4.   Baroko   4.1.   Základní informace        
          4.2.   Evropské baroko   4.2.1.   Italské baroko
                  4.2.2.   Španělské baroko
                  4.2.3.   Anglické baroko
                  4.2.4.   Německé baroko
          4.3.   České pobělohorské baroko   4.3.1.   Základní informace
                  4.3.2.   Emigrantská literatura
                  4.3.3.   Domácí literatura

 

4. BAROKO

Klikni zde :-).

 

4.1. ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klikni zde :-).

 

4.2. EVROPSKÉ BAROKO

Klikni zde :-).

 

4.2.1. ITALSKÉ BAROKO

Klikni zde :-).

 

4.2.2. ŠPANĚLSKÉ BAROKO

Klikni zde :-).

 

4.2.3. ANGLICKÉ BAROKO

Klikni zde :-).

 

4.2.4. NĚMECKÉ BAROKO

Klikni zde :-).

 

4.3. ČESKÉ POBĚLOHORSKÉ BAROKO

 

4.3.1. ZÁKLADNÍ INFORMACE

Odrážka

po porážce na Bílé hoře 1620:

Odrážka

potrestáni účastníci odboje, konfiskace majetku, nucený exil

Odrážka

hospodářský rozvrat x utužení nevolnictví

Odrážka

rekatolizace, germanizace

 

4.3.2. EMIGRANTSKÁ LITERATURA

 

Tzv. nekatolická inteligence

Odrážka

v Polsku (Lešno) - Jan Ámos Komenský

Odrážka

v Německu - Pavel Skála ze Zhoře, Pavel Stránský (latinský spis O státě českém - obhajoba předbělohorských Čech)

Odrážka

na Slovensku - Jiří Třanovský, luterán, (v Levoči vydal kancionál Cithara sanctorum)

 

Jan Ámos Komenský (* 28. 3. 1592 - † 15. 11. 1670 Naarden, poslední biskup jednoty bratrské, filozof, pedagog, historik, překladatel, ideolog a básník)

Odrážka

pocházel z měšťanské rodiny - záhy osiřel, a tak se dostal teprve jako šestnáctiletý na bratrskou školu v Přerově

Odrážka

vzdělání pak dále rozšířil zahraničními studiemi (Herborn, Heidelberk)

Odrážka

po návratu domů se stal nejprve správcem přerovské bratrské školy a pak knězem ve Fulneku

Odrážka

již v mládí se zabýval smělými plány vytvořit českou národní vědu - počal sbírat materiál k naukovým pracem a ve Fulneku začal přemýšlet o lepším způsobu vyučování

Odrážka

zároveň začal být také činný literárně

Odrážka

r. 1620 - z Fulneku musil prchnout, brzy nato mu zemřela žena a dvě děti na mor

Odrážka

do r. 1628 skrývání a pak odchod do vyhnanství

Odrážka

Lešno - 1628 - 42, 1648 - 50 a 1654 - 56 (Polsko)

Odrážka

od roku 1550 byli v Lešnu usazeni příslušníci české jednoty bratrské

Odrážka

r.1654 při požáru shořel materiál k slovníku Poklad jazyka českého

Odrážka

Anglie - 1640

Odrážka

podílel se na spoluzaložení akademie věd

Odrážka

Elblag - 1642 - 48 (Polsko)

Odrážka

původně pruské město tehdy ovládané Švédy - (aby reformoval švédské školství)

Odrážka

1648 – vestfálský mír = konec jeho nadějí na návrat do vlasti - Kšaft umírající matky jednoty bratrské = alegorická forma závěti

"Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu,... vláda

věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!"

Odrážka

Šarišský Potok - 1650 - 54 (Blatný Potok (Sárospatak - maď.) Slovensko)

Odrážka

původně uherské město na území dnešního Slovenska - (aby reformoval uherské školství)

Odrážka

Amsterodam - 1656 (Nizozemsko)

Odrážka

umírá v holandském Naardenu - 1670 (Nizozemsko)

 

 

Jan Amos Komenský, latinsky Comenius, * 28. 3. 1592, † 15. 11. 1670, český pedagog, teolog, filozof, sociální a náboženský myslitel a spisovatel; kněz a poslední biskup Jednoty bratrské (od 1648). Po studiích na bratrské škole v Přerově, na Akademii v Herbornu a na univerzitě v Heidelbergu působil od 1614 jako správce bratrské školy, od 1616 duchovní v Přerově, 1618 – 21 ve Fulneku. Od roku 1621 se ukrýval; v těžké politické situaci a po osobní tragédii (smrt ženy a dvou dětí) napsal sociálněalegorické a kritické dílo Labyrint světa a ráj srdce. Jako uznávaný učenec se stal politickým mluvčím pobělohorské emigrace; snažil se dosáhnout intervence protestantských mocností ve prospěch české reformace. Pocity beznaděje po uzavření vestfálského míru 1648 a po smrti druhé manželky vyjádřil ve spisu Kšaft umírající matky jednoty bratrské. V letech 1628 – 42, 1648 – 50 a 1654 – 56 žil s rodinou v polském Lešnu, 1642 – 46 v pruském, Švédy ovládaném Elblągu (aby reformoval švédské školství), 1650 – 54 (z podobných důvodů) v Blatném Potoku (Sárospatak) v Uhersku. Po vypálení Lešna 1656 žil v Amsterdamu; pohřben v Naardenu. – Komenský spojuje domácí reformační tradici s evropským náboženským i filozofickým myšlením (J. Böhme, Mikuláš Kusánský, F. Bacon, T. Campanella aj.); jeho dílo je hluboce humanistickou odpovědí na problémy soudobé společnosti (sužované třicetiletou válkou), na národní tragédii i na osobní zkušenosti z exulantského života. Usiloval o sjednocení veškerého lidského vědění na jediném základě („všemoudrost“ – pansofie). Nejvýznamnější filozofické dílo Všeobecná porada o nápravě věcí lidských (v úplnosti nalezena v rukopisu až 1935) pojednává o „lidských věcech“, o jejich narušení a o možnosti všeobecného osvícení. Na základě novoplatónské emanační teorie dělí svět na čtyři stupně (sestupně od světa možného až po upadlý svět hmotný); proti tradičnímu pojetí však hmotným světem řada nekončí, ale stává se vzestupnou prostřednictvím světa lidské dovednosti, přes svět mravnosti až ke světu duchovnímu. Lidstvo má být sjednoceno na základě vědy všem přístupné a společné a na základě víry. Pedagogické dílo řeší všeobecné i některé speciální pedagogické a didaktické otázky. Základním didaktickým požadavkem je přirozenost, tj. požadavek, aby se výchova vzdala násilných metod a respektovala přirozený rozvoj dítěte. V díle Brána jazyků otevřená (Janua linguarum reserata) se pokusil o sjednocení veškerého lidského vědění na jednom základě. Další didaktické spisy: Svět v obrazech (Orbis sensualium pictus) a Škola hrou. Ve Velké didaktice (Didaktica Magna) vypracoval ucelený systém školské soustavy, mj. utvořil typologii vyjadřující přirozené rozdíly mezi dětmi, které je třeba respektovat. (Encyklopedie Diderot)

 

 

Dílo:

 

Před odchodem do exilu

 

Labyrint světa (1623, tiskem 1631 v Perně (Perno, Pirna) a 1663 v Amsterodamu)

Odrážka

2 části

Odrážka

spojení "pravdivosti" a "nepravdivosti"

Odrážka

umělecká fikce, alegorie - využívá přeneseného významu v rámci celého díla; děj má doslovný a zároveň přenesený význam

Odrážka

ostrá kritika tehdejší společnosti (touha po penězích, podvod, klam, války ap.)

