11. LITERÁRNÍ MODERNA

11.1. ZÁKLADNÍ INFORMACE

konec 19. stol.  

Ø      dosavadní úspěšný rozvoj společnosti umožňoval optimistický pohled na skutečnost; koncem století – změna: rychlé životní tempo, konkurenční boj, katastrofické představy, chaos a desorientace ð růst napětí, neshod a kritické pozornosti ke každodenní realitě,  odmítnutí hodnot a ideálů měšťanské společnosti 19. stol. ð pesimistický životní pocit, beznaděje;

Ø      vliv filozofie Arthura Schopenhauera; něm. filozof Friederick Nietzsche: obdiv k silnému jedinci, jeho vůli k moci, odmítnutí demokracie, útok na křesťanství; nový životní pocit souvisí i s vlnou spiritualismu (duchovnost)

Ø      odraz v literatuře ð proměny směrů, zvl. v poezii (hledání nového uměleckého slohu, cest), vyjádření odporu spisovatelů ke společnosti, její morálce a vkusu; zdůrazňování svobody jedince (individualismus); prosazování nových estetických norem ð rozmanitost stylů, směrů, žánrů a různá východiska: idealistické teorie, náboženské představy, radikálně revoluční názory

společné rysy:

q    soustředění na vnitřní život člověka, jeho senzibilitu (citovost smyslů a nervů na podněty)

q      právo na osobité vidění světa, pravdivé a nezastřené vyjádření osobních zkušeností, prožitků, nálad bez falešných ohledů, zábran morálky

11.2. NOVÉ UMĚLECKÉ SMĚRY KONCE STOL. 

1)      impresionismus

      z lat. impressio = dojem

      původně francouzští malíři C. Monet, A. Renoir, E. Degas, sochař A. Rodin, hudební skladatel C. Debussy;

      Monetův obraz Imprese – zachycuje východ slunce na mořské hladině

      v malířství:

       jasné, čisté barvy; vystižení bezprostředního dojmu, nálady (hra světel a stínů), mozaika barev, neurčité kontury

      v literatuře:

      q sdělení bezprostředního subjektivního dojmu, vyjádření okamžité nálady, neopakovatelné chvíle (smutek, radost, melancholie, nostalgie)

      q    potlačení rozumové účasti na obsahu

      q volné řazení zrakových a sluchových dojmů (melodičnost)

      q v popředí lyrika, zvl. přírodní; lyrizace prózy (uvolnění kompozice, oslabení příběhu, fragmentárnost)

      fr. básník P. Verlaine, v české literatuře A. Sova, K. Hlaváček, v próze F. Šrámek

2)   symbolismus

      reakce na realismus, naturalismus i impresionismus

      q    vyjádření pomocí náznaků, symbolů, obrazových pojmenování (přenášení významů, vyslovení abstraktní nebo skryté představy, nečekané spojování představ ð rozvoj básnické obraznosti)

      q důraz na hudebnost verše

      q    podmanivá působivost, snaha vsugerovat pocit

      q volný verš

      fr. básníci Ch. Baudelaire, P. Verlaine, A. Rimbaud, S. Mallarmé aj., v české literatuře O. Březina, A. Sova, K. Hlaváček

3)   dekadence

      z fr. décadence = úpadek

      q    zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem; pocity rozkladu a smrti (únik z reálného světa, který básníkům připadal těsný, úzký, nedokonalý, do světa snů, k mystice – víra v nadpřirozený svět, v Boha)

      q úsilí o ”čisté umění” (lartpourlartismus – umění pro umění)

      fr. básníci P. Verlaine, S. Mallarmé, ang. spisovatel O. Wilde, v české literatuře Karel Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic

11.3. MODERNÍ SVĚTOVÁ LITERATURA (MSL)

11.3.1. MSL VE FRANCII

–        tzv. ”prokletí básníci”

–        ve své době sice nepochopeni (svou tvorbou a životním postojem pobuřovali měšťáckou morálku), ale otvírali cestu nové poezii

Charles Baudelaire (1821–1867)

básník a překladatel (E. A. Poe), kritik; do češtiny přeložen poprvé Vrchlickým;
protiměšťácký postoj, bohémský život v Paříži

–    lyrická sbírka Květy zla (odsouzena z mravnostních důvodů k pokutě)
titul – spojení představy krásy a zla (oxymóron); provokující otevřenost, pobuřující cynismus ð hledá krásu i v ošklivosti

      např.

           b. Zdechlina – syrový obraz rozkladu a hniloby × závěr: skutečná krása mrtvých lásek; kontrast: život × smrt; krása je v pravdě (vliv klasicismu)

           b. Co povíš dnes večer – intimní zpověď, čistá lyrika; pocity smutku, samoty × touha po kráse a plném životě

           b. Ó, já tě zbožňuji – zoufalství, milostná zklamání × uctívání krásy; láska × pohrdání; láska přináší radost, ale i zklamání; naturalistická přirovnání

           b. Vztahy – vztah člověka k přírodě = harmonie; bohatá obrazotvornost, fantazie, citlivost; v přirovnání – dojmy sluchové, čichové, vizuální, chuťové; forma sonetu

           b. Epigraf na odsouzenou knihu – útok na čtenáře, kteří autora nepochopili; báseň v próze Koláč – doklad básníkova sociálního cítění

