10. REALISMUS

10.1. ZNAKY REALISMU 

převládl v literatuře 2. pol. 19. stol. (z lat. realis = věcný, skutečný; realita = skutečnost); vliv rozvoje přírodních a technických věd, filozofie (zvl. pozitivismu: skutečné je to, co lze dokázat smysly, tedy pozitivně; Auguste Comte); prosazení exaktního myšlení (vědecké postupy založeny na matematických výpočtech a metodách); snaha uplatnit tytéž vědecké postupy i v literatuře; literatura je chápána jako vědecká analýza společnosti 

znaky:

q   pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace); přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka

q   typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné); literární hrdina se proměňuje, vyvíjí; někdy je jeden ústřední hrdina nahrazen kolektivem

q   objektivní přístup ke skutečnosti (autor není účasten, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav)

q   kritika nedostatků ve společnosti (odtud název kritický realismus)

q   román je analýzou skutečnosti; oslabuje se sevřený děj

q   nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy ap. 

realismus ve:

ve výtvarném umění

–    fr. malíři G. Coubert, H. Daumier, rus. malíř I. Repin, češ. malíři Karel Purkyně, Antonín Chitussi aj.

v hudbě

–    fr. skladatel G. Bizet, italští skladatelé G. Verdi, G. Puccini

Naturalismus

–         krajní směr realismu; aplikuje teorii dědičnosti nebo determinaci prostředím na literaturu ð člověk je omezen svou biologickou podstatou, zobrazen jako výsledek vlivu prostředí a dědičnosti; lat. natura = příroda   

10.2. RELISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE 

10.2.1. REALISMUS VE FRANCII 

Honoré de Balzac (1799–1850)

zakladatel realismu 

–    cyklus Lidská komedie – téměř 100 románů, obraz francouzské společnosti od francouzské revoluce; důkladný popis různých prostředí i postav všech společenských vrstev; měšťácká dravost, mamonářství, touha po moci a zisku, pokrytectví

–    např. román Otec Goriot – z prostředí měšťanského penzionu; ústřední (titulní) postava – bohatý kupec, který svým dcerám rozdělil majetek a byl pak jimi opuštěn; Evžen Rastignac – mladý muž ”na vzestupu”, zpočátku sympatický, ale formován prostředím, jeho charakter se mění (honba za kariérou); Vautrin – uprchlý zločinec, zlý, cynický, ovlivňuje Rastignaca (jak být úspěšný v dravčí společnosti); prolínání osudů několika postav; mravní hodnoty přepočítávány na peníze, majetek; jakýkoli cit, je-li upřímný a otevřený, je považován za slabost; podrobné popisy města, ulic, domů, zařízení bytu; jazyk charakterizuje postavu i prostředí; realistický román encyklopedický

–    román Eugenie Grandetová – o lakomci, který zničí štěstí své dcery, aby vyplacením věna nezmenšil své bohatství

–    román Ztracené iluze – venkovský básník Lucien Rubempré poznává v Paříži rub a líc umělecké slávy (úspěch záleží na zájmu těch, kterým umělec slouží); dilema: žít čestně × zaprodat se

–    román Lesk a bída kurtizán – o vztazích nejvyšších vrstev s podsvětím

Gustav Flaubert (1821–1880)

mistr zobrazování lidských vášní a citových vztahů 

–    román Paní Bovaryová – hlavní hrdinka Ema, dcera bohatého sedláka, trpí v zajetí nudného měšťanského prostředí, touží po přepychu, romantice, hledá smysl života, utíká před banalitou k nové lásce, ale deziluze ji zabíjí; Emin manžel – venkovský lékař Karel Bovary – je sice dobrák, ale omezený člověk; lékárník Homais – upovídaný, plný frází o pokroku, měšťák, patolízal; realistický román psychologický

 –   román Citová výchova – příběh rozčarování z prázdného života měšťácké společnosti; autobiografické rysy

Guy de Maupassant (1850–1893)

mistr povídky a novely; převaha popisu a vypravování 

–    povídka Kulička – z prusko-francouzské války, o nevěstce, kterou zbabělí spolucestující pohrdají, ač všechny zachránila

–    román Miláček – o pařížském novináři, který k rychlému vzestupu bezohledně využívá žen

Émile Zola (1840–1902)

představitel naturalismu (teoretik i tvůrce); vývoj tvorby od studia člověka (”lidského živočichopisu”) a jeho pasivity přes kritiku společnosti až k obrazu lidské aktivity; 

–    román Tereza Raquinová – hrdinka je hříčkou vlastních sklonů a vrozených chyb, výsledek vlivu prostředí a dědičnosti, zbavena vlastní svobodné vůle

–    románový cyklus Rougon–Macquartové, např.

–    román Zabiják – z prostředí pařížských krčem, vliv alkoholu na morální svědomí, kritický tón

–    román Germinal – z prostředí hornické stávky

–    romány Nana, Lidská bestie – obraz vysoké společnosti a polosvěta 

10.2.2. REALISMUS V ANGLII 

počátky realismu – viz Defoe, Swift 

Charles Dickens (1812–1870)

kritika sociální nespravedlnosti, obraz osudů nešťastných dětí bez domova a rodiny (vlastní životní zkušenost) 

–        např. romány Oliver Twist, David Copperfield, Malá Dorritka

–    vrcholný román Kronika Pickwickova klubu – široký obraz soudobé Anglie, kritický postoj k jejím institucím, úsměvný humor;

–        dva vynikající typy: Samuel Pickwick – v jádru dobrý člověk, ale maloměšťák, trpí přehnanou představou o vlastní důležitosti; stále něco předstírá, navenek je strojený, nepřirozený, tím směšný, autorem jemně ironizovaný; původně komická figurka se mění v charakterního hrdinu × Samuel Weller – vyniká lidovým vtipem a přirozeným humorem; lidový jazyk; realistický román humoristický

William Makepeace Thackeray (1811–1863)

kritičtější, výsměšnější pohled na anglickou společnost

–        Kniha o snobech – o kariérismu, hlouposti 

Thomas Hardy (1840–1929)
nelítostný kritik společnosti, např. v románech Tess z d'Ubervillů, Neblahý Juda 

10.2.3. REALISMUS V RUSKU 

odraz carského samoděržaví, sociálních konfliktů, touhy po svobodě 

Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809–1852)

realismus spjatý s romantismem 

–    satirická komedie Revizor – kritika úplatkářství, lidské hlouposti, podlézavosti, omezenosti, pokrytectví; protiklad omezeného vládce malého města, pokrytce (= policejní direktor) a podvodníka, vychytralého prospěcháře, který se vydává za revizora (= Chlestakov)

–    román Mrtvé duše – otřesné svědectví o nevolnickém Rusku, o statkářích; hlavní hrdina statkář Čičikov zbohatl kupováním ”mrtvých duší” (nevolníků), za něž zdarma získával půdu v méně zalidněné oblasti

Ivan Sergejevič Turgeněv (1818–1883)
 