Odrážka

satirická alegorie světa (jako města) s postavou poutníka-vzdělance (= autor)

Odrážka

průvodci: Všezvěd Všudybud (usiluje poznat svět) a Mámení (přizpůsobuje se nedostatkům)

Odrážka

prohlížejí všechny stavy a zaměstnání x realistický obraz doby, smýšlení a lidí

Odrážka

2. část - návrat do vlastního srdce a k Bohu (= záchrana)

Odrážka

jazyková charakteristika:

Odrážka

názorný, srozumitelný styl, dokonalá forma, jazyk bohatý (synonyma, několikanásobné větné členy), názorný

Odrážka

složitá souvětí, tzv. humanistická perioda (tj. soustava vět spojená do dvoudílného souvětí, jehož části se oddělují dvojtečkou nebo středníkem a nazývají se předvětí a závětí = jádro výpovědi)

Odrážka

vliv latiny

Odrážka

poutník na cestě světem-městem, kde hodlá poznat různá povolání, aby se pak pro některé z nich rozhodl, zpod brýlí mámení vidí pravou podobu světa - vyhrocení protikladu fikce (brýle mámení) a reality (skutečný svět):

 

 

- poutník se např. dívá, jak: "...academia bude korunovati ty, kteříž nad jiné byvše pilnější, vrchu umění dosáhli...", a vidí, jak: "...jakýsi jednoho za druhým bera, každému na čelo titul: Toto jest svobodných umění mistr; toto medicíny doktor; toto obojích práv licenciát etc. přilepil a pečetí přitvrdil..."

- pak už se v osobě poutníkově objevuje pravá tvář nesmlouvavého kritika-autora: "...Nicméně já, chtěje vždy, co pak dále z nich bude,viděti, hledím po jednom tom umění mistru, anť mu teď počítati cos poroučejí, on neuměl; poroučejí měřiti, neuměl; poroučejí hvězdy jmenovati, neuměl; poroučejí syllogismy80 dělati, neuměl; poroučejí cizími jazyky mluviti, neuměl; poroučejí svým jazykem řečňovati, neuměl; poroučejí naposledy čisti a psáti, neuměl. Tedy já rozumím, řekl sem, že po strávení v školách věku, po vynaložení na to statku, po přivěšení titulů a pečetí naposledy zeptati se potřebí, učil-li se čemu?"

- poutník-autor se o své dojmy dělí se čtenářem, když kritizuje povýšenost mocných:

Aj, tu mnoho stálo stolic, jedny nad druhé vyšších, aby zdůlu z města vidiny býti mohly, na nichž seděli, jak kdo od paní Fortuny výš neb níž posazen byl, jimž všickni mimo jdoucí (po předu však) činíce čest, hýbali koleny a kývali hlavami. Viděl sem, že jak mnoho po předu k nim šetrnosti, tak mnoho po zadu a po stranách nevážnosti bylo. Za každým zajisté tom v sedle rozloženém někteří stáli, kteříž naň šilhavým okem házeli, pysky a hlavami zmítali, vidliček podávali81  po hřbetě slinou, ozherem neb něčím jiným káleli; někteří i podrývajíce pád obmýšleli. Nebo stolice ty po krajích stály, maličko ji posmekna, hned se zvrátila; a který se před tím dul, letěl dolů. A byly jaks na obrtlících strojené, jak se ji kde dobře dotekl, vrtla sebou a sedící se octl na zemi; čím která vyšší byla, tím snáz bylo zaklátiti jí a vypadnouti z ní.

80 syllogismy = logické úsudky a závěry, které stanovila přesná pravidla logiky

81 vidliček podávati = tupiti

 

 

Odrážka

útěšné spisy, např. Listové do nebe (5 fiktivních dopisů chudých Kristovi)

 

Po odchodu do exilu

 

Odrážka

Pedagogické práce (”učitel národů”)

Odrážka

spisy teoretické (latinsky):

Odrážka

Velká didaktika (Didactica magna)

Odrážka

zásady moderního vyučování a výchovy (např. vyučování pro všechny, zdarma a v mateřském jazyce; důraz na praxi - učit vědomostem i dovednostem; důraz na tělesnou výchovu; názornost vyučování - postup od známého k neznámému, poznávání přírody; důležitost kázně); spis obsahuje i názor na koncepci vzdělání: rozdělení výchovy do 4 stupňů po 6 letech na výchovu předškolní, tj. v rodině, pak ve škole obecné, dále latinské (gymnázium) a na univerzitě (doplněno cestováním)

Odrážka

Informatorium školy mateřské

Odrážka

pro matky, výchova v předškolním věku

Odrážka

spisy praktické – učebnice:

Odrážka

Svět v obrazech (Orbis sensualium pictus)

Odrážka

1. obrázková učebnice na světě, spojení jazykového a věcného vyučování

Odrážka

Brána jazyků otevřená (Janua linguarum reserata)

Odrážka

učebnice latiny

Odrážka

Škola hrou (Schola ludus)

Odrážka

rozvíjí smyslové schopnosti

Odrážka

latinská školní hra

Odrážka

Encyklopedické práce

Odrážka

vševědné (pansofie) – navazuje na Štítného, Blahoslava, Veleslavína

Odrážka

úsilí shrnout výsledky vědění (7dílný celek) – nedokončeno

Odrážka

práce na slovníku mateřštiny

Odrážka

pojednání O poezii české (propaguje časomíru)

Odrážka

úsilí o poznání světa a o výchovu člověka spojil s úsilím o dorozumění mezi národy, o věčný mír (panharmonie)

Odrážka

doufal, že vzdělání povede k sbratření lidstva

Odrážka

Poezie

Odrážka

Kancionál (1659)

Odrážka

duchovní písně - vlastní, přeložené i různé parafráze

 

 

 

   

 

Slyš mé, Pane, tě vzývání,

nech, ať ho nic neodhání,

ať též před trůn tvůj vejde,

tvář tvou ochotnou najde!

V taký den soužení mého,

nakloň ke mně ucha svého,

vyslyš rychle mé žádosti

a naplň je z své milosti! ...

 

Neb, aj, všickní dnové moji

náhle jako dým mizejí,

mé kosti jako hlavně

vyprahly hrozně ve mně,

srdce jako sťatá tráva

truchlí, svadne a ustává,

takže již i chleba jisti

zapomínám v své těžkosti.

 
         

 

Jižť sem jako stín nachýlen

v ten čas, když preč odchází den

 
         
Odrážka

v Kancionálu přebásnil i Píseň písní

Odrážka

jde o dialog mezi Kristem a církví

         
 

Ach, kráso má! Přítelkyně má!

Nic nad tě, nic duše má nemá!

Všecka's milého vzezření,

nic nad tě v tom světě není!

 

Oči sprostné co holubičí

vzhledáním se k nebi cvičí,

vlasů kadeře na tvé hlavě

jak stádo koz na Galádě,

 

zubů dvojím řadem stkvělost

co rouna vypraná bělost,

rtové tvoji tak se rdějí

jak hedbávné premování,

 

z kterýchž libé plynou řeči

slov ozdobných, rovných meči.

Židoviny82 tvé čela tvého

co jablka kus zrnatého,

 

a hrdlo tvé co Davidova

věže slavná, kteráž chová

zbroje mnoho, ta zbrojnice,

v níž jest pavéz na tisíce,

 

prsy co blíženci srní,

jenž se květem pasou v trní.

Až by utekli stínové,

odejdu k hoře mirrové.