Baudelairův přínos:

q   hledání harmonie, čistoty × skutečný svět

q   touha po kráse a jejím pravdivém, citlivém (až syrově otřesném) vyjádření

q   bohatá obrazotvornost, fantazie, lyrismus, vytříbená forma

q   cynismus a otevřenost pobuřuje měšťáky

Paul Verlaine (1844–1896)
představitel symbolismu

bohémský způsob života, toulky Evropou s Rimbaudem; za jeho postřelení vězněn

–    programová báseň Básnické umění

–    formulace principů symbolistické poezie:

q   obsahová neurčitost (nepřímý, volný vztah ke skutečnosti, obraz nemá přímo zachycovat realitu)

q   básnění náznakem a odstínem

q   vnitřní opravdovost, citovost; subjektivita

q    hudebnost

      (”Především hudbu,

      ta buď vším v tvých verších”)

q    představivost a sen

q    vsugerovat čtenáři pocit ð nálada okamžiku

b.    Podzimní píseň (sb. Saturnské básně) – přeložena mnoha básníky (Holan, Hrubín, Seifert, Jelínek aj.);

      pocity vzbuzené podzimní přírodou ð nejistota, beznaděje

      smyslové vnímání, odstíny citu; zachycení okamžité nálady, volně řazené představy, náznakovost, symboly; hudebnost (využití dlouhých vokálů, dvojhlásky ou, sykavek); rytmus verše

Jean Arthur Rimbaud (1854–1891)
”božský rošťák” (F. X. Šalda)

dokonalé básnické dílo vytvořil ve svých 15–19 letech; uveřejněno jen v časopisech (soubor Iluminace vydal posmrtně P. Verlaine)

b.   Mé bohémství – výraz odporu k soudobé společnosti, básníkův životní postoj, tuláctví (rozbitý střevíc, děravé kapsy, svrchník už shodil skutečnost, roztržené kalhoty); pocit spokojenosti, štěstí a klidu (”Mé hvězdy šustěly tam v sladkém šumotu”) – zvukomalba

b.   Večerní modlitba – bohémství, tuláctví – snaha šokovat čtenáře (viz název = pobuřující, ironizující)

      ”Jsem jako anděl v rukou kadeřníka

      a držím džbánek piva se žlábky...”

zákl. umělecký prostředek – protiklad; sen se prolíná s realitou, která bolí:

      ”Mé sny jak trus.....mně

      tvoří sladké připáleniny...”

obě básně

–    budovány na všestranném smyslovém vnímání

–    bezprostřední subjektivní prožitek

–    forma sonetu

–    využití zvukomalby:

      ”A milý jako bůh ve svatostánku

      očím do výše a kupředu

      se souhlasem svých slunečnic a vánků”

–    všední slova

b.   Opilý koráb

      –   snová báseň (nikdy neviděl moře) ð fantazie, obrazotvornost; obraz bouřlivé plavby

      –    řetězec metafor, které přecházejí do symbolického vyjádření ð symbolický obraz básníka totožného s lodí (pohyb v jeho tvorbě)

          ”mne, zbloudilou loď”, ”...já, koráb z mlhovin”...

b.    Samohlásky – zvuk každé samohlásky spojuje s barvou:

      ”A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek”

b.   Spáč v úvalu – obraz přírody a spícího vojáka; závěrečný verš je šokující (hrůzný okamžik – mrtvý voják); forma sonetu

 Rimbaudova poezie:

q   budována na bezprostředním osobním zážitku a fantazii

q   metafory často kontrastní, barvité

q    propracovaná zvuková stránka verše (zvukomalba)

q   vedle důsledně spisovného jazyka i obraty z periferie

q   kritický vztah k měšťácké společnosti, šokující otevřenost

Stéphane Mallarmé (1842–1898)
– hudební koncepce poezie: nejen libozvučnost hlásek, ale hudebnost poezie v její podstatě  

11.3.2. MSL V BELGII

Émile Verhaeren (1855–1916)

–    obraz průmyslového velkoměsta i venkova (Flandry); symbolismus a civilismus ð sociální revolta; obavy o člověka a budoucnost světa; sbírka Chapadlovitá města  

11.3.3. MSL V ANGLII

Oscar Wilde (1854–1900)
dramatik, básník, prozaik; představitel anglické dekadence

 –   jediný román Obraz Doriana Graye
(jediný cíl života = krása a rozkoš; složitá fantazie)

–         pohádkové sbírky, např. Šťastný princ a jiné pohádky (např. Slavík a růže), komedie Ideální manžel, Jak je důležité míti filipa aj.

