14.4. DEMOKRATICKÝ PROUD LITERATURY V ČESKÉ PRÓZE

Dílo:

a)   do r. 1921

–    povídky Boží muka, Trapné povídky – otázky svobody člověka, smyslu života, možnosti poznání pravdy, motivy tajemství, záhad

–    hra Loupežník – střetnutí výbojného mládí s opatrnictvím a pokrytectvím dospělých, boj o právo na lásku, výsměch měšťáckým konvencím

–    překlady moderních francouzských básníků – Francouzská poezie moderní doby

b)   do pol. 20. let

–    dramatické a románové utopie; převratné vynálezy ohrožují člověka

–    alegorická hra RUR – kritický vztah k přeceňování techniky, úzkost nad budoucností lidstva (vynález umělého člověka – robota ohrozí existenci lidstva); řešení konfliktu – ve dvojici nejdokonalejších robotů Heleny a Primuse se probudí nová, lidská vlastnost – cit, lidstvo je zachráněno (idealisticky humanistický závěr); slovo robot, dnes mezinárodní, je Čapkovým novotvarem

–    hra Ze života hmyzu (spoluautorství s J. Čapkem) – prvky expresionismu; – kritika lidských chyb a nedostatků – obrazně na jednání jednotlivých druhů hmyzu (mravenci, motýli, chrobáci aj. = výrazné typy lidí, nositelé sobectví, vládychtivosti, povrchnosti, lakomství, netečnosti ap.); postava tuláka – pozoruje hmyzí hemžení, hledá smysl života

–    utopický román Továrna na absolutno – vynález síly, která mění lidi; konflikty ð válka a ničení

–    utopický román Krakatit – o vynálezu nekonečně účinné třaskaviny, schopné zničit celý svět; hlavní postava – vynálezce inženýr Prokop; ovlivněn poznáním venkovské idyly i světa vládců a teroristů dochází k zdůrazňování každodenní drobné užitečné práce pro lidstvo (humanistický závěr)   myšlenka odpovědnosti vědce

–    utopické drama Věc Makropulos (opera L. Janáčka) – téma dlouhověkosti a nesmrtelnosti

c)   přelom 20. a 30. let

–    drobné prózy, fejetony, sloupky

–    povídkové soubory Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (původně v časopisech pro zábavu) – témata z černé kroniky s detektivní zápletkou; zdánlivě neřešitelná záhada je logicky vyřešena, ale neoznačeno, na čí straně je zlo (filozofie relativismu); vypravěčské umění; živý hovorový styl, konkrétnost, srozumitelnost, zaměření na detail

–    cestopisné fejetony – Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever – vtipnost, originalita vyjádření dojmů z cest

d)   30. léta

–    románová noetická trilogie (noetika = nauka o poznání)

–    Hordubal (tragédie podkarpatského sedláka po návratu z Ameriky, odcizení ženy, zavražděn)

–    Povětroň (neznámý muž, letec, po havárii umírá nepoznán; rekonstrukce jeho života podle vlastní fantazie jeptišky, jasnovidce a básníka ð vyznívá v názorech, že mohl být kariéristou, básníkem, pedantem i romantikem)

–    Obyčejný život (autobiografie železničářského úředníka v penzi, retrospektivní pohled)

–    společná filozofie románů, tzv. relativismus (snaha vidět skutečnost z několika stran; není jen jedna poznatelná pravda)

e)   konec 30. let

–    ohrožení lidskosti, civilizace – nutnost sjednotit síly proti fašismu

–    román Válka s mloky – satirická alegorie, fejetonní utopický román; kritika kapitalistické zištnosti (kapitán van Toch), nebezpečí fašismu a rasismu, představovaného mloky (polidštění mloci, obdoba robotů = hrozba lidstvu, zneužitelné mechanické bytosti)

–    román První parta – z hornického prostředí, o lidské solidaritě a obětavosti při neštěstí v dole; symbolický význam – proti zkáze se lze bránit

–    protifašistická a protiválečná dramata:

–    Bílá nemoc – konflikt jedince (humanista doktor Galén) × držitelé moci, strůjci války (vojenský diktátor Maršál, zbrojař baron Krüg); střetnutí ideálu demokracie s ideály diktatury; proti epidemii nemoci zná lék jen dr. Galén, ale vydá ho jen s podmínkou zastavení válek (léčí jen chudé); jeho ušlechtilý individuální odpor je zmařen zfanatizovaným davem; varování před rozpínavostí fašismu