 
  82 židoviny = skráně      

 

Pavel Skála ze Zhoře (* 10. 7. 1583 Praha - † asi 1640, český historik asi Freiberk (Sasko)

Odrážka

Od roku 1604 žatecký měšťan a písař městské rady, za českého povstání stavovského úředník direktoria, poté v královské kanceláři Friedricha V. Falckého. Po bitvě na Bílé hoře odešel do exilu. Autor rukopisně dochovaného a dosud úplně nevydaného díla Historie církevní (10 svazků, asi 16 000 stran rukopisu), v němž se v kontextu světových dějin soustředil na osudy reformace 16. a 17. stol.; dílo patří k prvořadým pramenům pro poznání české historie za stavovského povstání 1618 – 20 a těsně před ním. (Encyklopedie Diderot)

 

Pavel Stránský ze Zapské Stránky (* 1583 Zapská Stránka - † únor 1657 Toruň, český historik, spisovatel, právník a politik, novoutrakvista)

Odrážka

V roce 1625 musel opustit Čechy a usídlil se v saské Pirně, poté v Toruni. V emigraci napsal spis Respublica Bohemiae (O státě českém), který je pro faktografickou bohatost a přesnost, ale i formální a stylistickou dokonalost považován za jedno z nejlepších děl českého humanistického dějepisectví; pro Evropu dlouhou dobu základní zdroj informací o českém předbělohorském státě. Stránského silné národní uvědomění je patrné v díle Na nedbalého Čecha učiněný okřik.

(Encyklopedie Diderot)

 

Jiří Třanovský (též Juraj Tranovský, Tranoscius; * 27. 3. 1592 Těšín ve Slezsku - † 29. 5. 1637 Liptovský Sv. Mikuláš na Slovensku, slovenský básník českého původu; evangelický kněz)

Odrážka

Po bitvě na Bílé hoře odešel do Slezska a poté se usadil na Slovensku. Psal česky a latinsky; své náboženské písně shrnul do sbírky Cithara sanctorum. Jeho nejvýznamnějším dílem je kancionál Písně duchovní staré i nové, vydaný v Levoči v roce 1636, který sestavil z vlastních básní, z husitských a českobratrských písní a z náboženských písní svých současníků. (Encyklopedie Diderot)

 

4.3.3. DOMÁCÍ LITERATURA

 

    Tzv. první generace pobělohorské domácí literatury - autoři se narodili "krátce" před Bílou horou (8. 11. 1620) nebo po ní. Na české prostředí neustále působí zvětšující se tlak habsburské centralizace, katolizace a germanizace. K propagaci a obhajobě oficiální ideologie slouží činnost jezuitů - přizpůsobují se nejaktuálnějším potřebám. Dovedli se podbízet vkusu širokých vrstev zdůrazňováním vlastenectví ve své tvorbě a snažili se ji přiblížit lidovému publiku.

    Rekatolizačním snahám nejlépe sloužilo z literárních druhů:

Odrážka

kazatelství,

Odrážka

legendistika,

Odrážka

duchovní poezie a drama.

Z nich zejména kazatelství a drama mohly působit bezprostředně na lidové vrstvy. Legendy a dramata zpracovávaly často náměty z české historie a o českých světcích, drama pak využívalo k účinnému působení na cit a smysly diváků honosné výpravy a uchvacujících efektů. Jezuitští autoři navazovali pouze na katolickou tradici a vraceli se až k době Karla IV.

 

Bohuslav Balbín ( 3. 12. 1621 Hradec Králové - † 29. 11. 1688 Praha, český historik a básník)

Odrážka

člen jezuitů - přesto samotným řádem přeložen za příliš horlivé vlastenectví z Prahy do Klatov - "...kde nebude moci škodit."

Odrážka

pocházel z městského prostředí - bolestně snášel jeho mizení z kulturního života české společnosti

Odrážka

v Klatovech napsal Balbín svůj nejvýznamnější politický, útočný spisek, latinskou Obranu jazyka slovanského, zvláště českého (Dissertatio apologetica pro lingua slavonica praepusque bohemica, asi 1672),

Odrážka

vydán až v obrození Františkem Martinem Pelclem; dílo samo působilo na řadu obrozenců

Odrážka

Balbín je autorem řady děl z české historie

Odrážka

 Rozmanitosti z historie Království českého (Miscellania historica regni Bohemiae)

Odrážka

je také autorem veršovaných skladeb, literárně teoretických pomůcek pro školy a spisů hagiografických - viz níže

Odrážka

legendistickou tvorbu věnoval kultu Panny Marie, kultu Jana Nepomuckého a Kristiánově legendě

Odrážka

psal pouze latinsky

Odrážka

Balbín Bohuslav, * 3. 12. 1621, † 29. 11. 1688, český historik a básník. V roce 1636 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, 1654 vysvěcen na kněze. Shromáždil rozsáhlý vlastivědný materiál dějepisné, etnografické a zeměpisné povahy, který zpracoval v encyklopedickém díle Miscellania historica regni Bohemiae (Rozmanitosti z historie Království českého), jež ovlivnilo první generaci českých obrozenců; podobný vliv mělo dílo Dissertatio apologetica pro lingua slavonica praepusque bohemica (Obrana jazyka slovanského, zvláště pak českého). Legendistickou tvorbu věnoval kultu Panny Marie, kultu Jana Nepomuckého a Kristiánově legendě (Encyklopedie Diderot)

 

 

Hagiografie, životopisy světců a mučedníků. Vznikala z mučednických akt (martyria), tj. soudních protokolů z procesů s křesťany, kteří byli pronásledováni v římské říši, a z legend o životě svatých, zejm. mnichů. Od 13. stol. se jako pramen hagiografie používaly papežské kanonizační buly. Od středověku byly pro potřeby liturgické sestavovány sbírky hagiografické literatury, tzv. acta sanctorum (skutky neboli životy svatých). Od 16. stol. se v životopisech světců objevovala snaha o historickou kritičnost; k nejvýznamnějším patřila Acta sanctorum, vydávaná od roku 1643 do 19. století.

 

 

historická próza

Odrážka

jen málokterá díla byla ve své době vytištěna - zůstávala ležet v rukopisné podobě a byla objevována v době národního obrození nebo jsou objevována i v současné době

 

Tomáš Pěšina z Čechorodu (* 19. 12. 1629 - † 3. 8. 1680, český barokní historik)

Odrážka

benediktinský mnich v Rajhradě

Odrážka

autor díla Prodromus Moravographiae, to jest Předchůdce Moravopisu, což měl být úvod k celkovému geograficko-etnograficko-historickému popisu Moravy v duchu barokního encyklopedismu

Odrážka

z jeho historických děl je stěžejní Mars Moravicus (1678), válečné dějiny země do roku 1526

 

Jan František Beckovský (* 18. 8. 1658 - † 26. 12. 1725, český historik a spisovatel)

Odrážka

v roce 1685 vstoupil do křižovnického řádu, 1688 vysvěcen na kněze

Odrážka

autor obsáhlé kroniky Poselkyně starých příběhův českých, vycházející z Hájkovy Kroniky české a popisující české dějiny od počátků do roku 1715

 

Jan Florián Hammerschmidt (* 4. 5. 1652 - † 4. 1. 1735, český historik a básník)

Odrážka

psal latinsky a česky

Odrážka

autor latinsko-českých makarónských básní satirického i elegického ladění

Odrážka

v historických dílech se zabýval dějinami Prahy, klášterů a obcí (Prodromus gloriae Pragensis - Posel slávy pražské), Historie klatovská

 

Jan Kořínek (* 12. 2. 1626 - † 12. 8. 1680, český katolický kněz; člen jezuitského řádu)

