9. ROMANTISMUS

9.1. ZNAKY ROMANTISMU

literární směr (ve všech evropských literaturách) i životní postoj (touha po svobodě)

vznik – v období mezi dvěma revolucemi (1789 ve Francii a 1848 v Evropě); naděje na nové společenské uspořádání (volnost, rovnost, bratrství) nesplněny zcela (revoluční zvraty, napoleonské války, policejní režimy), proto nespokojenost člověka, buřičství 

znaky:

q   důraz na city a fantazii (× osvícenský a klasicistní důraz na rozum)

q   protiklad snu a skutečnosti, jedince a společnosti (individualismus) ð pocit osamění, odcizenosti

q    východiska: obdiv k minulosti, mystice, k lidové slovesnosti a k přírodě, exotice; únik do vlastního nitra

q   ústřední hrdina splývá s autorem; je výjimečný, neschopnost a nezájem přizpůsobit se (vyvrženec společnosti, loupežník, vrah, kat, cikán)

      časté téma – nešťastná láska

      neúspěšné buřičství ð světabol, skepse (spleen, chandra)

q   nové estetické hodnoty a subjektivní vztah ke skutečnosti; kontrastnost, smysl pro barvitost, hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost

q   slovesné druhy a formy – obliba poezie, zvl. lyrickoepické básně (balady), veršované povídky, romány, dramatické básně; v próze zvl. historická povídka a román 

romantismus se obvykle nevyskytuje v čisté podobě, ale s prvky klasicismu, preromantismu, sentimentalismu nebo realismu 

v hudbě:

      německé – C. M. von Weber, F. Schubert, R. Schumann

      italské – G. Rossini

      polské – F. Chopin 

ve výtvarném umění:

      E. Delacroix, čeští malíři A. Kosárek, J. Navrátil 

9.2. SVĚTOVÝ ROMANTISMUS 

9.2.1. ROMANTISMUS V NĚMECKU 

přelom 18. a 19. stol. – poezie ”modrého květu” 

Novalis (1772–1801)

  – sb. Hymny noci – kontrast dne, života (světla) a noci, smrti (tmy)

– nedokončený román Heinrich von Ofterdingen – středověký básník hledá ”modrý květ” = symbol pravé poezie a života 

bratři Grimmové (Jakob a Wilhelm)

– vztah k lidové tvorbě a germánské mytologii – vydali německé lidové pohádky 

Heinrich Heine (1797–1856)
– Kniha písní – lyrická sbírka o 5 částech (subjektivní prožitky, nešťastná láska, ironie)

9.2.2. ROMANTISMUS V ANGLII 

George Gordon Byron (1788–1824) 

–    moderní epos Childe Haroldova pouť – autobiografické rysy, putování hlavního hrdiny po Evropě, zvl. na jih, do Řecka; obdiv k slavné minulosti a k přírodě × protest proti nesvobodě a tyranství v současnosti; byronismus – spor hrdiny se světem, osamocený boj za svobodu proti tyranům, světabol (spleen)

–    romantické básnické povídky Džaur, Korzár, Lara (lyrickoepické skladby – děj s prvky lyriky, reflexe, popisu)

–    dramatické básně Manfred, Kain 

Percy Bysshe Shelley (1792–1822) 

–    lyrická dramatická báseň Odpoutaný Prométheus

–    obměna staré antické báje o hrdinovi, který se vzepřel bohům a přinesl lidem oheň ð hrdý vzdor proti osudu a moci = titanismus; kontrast lidskosti a božské tyranie, víra v konečné vítězství dobra:

          ”Snášet žal, i když zoufá naděje,

          odpouštět bezpráví, ač kruté je,

          vzdorovat moci, i když zrdtit chce.

          ¾¾¾¾¾

          Titáne, ke tvé slávě být jak ty,

          svobodný, dobrý, krásný, radostný,

          v tom je moc, život, štěstí, vítězství.”

Walter Scott (1771–1832)
básník, sběratel lidových skotských balad, prozaik (historické romány)

– např. Ivanhoe – děj z anglické historie z konce 12. stol., napětí, milostná tematika, prostředí rytířských soubojů, atmosféra hrdinství, cti, nadšení, vlastenectví

Emily Brontëová (1818–1848)

– období viktoriánské Anglie; román Na větrné hůrce

9.2.3. ROMANTISMUS VE FRANCII

François René de Chateaubriand (1768–1848)

–    básnická povídka Atala – návrat ke křesťanství a mystice před ”rozvratem” doby, únik do minulosti, prostředí exotické americké přírody, příběh nešťastné lásky Indiána Šakty a dívky Ataly, zasvěcené matkou Bohu; barvitost, biblický patos, zvukomalebnost

Alfred de Musset (1810–1857)