11.3.4. MSL V USA

Walt Whitman (1819–1892) – průkopník civilismu
severoamerický básník, publicista, hlasatel demokracie (b. O sobě zpívám)
sbírka Stébla trávy

–    nový obsah: moderní život, civilizace
oslava všedních věcí, přírody, lidské práce, družnosti, člověka

      rozmanitost světa a života, jeho protiklady

      snaha vsugerovat představu krásy i radosti ð oživit život, dát mu jas a krásu (život je pozemský dar);

      tematická rozsáhlost, myšlenková hloubka, civilní patos (zvolací věty)

      ð nové pojetí krásy a pravdivosti

–    nová forma: rozbití tradičních forem básně, nová obraznost: pásmo dojmů a představ ð lyrické pásmo (zdánlivě bez logické souvislosti), hudba slov (dlouhé samohlásky, např. b. Zpěv radostí, ráznost pochodu), náznaky – symboly, fantazie

–    volné členění básně

–         prozaizace poezie ð  volný verš = na rozhraní poezie a prózy (nemá předepsaný počet slabik, přízvuků, nositelem rytmu = intonace, která ztotožňuje verše s významovými celky textu; verš nemusí být nerýmovaný; výskyt přesahu)  

11.3.5. MSL V NĚMECKU

Rainer Maria Rilke (1875–1926)

rodák z Prahy; vývoj od impresionismu, dekadence k hymnickým meditacím (o životě, lásce, utrpení, smrti) 

–    sbírky Kniha hodin, Nové básně, Sonety Orfeovi

      b. Závěrečný zpěv (Nové básně)

      ”Velká je smrt

      a my jsme její radostný hlas.

      Když zdá se, že život zní nejplněji,

      tu slyšíme ji,

      jak vzlyká v nás.”  

11.3.6. MSL V RUSKU

Alexandr Alexandrovič Blok (1880–1921)
představitel symbolismu

Verše o krásné dámě, poema Dvanáct (po říjnové revoluci 1917)

11.4. ČESKÁ MODERNA – 90. LÉTA 19. STOL. 

prohloubení krize politické (nedořešen boj za politickou svobodu národa, sociální rozpory) ð rozchod kultury s vládnoucí společností, pocity hořkého zklamání a osamocenosti ð program negace dosavadních společenských a uměleckých ideálů  

mladá generace spisovatelů vystoupila s Manifestem České moderny (1895)

J. S. Machar, A. Sova, O. Březina, V. Mrštík, J. K. Šlejhar, F. V. Krejčí, F. X. Šalda aj.

q   bez jednotného uměleckého programu (různorodost zaměření spisovatelů)

q   jednotící prvek: rozchod s vládnoucí politikou, nonkonformismus; polemické srážky s představiteli politiky

q   odlišnost od předchozí generace (ostré útoky proti lumírovcům i realistům), návaznost na Havlíčka a Nerudu

q    individualismus, právo na osobité pojetí tvorby; senzualita  

krátké trvání skupiny pro vnitřní diferencovanost; pronikání nových uměleckých směrů = ”otvírání oken do Evropy”

Významní představitelé české literatury 90. let  

Josef Svatopluk Machar (1864–1942)
autor Manifestu České moderny, mluvčí generace Česká moderna, básník, představitel realistické subjektivní a politické lyriky, satirik
« Kolín, úředníkem ve Vídni, ale podíl na českém politickém a kulturním životě; před 1. světovou válkou nepřítel prázdného vlastenectví a klerikalismu; po válce názorové rozpory, stoupenec krajně pravicové pozice  

raná tvorba:

      b. sbírka Confiteor I. – III. (z lat. zpovídám se, vyznávám) – společenská a politická lyrika;

      polemické zaměření, pocit zklamání, rozchod s dosavadní literaturou; soustředění na vlastní nitro, nálady; subjektivní obsah poezie, provokativní otevřenost: kritika měšťáctví, buržoazní politiky, falešné morálky, frázovitého vlastenectví; ironie, výsměch; verš prozaizovaný, bez patosu; jednoduché jazykové prostředky, prvky hovorového jazyka

      sbírka Čtyři knihy sonetů – tón zklamání, vyjádření pocitů generace, např. b. Sonet o sobě - prosazuje individualismus, dokazuje nelhostejnost, charakterizuje smysl své tvorby

      b. Sonet o dějinách sonetu – charakteristika předchůdců, otevřená polemika se vznešeným rétorickým patosem lumírovců; proti bohaté metaforičnosti a zdobnosti důraz na významovou stránku poezie (sdělení); nutnost přímého pojmenování a kritičnosti

      sbírka Tristium Vindobona (žalozpěvy z Vídně)

      –   lyrika politická, inspirace Ovidiovými žalozpěvy z vyhnanství; kritika české politiky, skeptický pohled do budoucnosti; vřelé vlastenectví autorovo

      sbírka Zde by měly kvést růže

      –    veršovaná epika, kritika měšťácké společnosti – pokrytectví, zbabělosti, neupřímnosti; osudy žen, jejich otrocké postavení ve společnosti;

      prozaizace verše, využití hovorového jazyka; forma nadsázky, ironie, sarkasmus

      totéž v románě ve verších Magdaléna

pozdní lyrika – obrat:

      po letech odporu a negace hledá pozitivní východiska, ideály – nachází je v minulosti, zvl. v antice (ideál harmonie osobnosti) ð básnický cyklus Svědomím věků (vliv V. Huga a J. Vrchlického), např. sbírka V záři helénského slunce – starověké Řecko, Řím, obdiv k silným individualitám, nepokořeným, s lidskou důstojností

Přínos Macharův:

q   odvážná kritika měšťácké společnosti (lhostejnost, pokrytectví, prázdné vlastenectví)

q   kritika církve

q    realistický, střízlivý, otevřený, strohý, analytický a provokující pohled na skutečnost

q    subjektivní a politická lyrika, veršovaná epika (důraz na významovou stránku poezie), individualismus

q   forma: satira, ironie, sarkasmus, nadsázka; záliba v sonetu; prozaizace poezie  

q   návaznost na Havlíčka, Nerudu    

Antonín Sova (1864–1928)
představitel České moderny, impresionista a symbolista, básník české krajiny (rodného kraje),
            ”největší moderní básník lásky” (J. Hora)
« Pacov, obliba jižních Čech