–    povídkové pásmo Lovcovy zápisky – rámcové postavy: autor – lovec a jeho průvodce Jermolaj; obrazy ruské přírody a života na venkově, kritika nevolnictví; řetěz scén ze života statkářů a nevolníků

–    román Otcové a děti – střetnutí dvou generací, rozvrstvení ruské statkářské společnosti 

Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910) 

–    historický román – epopej Vojna a mír (4dílný) – z doby napoleonských válek; bohatá galerie postav ze všech vrstev společnosti (téměř 250); bitva u Slavkova, tažení na Moskvu, Napoleonův ústup; hlavní postavy: Pierre Bezuchov – názory autorovy (hledá smysl života) × šlechtic Andrej Bolkonský; Nataša Rostová, z historických postav Kutuzov, Napoleon

–    psychologický román Anna Karenina – dva milostné rodinné osudy: vášnivá láska A. Kareniny k mladému důstojníku Vronskému, končící sebevraždou × milostné štěstí manželů Levinových; hluboká analýza citových a duševních stavů člověka, psychologie lásky

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881)
jeho tvorbu poznamenal tragický život (za účast v pokrokovém hnutí odsouzen k smrti, omilostněn, život ve vězení, sibiřské vyhnanství ð zájem o nejubožejší trpící lidi ve velkoměstě, zvl. v Petrohradě; filozofie pokory, soucitu a odpuštění; mistrná psychologie postav 

–    román Zločin a trest – studie o lidském svědomí; hlavní hrdina – chudý petrohradský student Rodion Raskolnikov musí pro nedostatek prostředků přerušit studia; pro peníze zabil starou lichvářku a její sestru, po těžkém vnitřním boji se přiznal (úvaha – zda silný jedinec má právo zabít člověka, i když je to bezcenný ničema); využití vnitřního monologu (výčitky, úvahy); realistický filozofický román

 –   podobně i romány Bratři Karamazovi (otcovražda a hledání viníka mezi třemi syny), Idiot (o zchudlém šlechtici Myškinovi, kterého okolí pro jeho dobrotu označuje za idiota, ač svou ušlechtilostí vyniká nad ostatními), Uražení a ponížení

Anton Pavlovič Čechov (1860–1904)

zakladatel lyrického a psychologického dramatu
lyrické drama – potlačena dějovost, v popředí lyrické partie, patos, jemné dialogy, emocionálnost; děj nemá tradiční kompozici, dramatičnost i tragičnost vyrůstá z nitra postav; hledání životních jistot, kritika ruské společnosti, naznačeny perspektivy šťastného života

  –    např. drama Racek, Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad;

–    autorova účast s lidským osudem, pochopení pro smutek; různé vrstvy ruské inteligence – rozčarování životem, diskuse o lepším světě

–    humoristické a satirické povídky – umění zkratky a náznaku, např. Pavilon č. 6

10.2.4. REALISMUS V POLSKU 

Henryk Sienkiewicz (1846–1916) 

–    historické romány Křižáci (boje Poláků proti křižákům zač. 15. stol., bitva u Grünwaldu)

–    trilogie Ohněm a mečem, Potopa, Pan Wołodyjowski (boje Poláků proti ukrajinským kozákům v 17. stol.; milostný motiv: tragická láska Zbyška z Bogdanče k Danušce, dceři Juranda ze Spychova)

–    román Quo vadis (ze starověkého Říma, vláda Neronova, pronásledování křesťanů) 

Bolesław Prus (1847–1912)  

–    historický román Farao (boj egyptského vládce Ramsese XIII. s církví o moc)

–         román Loutka (rozkvět a úpadek liberálního varšavského měšťanstva) 

10.2.5. REALISMUS V SEVERSKÉ LITERATUŘE 

norský dramatik Henrik Ibsen (1828–1906) 

–    romanticko-realistická dramatická báseň Peer Gynt – název podle populární postavy norských pohádek, fantasty, rváče a dobrodruha, je neschopen zmáhat překážky, sní a promarní vše, i lásku Solvejžinu; prolínání pohádkového světa s filozofickými úvahami o životě

–    dramata s naturalistickými rysy – Divoká kachna, Hedda Gablerová

–    dramata ze současnosti – Nora, Nepřítel lidu, Opory společnosti (kritika měšťácké morálky) 

švédský prozaik a dramatik August Strindberg (1849–1912)  

–    román Červený pokoj (kritika společnosti) 

švédská prozaička Selma Lagerlöfová (1858–1940)

nositelka Nobelovy ceny 

 2dílný román Gösta Berling o dobrém, ale lehkomyslném člověku

dánský prozaik, pohádkář Hans Christian Andersen (1805–1875)

–    Pohádka mého života (vzpomínková próza, vlastní osudy)

10.2.6. REALISMUS V USA 

Mark Twain (1835–1910)

novinář a humorista; 

–    romány Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna – zážitky z dětství, kritika maloměstského života; využití hovorového jazyka

10.3. ČESKÁ LITERATURA 60. A 70. LET 19. STOLETÍ 

a)   po porážce revoluce 1848; období Bachova absolutismu ð policejní opatření, persekuce, významné osobnosti umlčeny (žaláře, vyhnanství – Havlíček, Sabina, Frič), specializace na vědeckou práci – Palacký, Šafařík; v 50. letech zemřeli Kollár, Čelakovský, Havlíček, Tyl

b)   nová politická situace – od vydání Říjnového diplomu 1860 (slib konstituce), hospodářský vzestup českého měšťanstva; rozštěpení národní strany na staročechy (Rieger, Palacký) a mladočechy (Sladkovský, Grégr); neúspěch politických nadějí české buržoazie r. 1867 (rakousko-uherské vyrovnání)

c)   rozkvět kultury: vznik Sokola (M. Tyrš), pěveckého spolku Hlahol, Umělecké besedy (centrum umělců);

      1862 otevřeno Prozatímní divadlo (1864 k výročí Shakespearovu uveden cyklus jeho her),

      1868 položen základní kámen k Národnímu divadlu (sbírky pod heslem Národ sobě) = národní manifestace kulturní a politická, projev síly národa; architekt Josef Zítek, malíři Mikoláš Aleš  (cyklus Má vlast), Frant. Ženíšek, Václav Brožík, Vojtěch Hynais (opona), sochaři Josef Václav Myslbek, Bohuslav Schnirch aj., hudební skladatelé Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich; divadlo dostavěno 1881, požár, znovu otevřeno 1883 (vždy Smetanovou Libuší)

d)   nástup nové literární generace = májovci

      almanach Máj (1858) – název ze sympatií k Máchovi; redaktor Josef Barák; Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Adolf Heyduk, Václav Šolc, Rudolf Mayer; vrstevníci májovců: Gustav Pfleger-Moravský, Jakub Arbes;

      ze starší generace přispěli do almanachu Sabina (buřič, revolucionář), Němcová (úsilí o realismus), Erben (lidovost) 

zásady májovců

      q svou tvorbou bojovali proti útisku sociálnímu i národnostnímu (zájem o přítomnost)

      q lidovost (tvorba pro lid a o něm)

      q realismus (pravdivý obraz skutečnosti)

      q úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň (”dohánění Evropy”) 