–    román Zpověď dítěte svého věku – intimní a generační román s autobiografickými rysy (vztah k spisovatelce G. Sandové), drama Se srdcem divno hrát (jemná povahokresba a lyrická atmosféra)

Victor Hugo (1802–1885)

básník, prozaik, dramatik

–         básnický cyklus Legenda věků (3dílný) – obraz vývoje lidstva k humanitě; kontrastnost, motivy nešťastné lásky; vliv na Vrchlického, Machara

–         drama Ruy Blas

–         próza – román Chrám Matky boží v Paříži – součást volné prozaické trilogie (r. Dělníci moře, Ubožáci); Paříž 15. stol. za Ludvíka XI., obraz královského dvora, církevních hodnostářů i spodiny lidstva; kontrast krásy a ošklivosti (Esmeralda × hrbáč Quasimodo), zla a ušlechtilosti (pokrytecký kněz Froll × Quasimodo); dramatický dějový spád

Stendhal (1783–1842)

–    přechod mezi romantismem a realismem; psychologická próza

–    román Červený a černý – příběh Juliena Sorela, jeho ctižádostivost a snaha vyniknout ve společnosti i cestou pokrytectví a přetvářky; barvy symbolizují vojenskou uniformu a kněžskou kariéru

–    román Kartouza parmská – příběh mladého šlechtice, dějiště v Itálii a v bitvě u Waterloo; intriky, pokrytectví, tragický konec 

9.2.4. ROMANTISMUS V ITÁLII

Giacomo Leopardi (1798–1837)  

–         Zpěvy (romantismus s prvky klasicismu)

Alessandro Manzoni (1785–1872)  

–         román Snoubenci (romantismus s prvky realismu)

9.2.5. ROMANTISMUS V USA

Edgar Allan Poe (1809–1849)
básník a prozaik

  –    báseň Havran – krása a láska × úzkost ze života a smrti

–    prózy, např. Vraždy v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo – hrůzostrašný děj, počátky hororu, základy detektivní prózy 

Henry Wadsworth Longfellow (1807–1882)  

–         epos Píseň o Hiawathovi – čerpá ze starých indiánských pověstí 

9.2.6. ROMANTISMUS V RUSKU

prolínání romantismu a realismu 

Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837)
básník, prozaik, dramatik 

–    román ve verších Evžen Oněgin – pocity ústředního hrdiny jako ”zbytečného člověka”; šlechtic plný předsevzetí a úmyslů, ale neschopen je uskutečnit, ztrácí smysl života;

–    Taťána – nositelka nejkrásnějších ženských vlastností, ušlechtilosti a opravdového citu

–    lyrickoepické skladby Kavkazský zajatec, Bachčisarajská fontána

–    povídky Kapitánská dcerka, Piková dáma; historické drama Boris Godunov 

Michail Jurjevič Lermontov (1814–1841)
básník, prozaik, dramatik 

–    poema Démon – romantická básnická povídka s filozofickou úvahou o dobru a zlu; Démon zavržen bohem pro svou vzpouru, odsouzen k věčné samotě, ale zatouží po štěstí – lásce k pozemské dívce Tamaře (chce rozbít prokletí,ale prohrává); zlo je výsledkem nedostatečnosti dobra

–    psychologický román Hrdina naší doby – postava ”zbytečného člověka” (mladý aristokrat Pečorin, vyděděnec z vlastní vůle, hledá smysl života)

9.2.7. ROMANTISMUS VPOLSKU

Adam Mickiewicz (1798–1855)  

–    epos Pan Tadeáš – o nepřátelství dvou zemanských rodů

–    básnická povídka Konrad Wallenrod – téma národně osvobozeneckého boje; Litevec v postavení velmistra řádu německých rytířů se obětuje, aby pomstil svůj národ 

9.2.8. ROMANTISMUS V MAĎARSKU

básník Sandor Petöfi (1823–1849)
lyrik, poezie vlastenecká, revoluční a milostná; padl v revoluci 1848–1849

9.3. romantismus v české literatuře

složitější situace 30. let – hlavní úkol literatury = výchova k vlastenectví (Tyl); tento požadavek zpomaluje rozvoj romantismu 

Karel Hynek Mácha (1810–1836)
nejvýznamnější a nejdůslednější básník českého romantismu
« Praha, studium práv; záliba v cestování (okolí Prahy, Krkonoše, východní Čechy, zříceniny hradů, Itálie) a v divadle (ochotník); krátce advokátním praktikantem v Litoměřicích; tam těsně před sňatkem s Lori Šomkovou, matkou svého syna, zemřel na následky nemoci a vyčerpání; tamtéž pohřben, ale v r. 1939 jeho ostatky převezeny na vyšehradský hřbitov 

Dílo: poezie, próza, fragmenty dramat

počáteční tvorba – německy; česky – vliv Jungmannův 

a) poezie:

první básně, např. V svět jsem vstoupil, Noc aj. vyjadřují:

odpor k poměrům doby, pocit osamělosti a pesimismu, zklamání, protiklad snu a skutečnosti, krásy a ošklivosti, života a smrti, touha po lepším světě; jedinou jistotou je země