Odrážka

autor české kroniky Staré paměti kutnohorské - napsané osobitým jazykem se slangovými prvky

Odrážka

zaznamenal dějiny kutnohorského hornictví do roku 1614

 

duchovní poezie

 

Adam Michna z Otradovic (* asi 1600 - † 30. 6. až 16. 10. 1676, český hudebník a básník; jeden z představitelů české barokní hudby)

Odrážka

jindřichohradecký varhaník a člen literátského kůru

Odrážka

jeho dílo lze rozdělit do tří souborů - z nichž dva, Česká mariánská muzika (1647) a Svatoroční muzika (1661) připomínají kancionály, Loutna česká (1653) však vybočuje z této řady a předjímá moderní lyrické soubory milostné poezie

Odrážka

mnoho z Michnových písní převzaly soudobé i pozdější kancionály, něco i lidová tradice a kramářská píseň (ještě v 19. století)

Odrážka

Michnův vliv je patrný i v některých skladbách Bridelových a Kadlinského

Odrážka

Od roku 1645 varhaník v Jindřichově Hradci. Skládal technicky náročnou chrámovou hudbu na latinské liturgické texty, spojující homofonní a polyfonní fakturu. Autor tří souborů duchovních písní na vlastní české texty (Česká mariánská muzika, Loutna česká, Svatoroční muzika), v nichž využil i motivy soudobé světské milostné poezie; některé zlidověly (vánoční ukolébavka Chtíc, aby spal). (Encyklopedie Diderot)

 

Loutna česká

Odrážka

Michna komvinuje světské a duchovní prvky

Odrážka

milostný cit je adresován postavám křesťanského "Olympu" a jeho vznik bývá vysvětlován extatickým stavem a viděním

Odrážka

spojení křesťanských a antických prvků

Odrážka

vyjádření osobního a milostného prožitku neotřelým způsobem

Odrážka

základní charakteristika:

 

Adam Michna z Otradovic

   

baroko - duchovní poezie

 
  vyhýbá se přílišnému patosu     dějová drastičnost a laciné efekty  
  radost z tohoto světa     pocit marnosti ze všeho pozemského  
  vztah k přírodě a obyčejným lidem     vyzdvihování náboženské tématiky  
  podobá s lidovou poezií     tzv. vysoká díla  
  inspirace v českém venkově     bukolská idyla - bukolická poezie - viz níže  
  nadpozemské postavy mají lidský rozměr     Ježíš, Panna Marie, Bůh jsou téměř nedotknutelní - posvátná úcta  
  smíření se smrtí jako přírodním zákonem     smrt = strach z neznáma  
  termíny typické pro světskou alamodovou poezii - viz níže     méně milostných prvků, centrem není obyčejná žena  

 

 

Alamodová poezie, milostná poezie 17. stol. v evropské literatuře, zvl. románské, doslovně poezie podle módy. Vyznačuje se mnohomluvností, velkou frekvencí slov románského původu (reputace, favorit, kavalír); snaha o výlučné vyjadřování vedla k vyhledávání nepřirozených a formalizovaných obratů. Smyslem alamodové poezie je vyjadřovat módní eleganci a galantnost k dámě. Alamodová poezie souvisí s módou v oblékání a s životním stylem za třicetileté války.

 

Bukolická poezie, jeden z druhů tradiční antické poezie s náměty z idylického pastýřského a venkovského života; nový rozkvět bukolické poezie v renesanci a baroku byl spojen se snahou o napodobení antického životního stylu. Žánrovými typy bukolické poezie jsou idyla, ekloga a pastorála.

 

 

 

vztah k přírodě

 

 

lidský rozměr

 

 

smíření se smrtí

loučení Krista s Pannou Marií

   

světské termíny

báseň Den svatební

 

 

Travička vzchází zima uchází,

skřivánek se pozdvihuje,

slavíček spívá,

slunýčko zhřívá,

všecek se svět obnovuje.

 

Lesy, hájové

vesměs májové

barvy na se přijímají,

osení, louky,

pole, palouky,

přepěkně se zelenají.

   

Anno, šlechetná matičko,

po pláči zaraduj se,

na dceru, šťastná babičko

pohlídni a zasměj se.

 

Vítej to lilium bílé

aneb bílou růžičku,

chovej, miluj roztomile

tuto svou Mařenčičku.

 

Mařenčička = Panna Marie

   

Hle, poslední pohlezení,

má Matičko,

mé lásky budiž znamení,

holubičko!

Zvedni dřív, než z světa sejdu,

tvé očičko,

což k tomu dí, když odejdu,

tvé srdýčko?

 

Měj se dobře, má jedinká

kráso světa,

poslední bije hodinka,

jižť jest veta.

Po smrti s tebou se shledám

v mé jasnosti,

beze mně zůstati nedám

v mé radosti.

   

veselost panuje,

jest liberaj83 zde čistotná,

jest bravada84 panen ctnostná,

favory85 jsou nevinnosti,

jsou nevinní všickni hosti...

 

anjelé jsou truksasové,86

nosí k stolu jídla,

jsou tolikéž mundtšenkové87

 

83 liberaj = livrej (šat sloužících);

v alomodové terminologii též punčochy

84 bravada = chudoba

85 favory = stuhy (které dámy věnovaly

svým kavalírům na důkaz přízně)

86 truksasové = jídlonoši

87 mundtšenkové = číšníci

 

 

Chtíc, aby spal

Odrážka

vánoční koeda

Hajej, můj andílku

Odrážka

ukolébavka

Pod našima okny

Odrážka

milostná píseň

 

Bedřich Bridel (*1619 Vysoké Mýto - †1680 Kutná Hora, český barokní básník; jezuitský kazatel a misionář)

Odrážka

jezuitský misionář, profesor rétoriky a poetiky, překladatel, básník a prozaik

Odrážka

misijně prošel Boleslavsko, Hradecko, Chrudimsko a Čáslavsko

Odrážka

rázně vystupuje proti rozptýleným zbytkům českých Bratří

Odrážka

psal vlastní díla nebo překládel z latiny - Život sv. Ivana (Praha, 1657); Stůl Paně (t., 1659); František sv. Xav. (t.. 1659); Jiskra a slávy Svatoprokopské (t., 1662; Litomyšl, 1689 a 1699); Katechismus katolickey atd. (Praha, 1681. 1684).

Odrážka

je protikladem Michnovým - "básník šerosvitů lesních samot a zamlklých pustin"

Odrážka

Michna - obdivovatel přírody x Bridel - příroda slouží k doložení pocitu lidské nicotnosti proti boží velikosti

Odrážka

Co Bůh? Člověk? (1658)

Odrážka

stěžejní Bridelovo dílo

Odrážka

text básní má člověka uchvátit stejně jako nádhera barokních chrámů - přesně v duchu tehdejší náboženské ideologie

Odrážka

autor podporuje ve čtenáři neklid z pozemského světa, uvědomění si nicoty vůči Bohu:

         
 

Tys (= Bože) propasti dno, svršek,

já nejmenší krůpějička,

ty jsi slunce okršlek,

já jeho malá jiskřička,

ty jsi květu samý květ,

já jsem jen pejří polední,

rosy's rosa, nový's svět,

já pak bublinka večerní.

 

Já kvílení, bublání,

tys zpěv, zvuk, pěkné varhany,

toužení, naříkání,

pronikáš na všecky strany.

Tys světlem, já temnosti,

já bláto, a tys čistota,

tys milost, já tesknosti,

tys bezpečnost, a já psota.

 
         
 

Já mlha, mráz, kruh ledu,

tys radosti neskončenost,

náchylný k bídám, k pádu,

tys pak pevná trvanlivost.