I. Poezie 

Jan Neruda (1834–1891)
* Praha (Malá Strana); studium práv a filozofie; cesty – Paříž, Balkán, Egypt aj.
Dílo:

• novinář – redaktor Národních listů (bystrý pozorovatel života a lidí, dobrý psycholog ð fejetony)  
• kritik (literární a divadelní)
• básník – 6 básnických sbírek

sb. Hřbitovní kvítí – pesimismus, skepse (vliv národní situace, básníkovy chudoby a nešťastné lásky); písně soucitu (odlišnost od prvotiny Hálkovy)

sb. Knihy veršů – trojdílný soubor:

1. část – básně epické, zvl. Sociální balady, např. Dědova mísa (vnuk poučil otce, že se chová k starci bezcitně); Před fortnou milosrdných = epická báseň se sociální tematikou; forma starcova monologu (k vnukovi) – o chudobě, která vede k bezcitnosti

      2. část – básně lyrické: cyklus Otci, Matičce, Anně

      rozdílnost autorova vztahu k otci a matce (hluboce citový vztah)

      3. část – básně příležitostné, např. Vším jsem byl rád – tzv. bilanční báseň, zamyšlení nad dosavadním životem ð zklamání, ale i vítězství, básníkova spokojenost, jasnější životní nálada – viz refrén:

          ”… a čím jsem byl, tím jsem byl rád” 

sb. Písně kosmické (o vztahu člověka a kosmu), optimistická perspektiva, vliv vědeckých poznatků a technického pokroku; např.:

      báseň č. 1 Letní ty noci zářivá – zlidštění vesmíru, jeho velikost a nekonečnost, hymnické ódy, expresivní využití zdrobnělin (měsíček – tatíček, hvězdičky – dětičky); dějství kosmické a lidské;

      báseň č. 13 Také to Slunce ohnivé – oslava mateřské lásky jako vesmírného principu

      báseň č. 21 A mluví člověk – cesta lidí od bezmoci k vítězství (poznání vesmíru); víra v schopnosti člověka a lidského rozumu, v sílu národa; motiv lva v závěru jako metafora

          ”My přijdem blíž, my přijdem blíž,

          my světů dožijeme,

          my bijem o mříž, ducha lvi,

          a my ji rozbijeme!”

      báseň Vzhůru již hlavu, národe – vlastenecká výzva do boje proti malosti; povzbudivá síla pro malý národ plyne z kosmu:

          ”Viz: jsou tam (ve vesmíru) i malé hvězdičky,

          kol nichž se velké točí!” –

          ”… bude-li každý z nás z křemene,

          je celý národ z kvádrů!” 

sb. Balady a romance – vrchol lidovosti;     

moto:    ”Volím slovo prosté,

                      chci tu báji vypravovat

                      z úst jak lidu roste”

útvar balady a romance autor osobitým způsobem přetváří ð lyrickoepické básně dějového významu nebo úvahové; opouští tradiční nadpřirozené náměty, příklon k motivům ze života (lidské vztahy); 

náměty:

q      biblické a legendární (většina), s humornou nebo sociální pointou; prostředí české vesnice, např. Romance štědrovečerní, Balada rajská, Balada májová

q      národní – láska k lidu a české zemi (Balada česká), pokus o charakteristiku českého člověka a národa – paralela s vínem (Romance o Karlu IV.), obraz radostné nálady (Romance o jaře 1848)

q      tragické lidské osudy – Balada dětská (smrt v podobě hravého dítěte), Balada horská (naivní víra dítěte, že bylinami lze zacelit Kristovy rány)

q      balady staršího typu (vina a trest), např. Romance helgolandská, Balada stará – stará 

sb. Prosté motivy – intimní a přírodní lyrika; 4 oddíly (Jarní, Letní, Podzimní, Zimní) ð proměny přírody paralelou s proměnami v životě lidském; tón lidové poezie 

sb. Zpěvy páteční – vydána posmrtně (Vrchlickým) – národní a vlastenecká lyrika; víra v slavnou budoucnost národa; forma – žalozpěvy a hymny na téma národního utrpení a odboje (tradiční motivy – láska a bolest, lev, kalich); b. Láska – autorův vřelý vztah k národu, b. Jen dál – výzva k činům (viz refrén – bojové heslo pronášeno v různých obměnách); základní obraz moře (lidstvo) umělecky v básni rozvíjen

·        prozaik     

fejetony a novinářské prózy (asi 2000), otiskovány pod značkou D; zajímavá aktuální témata, živý jazyk; soubory fejetonů (i cestopisných):

           Různí lidé, Studie krátké a kratší, Žerty hravé a dravé, Menší cesty, Obrazy z ciziny

povídky

soubor Arabesky – črty z prostředí Prahy; kritika společnosti i sebeironie (Byl darebákem)

Trhani – povídka o životě dělníků pracujících na stavbě železnice; tragické osudy

Povídky malostranské – vrcholný soubor (13 próz) o životě Malé Strany z dob Nerudova mládí;

pronikání kapitalistických vztahů do strnulého způsobu života;

zdánlivě idyla, ve skutečnosti tragické události, tón vážný i humorný, řešení tragické i smírné;

příslušníci drobné buržoazie (pan Vorel, pan Rybář aj.) nebo chudina, žebráci (Vojtíšek);

autobiografické prvky (p. Svatováclavská mše, Jak to přišlo), převaha vypravování v ich-formě;

autor často jako vypravěč nebo se ztotožňuje s některou postavou (Jan Hovora ve Večerních

šplechtech, student Krumlovský ve Figurkách, Václav Bavor v Týdnu v tichém domě); mnohé

postavy podivínské (povídka Hastrman, Doktor Kazisvět aj.)

p. Týden v tichém domě – osudy obyvatel městského činžáku; maloměšťáci s předsudky, pokrytectvím, zištností, morální zchátralostí (rodina Ebrových) i chudina (Žanynka, mládenec);

forma próz: povídka (Týden v tichém domě), novela (Doktor Kazisvět, Hastrman), dopis (Psáno o letošních dušičkách), deník, zápisník (Figurky)

kompoziční podobnost novel:

      detailní popis a charakteristika postav na začátku, vysvětlení přezdívek, pak příběh s úvodní větou o počasí, překvapivý závěr

Nerudův přínos:

q   po Máchovi opět velký básník – spojil světovost s češstvím, osobní postoj se společenským a národním

q   tvůrce sociální balady

q   rozsáhlé spektrum lyriky (intimní, přírodní, vlastenecká, úvahová)

q   vynikající fejetonista

q   novátor české prózy – umění vypravěčské, charakterizační a popisné; lidovost a demokratismus

q   zájem o městské prostředí a nižší společenské vrstvy

q   život zobrazen bez idealizace, realisticky; často satirický nebo ironický pohled

q   rozmanitost forem

q   jazyk plní funkci charakterizační a odpovídá i tematické rovině

Vítězslav Hálek (1835–1874)
« Mělnicko; venkov; Nerudův přítel; studium filozofie 