1)    impresionistická přírodní lyrika

      sbírka Květy intimních nálad

      b.  U řek – lyrická krajinomalba, básnický impresionismus – zachycení okamžiku: barevné odstíny a subjektivní nálady (viz titul), bolestné snění; ne objektivní obraz krajiny ð do ní promítá své duševní stavy, melancholii a smutek; hudebnost verše; podobně i b. Olše

      sbírka Z mého kraje – citlivý vztah k rodnému kraji, barevnost, smysl pro odstíny (malířský zrak), impresionistická vnímavost – detaily přírodních proměn i projev sociálního cítění (chudoba, drsnost krajiny)

      sbírka Soucit a vzdor – výraz revolty, odporu, vzpoury (b. Suchopar); hudebnost (b. Píseň)

      sbírka Zlomená duše (b. Smetanovo kvarteto Z mého života) – rozpor snu a skutečnosti; pocit, že každá radost musí být vykoupena hořkostí a smutkem (skladatelova tragédie, zákonitý úděl génia, uštvaného okolím); volný verš

2)    symbolistická poezie

      sbírka Ještě jednou se vrátíme

      b.  Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy – obsahová neurčitost, náznakovost, vnitřní citová opravdovost, snaha vsugerovat pocit, náladu okamžiku; melodičnost

      2 okruhy motivů – ústřední motiv sadu a motiv plavby – oba časově určeny ročním obdobím: jarem a podzimem = symbolické obrazy pro vyjádření duševního stavu lyrického hrdiny

      (smutek, hořkost, nemožnost uskutečnit krásné a velké životní představy); ne přírodní, ale intimní lyrika; forma vyjádření – střídání tázacích a oznamovacích vět

      sbírka Údolí nového království – vrchol individualismu

–    vidina budoucí společnosti – šťastná země sociálního vykoupení; motiv poutníka – básník se z hor snů vrátil k zemi:

      ”... v údolí, kde jsem byl zrozen. Tam hlína voněla,

      lidská bolela srdce a duše marně toužily.”

      návrat do reálného světa – ne harmonické uklidnění, ale citové disonance; patetický, široce stavěný volný verš

      sbírka Zpěvy domova – reakce na 1. světovou válku, vyznání vztahu k národu, domovu, odpor k válce

3)   próza

      –   Ivův román, Výpravy chudých, novela Pankrác Budecius kantor; lyrizace epiky

Sovův přínos:

q   citlivý vztah k rodnému kraji

q   básnický impresionismus a symbolismus, lyrika přírodní a intimní

q   své subjektivní nálady vkládá do obrazu krajiny

q   sociální cítění a patos aktivního boje, vzdoru

q    mnohotvárnost a tvůrčí proměnlivost

q   patetický verš i píseň

Otokar Březina (1868–1929)
představitel České moderny, symbolista
« Počátky; učitelem v Nové Říši na Moravě a v Jaroměřicích

–    myšlenkový vývoj od pochmurných nálad až k sociální humanitě;

–    básník přesvědčen o existenci nadpozemské skutečnosti, odvrací se od pozemského života, navazuje kontakt s duchovním světem

sbírka Tajemné dálky

      b.  Moje matka – hymnický výraz, patos; ústřední postava = sám básník: zpověď z bolestných zážitků, hluboký vztah k mrtvé matce; pocit samoty

sbírka Svítání na západě (titul – oxymóron); západ – smrt je vykoupením z pozemského utrpení

      b.  Tys nešla – neurčitost tématu (čekání na ženu, inspiraci, matku, smrt?); obraz duševního stavu lyrického hrdiny, smyslově konkrétní obrazy (zapojeny všechny smysly – rozsvítil lampy, natrhal kvítí, vůně v plamenech šlehají krví; vína, v nichž slunce minulá svítí, vína hořkla) osobitý výraz, široký proud obraznosti

sbírka Větry od pólů – vrchol abstrakce, filozofie smyslu života: soucit, bolest, láska

sbírky Stavitelé chrámu a Ruce – spojení člověka s vesmírem, optimističtější víra v budoucnost;

–    mlhavá představa o sbratření lidstva (symbol spojených rukou)

      ”... ruce milionů potkávají se, magický řetěz,

      jenž obmyká všechny pevniny... vzpíná se k bratřím.”