Já jsem kroužek bolesti,

ty jsi stalostalá pevnost,

já jsem kolo žalosti,

ty jsi neskončená radost

 

Ty jsi sladkost a já jed,

tys lahodný, já kyselý,

já žluč, hořkost, a tys med,

já smutný, a tys veselý,

já nemoc, tys zhojení,

já zimníce, tys uzdravení,

já hřích, ty odpuštění,

já nepravost, tys spasení...

 
         
Odrážka

Jesličky

Odrážka

vánoční písně - Narodil se Kristus Pán, Veselé vánoční hody

Odrážka

např. Zavítej k nám, Dítě milé:

             
 

Když patřím na tvé očičky,

vidím dvě hvězdičky,

z nich skáči jasné jiskřičky

světlé co perličky.

Plynou spanilé slzičky

co křištálové potůčky.

Ó svěťte světu, očičky,

ó tečte, slzičky!

 

Když dvě líčka rozvažují,

dvě růže spatřují,

jenž se nad krev červenají,

i nad sníh běleji.

Ne tak malíři malují,

ne tak růže v poli stojí –

voní ty růže chutněji,

mileji, liběji.

 

Šetřím-li88 krásné nožičky,

jsou mramor bíličký,

zimou trnoucí prstíčky

jsou jako jiskřičky.

Zleťte sem, malý čížičky,

svlečte své perné kožišky,

udělejte poduštičky,

zahřejte jesličky!

 
 

88 šetřiti = pozorovati

         

 

Felix Kadlinský (* 18. 10. 1613 Horšovský Týn - † 13. 11. 1675 Hradiště, český básník a hagiograf)

Odrážka

jezuitský profesor

Odrážka

psal v duchu tzv. bukolické poezie - Zdoroslavíček v kratochvilném hájíčku postavený

Odrážka

překládal z němčiny a latiny, autor hagiografických skladeb (Zrcadlo bolestné Matky boží, Život sv. Ludmily)

Odrážka

Zdoroslavíček

Odrážka

přebásněný písňový soubor německého jezuity Friedricha von Spee - "Trutznachtigall"

Odrážka

česky jako Zdoroslaviček (1665 a 1726)

Odrážka

Kadlinský vědomě přizpůsobil německý soubor českému prostředí - použití českých lidových písní, české názvy rostlin, ...

         
 

Ó smečku, na dubečku

od rány zavěšený,

krev vylíváš a umdlíváš

ode všech opuštěný!

Již krev ušla, duše vyšla

ven s krvi vytlačená,

již tvou krvi tráva, dříví,

i zem jest dost smáčená!

 

Z tvého těla již jest zcela

krev, srnče, vycezená,

po všem dřevě již se leje

všudy barva červená.

Jižť jest veta, již tvá léta

mladistvá tu dokonáš,

u tvých oči smrt se točí,

dříve než miníš, skonáš!

 
         
Odrážka

Kadlinský hledá v přírodě zdroj básnické inspirace, perzonifikace, originální básnické obrazy - vzniká tak novodobá básnická lyrika x na rozdíl od Michny (pouze radost z české přírody) a Bridela (příroda je dokladem marnosti lidského života):

         
 

Již se pozorní89 lesové,

od zimy obnaženi,

oblíkají v šaty nové,

nádherně přistrojeni.

Dyána, lesní bohyně,

zas nabývá své krásy,

již i její přítelkyně,

dryades, mění vlasy.

 

Již libější větříčkové

svá křídla zas rozvíjí,

již ti bouřliví vichrové

své měchy v chundel svíjí,

již muziku začínají

v tom přemilostném háji,

stromy pomalu hejbají

a co na housle hrají.

 
 

89 pozorní = světlí

     

 

světská poezie

Odrážka

oproti duchovní poezii zaostává

Odrážka

projevuje se zde nejvíce vliv tzv. alamodové poezie - viz výše

Odrážka

Podstata alamodové milostné poezie, projevu románské, zvláště francouzské kultury, zaujímající kolem r. 1600 vedoucí postavení v západní a střední Evropě, byla v bezduchém „galantním" projevu přenášejícím záplavu cizích, módních slov z šlechtických sídel do měšťanských salónů, slov majících vyjádřit zjemnělost společenských styků a vztahů. Ideálem konverzační řeči byl jazykový projev co nejabstraktnější - tedy i co nejméně životný, opravdový. Tomu pak odpovídá i obsah děl tvořených alamodovým způsobem.

 

Václav Jan Rosa (* asi 1620 Zdice - † 11. 8. 1689 Praha, český filolog, právník a básník)

Odrážka

Discursus Lypirona, to jest smutného kavalíra, de amore aneb o lásce (1651)

Odrážka

psána v duchu alamodové poezie - modní slova, fráze, jednoduché téma

Odrážka

hrdinou je zamilovaný Lypiron, který řeší otázku zda jít za dámou svého srdce a vyjevit jí svůj cit

Odrážka

rozvleklé zpracování - 3272 veršů ve 24 písních

Odrážka

Čechořečnost

Odrážka

latinsky psaná mluvnice češtiny

Odrážka

je s ní spjato tzv. novotvaření - bylo reakcí na záplavu cizích slov hrnoucích se do češtiny spolu s přílivem cizinců k nám po Bílé hoře

Odrážka

vrcholu dosáhlo v druhé polovině 18. století - např. nosočistoplena (kapesník), zelenochrupka (salát), usmívka (ironie) ap.

Odrážka

novotvaření spíše postihlo pololidovou literaturu a to ještě ne zcela

Odrážka

Ottův slovník naučný u gramatické činnosti J. V. Rosy uvádí:

Odrážka

...později obrátil se ke studiím grammatickým. Tu jest první prací jeho Čechořečnost, seu Grammatica linguae Bohemicae (vyd. v Praze u J. A. z Dobroslavina 1672, věnov. arcibisk. M. F. z Bílenberka). Dělí ji podle způsobu tehdejšího ve čtyři části: orthographia, etymologia (tvarosloví), syntaxis a prosodia. V prvních třech částech R. všude činí výklad jazykem latinským a podává tu nejedno správné a dobré pravidlo, v části čtvrté vedle textu latinského pokouší se o souvislý překlad český se zdarem nevalným; jest odtud patrno, jak nedostatečně ovládal jazyk český, ač v úvodě jeví se upřímným přítelem jeho a rád by jej povznesl. Ze snahy puristické povstala u něho celá řada nestvůrných překladů v oboru terminologie, a jimi právě R. jeví se býti pouze nadšeným ochotníkem, nikoli opravdovým znalcem. Úpadek proti Komenskému, jehož byl vrstevníkem, je velmi nápadný. Při prosodii, ovšem časoměrné, jedná o způsobilosti jazyka českého k vyjádření veršův elegických, což otištěno též v Balbínově Bohem. docta, II., p. 306. Za příklad uvádějí se tu výňatky z Komenského překladů žalmů, jeho překlad distich Catonových a j. V té době (podle Čechoř. p. 228) R. pracoval již o svém slovníku česko-latinsko-německém, jejž po Komenském nazval Thesaurus linguae Bohemicae. Zachován jest rukopisně ve čtyřech objemných svazcích v Museu kr. Čes., ale není celý. Spořádán je v celku abecedně, ale přihlíží zvláště ku příbuznosti etymologické (slova téhož původu při sobě). Základem byl Rosovi materiál slovní sebraný Komenským, jehož nabyl způsobem nám nepovědomým, k tomu připojuje své nedosti správně tvořené vynálezy...