Dílo:

·        novinář: Národní listy

·        organizátor kulturního života (Umělecká beseda)

·        básník

–    zpoč. vliv Máchy a Byrona ð lyrickoepická báseň Alfred

–    epika – sb. Pohádky z naší vesnice (sociálně-kritický postoj)

–    lyrika – sb. Večerní písně – optimismus a radost ze života (× Nerudův pesimismus); lehká, zpěvná forma; prosté, citové verše; inspirace: šťastná láska, vztah k přírodě;

lyrika:

      q osobní, intimní, milostná (láska k ženě), např. básně X, XVIII – oslava pozemské lásky, přírodní motivy, náboženský motiv (modlitba, sepjaté ruce)

      q přírodní (harmonie v přírodě vzorem pro člověka), např. báseň I – Přilítlo jaro zdaleka (jarní příroda, vnímaná všemi smysly)

      q společenská (oslava národa a umění, odpovědnost umělce ve společnosti), např. básně LI – Kdo v zlaté struny zahrát zná, LXI – Nekamenujte proroky (umělec, básník = mluvčí národa, prorok)

      sb. V přírodě – obraz rodného kraje, symbolický význam: harmonie, klid × lidská společnost plná rozporů

·        prozaik – povídkář

témata:

      q vztahy rodičů a dětí, výměnkářská otázka: p. Na vejminku

      q touha po majetku; zatvrzelost a neústupnost vesnických lidí; peníze určují lidské vztahy: p. Muzikantská Liduška (o lásce, které rodiče nepřáli)

      q sociální struktura vesnice, vztahy mezi lidmi – p. Na statku a v chaloupce – kontrastní prostředí: blahobyt × chudoba, sedlák Líska × Jíra a Lenka, rozvrácená rodina × spokojenost a lidské štěstí

Adolf Heyduk (1835–1923)

přes 60 sbírek přírodní, vlastenecké i osobní lyriky 

–    sb. Cimbál a husle – vztah k Slovensku; inspirace slovenskými lidovými písněmi, oslava podtatranské přírody

  Rudolf Mayer (1837–1865)

 –    autor sociální balady V poledne (monolog bouřícího se topiče, úvahy o pomstě tyranovi)

  Václav Šolc (1838–1871) 

–         sb. Prvosenky (sociální tematika i oslava venkova, ocenění významu lidské práce – b. Píseň o ruce mozolné)

II. Próza 

úsilí o současný společenský román i o témata historická

venkovská próza:

Karolína Světlá (1830–1899)
autorka povídek a románů; příběhy emancipovaných ženských hrdinek – vzory pro národní společnost (dovedou se zříci osobního štěstí a obětovat se)

–    tzv. ještědské romány – vrchol tvorby, 5 příběhů žen, prožívajících konflikt mezi láskou a mravní povinností; v závěru vítězství odpovědnosti; úsilí o realismus, ale ještě prvky romantismu:

–    romány Vesnický román, Kříž u potoka, Kantůrčice, Frantina, Nemodlenec

–    povídka Hubička – o lásce Vendulky a Lukáše; v úpravě Elišky Krásnohorské libretem k Smetanově stejnojmenné opeře

–    povídka Černý Petříček – z pražského prostředí z dob mládí autorky

–    román s historickou tematikou (z doby josefinské) Zvonečková královna 

sociální román: 

Gustav Pfleger – Moravský (1833–1875) 

–    román Z malého světa – obraz života pražských dělníků (rozbíjení strojů 1844, dělnické bouře); sociální i národnostní konflikty (čeští dělníci, německý továrník); romantické motivy, úsilí o realismus

Jakub Arbes (1840–1914)
zájem o sociální problémy, novinář

–    román Kandidáti existence – pokus pomoci dělnictvu (vliv utopického socialismu)

–    román Štrajchpudlíci – o tiskařských dělnících z pražských barvíren kartounů

–    tvůrce romaneta = próza nevelká rozsahem, s dramatickým a dobrodružným, fantastickým dějem a výraznou pointou; zdánlivé záhady vysvětleny logicky, vědecky

      např.

           Newtonův mozek – o stroji rychlejším než světelný paprsek; zpětný pohled (cesta do minulosti plné bojů) ð protiválečné zaměření

           Svatý Xaverius – o domnělé záhadě obrazu v malostranském kostele sv. Mikuláš

10.4. ČESKÁ LITERATURA 70. A 80. LET 19. STOLETÍ

další vzrůst hospodářské moci českého měšťanstva, ale spory o českou národní orientaci mezi staročechy (pasívní opozice) a mladočechy (aktivita) v boji státoprávním; vznik Českoslovanské sociální demokracie (1878) – boj o rovné volební právo; rozmach národního hnutí v celé Evropě

I. Poezie

formování dvou literárních skupin nové generace, návaznost na májovce: 

a)   ruchovci – tzv. škola národní (S. Čech, E. Krásnohorská, dočasně J. V. Sládek, L. Quis); 1868 almanach Ruch (na počest položení základního kamene k Národnímu divadlu); časopis Osvěta;

      v tvorbě:

      v popředí ideje národního obrození; bojové, vřelé vlastenectví, důraz na domácí tradice (ot. národní a sociální), slovanství, historismus, zájem o venkov; dominantní postavení poezie (lyrika vlastenecká, úvahová, národní)

b)   lumírovci – tzv. škola kosmopolitní (J. V. Sládek, J. Vrchlický, J. Zeyer); časopis Lumír, od r. 1877 redigovaný Sládkem;

      v tvorbě:

      úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň, vliv myšlenkových proudů cizích; původní tvorba i překlady; požadavek umělecké svobody; nové formy; poezie lyrická (zvl. intimní) 

II. Próza 

rozkvět románu historického (A. Jirásek, V. B. Třebízský, Z. Winter) a venkovského (K. V. Rais, T. Nováková, A. Stašek, J. Holeček); metoda kritického realismu

III. Drama 

obraz minulosti (A. Jirásek); současná vesnice (L. Stroupežnický, bratři Mrštíkové, G. Preissová)

Významné osobnosti: 

Svatopluk Čech (1846–1908)
« Benešovsko; básník i prozaik (satirik a fejetonista), novinář; ruchovec, vlastenectví; cesty do ciziny (Dánsko, Kavkaz) 

Dílo: 

a)   epika – epopeje

      q historická témata – z husitství (Husita na Baltu, Žižka), z pobělohorské doby (Václav z Michalovic)

      q venkovská témata:

           Ve stínu lípy – oslava českého kraje, rodné země; 7 veršovaných veselých i smutných příběhů, které si vyprávějí sousedi pod košatou lípou – idylický epos (klidný venkovský život bez rozporů; přírodní prostota)

           Lešetínský kovář – příběh venkovského kováře Václava a dcery Lidunky, kteří brání svůj majetek proti německému kapitálu

