13. ČESKÁ POEZIE 1. POL. 20. STOL. 

q   doznívá prožitek války (Dyk, Sova, Toman)

q   poč. 20. let – nový proud – proletářská poezie (přiblížení dělnictvu, boj proti sociálnímu útlaku a válce, sny o revoluci, kolektivnost, tendenčnost; programový manifest – stať J. Wolkera Proletářské umění (Var 1922); Wolker, Neumann, počáteční tvorba Hory, Hořejšího, Seiferta, Biebla

q    avantgarda – sdružení Devětsil (1920), původně program proletářských básníků, pak poetismus; sborník Devětsil, brněnský časopis Pásmo, měsíčník ReD (Revue Devětsilu); K. Teige, V. Nezval, J. Seifert, V. Vančura, Voskovec a Werich aj.

q   v 30. letech

      –    surrealismus (Nezval, Biebl, Teige aj.)

      –    reflexivní a meditativní lyrika (Hora, Halas, Holan)

      –    poezie duchovní křesťanské orientace (Hrubín, Reynek aj.)

      –    pokračuje sociální linie (Neumann)

q   konec 30. let – ohlas španělské občanské války, odraz Mnichova 1938, ohrožení národa ð sjednocení básníků – poezie domova, rodné země

Významné osobnosti poezie

Jiří Wolker * 29. 3. 1900, † 3. 1. 1924 – představitel proletářské poezie
« Prostějov, nadání literární, hudební i výtvarné už na gymnáziu, studium v Praze, předčasná smrt (onemocněl tuberkulózou)

Dílo:   

a)   poezie

–    sbírka Host do domu = tvorba z mladších let; vliv vitalismu (Šrámek); tzv. poezie prostých věcí, chlapecký pohled na svět, harmonie, zlidštění a zdůvěrnění, pocit radosti ze života (vliv domova); časté náboženské obrazy, motivy srdce, očí; metafory, personifikace; prostý verš – např. b. Poštovní schránka, Kamna (vzpomínka na matku), Věci (láskyplný pohled na svět)

          ”...miluji věci a také miluji celý svět”

–    závěr – b. Svatý Kopeček (pův. samostatná) – odlišnost: autor opouští idylické pojetí světa (vliv politických událostí 20. let), změna výrazu: je bohatší, první báseň pásmo (=polytematická báseň) v naší literatuře

–    sbírka Těžká hodina = proletářská poezie; úvodní stejnojmenná báseň – svědectví o změně: srdce chlapecké (pohřbíváno) se mění v srdce muže (ruce a mozoly, statečnost);

      sociální balady – epická šíře, sociální tematika, dramatičnost – např. Balada o snu: obraz sociálních rozdílů (paláce – podkroví, sytí – hladoví), touha po lepším světě (sen Jana a Marie); dialog, nepravidelný verš; kompozice: od reportážního civilního začátku k patetickému závěru; podobně i Balada o očích topičových, U rentgenu, Tvář za sklem aj.

–    odraz básníkovy nemoci: b. Epitaf, Umírající

b)   próza

–    povídky, moderní pohádky (O milionáři, který ukradl slunce, O kominíkovi), drama – 3 aktovky, kritické a programové stati (Proletářské umění) 

Josef Hora * 8. 7. 1891, † 21. 6. 1945
básník, prozaik, lit. kritik, překladatel (Puškin, Jesenin, Blok)
« Roudnicko, studium v Praze, novinář socialistické orientace, ač 1929 vyloučen z KSČ; vývoj od proletářské poezie k osobité sociální a intimní poezii    

Dílo:

a)   poč. 20. let

      –   sbírky Básně, Strom v květu – vliv civilismu a vitalismu, pak proletářská poezie – sbírky Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro – obraz společenských rozporů, představa revoluční změny (= akt spravedlnosti), např. b. Dělnická madona – básníkův soucit, úcta k práci; teoretická stať O proletářské poezii (Proletkult), romány Socialistická naděje (téma politických bojů 20. let) a Hladový rok (téma 1. světové války)

b)   od poloviny 20. let a v 30. letech

      –    reflexivní a meditativní lyrika

      –   sbírka Itálie – obraz země slunce a barev, slavná minulost i nebezpečí fašismu, smyslové dojmy; změna stylu – metaforická zkratka, přímé lyrické vyjádření, sevřený rytmický verš;