 

pololidová literatura

Odrážka

formovala se v prvních pobělohorských desítiletích

Odrážka

tvoří přechodný útvar mezi umělou, oficiální tvorbou a lidovou slovesností

Odrážka

charakteristické znaky:

Odrážka

objevují se v ní lidoví hrdinové nevidění ani z pozic vládnoucí třídy, ani z pozic čistě lidových

Odrážka

autoři obvykle znají dobře lidové prostředí, které se snaží relativně pravdivě zachytit, ale často dochází ke karikování lidových hrdinů nejčastěji proto, že autor stojí společensky o stupínek výš než prostý lid

Odrážka

typem takové tvorby jsou krátké frašky, tzv. interludia (intermedia) - největší rozkvět kolem poloviny 17. století

Odrážka

skládány většinou pro drobné měšťanstvo

Odrážka

témata nejsou příliš rozmanitá ani originální: hloupý sedlák, námluvy, opilství, nešikovný (nebo opět „přeučený") lékař

 

Václav František Kocmánek (* 1607 - † 1679, český básník, autor náboženských her a lidových frašek)

Odrážka

kantor, který napsal také paměti, hry pro školní děti a cyklus básní o bídách, které postihly venkovský lid za třicetileté války - kronikář některých událostí třicetileté války

Odrážka

skladba Lamentatio rusticana (Lamentace venkovanů) se selským otčenášem, tj. skladbou o selském životě

Odrážka

strofy končily slovy, dávajícími dohromady modlitbu "otčenáš"

Odrážka

později tuto formu napodobil Jaroslav Vrchlický

 

lidová slovesnost - ústní lidová slovesnost - lidová tvorba x oficiální ideologie

60. léta 17. stol - 70. léta 18. stol.

 

Kulturněhistorické východisko

 

    Poměry u nás, už tak dost neutěšené pro důsledky třicetileté války, se od druhé poloviny 17. století ještě zhoršovaly. Dvě třetiny půdy měli velcí feudálové světští a duchovní, jejich majetek však dále rostl zabíráním opuštěných hospodářství, předválečný stav obyvatelstva klesl asi o polovinu, ale klesal dál za tureckých válek, pokračoval proces refeudalizace (připoutání k půdě, zvětšující se roboty a dávky) a pokračoval národnostní útisk českého lidu a drobného měšťanstva. Tíživá pro venkovský lid byla především robotní povinnost, která se neustále zvyšovala.

    Robotní patenty (robotní zatížení a postavení venkovského poddaného obyvatelstva), ač měly zamezit selským bouřím, byly důvodem k několika selským povstáním na různých místech země. První robotní patent vydal Leopoldem I. v r. 1680 - určoval maximální délku roboty 3 dny (v době sezónních prací však neomezeně); pro Moravu zaveden 1713. Další robotní patent vydal Karel VI. 1717 a 1738, poslední Marie Terezie 1775. Robotní patenty byly projevem zásahů panovnického absolutismu do vrchnostensko-poddanského vztahu - důvodem jejich vydávání bylo zmírnění napětí mezi poddanými a šlechtou. Přesto ani tyto panovnické zásahy nedokázaly zamezit nespokojenosti sedláků a následně vzniku selských bouří. Mezi nejvýznamnější selské bouře patří velké povstání r. 1679 - 1680; rebelie Chodů r. 1693 ohledně zrušení jejich výsad; selské vzpoury první poloviny 18. století; povstání a boj nevolníků r. 1775 - obecně se toto období označuje jako období poddanských povstání.

 

 

Mapa českého státu po třicetileté válce v rámci habsburské monarchie - Encyklopedie Diderot

 
 

     Vpády cizích vojsk za třicetileté války ani dočasné obsazení Prahy (Sasové 1631, Švédové 1648) nezměnily postavení české země v rámci habsburské monarchie. Pražským mírem z roku 1635 postoupil Ferdinand II. Horní i Dolní Lužici saskému kurfiřtovi Janu Jiřímu, což byl potvrzeno 1648 vestfálským mírem. Hospodářská zaostalost habsburské monarchie po třicetileté válce (Čechy, Morava a Slezsko patřily přitom k nejrozvinutějším oblastem) byla zjevná po nástupu Marie Terezie (vládla 1740 - 80), jež musela čelit nárokům zejména Pruska a Bavorska. Války s Pruskem (slezské války 1740 - 48 a poté sedmiletá válka 1756 - 63) přinesly ztrátu Kladska (1742) a většiny území Slezska (1742, potvrzeno hubertsburským mírem 1763). Osvícenské reformy Marie Terezie a Josefa II. se nesly v duchu centralizace spojené s germanizací; to vyvolalo protitlak šlechty hájící stavovská a zemská privilegia.

 
 

Robota, poddanská povstání, selské guberno - Encyklopedie Diderot

 
 

Robota, jeden z typů feudální pozemkové renty; bezplatná práce poddaných pro vrchnost. V českých zemích známa již v raném středověku, od 2. pol. 13. stol. byla její výše zapisována v urbářích. Největší míry v českých zemích robota dosáhla v 17. a 18. stol. v souvislosti s rozvojem tzv. režijního velkostatku, který byl založen na robotní práci poddaných. Od 1680 regulována státem (robotní patenty). V českých zemích byla robota zrušena za náhradu v roce 1848.

 

Poddanská povstání - série nepokojů venkovského poddaného obyvatelstva v 17. a 18. stol. V českých zemích byla nejvýznamnější povstání poddanská a) 1680, zejména v severních, východních a západních Čechách; vznikla v souvislosti s pobytem dvora císaře Leopolda I. v Praze na útěku před morovou epidemií. Petiční hnutí poddaných (žádosti o zmírnění poměrů na panstvích, zejména zrušení nadměrných robot) přerostlo na jaře roku 1680 v robotní stávky. Ohniska povstání likvidovalo císařské vojsko v čele s generálem Kryštofem Vilémem Harantem z Polžic a Bezdružic († 1691). Povstání 1680 podnítilo vydání robotního patentu Leopolda I. 28. 6. 1680; b) selské povstání ve východních Čechách 1775. Vypuklo v napjaté atmosféře očekávání robotní reformy Marie Terezie protirobotní vzpourou na panství Teplice nad Metují, poté se rozšířilo na Broumovsko a Náchodsko. Vůdcem rtyňský rychtář Antonín Nývlt (1727 – 1782). V březnu pověsti o „zlatém patentu“ rušícím robotu, který vrchnosti údajně odmítají zveřejnit, podnítily pochod povstaleckých houfů do Prahy a severních Čech; rozehnány vojskem (24. a 26. 3. srážka u Chlumce nad Cidlinou, 26. 3. u Českého Dubu, 27. 3. u Sloupu ap.). Nová fáze povstání vypukla v létě roku 1775 lokálními nepokoji. 13. 8. 1775 vydán robotní patent Marie Terezie.

 

Selské guberno, spolek vesnických rychtářů na náchodském panství v čele s Antonínem Nývltem (1727 – 1782) ze Rtyně. 20. 3. 1775 selské guberno vydalo návrh na tažení sedláků do Prahy pod vlivem zpráv o robotním patentu.

 

 

    V průběhu 18. století dochází k vytváření prvních kapitalistických vztahů. Velké dílny s ruční výrobou (manufaktury) rostou na feudálních panstvích a později i ve městech. Od první poloviny 18. století byly nové výrobní vztahy podporovány také vládou. Přinesly změny nejen pro hospodářský život našich zemí, ale i pro vývoj kulturní a národnostní - s tereziánskými a josefínskými reformami se rodí národní obrození.