           Sekáči – o životě venkovských dělníků, odpor k útlaku

      q alegorické básně, např. Evropa, Slavie (reakce na události doby)

      q satiry ve verších, např. zvířecí epos Hanuman (obraz opičího města, proti chybám čes. národní povahy, národní lhostejnosti)

b)   lyrika – politická, národní, vlastenecká (láska k vlasti, ideje národní a sociální svobody)

      sb. Jitřní písně, např. b. Dosti nás – výzva k národnímu sebevědomí, boj proti malověrnosti, vliv slavné české minulosti

          ”Jsme malí, slabí – Dosti těchto řečí!” –

          ”Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru,

          a malý ten, kdo zná jen malý cíl.”

      skladba Písně otroka – vrchol politické lyriky; obraz otroka – symbol nesvobodného člověka, národa i básníka; alegorická forma; 3 oddíly skladby:

           q lyrické verše (vzpomínky na dávnověk)

           q epické jádro (romanticko-exotický příběh lásky otroka k otrokyni Zajmě, touha po svobodě, ale tragický závěr)

           q vrchol – závěr (básníkova vize budoucnosti, naděje na svobodu = pohled dopředu, ale ještě řinčení okovů = pohled zpět, do skutečnosti)

           rétorický, patetický verš, využití přirovnání, refrénu, apostrofy, metafory

c)       próza – satiry (broučkiády)

      Pravý výlet pana Broučka do Měsíce

      Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století = ostrá kritika českého maloměšťáctví, zvl. staročechů; komický hrdina, pražský měšťák pan Matěj Brouček se octl uprostřed husitské Prahy (ve snu) – prchal z bitvy na Vítkově; jeho zbabělost, národní lhostejnost, bezcharakternost, prospěchářství, falešné vlastenectví v kontrastu se statečností a odhodláním husitů (Janek od zvonu)

Čechův přínos:

      rozvíjí dědictví Kollárovo (ideové – slovanství, formální – útočnost, patos) a Havlíčkovo (satira, humor) 

Eliška Krásnohorská (1847–1926)

– literární kritička (proti tzv. kosmopolitismu Vrchlického a lumírovců)

– básnířka (intimní a přírodní lyrika, slovanství), např. sb. Z máje žití, K slovanskému jihu

– libretistka – k Smetanovým operám Hubička (podle povídky K. Světlé), Tajemství, Čertova stěna

– překladatelka (Puškin, Mickiewicz, Byron)

Josef Václav Sládek (1845–1912)
« Zbiroh (venkov); 2 roky v Sev. Americe (fejetony v Národních listech); původně ruchovec, pak přechod k lumírovcům (vydavatel Lumíra) 

Dílo:

– básník
 

a)   osobní (intimní) lyrika – zachycuje základní situace lidského života (život, smrt), lidskou bolest, osobní žal nad ztrátou první ženy, lásku k druhé ženě a dětem, k matce, stest po vlasti; forma elegie

      např. sbírky Básně, Jiskry na moři (b. Pevně dřímáš), Světlou stopou, Sluncem a stínem (b. V mé duši tisíc skřivánků)

      b. Na hrobech indiánských (sb. Básně) – kontrast svobody a bezpráví, autorův soucit s Indiány; násilí amerických kolonialistů (ironicky ”příchod osvěty”, civilizace, touha po zisku); krásy americké přírody

b)   sociální a vlastenecká lyrika, např. b. Role chudých (sb. Na prahu ráje) – hluboký vztah k domovu, venkovu; sociální nespravedlnost;

      b. Točič (sb. Světlou stopou) – o tiskařském dělníkovi a jeho snu o štěstí;

      b. Silen buď (sb. V zimním slunci) a b. Hlavy vzhůru (sb. Ze života) – výzva k národní hrdosti a sebevědomí, víra v lepší budoucnost

      Byli jsme a budem,

      jak jsme byli dosud,

      ranami a trudem

      nezlomí nás osud.”

c)   oslava venkova a selství – rolník = symbol národní nezdolnosti; hluboký vztah k přírodě, obrazy vesnice; např. sb. Selské písně a České znělky, b. Velké, širé, rodné lány – obraz letní přírody přede žněmi; rozlehlost krajiny, barvitost (zlatá a modrá barva), autor vnímá přírodu všemi smysly

d)   klasický básník pro děti – obrazy ze světa dětí, učí lásce k rodičům, domovu, vlasti, přírodě; prostý, srozumitelný výraz, zpěvnost; 3 sbírky – Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky, např. b. Lesní studánka

e)   překladatel, zvl. z angličtiny – Longfellow, Byron, Burns, 33 dramat Shakespearových

Sládkův přínos:

q   básník českého lidu, jeho domova, vlasti, boje za národní svobodu

q   hluboká procítěnost veršů i projev vzdoru

q   prostý, hutný, střídmý jazykový výraz

q   zakladatel české básnické tvorby pro děti

Jaroslav Vrchlický (1853–1912)
« Louny; studium filozofie; profesor srovnávacích literatur na pražské univerzitě; vytvořil nejbohatší a nejvšestrannější dílo (80 bás. sbírek, celkem 270 knih); vykonal práci celé generace (to, co jiné literatury vytvářely po celá staletí) 

Dílo:

a)   poezie – asi 4 tisíce básní

intimní lyrika

           q v raném období – láska k ženě, dětem, rodině, pocit štěstí, např. sb. Dojmy a rozmary, Eklogy a písně

           q pozdní lyrika – obrat od vyznavače lásky k životu k rezignaci a samotě (vliv osobního zklamání, životní tragédie – manželská krize a nepochopení mladou nastupující generací i vliv situace společenské v 90. letech)

           např. sb. Okna v bouři, b. Za trochu lásky šel bych světa kraj – vyjádření smutku, protikladnost zpovědi: odmítá lásku, ale touží po ní

–         přírodní lyrika – obrazy přírody splývají s obrazy básníkových šťastných chvil života – sb. Strom života

–         vlastenecká a reflexivní lyrika – o budoucnosti národa, láska k českému jazyku, např. sb. Má vlast, Písně poutníka; rétorika a patos

–         formalistní lyrika, např. v sb. Hudba v duši – mnohotvárnost forem, experimentální přístup k básnickým útvarům u nás dosud neznámým (ritornel, rondel, rondó, balata, rispet, sestina aj. vedle sonetů, villonských balad), z orientálních forem např. gazel; totéž i ve sb. Dojmy a rozmary, Moje sonáta, Sonety samotáře

epika

      cyklus Zlomky epopeje (básnické dějiny lidstva – podle vzoru Hugova); epické příběhy, reflexe, obraz vývoje lidstva, zklamání z přítomnosti, např. sb. Duch a svět (4 oddíly – úvahy o vztahu člověka a vesmíru, o otázkách mravních, oslava řecké antiky, křesťanství); b. Spartakus – vzpoura otroků v stv. Římě;

      závěr:        ”Ó lidstvo, nežli vzplá jitra ti svit,

                      co křížů ještě se vztyčí!”