      –   sbírka Struny ve větru – lyrika přírodní a intimní, nově motiv plynoucího času – nehmotný pojem času přetvářen v konkrétní představu; stesk z pomíjivosti života

      –   sbírky Tvůj hlas, Tonoucí stíny, Dvě minuty ticha – vzpomínky, útěk do vlastního nitra, pocit samoty

      –   sbírka Máchovské variace – 16 jambických básní, spříznění s Máchou (100. výročí úmrtí), téma lásky, země, domova, času

c)   konec 30. let

      –   b. Španělsko v nás (ve sborníku Španělsko) – reakce na politickou situaci; sbírka Domov – poezie rodné země, obava o její budoucnost – b. Zpěv rodné zemi: minulost plná bojů × země rozkvétající; slavné tradice (refrén), obraz nezdolnosti a nepřetržité kontinuity národa:

          ”A tak jdem,

          mrtví, živí, nezrození,

          nekonečné pokolení.

          Z bouřných mraků nad světem

          stoupáš s námi, ostrov štěstí,

          nekonečný život náš,

          na němž je nám růst i kvésti,

          držet stráž.”

      –    lyrickoepická b. Jan houslista – návrat českého hudebníka ze světa domů, aby prožíval utrpení, kterým osudově prochází jeho země

Jindřich Hořejší  * 25. 4. 1886, † 30. 5. 1941

v      český básník a překladatel; ve 20. letech člen Devětsilu; proletářský básník, překladatel francouzské poezie
intimní lyrika charakterizována splynutím subjektivních pocitů a nálad s obecně působící problematikou sociální spravedlnosti, často v protikladu snu a skutečnosti Hudba na náměstí, Korálový náhrdelník, Den a noc – obraz sociální bídy velkoměstské periferie, víra ve změnu společnosti; milostná lyrika – láska spojena s občanskou aktivitou; epizující tendence

v      z francouzské poezie překládal zejména tzv. prokleté básníky, s využitím argotu a jazykové periférie (J. Rictus, T. Corbière, G. Apollinaire)

v      do francouzštiny přeložil Osudy dobrého vojáka Švejka od J. Haška

v      proletářský básník, překladatel francouzské poezie
sbírky Hudba na náměstí, Korálový náhrdelník, Den a noc – obraz sociální bídy velkoměstské periferie, víra ve změnu společnosti; milostná lyrika – láska spojena s občanskou aktivitou; epizující tendence

Jaroslav Seifert * 23. 9. 1901, † 10. 1. 1986  – Nobelova cena (1984)
– básník, prozaik, novinář, překladatel;
« Praha – žižkovské předměstí; 1929 vyloučen z KSČ, po r. 1948 nucen několikrát se odmlčet  

Dílo:

a)    proletářská poezie

      –   sbírka Město v slzách – představa světa bez bídy a nenávisti, touha léčit, potěšit; soucit s chudými, vidiny lidského štěstí

      –   sbírka Samá láska

b)    poetismus

      –   sbírky Na vlnách T.S.F., Slavík zpívá špatně, Poštovní holub

      –    neproblematické vidění světa, krása života, poetizace všedních věcí, ale i neklid, hledání jistot, smutek; hravá lyrická obraznost, překvapivé metafory

c)   30. léta

      –   intimní lyrika: sbírky Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro sbohem – rozpor snu a skutečnosti, melancholické vzpomínky, zvl. na matku, ztracený svět dětství; krása české krajiny; obraznost, soustředění na detail, melodický verš (mistr kantilény)

      –   sbírka Zhasněte světla – reakce na mnichovskou zradu, posila národa, výraz naděje; krása jazyka

d)   za okupace

      –   sbírky Vějíř Boženy Němcové (tragika jejího osudu), Světlem oděná, Kamenný most – Praha minulosti a básníkova mládí; symbol existence národa; citová vroucnost

e)   po válce

      –   sbírka Přilba hlíny - 3 cykly: Osm dní (inspirace úmrtím T. G. Masaryka 1937), Říp v okně (básně z let války), S otevřenou náručí (zážitky z května 1945)

      –   sbírka Šel malíř chudě do světa – inspirována kresbami M. Alše a českou krajinou