    Záměrné dušení nežádoucího kulturního života je spjato s neblaze proslulou činností jezuitského fanatika Antonína Koniáše (* 13. 2. 1691 - † 27. 10. 1760 Praha), autora soupisu zakázaných knih. eský misionář, jezuita; kromě kazatelské činnosti zabavoval a pálil nekatolické knihy. Autor soupisu nedovolených knih Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající, k vykořenění zamykající. Byl však i českým barokním vlastencem; psal duchovní poezii, postilní a naučnou náboženskou literaturu.). Podle mandátu z r. 1725 bylo nekatolictví považováno za zločin proti státu. Oficiální „kultura" bránila svobodně myslet, šířila pověry, zdůrazňovala zázraky, hrozila pochybovačům peklem. K zatlačení vzpomínek na lidem stále uctívaného Husa a Žižku mělo sloužit svatořečení Jana Nepomuckého, spjaté s pompézními oslavami r. 1729 v Praze, ale i stupňující se kult mariánský spolu s organizováním poutí doprovázených křiklavě atraktivními kázáními.

    Oficiální ideologie byla šířena mezi lid z kazatelen a kancionálovou tvorbou. Kázání i kancionálová píseň podává také v této době svědectví, že kulturní úroveň publika nijak neupadala (kazatelé - D. Nitsche, B. H. J. Bilovský, T. X. Laštovka aj., kancionálová tvorba - V. K. Holan Rovenský, J. J. Božan.

     
 

Některá kázání jsou vtipná a mírná v útocích proti nekatolíkům a útočí proti nevzdělanosti bohatých, jako např. Bohumír Hynek Bilovský (†1725), a zároveň rozvádí myšlenku sociální rovnosti a odpovědnosti bohatých před Bohem.

 

... ,Země' na této zemi jsou chudí lidé, poddaní, sousedové, bídní podruhové, potřební řemeslníkové, po kterých jako po zemi boháčové a, mócnáři jak nadívaní obrové šlapají a nohama svýma krev z nich vytlačují. Ó Kainové! Pamatujte, že ta krev chudého lidu jest krev Kristová, která ze země opovržené, ano ze země pošlapané a krví polité proti vám volati bude! ...

 

...Jistý rektor učil bratra a sestru, děti maličké, slabikovati tyto slova latinské: Pietatem ama90. Zatím ty oboje děti místo 'pietatem ama' vždycky slabikovaly 'pije táta i máma', a v pravdě, co slabikovaly, se našlo, když celé dni pil táta i máma, takové pietatis české, kolik je rodičů, tolik je dětí, a kde je tatík piják, tam je syn pijáček, dcera pijavka, a kde je matka pivoňka, tam je obyčejně dcera bumbálka. ...

90 pietatem ama = miluj zbožnost

 
     

    Jezuitská činnost zasáhla i do oblasti dramatické. Vzniklo tak jezuitské drama známé jako Rakovnická vánoční hra. Jejím autorem je Jan Libertin. Kupodivu jde o tematiku sociální rovnosti. Ve hře se řeší spor pastýřů a králů o tom, komu se narodil Ježíšek. Spor je vyřešen kompromisem: Ježíš se narodil pro všechny lidi bez rozdílu.

    Ze "zábavné" literatury se těšily oblibě knížky lidového čtení. Znovu se vydávají příběhy o Meluzině, Fortunatovi, Faustovi, které vycházely už v 16. století.

    Poprvé se v našich literárních dějinách v tomto období objevuje emigrantská literatura (své kořeny má v podstatě již v době pobělohorské). Především byly do Čech šířeny tzv. špalíčky - převážně kancionálové a modlitební knížky. Jejich nejznámějšími vydavateli byli Kristián Pešek, profesor v Žitavě, a Václav Klejch (* 23. 9. 1682 - † 11. 8. 1737), původem sedlák od Litomyšle a později exulant také v Žitavě, vydal např. Evangelický kancionál. Sice neměly vysokou uměleckou úroveň, ale tvořily ideologickou protiváhu oficiálnímu katolicismu. Jezuitskou odpovědí na tuto činnost bylo vydání Svatováclavské bible. Jde o katolický překlad, který vychází z Vulgaty a navazuje na starší české překlady, zejm. na Bibli benátskou (1506) a Bibli kralickou, jejíž kulturně jazykový přínos dále rozvíjí. Zpracovávána byla ve dvou etapách: Starý zákon byl přeložen do r. 1677 a Nový zákon do roku 1715. Mezi lidmi byla značně čtena a rozšířena.

 

Odrážka

lidová slovesnost - ústní lidová slovesnost
Odrážka

nabyla zvláštního významu

Odrážka

v podstatě zabránila poněmčení celého českého národa

Odrážka

byla jazykovým zdrojem pro první obrozence a pozdější literáty, kteří byli jejími sběrateli nebo z ní vycházeli

Odrážka

jsou v ní zastoupeny všechny žánry

pohádkové a fantastické příběhy zobrazují vztahy mezi lidmi v podstatě podle skutečnosti

Odrážka

některá díla lidové slovesnosti parodují oficiální literaturu - dávají postavám, tématům a motivům opačný význam

Odrážka

např. čert (peklo) přestává být zastrašující postavou (barokní duchovní literatura jím často vyhrožuje), ale stává se komickou figurkou

Odrážka

hrdinové vítězí, nebo jsou připomínkou slavné minulosti, budoucnosti:

Odrážka

postava hloupého Honzy - vítězí zdánlivou hloupostí nad těmi, kteří stojí na společenském žebříčku výš

Odrážka

postavy dávné minulosti - Bruncvík, Dalibor, Žižka

Odrážka

postavy z nedávné minulosti - Kozina, Kubáta, zbojníci

Odrážka

postavy budoucnosti - král Ječmínek, blaničtí rytíři

drama

Odrážka

nejdříve vycházela z náboženských svátků, podle počtu herců-účastníků je můžeme dělit na:

Odrážka

malé hry - chození s jesličkami, s koledou atp.

Odrážka

velké hry - až sto herců

Odrážka

lidová hra se zpěvy

Odrážka

evropská zvláštnost v oblasti lidového a pololidového dramatu

Odrážka

vznikla patrně v souvislosti s operami uváděnými v barokních sídlech v soukromých divadlech (Jaroměřice nad Rokytnou, Praha, Kuks, Český Krumlov aj.)

Odrážka

hry doprovázeli čeští kantoři a zpěváci z vesnic příslušných panství

Odrážka

ti pak přenášeli zámecké opery do lidového prostředí - tak vznikaly lidové opery (často v nářečí, např. tzv. hanácké opery)

Odrážka

později vznikaly lidové opery na aktuální téma - např. na velké selské povstání r. 1775

Odrážka

ke konci stol. 18. se uplatňují náměty z interludií - fraška Salička, lidové zpracování Polapené nevěry, které se hrálo o masopustě

loutkové divadlo

Odrážka

objevuje se jako nový útvar

Odrážka

repertoár vytvořily mezinárodní látky (Faust, don Juan-don Šajn)

Odrážka

koncem 18. století vznikla v Praze stálá scéna

Odrážka

nejznámějším loutkářem tohoto období byl Matěj Kopecký (* 24. 2. 1775 - † 3. 7. 1847 Koloděje nad Lužnicí)

kramářská píseň

Odrážka

součást pololidové literatury

Odrážka

provozovaná ve městech i na vesnicích

Odrážka

nahrazovala dnešní noviny

Odrážka

kramářské tisky sloužily i k šíření alamodové poezie, některých kancionálových písní (v původní i upravené podobě), skladeb oficiálních autorů atp.