sb. Selské balady – vlastenecká a sociální tematika, sociální balady; působivý obraz selských bojů proti panskému útisku v 15. – 18. stol.; postavy Ulického, Koziny, selských rebelů × krutých feudálních pánů (Lorecký, Lomikar, hrabě Breda);

      b.  Lorecký ze Lkouše – podle skutečné události v Šamonicích u Písku; Lorecký zabit i se svými dvěma syny; vůdce rebelů Petr Dulík; naturalistické drastické obrazy

      b.  Balada vánoční – selské povstání 1680; zajatí sedláci bez soudu pověšeni na nejbližší stromy

      b.  Hrabě Breda – jeden z největších utiskovatelů poddaných – potrestán za své násilí

      úsečnost, sevřenost vyjádření, výrazné charakteristiky postav

b)   drama

      veselohra Noc na Karlštejně – zápletky vyplývají ze zákazu přístupu žen na hrad;

      melodramatická tragédie Hippodamie (s hudbou Zd. Fibicha) – trilogie Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie); čerpá z řecké mytologie

c)   překlady světové poezie i dramatu (z 18 světových literatur) – Hugo, Rostand, Baudelaire, Dante, Petrarca, Tasso, Calderón, Byron, Shelley, Poe, Ibsen, Goethe, Schiller, Mickiewicz, Whitman aj.

Vrchlického přínos:

q   výraz hlubokého prožitku z milostného citu (láska šťastná i zrazená)

q   upřímnost a otevřenost, láska k lidem a přírodě

q   obrazové bohatství (metafory, přirovnání, nadsázka)

q   v překladech uvedl ve známost řadu autorů

q   připravil půdu pro impresionismus a symbolismus

q   největší český básník min. století (ač generace 90. let – Machar – Vrchlického kritizovala, následující generace ocenily hodnoty jeho díla; dovršil úsilí o světovou úroveň čes. literatury 

Julius Zeyer (1841–1901)
« Praha; básník, prozaik a dramatik; novoromantik; studium jazyků a literatur, dějin umění a filozofie, vychovatelem v Rusku; cesty – Německo, Švédsko, Itálie, Řecko, Turecko, Španělsko, Tunis ap.; kontakty se světovou literaturou ð záliba v cizích látkách, zájem o historii

Dílo: 

a)   poezie, zvl. epika – z čes. národních dějin – skladba Vyšehrad, Čechův příchod (inspirace pověstmi), z cizích dějin – Karolínská epopeja (o rytířské družině Karla Velikého)

b)   próza: román Ondřej Černyšev – z prostředí carského dvora 18. stol.; Román o věrném přátelství Amise a Amila (starofrancouzské téma – rytířský středověk), román Jan Maria Plojhar – psychologický román s autobiografickými prvky (tragický příběh snílka), povídka Dům U tonoucí hvězdy (příběh českého medika a jeho umírajícího slovenského přítele v Paříži), Tři legendy o krucifixu – náboženská tematika (osudy ukřižovaných lidí)

c)       drama: romantická pohádka podle slovenského námětu Radúz a Mahulena (se scénickou hudbou Josefa Suka) – o síle opravdové lásky princezny Mahuleny k princi Radúzovi, která zachraňuje před mocí zla

10.5. REALISMUS V ČESKÉ PRÓZE A DRAMATU 80. a 90. LET 19. STOLETÍ

  10.5.1. základní informace 

návaznost na počátky uměleckého realismu od 40. let 19. stol. (Havlíček, Tyl, Němcová); rozdělení univerzity na českou a německou (1882)

q   realismus ve vědě – požadavek pravdy a svobody vědeckého bádání

      vliv pozitivismu; boj o pravost RKZ, vydání Ottova slovníku naučného; časopis Čas (redaktor Jan Herben), vědecký časopis Athenaeum (vydavatel T. G. Masaryk);

      vědecké osobnosti: filozof a sociolog Tomáš Garrigue Masaryk (studie Česká otázka, Jan Hus, Karel Havlíček aj.), estetik Otakar Hostinský (studie O realismu uměleckém), historik Jaroslav Goll, jazykovědec Jan Gebauer (Historická mluvnice, Staročeský slovník), literární historik Jaroslav Vlček (Dějiny české literatury)

q   kritický realismus v české próze – tendence sociální i národně osvobozenecké;

      historický román    (s výchovnou tendencí národní) – historická věrnost, typizace; vliv francouzské a ruské literatury

      venkovský román   (znalost venkova, národopisné studie, regionální charakter prózy); návaznost na Hálka

q   realismus v českém dramatu – vliv evropského dramatu (Ibsen, Gogol); ředitel ND Adolf Šubert, dramaturg Ladislav Stroupežnický

q      naturalismus – ve společenském románu (=dokument doby); záliba v negativních jevech, pesimismus (K. M. Čapek – Chod, V. Mrštík)

10.5.2. HISTORICKÁ PRÓZA

Václav Beneš Třebízský (1849–1884)
témata husitství, pobělohorské doby a selských vzpour z doby Josefa II.; román Bludné duše

Alois Jirásek (1851–1930)
vrchol české historické prózy 19. stol.
« Hronov, studium historie, profesorem dějepisu v Litomyšli, pak v Praze; malířské nadání (přátelství s Alšem); vliv Palackého koncepce dějin 

Dílo: 

a)   próza – témata:

–    nejstarší období dějin:

      Staré pověsti české (ale i novější – o Žižkovi, Kozinovi, Jánošíkovi); prameny – Kosmas, Dalimil

–    husitství:

      román Mezi proudy (3 dílný) – obraz narůstání společenských rozporů za Václava IV., počátky reformního hnutí; vydání Kutnohorského dekretu, osudy Jana Žižky

      román Proti všem (3 části) – rozmach a vrchol husitství po bitvu na Vítkově hoře (obd. 1419 – 1420); husité, Jan Žižka, zeman Ctibor z Hvozdna; císař Zikmund

      román Bratrstvo (3 dílný) – doznívání husitských válek na Slovensku; bitva u Lučence, Jan Jiskra z Brandýsa × Hunyady

      román Husitský král (2 dílný, nedokončený) – o vládě Jiřího z Poděbrad po vznik jednoty bratrské

      román Z Čech až na konec světa (podle cestopisu Václava Šaška z Bířkova) – mírové poselství Jiřího z Poděbrad do západní Evropy

–    národní obrození:

      román F. L. Věk (5 dílný) – obraz počátků národního obrození, divadla, básnictví a vědy; vlastenectví, národní uvědomování; historická postava Fr. Vladislava Heka, vlastenců Václava Tháma, Václava Matěje Krameria, pátera Vrby aj.; prostředí Prahy a Dobrušky

      román U nás (4 dílný, kronika) – obrození na čes. vesnici (Padolí = Hronov); postava pátera Havlovického = kněze Regnera

      novela Filozofská historie (cyklus Maloměstské historie) – život litomyšlských studentů (Frýbort, Vavřena, Zelenka, Špína); příprava majáles, události roku 1848 (pražské barikády); vlastenci (slečna Elis, Lenka) × poněmčené měšťanstvo (aktuár Roubínek)

