službách Jiřího z Poděbrad. Několikrát navštívil Itálii. 1470 ve službách Matyáše Korvína. Významný představitel latinského humanismu; sběratel rukopisů antických autorů. Ve spise Dialogus (Dialog, Rozhovor) odsoudil náboženské války. Enyklopedie Diderot