      –    skladba Píseň o Viktorce – tragika osudu Viktorčina v paralele s lidským údělem B. Němcové; jímavá písňová forma; sbírka Maminka  vzpomínky na domov, dětství; upřímný synovský cit lásky, trvalé životní hodnoty

f)    60. léta

      –   tvorba po desetileté odmlce – reflexivní lyrika; zásadní změna: místo pravidelného verše a písňové formy uvolněný nerýmovaný verš, rytmizovaná próza; úvahy, bilancování, intimní osobní vyznání, nepatetický pohled na svět – vliv existencialismu, pocit úzkosti z totalitní moci; hořké životní zkušenosti – sbírky Koncert na ostrově, Halleyova kometa, Odlévání zvonů

g)   70. a 80. léta

      –    publikace v samizdatu – vzpomínky, životní bilance, verše přátelům, láskám, Praze – sbírky Deštník z Piccadilly, Morový sloup, Býti básníkem; kniha vzpomínek Všecky krásy světa

Seifertův přínos:

q   zpěvnost, citovost, půvab a výrazová prostota poezie, krása češtiny 

Vítězslav Nezval * 26. 5. 1900, † 6. 4. 1958
– představitel poetismu a surrealismu, po válce oficiálního proudu poezie; básník, prozaik, dramatik
« Biskoupky na Mor., dětství v Šamikovicích; nedokončená studia, spisovatelská činnost, člen Devětsilu 

Dílo:

–    různorodost způsobů básnického umění, spontánní lehkost tvoření, inspirace: zážitky z dětství, obraz vesnice i zaujetí velkoměstem, civilizací; tvůrčí zdroje: životní pocit radosti, obrazotvornost

a)   20. léta

      –   vliv Rimbauda, Apollinaira, Březinova symbolismu – sbírka Most (b. Podzim = báseň obraz); poetismus – skladba Podivuhodný kouzelník (ve sborníku Devětsil) – básnický autoportrét, ”čaroděj” učí člověka chápat krásu světa

      –   sbírka Pantomima (1924) – programová manifestace poetismu; členitě sestavený celek: drobné hříčky a kaligramy, divadelní a pantomimické scénky, básnické manifesty (Papoušek na motocyklu čili O řemesle básnickém), cyklus Abeceda – 4–2 verší, asociace představ z tvaru písmen; hravost

      –   závěr poetistického období – sbírka Básně noci – její součástí je skladba Edison – vážnější, hlubší pohled na skutečnost (vliv společenských událostí); oslava tvůrčí činnosti člověka, pojetí práce jako dobrodružství, hrdinství; polytematická báseň; inspirace – osobnost vynálezce žárovky; autorovo básnické vidění moderního světa a člověka

      –   dvojí pocitová atmosféra: radost – smutek, život – smrt ð refrén:

          ”Bylo tu však něco těžkého co drtí

          smutek stesk a úzkost z života a smrti”

              ×

          ”Bylo tu však něco krásného co drtí

          odvaha a radost z života a smrti”

      –   vývoj směrem k převládajícímu pocitu radosti (viz i první verš jednotlivých zpěvů);

      –    kompozičně ucelená skladba – 5 zpěvů: výchozí konkrétní zážitek – toulky po pražských mostech v noci, přitažlivost jejich světel, pak Edisonův životopis ve starých novinách

      –   1. zpěv – motiv sebevražedného stínu (rub chaotického tempa moderní doby), 2. zpěv – obraz života mladého Edisona, 3. zpěv – obraz moderního světa techniky (mění se podstata refrénu), 4. zpěv – vrchol, největší štěstí je štěstí z objevů, touha přetvářet, 5. zpěv – pocit radosti

          ”zapomnění na stesk života a smrti”

      –    pravidelný rytmus, výrazná intonace, enumerace (výčet), využití refrénu; volná návaznost – báseň Signál času: inspirace Edisonovým úmrtím, reakce na hospodářskou krizi

b)   30. léta

      –   2 linie tvorby: politická (sociální) – vliv krize a surrealistická

      –   sbírky Skleněný havelok, Zpáteční lístek, Pět prstů a hra Milenci z kiosku – ještě hravost poetismu, ale i kritika doby a revoluční tendence

      –   sbírka Sbohem a šáteček – okouzlení z cesty po Francii a Itálii, pocit štěstí

      –   od r. 1934 mluvčím surrealismu (vliv André Bretona, Paula Eluarda):

           –sbírka Žena v množném čísle – paralelní řazení subjektivních představ, využití obrazotvornosti a fantazie (např. b. Litanie)