–    doba pobělohorská:

      román Temno – obraz obd. protireformace, působení jezuitů (páter Koniáš) a cizí katolické šlechty v severovýchodních Čechách a v Praze, pálení českých knih; ústřední postavy – děti tajného evangelíka Machovce

      obraz protifeudálních selských rebelií:

           román Skály (selská vzpoura na Čáslavsku, evangelický kněz Matyáš Ulický)

           román Psohlavci (povstání Chodů kon. 17. st. proti Lamingerovi, Jan Sladký Kozina)

           román Skaláci (selská vzpoura 1775 na Náchodsku)

b)   drama – témata:

–    historická:

      husitská trilogie Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč – symbolizují věrnost pravdě, boj za ni, vytrvalost v boji až do smrti

      z období obrozenského – M. D. Rettigová – veselohra, litomyšlská idyla vlastenky a kuchařky

–    pohádková:

      Lucerna (s lidovými a humornými prvky, vlastenecký charakter)

–    současnosti (venkov):

      Vojnarka (láska milenecká × mateřská), Otec (majetek rozhoduje o vztazích mezi lidmi)

Jiráskův přínos:

q   nejrozsáhlejší, nejucelenější umělecký obraz českých dějin

q   výchovný význam – znalost dějin je posilou národního sebevědomí; autorovo vlastenectví

q   tvůrce realistického historického románu (historická pravdivost na podkladě důkladného studia historických pramenů, úsilí o objektivitu)

q   živost, barvitost, dramatičnost vyprávění, plastický a dynamický obraz hromadných davových scén (bitev)

q   umění portrétu (hejtmané, zemané ap.)

q   dílo nemívá monografický charakter, postavy vyjadřují názory typické pro širší kolektiv (tzv. kolektivní hrdina)

q   forma epopeje (literární útvar velmi rozsáhlý, zobrazuje život hrdinů na pozadí historických událostí; prolínání několika dějových linií)

q   Jiráskův jazyk – prostý, srozumitelný; využití historismů a archaismů (k charakteristice doby)

Zikmund Winter (1846–1912)
profesor dějepisu, autor odborných publikací o české historii; vynikající psycholog (studie rozvrácených duší, dokonalá povahokresba), mistr krátkých próz historických (historická realistická novela) a humoristických

–    soubor Rakovnické obrázky, Pražské obrázky

–         román Mistr Kampanus – z doby pobělohorské, o českém vědci, básníkovi a rektoru pražské univerzity, očitém svědku stavovského povstání; jeho tragický osud je varováním před ústupky zlu; archaizovaný jazyk 

10.5.3. VESNICKÁ PRÓZA

obraz vesnice i s jejími nedostatky; snaha hledat řešení, např. návratem k ideálům křesťanství (Holeček, Herben); regionální charakter prózy (odraz autorova vztahu k určitému kraji); využití dialektismů (charakteristika postav i prostředí)

Karel Václav Rais (1859–1926)
« Lázně Bělohrad (Podkrkonoší), vesnickým učitelem na Českomoravské vysočině; zobrazil těžký život venkovanů v horských krajích, růst bídy (pokračovatel Hálkův)

povídkové soubory:
otázka výměnkářská, vztah rodičů a dětí, touha po majetku – např. Výminkáři, Rodiče a děti

romány:

–    idylický obraz venkova v minulosti:

      román Zapadlí vlastenci – z Podkrkonoší (Pozdětín); obraz náročné a obětavé práce drobné vesnické inteligence (učitelé, kněží) v době národního obrození (farář Stehlík, řídící učitel Čížek, učitelský pomocník Čermák); obrozenské vlastenectví; národnostní spory na česko-německém rozhraní

      román Západ – z Českomoravské vysočiny (Studenec = Kameničky   obraz Ant. Slavíčka); vesnice 2. pol. 19. století (autorova současnost); oslava ušlechtilosti a lidské dobroty (farář Kalous, kaplan Voříšek, vesnický učitel Pondělíček) – úsilí zmírnit bídu lidí

      kritický pohled na skutečnost, až naturalistický obraz mravního rozkladu: román Kalibův zločin – tragédie dobráka dohnaného intrikami a rozvracením manželství k vraždě 

Raisův přínos:

q   realistický obraz sociálních poměrů na vesnici; hlubší psychologická kresba postav; idylismus i naturalismus

q   zájem o postavy starých lidí nebo dětí (citovost, moudrost); nositelé vyšších morálních zásad, ale příliš slabí na ovlivnění osudů trpících

Teréza Nováková (1853–1912)
« Praha, život na Českomoravské vysočině (Litomyšl, Poličsko, Skutečsko); národopisné studie z východních Čech ð vliv na beletristickou tvorbu; pokračovatelka K. Světlé;
 

–    převaha monografických románů (děj se týká jedné postavy, jejího vývoje) –

–    román Jiří Šmatlán – příběh poličského tkalce, hledače ”praudy boží” = spravedlivějšího života; jeho vývoj: od náboženské víry (původně katolík, přestup k evangelictví) přes čtenářskou vášeň (písmácká hloubavost) až k sociálně demokratickým názorům o spravedlnosti pro chudé (vliv dělníka Hamerníka); dokumentární realismus a kritika společnosti

      román Děti čistého živého – tragický osud příslušníků náboženské sekty abrahamitů

      román Na Librově gruntě – východočeská vesnice v pol. 19. století, útlak roboty, daní

historické romány z venkovského prostředí:

      román Jan Jílek – tajný návrat českobratrského emigranta z Německa; vězněn, věrnost víře

      román Drašar – z doby národního obrození; tragický příběh kněze a obrozenského literáta Michla

městské prostředí:

      Maloměstský román – o osudu dcery Karla Havlíčka Zdeňky 

Antal Stašek (1843–1931)
« Podkrkonoší (Semily); otec Ivana Olbrachta; 

–    povídkový cyklus Blouznivci našich hor – o životě lidí v Podkrkonoší, hledání spravedlnosti a štěstí; duchověrectví (spiritismus)

–    román V temných vírech – o životě dělníků, počátky dělnického hnutí

–    román O ševci Matoušovi a jeho přátelích (původně povídka Švec Matouš) – obraz 40. let 19. století, revoluce 1848 a 50. let; švec Matouš Štěpánek, od mládí bouřlivák, sní o lepším životě (vliv utopického socialismu) a účastní se boje proti kapitalistům

Josef Holeček (1853–1929) 

–    románová kronika Naši (10 dílů) – obraz jihočeské vesnice (Vodňansko, Písecko) v 1. pol. 19. stol.; rodina sedláka Kojana a jeho syna Bartoně; sedlák = představitel národní moudrosti; podrobné prokreslení prostředí  

Jan Herben (1857–1936)
zakladatel časopisu Čas;

–    autor románové kroniky Do třetího a čtvrtého pokolení – obraz moravského Slovácka, život tří generací rodiny Hrabcovy (obd. od Marie Terezie do pol. 19. stol.) 