Odrážka

v podstatě jde o písňový útvar o mnoha slokách

Odrážka

byly rozšiřovány potulnými kramáři (zpěváky na trzích) v podobě tisků opatřených dřevorytem (v Čechách od 17. do 19. stol.)

Odrážka

zpracovávaly tematiku náboženskou i světskou (zločiny, pověry, zázraky, přírodní katastrofy, milostné vztahy)

Odrážka

jazyk kramářské písně vycházel z barokní poetiky (mnohomluvnost, kontrasty, naturalismus, apostrofy, řečnické otázky)

Odrážka

na tradice kramářských písní navázala obrozenská poezie (Š. Hněvkovský)

písmácká činnost
Odrážka

součást pololidové literatury

Odrážka

rozvinula se zejm. na počátku 18. stol. a přetrvala až do období národního obrození

Odrážka

její autoři byli vzdělaní samouci spjatí s lidovým vesnickým prostředím

Odrážka

psali většinou paměti a kroniky, ale také naučnou a výchovnou prózu, poezii a satirické a oslavné verše, někdy pouze opisovali jiné texty

Odrážka

ve svých pracích dochovali cenné kulturně historické, národopisné a sociální údaje i literární památky

Odrážka

k hlavním představitelům písmácké literatury patřili mimo jiné milčický rychtář F. J. Vavák (*1741 v Milčicích na Poděbradsku - †15. list. 1816 tamtéž) a kojetínský J. T. Kužník, šafář a ovčák Jiří Volný
Odrážka

František Jan Vavák, * 26. 10. 1741, † 15. 11. 1816, český písmák; rychtář v Milčicích na Poděbradsku. Zajímal se o českou minulost; udržoval styky s českými obrozenci. Autor básní a písní, naučných a historických spisků (např. odmítajícího Velkou francouzskou revoluci Tma ve dne jako v noci na rozumu lidském v národu francouzském učiněná) a zejm. Pamětí, které jsou důležitým pramenem českých kulturních a hospodářských dějin přelomu 18. a 19. století. Básnicky zpracoval: bitvu u Kolína r. 1757 (vydáno 1758 při spisku Bitva u Kolína a Křečhoře), válku francouzskou po r 1789 (Krátké pozorování zlostné a nepravé války francouzské, vydáno 1794) apod. (Encyklopedie Diderot)

Odrážka

nejznámějšími skladbami jsou:
Odrážka

Satira na čtyři stavy
Odrážka

obsahuje 9000 veršů - nedochovala se celá

Odrážka

jde o řadu promluv jednotlivých řemeslníků a stavů, jejichž stížnosti ironicky stíhá Sprosťák, kterého krotí Malomluv

Odrážka

motivem celé satiry je obecný povzdech: "Ach, můj milý, věčný Bože, čím dáleji, vždycky hůře"

Odrážka

satiricky je hodnocena i tehdejší inteligence, např. lékaři:
         
 

z pulsu a z horkosti soudí

mdlý a nestatečný oudy,

počistění nařizují,

klistery aplicírují,

něco maží, váží, paří,

v malé chvíli štíry škvaří,

obkládají, zase chladí,

divný sádla, i též hadí

dávají, spiritus divný,

kalcis, ocele i vinný

zofty, letvaře, dryáky,

prášky, pilule, tabáky,

žíly těla otvírají,

zase život zavírají,

 

opět průchod skrz stolice

ženou, až zblednou líce,

na to zase posilnění –

třebas i skrz volej lněný,

přidajíc drahý přísady –

tu troštují dle své rady,

by jen pacient užíval

s chutí, lékařství užíval,

napomínají a žádají,

naposled co chce, to dají.

Když již kudy kam nevědí,

tepřiv že příčiny vědí,

že jest uřknut, že jsou čáry,

že jest se nachytil páry...,

 
         

Odrážka

Verše o pernikářství
Odrážka

nedochovaly se také celé - jde o 20 kapitol

Odrážka

pojednávají o výrobě perníku

Odrážka

jsou připojeny také návody na výpočet cen perníku

Odrážka

celé dílo má asi parodovat naukovou literaturu

lidová píseň
Odrážka

!!!nejdůležitější!!! prvek lidové slovesnosti vedle kramářské písně a kancionálové písně

Odrážka

v době pobělohorské se vyvíjí v té podobě, v jaké ji zapsali pozdější sběratelé, především K. J. Erben a F. Sušil
Odrážka

František Sušil , * 14. 6. 1804, † 31. 5. 1868, český katolický kněz a buditel; iniciátor katolického politického života v Brně. Sběratel lidových písní (souborné dílo Moravské národní písně s nápěvy do tekstu vřaděnými). Přeložil a vyložil Nový zákon, překládal apoštolské otce a spisy Justina Mučedníka. (Encyklopedie Diderot)
Odrážka

Ottův slovník naučný o něm říká: ...uznáván za krátko vůdcem kněžstva i lidu moravského, jsa hlavním jeho buditelem, který z Moravy pocházel a na Moravě celý život působil. Po třicet let s nemalými svízeli sbíral o prázdninách národní písně na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku a v sev. Rakousích, používaje návštěv svých na venkově, aby ducha národního probouzel a k práci pobádal. Národnostní poměry byly tu tak žalostné, že nelze si nám toho dobře ani představiti. Bylať nejen čeština z veřejného života, z měst, z úřadů, z intelligence téměř docela vyhoštěna, i vědomí souvislosti s Čechami a s českým neb slovanským živlem bylo utlumeno; nešťastnými opravami spisovné češtiny dokonce připravována – ač bez úmyslu původců – podobná roztržka mezi Moravou a Čechami, jaká, přes veškero úsilí S-ovo a přátel jeho, nastala na Slovensku. S., ačkoli sám si přál, aby čeština po stránce hláskoslovné i lexikální východním nářečím a jinoslovanským odvětvím ve svůj prospěch se přizpůsobovala, a též mnohé takové novoty ve svých spisech zaváděl, přece rozhodně se opřel tomuto tříštění a hlavně svou autoritou, jakož i četnými publikacemi své družiny (novinami »Hlasem«, kalendářem »Moravanem«, knihami »Dědictví sv. Cyrilla a Methodæ atd.) je zamezil...

Odrážka

první obrozenci a sběratelé pomocí lidové písně dokazovali živost češtiny a její životaschopnost

Odrážka

zněla vlastně doslova všude, mnohdy suplovala nedostatek náročné poezie, na kterou by se mohlo na počátku obrození navazovat

Odrážka

čerpali z ní i pozdější básníci, např. A.  Heyduk, J. Neruda, J. V. Sládek, a mnozí další

Odrážka

doprovázela lid při práci, vyjadřovala jeho milostný cit, vztah k přírodě, sociální problémy, dotýkala se soudobých událostí a v baladách (Osiřelo dítě, Utonulá) se dovedla vzepnout k opravdovému patosu

Odrážka

působila zejména svou upřímností a lapidární stručností, která je protikladem vyumělkované, až přetížené dikce některých děl oficiální barokní poezie

Odrážka

lidová píseň dokázala přizpůsobit potřebám venkovského lidu i díla vážná (náboženská tématika) a umělecky náročná
Odrážka

tak se z biblického podobenství o pěti moudrých a pěti pošetilých pannách čekajících na Krista-ženicha stala světská svatební píseň o čekání skutečné nevěsty na skutečného ženicha

Odrážka

z Michnovy vánoční ukolébavky „Chtíc, aby spal" se také stala světská svatební píseň

Odrážka

z vánoční písně „Narodil se Kristus Pán" dokonce posměšná skladba „Narodil se mladej švec" a „Narodil se krejčí pán"