           – sbírka Praha s prsty deště – okouzlující lyrická krása Prahy, mnohostrannost skutečnosti, střídání úhlů pohledu, prolínání minulosti a přítomnosti (b. Město věží)

           – sbírka Absolutní hrobař – zde obraznost posloužila pro výraz odporu k fašismu

           –souběžně vznikl jiný typ poezie (anonymně), např. sbírka 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida = sociální poezie, společnost viděna očima nezaměstnaného studenta (společenská krize, nebezpečí fašismu); klasická forma francouzské (villonské) balady

c)   tvorba konce 30. let a za okupace

      –    základní motivy: vztah k matce, rodné zemi, domovu – sb. Matka naděje – motiv matky = symbol statečnosti a naděje, vztah k ní = vztah k vlasti; úzkost (těžce nemocná matka) se prolíná s obavami o budoucnost národa

      –   sb. Pět minut za městem (1939) – výraz odporu k okupaci (b. Černý družba)

      –   b. Óda na návrat K. H. Máchy – inspirován manifestačním převážením ostatků Máchových z Litoměřic do Prahy; umělecké využití motivu země milované z Máje

      –    divadelní hra Manon Lescaut (poetická adaptace Prévostova románu) – kouzlo básnického jazyka, lyrický půvab verše = symbol národní nezdolnosti

      –   cyklus Historický obraz (1945) – verše z doby Mnichova, okupace a osvobození (3 oddíly)

d)    poválečná tvorba

      –    oficiální dobová ”socialistická” poezie: poema Stalin, sbírka Veliký orloj, skladba Zpěv míru – budovatelské nadšení, revoluční elán, touha po míru (proti válce)

      –   sbírky Z domoviny, Křídla, Chrpy a města – znovu důvěrný vztah k rodné zemi, vesnici z dětství (b. Na břehu řeky Svratky); posmrtně vydaný soubor Nedokončená

      –   drama Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou – varování před zneužitím atomové energie, před nebezpečím neomezené moci a násilí

e)    teoretické práce

      –   např. Moderní básnické směry, Manifesty poetismu (s K. Teigem)

f) paměti – Z mého života

Nezvalův přínos:

q   přední představitel avantgardy (poetismus a surrealismus) i sociální (a socialistické) literatury

q   bohatství fantazie, obrazotvornosti, převládající pocit radosti ze života, optimismu

q   teoretické stati o moderním umění, překlady

q    různorodost tvorby, rozmanitost žánrová, formální

Konstantin Biebl * 26. 2. 1898, † 12. 11. 1951
po maturitě vojákem rakouské armády, na balkánské frontě zraněn; ve 20. letech cestoval (Sumatra, Jáva, Ceylon, Alžír, Tunis); přátelství s Wolkrem  

Dílo:

a)    počáteční tvorba

      –   se strýcem Arnoštem Rážem – sbírka Cesty k lidem; poezie prostých věcí, chlapeckého pohledu na svět;

      –    proletářská poezie – sbírka Věrný hlas (věnovaná památce Wolkrově), Zlom, Zloděj z Bagdádu – tlumený, skromný výraz, jemná, hluboká citlivost, melancholie, soucit s trpícími

b)    poetistické období

      –   hravá obraznost i vliv války a sociálních problémů; zkušenosti z cest, vztah k domovu – sbírky Zlatými řetězy, S lodí, jež dováží čaj a kávu

      –   b. Škála – hravost, experimenty se slovy, zvukosled

          ”Tyčinky v tichých a bílých liliích

          ve světle zeleném světle zeleně

          tma padá na jantar jak zlatá harfa v barvách sálá

          Lolo Lolo

          žluť smutku purpur strun

          jdou loukou tmou”

      –   vrchol poetismu – skladba Nový Ikaros (4 zpěvy) – polytematická báseň; volný proud podvědomých představ ð mnohotvárnost současného světa; obrazy z dětství, zážitky z tropů, milostné vzpomínky, válečné hrůzy, smutek a tíha života; básník = mytický mořeplavec Ikaros, vznáší se v prostoru a času

      –    surrealistické sbírky – Nebe, peklo, ráj a Zrcadlo noci

c)   poslední tvůrčí období 1940–1950 (po odmlčení a do tragické smrti)

      –   sbírka Bez obav - tematicky pestrá – vzpomínky, zážitky z okupace i současná budovatelská tematika  