2 knihy esejí: Hudba pramenů, Skryté dějiny

Březinův přínos:

q    bezmezné obrazové bohatství (napětí mezi světem pozemským a metaforickými představami)

q   zhuštěný, hymnický výraz, patos

q   citovost (bolest, stesk)

q   Březinovo kosmické vizionářství × Whitmanovo pozemšťanství, Sovův návrat k zemi

q   bohatý jazyk (náboženské pojmy, biblické parafráze), složitá stavba dlouhých souvětí

q    hudebnost verše  

Karel Hlaváček (1874–1898)

představitel české dekadence; skupina kolem časopisu Moderní revue (též Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic)

sbírka Pozdě k ránu

–    úvodní text: neskutečná krajina, snový pohádkový měsíc, přelom mezi nocí a dnem; přírodní jevy jsou obrazem básníkova nitra; pocit melancholie, zmaru, marnosti

sbírka Mstivá kantiléna – vzpurné revoltující tóny; symbol odboje – motiv gézů (z nizozemského odboje proti Španělům)

b.   Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji

b.   Hrál kdosi na hoboj

      tematická neurčitost: snovost krajiny pozdě k ránu, pocity smutku, marnosti, úzkosti; záměrná monotónnost; hudebnost, melodičnost verše (eufonie, opakovací figury, rým)  

František Xaver Šalda (1867–1937)
– profesor světových literatur na Filozofické fakultě Karlovy univerzity;
– básník, prozaik (román Loutky a dělníci boží), dramatik (Zástupové, Dítě), největší literární kritik 19. století;

–    nové pojetí literární kritiky = samostatná tvorba, rovnocenná umělecké činnosti; velký společenský význam kritiky; ð zvědečtění kritiky (od zachycení dojmů z díla k objevování a vysvětlování zákonitostí literárních jevů)
studie Syntetism v novém umění – zdůrazňuje nejen pasivní popis vnější skutečnosti, ale celistvý pohled (jednota světa, schopnost osobitě vidět celek)

Boje o zítřek – úvahy o smyslu umění v životě, psychologie umělecké tvorby;

význam literatury:

q    schopnost orientovat člověka k plnějšímu vnímání a chápání reality

q   výchovné poslání

q   intenzivní prožitek života

Duše a dílo – medailony českých a světových autorů (např. Mácha, Němcová, Vrchlický, Sova, Březina, Ibsen, Flaubert aj.)

–    zdůrazňuje individualitu a nezávislost uměleckého projevu; Šaldův metaforicky rozvinutý jazyk, bohaté parafráze, blízkost básnickému vyjádření

–    nový žánr – kritická esej o umění (menší literární útvar, pojednává duchaplně a zajímavě o otázkách filozofických, uměleckých; styl je na rozhraní uměleckého a vědeckého, zdůrazňuje autorovu osobitost)

–    studie Mácha snivec a buřič (3 osobní symboly Máje – poutník, vězeň, země)

O nejmladší poezii české – Šaldovo pochopení pro nejmladší literární talenty (Wolker)

Šaldův zápisník (1928–1937) – časopis s vlastními kritickými a beletristickými příspěvky, náročné požadavky na uměleckou hodnotu díla

11.5. ČESKÁ LITERATURA NA PŘELOMU 19. A 20. STOL.

11.5.1. ZÁKLADNÍ INFORMACE 

tendence překonat individualismus, sblížit literaturu se životem; vliv anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu člověka, odmítnutí autority státu), antimilitarismu (hnutí odmítající válku), civilismu (oslava moderní techniky a civilizace) a vitalismu (oslava života, přírody; radost, citové a smyslové prožitky); odpor k společnosti, pesimismus ð buřičství ð skupina tzv. anarchistických buřičů – dočasně spojeni negací soudobé společnosti; časopis Nový kult (1897–1905), založen S. K. Neumannem; pak hledání nových cest a životních jistot, např. v přilnutí k rodné zemi (K. Toman), ve vitalismu (F. Šrámek), v socialismu (S. K. Neumann); originální sociální poezie (P. Bezruč), satira a skepse (V. Dyk, F. Gellner);  

další dočasná skupina výrazných individualit uměleckých a literárních – kolem Almanachu na rok 1914 - odmítnutí individualismu a symbolismu, obrat k světu moderní civilizace (S. K. Neumann, K. Čapek, O. Theer, O. Fischer, P. Křička, malíři J. Čapek, V. Špála, E. Filla aj.)

11.5.2. ANARCHISTIČTÍ BUŘIČI 

Viktor Dyk (1877–1931)
básník, dramatik, prozaik – největší ironik, romantik, reflexivní lyrik; právník a politik 

a)   poezie – výraz negace, vzpoury, skeptických nálad (po potlačení hnutí Omladiny), odmítavý individualistický postoj

–    sbírky A porta inferi, Síla života, Marnosti – osobitý výraz: ironie, sebeironie, aforistická a epigramatická úsečnost, sevřenost, vyhraněná pointa i paradox; výrazný rým; vliv symbolismu a macharovské útočné kritičnosti

–    sbírky Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice – satiry na politický a společenský život v Čechách, ironicky komentuje dobové dění, prodejnost politiků

–    skladba Milá sedmi loupežníků – balada o lásce, žárlivosti, zradě a pomstě; vliv tradic romantické literatury o odbojných vyděděncích, vyslovení prožitku mládí, úsilí zbavit se pout a dobových konvencí; vliv anarchismu; lyrické postavy, dialogizovaná forma, kult vášně a síly

–    sbírky Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok = tzv. ”válečná tetralogie” – inspirovány 1. světovou válkou; základní téma: myšlenka národa a státní samostatnosti; výzvy k odvaze, činu ð vliv na národní sebevědomí v době vzniku sbírky i později; obavy o osud národa

      např. b. Země mluví – zákl. myšlenky jednotlivých strof: těžký osud lidí, utrpení; odsouzení lhostejnosti a nečinnosti; výzva k obraně vlasti, k boji za svobodu; budoucnost je v rukou národa:

      ”Chraň si mne. Haj si mne. V moci tvé všecko:

      aby ztroskotala loď, anebo přistála.”

      varování před zradou; povinnost občana bránit zemi, jeho zodpovědnost i za příští generace;

      nutnost oběti – zrada je zkázou národa ð závěr:

      ”Opustíš-li mne, nezahynu.