      ”Hledám lidi, mém jak ve snu žili –

      bez srdce však larvy najdu jen;”

      ...”a na prsa horoucí

      pouhou, lásky prázdnou tisknu zem.”

lyrickoepická báseň Máj (1836) – vrchol tvorby, základní dílo moderní české poezie

dějiště: krajina pod Bezdězem, u Doks

prostý děj: 3 tragédie (Jarmilina, Vilémova, obecně lidská) = jen východisko k filozofickým úvahám o smyslu života ð ostrá kritika tehdejší společnosti (rozvrácená rodina, citová lhostejnost, mechanické chápání spravedlnosti); slova Vilémova (= autorova) jsou obžalobou společnosti

      ”Sok – otec můj! Vrah – jeho syn,

      on svůdce dívky mojí! –

      Neznámý mně. – Strašný můj čin

      pronesl pomstu dvojí.

      Proč rukou jeho vyvržen

      stal jsem se hrůzou lesů?

      Čí vinu příští pomstí den?

      Čí vinou kletbu nesu?”

1. zpěv – obraz májové přírody, motiv lásky, první tragédie

2. zpěv – znázornění času: věčnost přírody × doba do popravy zločince Viléma

3. zpěv – vrchol básně – krása přírody × lidský osud; vyznání lásky k rodné zemi (apostrofa země – poslední pozdrav vězně; země – jediná jistota – kolébka, hrob, matka, vlast); vzpomínka na dětství – nejkrásnější období života

4. zpěv (závěr) – básníkovo ztotožnění se svým hrdinou i poutníkem, který se po letech vrací na popraviště:

      ”Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!”

      úvaha nad tragikou lidského osudu

2 intermezza:

      1. půlnoční popraviště

      2. obraz horské přírody

umělecké prostředky:

obraz přírody

      citově podmanivý, dynamický, barvitý (kombinace pastelových barev)

      ”Modravé páry z lesů temných

      v růžové nebe vstoupají,

      i nad jezerem barev jemných

      modré se mlhy houpají;”

kompoziční princip

      kontrast (v rovině tematické i jazykové)

      dramatický vzestup, vrchol (3. zpěv) a sestup (jako drama)

subjektivizace epiky

      básníkovo ztotožnění s hrdinou

epiteta konstans (bělavé páry), ornans (růžový večer, večerní břeh)

metafory (bledá tvář lůny), personifikace (o lásce šeptal tichý mech, jezero zvučelo tajný bol)

kontrasty (život × smrt, světlo × tma)

oxymóron (zbortěné harfy tón, umřelé hvězdy svit)

metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas)

apostrofa země (”Ach zemi krásnou, zemi milovanou, ...”)

pleonasmus (modrý blankyt)

gradace (temná noc, temnější mně nastává)

zvukové hodnoty díla:

rytmus:

      vzestupný (jamb – viz zač. 1. a 2. zpěvu) a trochej

zvukosled:

      ”brunatné slunce rudě zasvitnulo”, ”bílých skví se šatů stín”

zvukomalba:

      nocí řinčí řetězů hřmot

podtržen poměr mezi dvěma významovými celky:

      ”Pozvolným krokem on zločince doprovází, (= dav, pomalý chod, –o–)

      jenž v jeho středu jde, jak jindy ozdoben.” (pružná chůze odsouzence, –e–)

dobový ohlas Máchova Máje:

      nepochopen současníky (potlačena významová stránka obsahu, zdůrazněna zvuková krása; subjektivní poezie se zdála nebezpečná; domněnka, že odvádí od vlasteneckých a národních zájmů – Čelakovský)

      Šaldova studie Mácha snivec a buřič – vyzdvihuje tři symboly Máje: symbol poutníka, vězně a země;

      Máchův vliv na všechny další generace (např. májovci, Nezval, Hora – Máchovské variace ap.)

ilustrátoři: J. Zrzavý, C. Bouda, A. Procházka, M. Aleš, L. Jiřincová, J. Šerých, K. Svolinský aj.

b) próza:

      román Cikáni – nejepičtější; složité lidské vztahy; život vyděděnců, romantické tragické zápletky, realistická kresba postav

      povídky Obrazy ze života mého – lyričnost, autobiografické prvky

      Pouť krkonošská – obraz přírody, básnická próza

      Marinka – obraz pražské chudiny Na Františku; Marinka = ideál krásy × drastická skutečnost, prostředí chudoby

náměty historické:

      román Křivoklad = 1. část zamýšleného 4 dílného cyklu Kat (Valdek, Vyšehrad, Karlštejn)

      téma: vnitřní tragédie osamoceného člověka (Václav IV. a kat)