František Halas * 3. 10. 1901, † 27. 10. 1949
básník protikladů, subjektivní a meditativní poezie, překladatel;
« Brno; přátelství s J. Mahenem a kritikem B. Václavkem

Dílo:

a)   do poloviny 30. let

      –   vlivy: prožitek války a vzpomínky na matčinu smrt ð tragický životní pocit, skepse (× Nezval)

      –   sbírky Sépie, Kohout plaší smrt – sice stopy poetismu, ale motivy zániku, smrti, samoty, úzkosti a zmaru; překvapující rafinované obrazy, nemelodičnost, dojem přerývanosti verše

      –   sbírky Tvář a Hořec – melodičtější výraz, úsilí zbavit se pocitu hrůzy – b. Doznání – rozpornost opravdového hlubokého citu - štěstí i bolest lásky; útěk do vlastního nitra a samoty

      –   b. Staré ženy – snaha postihnout s krutou reálností bolestnost stárnutí; virtuózní forma litanie; motivy smrti, nicoty × Neumannova polemika – b. Staří dělníci (jejich dojemná krása a aktivita)

b)   2. pol. 30. let a obd. okupace

      –    změna: jasnější životní pohled; boj proti zlu

      –   sbírka Dokořán – obraz dramatického světového napětí (reakce na španělskou občanskou válku)

      –   sbírka Torzo naděje – poezie ve službách společenského zápasu

      –   b. Praze – tvorba zbavit se nepřátel, výzva k boji s fašismem, symbol – husitská a svatováclavská tradice = posila národního sebevědomí

      –   b. Mobilizace – reakce na mnichovskou zradu

      –   b. Zpěv úzkosti – využití zvukomalby (refrén):

          ”Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon

          Čí ruce ho rozhoupaly

          Francie sladká hrdý Albion

          a my jsme je milovali”

      –   naděje na vítězství, výzva k boji proti bezpráví a násilí:

          ”Meč tvůj ať zvoní brzy”

      –   účinné metafory, dramatické kontrasty, myšlenkové abstrakce spojeny s konkrétními obrazy (oheň hrůzy, kraj snění, kotva naděje, nepřítel vztek); metafory z podstatných jmen (žízeň hněvu)

      –   sbírka Naše paní Božena Němcová (1940) – osud ženy bojovnice – vzor národní hrdosti a síly; symbolická krása její řeči

      –   sbírka Ladění – výrazová prostota dětských říkanek, záměrná melodičnost, krása jazyka

c)   po válce

      –   sbírka V řadě – oslava hrdinství bojovníků na barikádách a sbírka A co? – vydána posmrtně, představa budoucího života

      –    básnická próza Já se tam vrátím (1939, vydána 1947) – oslava rodného kraje – Kunštát na Mor. = pevná životní jistota; melodičnost a zpěvnost výrazu

Halasův přínos:

q   osobitá poezie – hledání odpovědí na základní filozofické otázky a smysl života

q   překonání pocitů skepse a pesimismu, vývoj k životní aktivitě

q   zvláštní poetika – vývoj od kontrastních obrazů ve verších se záměrně nelibozvučnými rýmy a asonancemi, rušivou kakofonií (opak eufonie) k veršům melodickým, libozvučným, s účinnými metaforami, působivými gradacemi, biblickými přirovnáními nebo prostým básnickým sdělením (s využitím formy říkadel, lidových rčení i neologismů); spojování konkrét s abstrakty

Vilém Závada * 22. 5. 1905, † 30. 11. 1982 – básník Ostravska
« Hrabová u Ostravy ð vztah poezie a rodného kraje 

–    sbírky Panychida, Siréna – svět hornické a hutnické práce, prosté, srozumitelné obrazy, nemelodický verš

–    sbírky Cesta pěšky, Hradní věž – sociální témata, reakce na společenskou situaci (nebezpečí fašismu)

–    poválečná tvorba

–    sbírka Povstání z mrtvých – básně z protektorátního období a osvobození

–    sbírka Polní kvítí – pozitivní vidění světa, důvěra v člověka, rodný kraj

–    vyzrálé sbírky ze 70. let:

–    Jeden život – návrat do rodného kraje, vzpomínky na dětství, autobiografická zpověď

–    Na prahu – životní bilance a Živote díky – základní hodnoty života, touha po harmonii, úvahy o smyslu života a poezie 