      Opustíš-li mne, zahyneš!”

–    alegorická sbírka Devátá vlna – rozpor ideálů a skutečnosti, melancholie, předtucha smrti

b)   próza, např. novela Krysař – podle staré německé pověsti o krysaři, který zachránil město Hammeln od krys, ale nedostal sjednanou odměnu, proto zavedl zvukem píšťaly obyvatele do propasti – pomstil se za jejich lakotu; neštěstí přežili jen blázen a nemluvně – symbolický význam: oslava toho, co popírá rozum (dítě ho ještě nemá, blázen ho už ztratil); autorovo vyjádření odporu k malosti, vzpoura proti ní; dramatizace novely E. F. Burianem v D40

c)   drama, např. Zmoudření dona Quijota; vliv symbolismu; osobitě přetvářená látka Cervantesova románu – tragický příběh o neřešitelnosti rozporu mezi snem a skutečností; ztráta iluzí = zmoudření, které však člověka zabíjí (ztrácí smysl života); autorova touha po vyplnění snů a po kráse vtělena do postav osamocených, bouřících se jedinců (donkichotský zápas za ideál)

František Gellner (1881–1914)
padl v prvním roce války; kreslíř, karikaturista a ilustrátor, žurnalistický satirik, básník a prozaik; bohémský způsob života (anarchistická revolta)

–    sbírky Po nás ať přijde potopa! a Radosti života – doklad antiliterárního stylu:

      q využití dobových forem lidové zábavy (kuplety, šansony)

      q    pravidelný verš, forma popěvku, písně (refrény)

      q    blízkost k hovorovému, prozaickému sdělení

      q    neobrazné vyjadřování, převážně přímé pojmenování (= odlišnost od symbolistů)

      q obraz velkoměsta (kavárny, noční podniky, hospody) ð odpor k měšťáckému světu, falešné morálce a pokrytectví

      q    zdánlivě cynický výsměch, ironie, pamfletický útok (zastírá touhu po silném citu a bolest, hořkost, zklamání, rezignaci)

          ”Já držím pohár ve své dlani,

          jenž čeká na rty člověka.

          Já držím pohár ve své dlani:

          své srdce, které přetéká.”

          (b. Přetékající pohár, sb. Po nás ať přijde potopa!)

      q    otevřenost až šokující, věcnost, racionální pohled (vliv Havlíčka, Machara)

      q forma osobní zpovědi ð lyrický hrdina (neúspěšný student, bohém, piják)

          ”Má řeč je hrubá jako můj smích

          a jako moji známí.

          A alkohol (to myslil bych!)

          jemnosti nepřidá mi.”

          (b. Což, páni spisovatelé, sb. Radosti života)

Fráňa Šrámek (1877–1952)
básník, prozaik a dramatik
« Sobotka, gymnázium v Písku a Roudnici, vojenská služba v Českých Budějovicích ð odraz v tvorbě; vězněn za antimilitaristické postoje; v 1. světové válce na frontě v Itálii, Haliči a Rumunsku; hluboký vztah k rodnému kraji

a)   poezie

      sbírka Života bído, přec tě mám rád – básníkův vztah k životu, provokující buřičství, výsměch (vědomí neuskutečnitelnosti životních ideálů, nutnost přizpůsobit se)

      –   b. Curriculum vitae, b. Píšou mi psaní - rebelantská píseň, humor a ironie:

          ”Voják je voják,

          musí bojovat –

          vloží k líci pušku,

          vezme si na mušku

          třeba vlastní srdce své,

          oh, srdce své.”

          ”... já jsem rezervista,

          básník anarchista,

          zpívám si a proklínám,

          oh, proklínám.”

      sbírka Modrý a rudý – anarchistický útok na společnost, na rakouský militarismus;

      b. Raport – forma vojenského hlášení; paralela: umírající voják a umírající kůň ð protiválečný protest

      V obou sbírkách: osobitý, prostý jazyk, veršová písňová forma

      sbírka Splav – milostná lyrika (poezie mládí a lásky), vyjádření vztahu člověka k přírodě, radost ze života, ale i odraz válečných hrůz; oslava domova a rodného kraje; lyrika zpěvná, prostá, citová, vliv vitalismu

      ”Těch neznám slov, jež řekl bych a plakal.

      Však zahrádku mám krásnou, z růží sad,

      a kdyby vás tam někdy v noci slavík vlákal,

      tam z oněch slov je růží sad.

      ¾¾¾¾¾

      Snad máte hvězdy radši. Umru rád,

      sad růží mých se v louky hvězdné změní.

      Však umřít nedejte mi. Není, ach není

      slov krásnějších, než našeptá vám z růží sad.”