–    drama Matka – fiktivní rozhovor matky Dolores se všemi mrtvými (otcem a jeho 3 syny) – byli odhodláni zemřít ve prospěch lidstva; posledního ze synů (Toni) odmítá matka poslat do boje; po poznání krutosti nepřítele (nešetří ani děti) nastává zlom: matčino (= autorovo) rozhodnutí v závěru hry (dává Tonimu do rukou pušku); nejen varování, ale i výzva k boji proti násilí a nelidskosti

–    nedokončený román Život a dílo skladatele Foltýna – mozaika charakterových rysů samolibého muzikanta diletanta

f)    tvorba pro děti

–    např. Dášeňka, čili Život štěněte, Devatero pohádek (s J. Čapkem)

Čapkův přínos:

q   demokrat, humanista, filozofický typ spisovatele světové úrovně

q    rozmanitost žánrová, stylistické mistrovství (sklon k hovorovosti), myšlenková závažnost děl, vytříbený bohatý jazyk

q   novinář – tvůrce ”sloupku” (= kratší text v pravém sloupci 1. strany novin, aktuální, vtipné zpracování, tištěn kurzívou) 

Karel Poláček (1892–1944)
prozaik (kritik a humorista), novinář (Lidové noviny)
« Rychnov nad Kněžnou, z židovské kupecké rodiny ð zájem o malé město a život českých Židů; r. 1914 na frontě; za okupace zahynul v koncentračním táboře Osvětim

novinář

–    v redakci Lidových novin; psal soudničky a sloupky - vtipně glosoval události; postřeh a úspornost výrazu

próza

–    satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války – maloměšťáctví ohrožuje lidstvo (není směšné, ale nebezpečné)

–    román Muži v ofsajdu – o osudech otce a syna Habáskových – stoupenci žižkovské Viktorky a pana Načeradce, majitele obchodu, přívržence Slávie; psychologie a vášnivost klubových fanoušků

–    román Hostinec U kamenného stolu – humoristická próza o venkovských lázních, letních hostech; za okupace vyšel pod jménem malíře Vlastimila Rady

–    román Dům na předměstí – společenská kritika a satira – o majiteli činžovního domu (hrůzovláda i ve vlastní rodině) a nájemnících

–    románová pentalogie Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno (5. díl je nezvěstný) – vrchol tvorby; obraz provinciálního města před 1. světovou válkou, Poláčkovo rodiště, maloměstský svět; bez ústředního hrdiny; množství figurek – obchodník Štědrý, synové Kamil (obch. příručí), montér Viktor (opovrhovaný), nejmladší Jaroslav (zhýčkaný student), žebrák Chleboun, poslanec Fábera aj.

      –    podstata maloměšťáctví: strnulost života, gesta a opakované fráze, malichernost, banalita, nuda a prázdnota; změna a rozruch způsobila válka – vliv na učitele Krále ð pocit pýchy, moci; surový správce chudobince Wagenknecht – postrach vojáků; zákopový život

      –   forma: publicistické prvky, charakterizační funkce jazyka: stereotypní opakování slov, formulí, komika s tragikou

      –    varování: duševní lhostejnost maloměšťáka je nejvhodnější pro totalitní systém

–    Bylo nás pět – úsměvná próza (vznik za protektorátu, vydáno posmrtně) – svět maloměsta viděný očima dětí – 5 členná klukovská parta: vypravěč Péťa Bajza (autor), Bejval Antonín, Jirsák Čeněk, Éda Kemlink, Zilvar z chudobince; pes Pajda

–    svět dospělých – rodina obchodníka, lékárna, chudobinec

–    situační komika (dobrodružství, ”vynálezy”, klukovské boje, střetnutí se sousedy) a slovní humor

–    jazyk: spojení zcela spisovných, až knižních výrazů – vliv školy a řeči dospělých (pravil, jelikož, odvětil) se slovy expresivními (kulit vočadla), nářečními (nýčko, prauda) a z obecné češtiny (abysem, dolejzá)

Poláčkův přínos:

q   umění zobrazit typ malého českého tyrana

q   přesně odpozorované detaily chování, psychologie i jazyka maloměšťáka

q   jazyková, situační a charakterová komika přechází z humorné polohy v pranýřující satiru ð kritika maloměšťáctví 