Vladimír Holan * 16. 9. 1905, † 31. 3. 1980
– originální moderní básník světového významu, tvůrce náročné abstraktní meditativní poezie, překladatel (z francouzštiny, němčiny, polštiny)
« Praha, dětství v Bělé pod Bezdězem (Máchův kraj) 

Dílo:

a)   do r. 1938

      –    experiment, úsilí o tzv. absolutní poezii – sbírky Triumf smrti, Vanutí, Oblouk (z poč. 30 let) – originalita, vynalézavost vyjádření, úvahy o nejniternějších otázkách člověka: tematika lidského bytí, trvání a omezenosti v čase, úvahy o smyslu života; vliv barokní poezie, francouzské moderní poezie a Kantovy filozofie

      –   vysoký stupeň abstrakce, neobvyklá slovní spojení (smích půlnoci, k tobě se vzdaluji, vzestupně tonout) a slovesné vazby (ležet kříž odříkání); zašifrovanost výpovědí, neologismy, spojení abstrakt s konkrétním pojmenováním, napětí protikladů, věty zvolací a tázací

      –   sbírka Kameni, přicházíš (1937) – ohlas světového dění, zvl. španělské občanské války

b)   konec 30. let

      –   obrat k občanské poezii, reakce na ohrožení národní existence; souborné vydání – sbírka Havraním brkem (skladby Září 1938 – obraz mobilizace, Odpověď Francii – odezva na mnichovskou zradu, Sen – obraz protektorátní Prahy, Zpěv tříkrálový - věnovaný památce mrtvých v Habeši a Španělsku) – protest proti násilí a zvůli

      –    patetický verš, velká obraznost, naléhavá sdělení

      –   vedle toho vznikla sbírka intimní lyriky – Záhřmotí a lyrickoepické příběhy První testament, Terezka Planetová, Cesta mraku – tragické osudy, základní filozofické otázky, hledání jistot, lásky a krásy, smyslu života i tvorby

c)   poválečný soubor Dokument - 4 skladby, ohlas konce války a osvobození: skladba Dík Sovětskému svazu – střetnutí zla, krutosti války a bohatýrských mstitelů; báseň Panychida – polemika s Bohem (jeho netečnost k válečným hrůzám); panychida = pravoslavný smuteční obřad; sbírka Rudoarmejci – portréty prostých vojáků, jejich lidskost; využití detailu, oproštěný výraz, prozaizace verše; sbírka Tobě – útočné glosy dobových událostí

d)   od 60. let

      –   po 15 letém nuceném odmlčení (v 50. letech nepřijat totalitním režimem); návrat k vnitřnímu světu člověka, meditativní lyrice i k příběhům

      rozvíjejí se 2 linie:

      –    expresivní lyrika, např. sbírky Bez názvu, Na sotnách, Asklépiovi kohouta; posmrtně vydány sbírky Předposlední, Sbohem? – záměrná provokativnost, extrémnost výrazů, zkratkovitost, útržkovitost, tázavost, nápověď; experimenty se slovy, neologismy; poezie náročná, čtenářsky nesnadně přístupná a srozumitelná

      –   tvorba příběhová, lyrickoepická – Příběhy a meditativní skladba Noc s Hamletem (s epilogem Noc s Ofélií); střetání zla (malost nebo osudovost) s touhou po harmonii a kráse; noční rozmluva básníka s Hamletem × filozofický dialog o smyslu bytí, dějinách, o dobru a zlu, o poslání poezie:

          ”Umění je nářek,

          něco pro někoho,

          nic pro všecky; – –

          Atonální harmonie.”

Holanův přínos:

q   osobitá, filozoficky laděná náročná poezie

q   bohatství jazykových prostředků – novotvary (kráčivec, loučenec, obsvětí, trialog), mnohovýznamová pojmenování, slova z technických oborů (verš v radiaci), složité metafory, nezvyklý způsob vyjádření (”Budu křížit slova”) 