      (b. Čtrnáctiletý)

      sbírka Rány, růže – verše z doby konce 1. republiky a okupace – vlastenectví, odpor k fašismu

b)   próza

      –    povídkový soubor Prvních jedenadvacet – námět ze života buřičů, ztroskotanců, společensky deklasových, ale citlivých lidí; kritika a ironie

      –    impresionistický román Stříbrný vítr – příběh dospívajícího studenta Jan Ratkina, střetnutí s pokryteckou měšťáckou společností a morálkou ð jeho vzpoura proti ní (čistota, křehkost mládí × nepochopení a necitelnost dospělých);konflikt lze překonat jen díky hlasu ”stříbrného větru” = symbol věčného mládí a naděje;

      rysy impresionismu: postavy bez pevných rysů, dvojznačné, tajemné; uvolněná dějová stavba – řazení detailů a epizod, zachycení dojmů, smyslového vnímání; postižení citové atmosféry, odstínů nálady; lyrizace prózy; snovost a neurčitost

      vitalistický román Tělo – chvála plného života (× válka, která ničí štěstí lidí); ženský protest proti válce

      povídky Žasnoucí voják – o tragédiích vojáků, nesmyslnosti války

c) drama, zvl. impresionistické

      Léto – lyrická oslava mládí a lásky (Jeník Skalník a Stázka) v kontrastu s měšťáckým světem, koketérií a nudou intelektuálů; lyrická atmosféra horkého letního večera

      Měsíc nad řekou – pocit rezignace a stesku stárnoucí generace; dějiště – malé město (zřejmě Písek) při sjezdu abiturientů; ironický úsměv nad někdejšími životními plány, vyrovnanost a smír × svět jejich synů a dcer (rozhovor Villyho a Slávky) – nadšení, okouzlení; zachycení nálady okamžiku, působivost základní scenérie (viz titul) na city člověka

Šrámkův přínos:

q   smyslová obraznost, impresionismus a vitalismus, oslava prostých životních hodnot

Karel Toman (1877–1946)
básník, redaktor Národních listů

–    ač předkové byli rolníci, jako by se narodil tulákem; vliv anarchismu – bohémský život (nedostudoval práva, neschopen se podřídit); dobrodružné toulky po celé Evropě – nespokojenost se světem omezujícím člověka, projev vzdoru; v cizině si uvědomil svou náležitost k rodné zemi ð návrat, cesta k smíru a harmonii, chvále života  

–    dílo nepříliš rozsáhlé (7 sbírek), ale vzácně dokonalé, trvale kvalitní; úzkostlivá, přísná autokritika, tvůrčí kázeň, hutnost výrazu; vznik lyriky z hlubokého osobního prožitku

–    sbírka Pohádky krve – vliv dekadence a symbolismu; subjektivní ladění; láska k ženě, k životu × kritika měšťáctví; b. Píseň – významové a zvukové složky v dramatickém napětí: obraznost, kontrasty × melodická stavba, písňové prvky – báseň je zpěvem (kantiléna – i mstivá)  

–    sbírka Torzo života – lyrika erotická a revoltující, počátek boje s individualismem, o životní aktivitu; sen o svobodném životě, soucit s trpícími, harmonizující tendence i ve formě výpovědi (rytmus, melodičnost, přesný rým)

–    sbírky Melancholická pouť a Sluneční hodiny

–    prožitky z cest, tulácká zkušenost, sociální motivy i touha po domově; boj se smutkem

–    sbírka Verše rodinné a jiné – převaha harmonie

–    vrchol tvorby – sbírka Měsíce – 12 básní s obrazy proměn přírodního dění a lidské práce; oslava domova, syntéza reálného a symbolického obrazu skutečnosti; b. Září – spojováno se svátkem sv. Václava ð závěr:

      ”Svatý Václave,

      nedej zahynouti

      nám ni budoucím”

–    sbírky Hlas ticha a Stoletý kalendář – z obd. meziválečného; osudy lidí, koloběh života; b. Vlastní podobizna – odhaluje podstatu buřičství Tomanovy poezie: motiv hlubokého lesa, v něm vyvěrá zpěvavý pramen; motiv světla rodícího se z tmy a motiv života, tiché a zádumčivé písně, motiv snu zástupů, který mu v srdci zpívá

Tomanův přínos:

q   vyjádření hloubky prožitku, vývoj od bohémství, tuláctví a neklidu k harmonii, přilnutí k rodné zemí; zhuštěný, strohý výraz  

Stanislav Kostka Neumann (1875–1947)
básník, prozaik, publicista, překladatel, politik  

–    složitý básnický vývoj od dekadence a symbolismu přes anarchismus, civilismus, naturismus, účast v poválečné avantgardě až ke komunismu, proletářské poezii, dogmatickým stalinským postojům v 2. pol. 30. let a k protifašistickému hnutí; redaktor časopisu Nový kult (anarchisté), Červen (proletářští básníci) aj., spoluredaktor Almanachu na rok 1914  

Dílo: 

1)   vstup do literatury – sbírky Jsem apoštol nového žití, Apostrofy hrdé a vášnivé, Satanova sláva mezi námi – vliv symbolismu, dekadence, satanismu

      b.    Vypučel jsem nad bahna – abstraktní alegorie, individualismus, dekadentní nálada, stylizace do postavy Satana = symbol síly, pýchy, vzpoury, ale i pozemskosti, života, radosti a krásy

      sbírka Sen o zástupu zoufajících – cesta od individualismu k lidské společnosti, od symbolů ke konkrétním pojmenováním; obraz velkoměsta, každodenního všedního života, lidské radosti (Whitmanův vliv – civilismus)

      sbírka Kniha mládí a vzdoru – projev anarchismu  

2)   Odchod na Moravu (Řečkovice, Bílovice u Brna) – mezník v tvorbě: důvěrné poznání přírody a oslava člověka – sbírka Kniha lesů, vod a strání – přírodní a milostná lyrika (vliv vitalismu, naturismu);

      forma básní – parafráze modliteb, např. b. Vstupní modlitba nebo Jarní zvěstování:

      ”Zdrávas, země,

      plná milosti,

      požehnaná jsi mezi světy,

      země,

      požehnaný plod života tvého

      člověk”

      totéž i v publicistice – fejetony S městem za zády, programová stať Ať žije život! a sbírka Láska

3)   sbírka Nové zpěvy – oslava civilizace, techniky, moderního života, velkoměsta; vliv civilismu;

      = novost tematická, nová umělecká forma – whitmanovský volný verš, nová obraznost: prolínání přírodních a civilistních motivů, např. skřivan jako pracující pilka (b. Skřivan), rotačka přirovnána k důstojnému slonu (b. Chvála rotačky)

4)   sbírka Rudé zpěvy – proletářská poezie; agitační, revoluční, politická lyrika; adresné apostrofy (oslovení), strohá údernost politických výzev (revoluční hesla), náboženské symboly, ale politický obsah

      přívrženec zásad socialistického realismu ð sbírky Srdce a mračna (obdiv k SSSR), Sonáta horizontálního života (varování před fašismem, odraz španělské občanské války, básníkova polemika s Halasem – b. Staří dělníci); polemický pamflet proti francouzskému spisovateli André Gidovi – Anti-Gide neboli optimismus bez pověr a iluzí

5)   tvorba za okupace ð sbírky Bezedný rok (reakce na Mnichov), Zamořená léta (obraz války, okupace) – vyšly po válce

6)   populárně odborná próza historická – knižní cykly Dějiny lásky, Dějiny ženy, Francouzská revoluce; román Zlatý oblak (oslava lásky, života ve volné přírodě)

Petr Bezruč (1867–1958) – syntéza všech proudů poezie přelomu století – realistického, symbolistického, impresionistického i sociálního
« Opava, syn slezského buditele Ant. Vaška

autor jediné básnické sbírky Slezské písně (první básně v časopise Čas, pak soubor Slezské číslo); obraz sociálního a národnostního útisku na Ostravsku (b. Zem pod horami), výzva k odboji; bída havířů, beskydských horalů, ovdovělých žen a sirotků; útisk uhlobaronů a jejich pomahačů: německá škola, polský kostel, odrodilci (Bernard Žár), krčmáři a lichváři

úvodní báseň Červený květ – obraz kaktusu s jediným rudým květem = symbol vzpoury, vlastního osudu (bez lásky), nebo obraz jediné sbírky

nový typ sociální balady: b. Maryčka Magdónova (citová účast básníka na krutém osudu – refrén), b. Kantor Halfar - autor svědkem krutého příběhu učitele, který vzdoroval odnárodňování, učil česky

básníkova autostylizace:

      b. Já (věštec, mluvčí slezského lidu, lidový bard, šílený rebel), b. Ty a já, Horník, Ostrava (výraz vzdoru, nenávisti)

”přijde den, z dolů jde plamen a dým,

      přijde den, zúčtujem spolu!”

      b. Škaredý zjev (vliv dekadence), Kdo na moje místo?, b. Jen jedenkrát (paralela: nešťastný osud země a osud básníkův)

      intimní lyrika – b. Labutinka aj.

samostatná skladba (po odmlčení) Stužkonoska modrá – vzpomínky na mládí, kritika poměrů v 1. republice

Bezručův přínos:

q   prolínání lyričnosti, epičnosti a dramatičnosti, ironie, útočnosti i melancholie, intimního a společenského, subjektivního a objektivního, symbolického a realistického vyjádření ð originální, celistvý tvar, zdroj sociální poezie

q   souvislost s tvorbou Erbena, Nerudy, Vrchlického (balada), Čecha (vlastenectví, sociální motivy), Machara (realistické obrazy, ostrá kritika), Sovy a Březiny (obraznost, symbolismus, impresionismus v obraze přírody), Gellnera, Tomana a Šrámka (písňový pamflet, útočnost, revolta, provokace)

q   jazyk – nářeční prvky (lašská slova kopalna, robit, vráz)

q      forma – obsahová hutnost ð krátké, úsečné verše; rým, převaha daktylského rytmu; vzrušené apostrofy, hyperbola, otázky, výsměšná ironie

11.6. SLOVENSKÁ MODERNÍ LITERATURA 

Ivan Krasko (1876–1958)
básník, představitel Slovenské moderny; studium techniky v Praze, žil v Čechách do r. 1914; dvě sbírky: Nox et solitudo a Verše

základní rysy Kraskovy poezie:

      q intimní lyrika, vzpomínky a zpovědi, pocit marnosti a zklamání

      q obraz sociálního a národnostního útisku, revolta (b. Otcova roľa)

      q motivy krajiny (= obraz básníkova nitra a nálad)

      q motivy soumraku a noci – odraz trýzně neřešitelných životních otázek (b. Zmráka sa)