Eduard Bass (1888–1946)
novinář, reportér, prozaik humorista, dramatik, kabaretiér
« Praha, znalec její historie; zpěvák, konferenciér, textař v literárním kabaretu Červená sedma, fejetonista, redaktor Lidových novin 

–    publicistická tvorba, např. veršované Rozhlásky, fejetony, reportáže, sloupky (Kázáníčka) ð všestranný rozhled, postřeh, smysl pro humor a pravdu ð vliv na literární tvorbu (poutavý vypravěč, cit pro jazyk)

          ”Svou čest mám v novinách,

          svou čest mám při knize,

          já mohu vize mít, však nikdy provize”

–    pro děti – Klapzubova jedenáctka – fotbalové mužstvo synů českého chalupníka, které se proslavilo ve světě – touha získat svět poctivostí a důvtipem

–    vrchol tvorby – román z cirkusového prostředí – Cirkus Humberto

–    ústřední postava – Vašek, syn jihočeského zedníka, jde všemi stupni výcviku v manéži (bystrý, schopný, ctižádostivý), rychlá kariéra, sňatek s dcerou ředitele cirkusu Berwitze, pak ředitelem cirkusu = doba největší slávy; autorova zasvěcená znalost prostředí (exotika i těžká dřina);

–    záměr: důvěra v českého člověka; jeho schopnosti, inteligence; úspěšnost v cizině

–    novely Lidé z maringotek – satirický dekameron – milostné příběhy, rámcová próza 

vliv postupů avantgardy, zvl. moderní poezie (metoda asociace, lyričnost, obraznost) 

a)   v 20. letech

–    vliv proletářské literatury; próza esteticky působivá, formálně neobvyklá, originální

–    román Pekař Jan Marhoul – tragický osud zchudlého benešovského pekaře (baladické ladění); poctivý, pracovitý dobrák; rozdával všem, kteří to potřebovali; zničen v nelidském bezcitném světě sobectví; přítomnost vypravěče – obžalovává svět, apeluje na čtenáře (patetické výzvy);

–    jazyk: prolínání stylových rovin – knižní výrazy, archaismy × lidové prvky, hovorová řeč × biblický styl; narušena dějová linie

–    řečnické otázky vypravěče; obraznost, hyperbola

–    román Pole orná a válečná – odsouzení nesmyslnosti válečného vraždění; nesouvislý děj – volné řazení scén z fronty i zázemí (inspirace poetismem, lyrickým polytematickým pásmem); postavy příslušníků šlechtické rodiny Danowitzů, idiota Františka Řeky – nádeníka z jejich statku (blázen a vrah) ð ironický závěr: je se všemi poctami pochován jako neznámý vojín – hrdina

–    novela Rozmarné léto – vliv poetismu; příběh 3 přátel z plovárny v Krokových Varech (majitel Antonín Důra, abbé Roch, důstojník Hugo), obraz poklidného radostného života; klid narušen příjezdem kouzelníka Arnoštka s krásnou Annou ð konec sterotypnosti; parodie na přízemnost maloměšťáků; jazyk postav

–    spisovné, knižní výrazy ð komický účinek

b)   v 30. letech

–    baladický román Markéta Lazarová – z doby loupeživého středověku (v minulosti hledá autor to, co nenachází v současnosti); renesanční typy lidí – žijí naplno, bez polovičatosti, milují život, ale neváhají ho obětovat za dobrou věc; drsní, suroví, nezkrotní, milující i nenávidějící; láska krásné a zbožné Markéty k zbojníku Mikulášovi (láska překonává překážky, je smyslem života); básnická próza (lyrická); využití kontrastů (ponížení  × hrdost, bída × naděje);

–    kompoziční prostředky: narušení dějové linie vypravěčem (autorův komentář) – mluví k sobě, k postavám, oslovuje čtenáře (nutí k přemýšlení, odvádí od citové roviny);

          ”Nešťastná Markéto, není ta modlitba zoufalá? (k Markétě)

          Poznáváte, jak se prosebnice vynáší?” (k čtenáři)

–    zvláštní výstavba vět (humanistická perioda)

–    záměr: oslava krás života, protest proti měšťáctví

–    povídky Luk královny Dorotky, romány Útěk do Budína, Konec starých časů, Tři řeky ð návrat k dějovisti, posílení epického prvku

c)   za okupace

–    Obrazy z dějin národa českého (I. 1939, II. 1940, torzo 1948) – historické pásmo, oddělené povídky nebo cykly (novela Kosmas); význam národní minulosti (poučení, posila sebevědomí); monumentální styl, dokonalý jazyk

d)   dramata

–    např. Jezero Ukereve – z afrického exotického prostředí (proti kolonialismu), veselohra Josefina – námět podobný Shawově Pygmalionu; prostředí konzervatoře

–    jako scénárista a režisér – podíl na vzniku filmů, např. Před maturitou, Marijka nevěrnice aj.