Jindřich Šimon Baar (1869–1925)
katolický kněz

–    autor románové trilogie Paní komisarka, Osmačtyřicátníci, Lůsy – z prostředí Chodska 40. let 19. stol.; zachytil působení Boženy Němcové na Domažlicku (1. díl)

–    biografický román Jan Cimbura – idealizace jihočeského sedláka

Karel Klostermann (1848–1923)

–    obraz Šumavy a jižních Čech v románech Mlhy na blatech a V ráji šumavském

Ignát Herrmann (1854–1935)
« Chotěboř (Doubravka); život v Praze ð pražská tematika próz
 

–    novinář (Národní listy, literárněhumoristický časopis Švanda dudák)

–    prozaik humorista – drobné žánrové obrázky – zdůrazňují popisnost, hromadění drobných detailů, mistrné charakteristiky postav, nedějovost, idylizace, sentimentalismus – např. povídka Sudička, román Otec Kondelík a ženich Vejvara

–         román s autobiografickými rysy U snědeného krámu – z prostředí drobné pražské buržoazie (zištnost, dravost) × postava slabého, osamoceného člověka, neschopného odporovat  

10.5.4. NATURALISMUS V ČESKÉ PRÓZE

Karel Matěj Čapek – Chod (1860–1927) 

–    román Kašpar Lén mstitel – tragický příběh vraha – mstitele, zedníka Léna

–    román Turbína – příběh patricijské rodiny – bankrot továrníka a životní ztroskotání jeho dcery

–    romány Antonín Vondrejc a Jindrové – tragická osudovost milostných vztahů;

autorův vývoj od naturalistického determinismu k úsilí o mravní obrodu; nejen objektivní registrátor jevů, ale i výraz subjektivního, soucitného vztahu k lidem (× Zola); jazyk obohacen archaismy, novotvary, vulgarismy; znalost řeči pražské periferie 

10.5.5. REALISTICKÉ DRAMA 

Ladislav Stroupežnický (1850–1892)

–    veselohra Naši furianti – z jihočeské vesnice; zápletka: spor o to, kdo má být ve vsi ponocným; autorův ironický a kritický postoj k vztahům mezi lidmi na vesnici; složité charaktery postav ð jejich furiantství (starosta obce Dubský, nejbohatší sedlák, švec Habršperk a voják Bláha – poznali svět ð životní moudrost) 

Gabriela Preissová (1862–1946)

–    otřesné tragédie ze slovácké vesnice: Gazdina roba, Její pastorkyňa (stará mlynářka se dopustila zločinu, aby zachránila štěstí nevlastní dcery); lidské vztahy ovládány majetkem a vnějším pokrytectvím; psychologická kresba postav; hudební zpracování: J. B. Foerster  – opera Eva, L. Janáček – opera Její pastorkyňa

Alois (1861–1925) a Vilém (1863–1912) Mrštíkové

–    realistická tragédie Maryša (5 jednání) – ze slovácké vesnice; obraz sociálních rozdílů, úlohy peněz na vesnici a síly předsudků v tehdejším životě;
–   Maryša, dcera sedláka Lízala, donucena k sňatku s vdovcem, mlynářem Vávrou (věková nerovnost, ale majetek) × citový vztah Maryšin k chudému Franckovi;

kompozice dramatu podle vzoru antické tragédie: expozice (základní situace, naznačena zápletka – spor Lízala a Vávry o věno), kolize (Maryšin odpor k sňatku), krize (Franckův návrat z vojny, přemlouvá Maryšu, Vávrova střelba, vrcholí spory o věno), peripetie (Maryšino rozhodnutí), katastrofa (Vávrova smrt);

–    funkce slováckého nářečí: charakteristika postav a prostředí

–    próza bratří Mrštíků:

      románový cyklus Rok na vsi – z rozhraní Slovácka a Hané

–    próza Viléma Mrštíka:

      román Pohádka máje – oslava přírody a lásky; milostný idylický příběh Helenky a pražského studenta Ríši; lyrizace děje (vliv impresionismu), personifikace přírodního dění;

–         román Santa Lucia – o studentu umírajícím v Praze bídou (vliv naturalismu)

10.6. SLOVENSKÁ LITERATURA 2. POLOVINY 19. STOLETÍ

oživení kulturního ruchu po pádu Bachova absolutismu; 1861 národní shromáždění v Martině ð Martinské memorandum (územní, jazykové a politické požadavky) – vládou odmítnuto;

1863 – vznik Matice slovenské (kulturní spolek) a 3 slovenských gymnázií; po rakousko-uherském vyrovnání zostřená maďarizace, zrušení Matice slovenské i slovenských gymnázií, růst sociálního útlaku, vystěhovalectví; prohloubení česko-slovenské kulturní spolupráce 

1) Přechod od romantismu k realismu

Svetozár Hurban Vajanský (1847–1916)
– básník – sbírka Tatry a more (téma boje za národní svobodu)
– prozaik – román Suchá ratolesť (marně doufá v zemanstvo jako nositele národního boje)

Pavol Országh Hviezdoslav (1849–1921)

– největší slovenský básník 19. stol.
« Oravsko; hlasatel spolupráce s Čechy 

Dílo:

a)   lyrika – téma

      q rodného kraje a lidu – cyklus Letorasty

      q bratrství s Čechy – např. b. Bratom Čechom, Vrchlickému, Praze

      q protiválečné – sb. Krvavé sonety – vliv 1. světové války, otřesné obrazy válečných hrůz, touha po míru

b)   epika

      skladba Hájnikova žena – z Oravska; mravní čistota prostých lidí (hajný Michal Čajka a jeho žena Hanka) × zhýralost panstva (hrabě Artuš Villáni); konflikt mezi lidovým světem a panstvem vyřešen tragicky; přírodní motivy, reflexe (úvahy o lidském štěstí), písňové vložky

      eposy Ežo Vlkolinský, Gábor Vlkolinský (zemanstvo × lid vesnice)

c)   drama

      Herodes a Herodias – biblický námět

d)   překlady

      Shakespeare, Goethe, Puškin, Lermontov, Mickiewicz, Petöfi

2) Realismus v slovenské próze 

Martin Kukučín (1860–1928)
« Orava; učitel a lékař; žil převážně v Chorvatsku a Jižní Americe 

Dílo:

–    povídky 

      q z vesnického života (Rysavá jalovica)

      q ze života studentů (Mladé letá); autobiografické rysy

      optimismus, zdravý humor, detailní obrazy skutečnosti, lidový jazyk

–    román Dom v stráni – jihoslovanská tematika, konflikt dvou světů; příběh lásky statkářského syna (Niko) a selské dívky (Katica); střetnutí citu a rozumu

Jozef Gregor Tajovský (1874–1940)
povídkář a dramatik

Božena Slančíková-Timrava (1867–1951)