Richard Weiner * 6. 11. 1884, † 3. 1. 1937
básník a prozaik (psychologická próza)
« Písek; chemický inženýr; pobyt v Německu a Francii, za 1. světové války na frontě; vliv expresionismu, témata a postupy blízké existencialismu a surrealismu

v      redaktor Lidových novin; v prózách (Povídky o vojně, Lítice, Škleb) i v básnických sbírkách (Mnoho nocí, Mezopotámie) zachytil lidskou bezmoc a rozpolcenost způsobenou 1. světovou válkou; překládal zejména z francouzské literatury

 a)            počátek tvorby

      –   soubor povídek Lítice a Netečný divák a jiné prózy – otřesná zkušenost z fronty, střetání dobra a zla; motivy samoty, úzkosti, rozpolcenosti, pocity viny

      –    povídkový soubor Škleb – úvahy o zodpovědnosti člověka, nihilismus (nevíra v nic), otázky svědomí, smyslu života

b)   tvorba z konce 20. let

      –   3 vrcholné básnické sbírky:

           Mnoho nocí – motivy zániku, smrti, noci, tmy, samoty, beznaděje; nemelodický verš

           Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami – zkonkrétnění výrazu, prostší, poetičtější jazyk

           Mezopotamie – hledání ráje v srdci člověka, hudebnost až eufonie, rým, odstraněna interpunkce

      –   próza Hra doopravdy – 2 texty (Hra na čtvrcení a Hra na čest za oplátku) – konfrontace reality a imaginace, suverénnosti a nerozhodnosti; potřeba lásky bez lži; úzkost z bezmocnosti člověka v absurdním světě

R. Weiner označován jako ”lichý člověk” literatury (výlučnost, nezakotvenost) 

František Hrubín * 17. 9. 1910, † 1. 3. 1971
lyrický básník, prozaik, dramatik, překladatel (zvl. francouzské poezie)
« Praha, mládí v Lešanech, sepětí s Posázavím

Dílo:

a)   vstup do literatury v 30. l.

      –   sbírky Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě – milostná a přírodní lyrika (Posázaví), oslava lidského života;

      –   sbírky Země po polednách, Včelí plást, Země sudička, Cikády aj. – spirituální ladění, duchovní lyrika s prvky sociálními; motiv ohrožení; oslava chudoby, motiv země a vesmíru, vztah k domovu = jistota a posila

b)   obraz války a osvobození

      –    triptych Chléb s ocelí (Stalingrad, Chléb s ocelí, Pražský máj) občanská poezie

      –   poema Jobova noc (5 dílná skladba) – básníkova představa nového světa, obraz osudu národa, válečných let i vlastní tvůrčí cesty; v 3. zpěvu vyznání lásky k rodné zemi – motiv zlidovělé písně ”Čechy krásné, Čechy mé” – jako refrén

c)    poválečná tvorba

      –   pocity ohrožení, nejistoty paralelně vedle obrazu každodenního života

      –    skladba Hirošima – varování, hrozba atomové smrti × touha žít; připomínka osudu japonského města

      –   sbírka Můj zpěv – intimní zpověď člověka překonávajícího smutek a úzkost

      –   b. Zpěv lásky k životu – okouzlení světem, přírodou, láskou; prožitek života všemi smysly; krása jihočeské krajiny (máchovské obrazy); vědomí významu a trvalosti lidského díla

      –    skladba Proměna – prolínání 2 dějových rovin:

              mytické, dávné (mýtus o Daidalovi a Ikarovi)

              reálné, současné (letní neděle u vody, novinová zpráva o pokusu s atomovou bombou)

      –    střídání obou v krátkých záběrech (těžištěm skladby je významové napětí mezi nimi)

      –    Daidalos – symbol touhy člověka po volnosti, vynalézavosti, ale i tragédie člověka (problém zneužití rozumu a tvůrčích schopností); tragický let Ikarův - přízrak atomového mraku; obraz lidského davu – netečnost k hrozivé zkáze; zavazující poznání: ”Ale nic se neděje bez nás”

d)   tvorba od 60. let

      –   sbírka Až do konce lásky – milostná lyrika a úvahy o poezii a životě

      –   poema Romance pro křídlovku – prostředí Posázaví, hlavní postavy: František, umírající a sklerotický dědeček, Terina od kolotoče, Tonka, Viktor; příběh mladé chlapecké lásky motivovaný osobním básníkovým prožitkem prvního poznání lásky a prvního poznání smrti (jednota života a smrti) = příběh (zážitek) celého lidského života; vztah k Terině – nešťastně šťastná láska, krátké rozloučení a osudové nedorozumění

      –    spojující motiv křídlovky – hraje na vesnici o svatbě i o pohřbu

      –   složité prolínání časových rovin – minulosti a přítomnosti = čas básníkova pohledu zpět; metoda montáže, filmového střihu a detailu

      –   sbírka Černá denice – věnována památce rodičů a sestry, Lešanské jesličky – vánoční balada, opět protiklad života a smrti (kolébka – rakev)

e)   próza

      –    vzpomínková próza U stolu a Lásky – medailony o přátelích; novela Zlatá reneta – o návratu pražského knihovníka do kraje svého mládí; životní bilance

f)    drama

      –   zájem o vnitřní svět člověka, lyrické (šrámkovské) ladění

      –    Srpnová neděle – lyrická hra z jižních Čech; obraz mezilidských vztahů; kritika sobectví, omezenosti, lhostejnosti a vnitřní prázdnoty; zvláštní dialog – spíše nesouvisející monologické proudy – výpověď postav o sobě = obraz vztahů v období totality (”doba monologů”)

      –    postava redaktora a spisovatele Alfréda Moráka, dvojice manželů Vachových, paní Mixová – složité vztahy mezi nimi × svět mladých (výstřední, ale citlivý a zdravý vztah k životu); barvitý obraz přírody (třeboňský rybník), proměny: modrý opar, plné slunce, soumrak, měsíční záře

      –    Křišťálová noc – prostředí vesnice, tematika vztahu k práci a k majetku, životní odpovědnosti člověka;

      –   banální životy, zklamání a bezútěšnost

      –    metaforická hra Oldřich a Božena aneb Krvavé spiknutí v Čechách – inspirace historií, ale aktuální otázky moci, násilí, života a smrti

g)   tvorba pro děti

      –   např. Říkejte si se mnou, Říkejte si pohádky, Hrajte si s námi (poezie), Špalíček pohádek, Pohádky z tisíce a jedné noci atd.

      –   pohled na svět očima dětí, čistota a krása jazyka, vypravěčské mistrovství

Poezie křesťansko – humanistické duchovní orientace – katoličtí autoři: víra v absolutní jistotu božské autority a v bezvýhradnou platnost náboženských mravních zásad

návrat k poetice barokního umění, k odkazu Březiny; hledání východisek z krizového stavu světa a společenské morálky; blízkost ke katolicismu – J. Seifert, F. Halas, V. Holan, F. Hrubín aj. 

Bohuslav Reynek  * 31. 5. 1882, † 28. 9. 1971

–    básník metafyzické a spirituální linie, grafik, překladatel (z francouzštiny);

–    sepětí s francouzskou kulturou (manželka – básnířka Suzanne Renaud)

–    žil v rodném Petrkově a ve francouzském Grenoblu

v      český grafik, katolický básník a překladatel. V jeho díle se prolíná výtvarná složka s básnickou. V poezii se vyznal ze svých náboženských postojů, hledal Boha přítomného ve světě (Rty a zuby, Odlet vlaštovek). Ve výtvarné tvorbě přešel od expresívní figurální malby a krajinářských motivů v kresbách a pastelech ke grafice hluboké symboliky (Zimní zátiší, Ukřižování, Jabloň). Překládal zejm. dílo G. Trakla

Dílo:

–    prvotiny

–    idylická oslava života, křesťanský prožitek

–    poválečná poezie

–    nový zorný úhel, vliv expresionismu ð pocit úzkosti, osamění, smutku a melancholie ð básnické imaginace, obrazotvornost

–    např. sbírky z 20. let – Rybí šupiny, Had na sněhu, Rty a zuby – kult rozkladu a zániku, barokní kontrasty zla a dobra; litanický charakter básní, výtvarná barevnost veršů; krása přírodního jevu × poznání zrůdnosti

–    sbírky z 30. a 40. let

–    Setba samot, Pieta – motiv rodného kraje, venkova; ztajemnění přírody, mlhavost, splývání obrysů (častý motiv zamrzlého okna)

–    sbírka Podzimní motýli – meditativní, snové básně

–    tvorba z 60. let

–    sbírky Sníh na zápraží, Mráz v okně – znovu metaforičnost, expresivita

–    sbírka Odlet vlaštovek – původně vyšla v samizdatu a exilu

ďáblova vítězící přítomnost, lidská pýcha, tupost a zloba světa = obraz období normalizace;

motiv smrti = vykoupení, únik z utrpení a bolestí života, odměna za prožité hrůzy