Vančurův přínos:

q   osobitost, originálnost; důraz na svébytnost uměleckého díla (neopakovatelnost); není důležitý námět, ale způsob zpracování (dokonalost formy, stylu)

q   působivý jazyk – různé stylové roviny, obraznost, parodie, ironie, sklon ke knižnosti; složitá souvětí (humanistická perioda)

q   účelnost uměleckého díla, vědomí souvislostí (”Život je výchova a cíl literatury”)

q   boj s měšťáctvím, nemorálností, protest proti válce

q   3 typy postav: tiší a mírní dobráci, renesanční uživatelé života, nespokojenci a rebelanti 

lyrické postupy v próze uplatňovali také Karel Konrád (1899–1971) např. prózy Rinaldino, Dinah aj.,

Karel Schulz  (1899–1943) – román Kámen a bolest (o Michelangelovi) aj. 

–    prozaik, esejista, překladatel

–         např. soubory povídek Zeměžluč, Letnice, Děravý plášť – motiv hledání domova jako ztraceného ráje; reálná i symbolická rovina obrazů, lyričnost, bohatá souvětí, paralelismus 

–          vliv kritickorealistických tendencí, zájem o osudy a proměny jednotlivce; často socialistickorealistická orientace autorů (teoretik Bedřich Václavek, Kurt Konrad): socialistický realismus měl být syntézou proletářské a avantgardní literatury, cílem zobrazení současný svět a revoluční perspektiva; vzor sovětské literatury, zvl. Maxima Gorkého 

Ivan Olbracht (1882–1952)
prozaik (sociální tematika) levicově orientovaný politik, publicista, syn Antala Staška
« Semily, po studiích novinářská a politická činnost, 1920 v Rusku (reportáže Obrazy ze soudobého Ruska), vězněn (próza s prvky reportáže Zamřížované zrcadlo) 

Dílo:

a)   tvorba předválečná a v 20. letech

–    povídky O zlých samotářích – vyděděnci společnosti, osamělí jedinci v odboji proti nespravedlivosti (tulák, kočovník, komediant); živí se způsobem společensky neuznávaným; individualisté proti své vůli, touha po svobodě (např. povídka Bratr Žak)

–    psychologický román Žalář nejtemnější – o chorobné žárlivosti a sobectví slepce (komisař Mach), ztráta kontaktu se světem, nedůvěra k nejbližším, tyranství ð kritika měšťáckého individualismu

–    román Podivné přátelství herce Jesenia – konfrontace dvou herců – Jan Veselý × Jiří Jesenius; kontrast romantické a realistické koncepce

–    román Anna proletářka – obraz politické situace 20. let, revoluční dělnické hnutí (schematismus)

b)   30. léta

–    zájem o Podkarpatskou Rus ð civilizací nedotčená krásná země, prastarý vztah lidí k přírodě

–    reportáže Země beze jména, rozšířeny pod názvem Hory a staletí

–    baladický román Nikola Šuhaj loupežník – z konce světové války a poválečných let; vesnice Koločava;

           – 2 dějová pásma – vlastní příběh Nikolův (skutečnost) a mýtus (nezranitelnost);

           – Nikola – válečný zběh, odbojník proti křivdě a bídě (zbojník); ztělesnění touhy lidí po svobodě (v očích venkovanů přerůstá v bájeslovnou přírodní sílu)

           – charakteristika kraje, země – krásná, ale nešťastná (zaostalost); pověrčivost; osud Nikoly, jeho bratra Jury a ženy Eržiky = osud celého kraje; scény ze života Židů; vojsko, četníci

           – osobitá kompozice: propojení legendy se skutečností, prolínání lyrické a epické roviny, přírodní scenérie, psychologie postav; postupy reportážní i prvky lidové slovesnosti

           – básnický jazyk – zvláštní slovní spojení (mléčná vůně Koločavy, tma tvrdá jako kamení), úspornost výrazu, obrazný jazyk i archaické a knižní prostředky, biblické výrazy, hebrejská slova

–    soubor 3 povídek Golet v údolí (golet = židovská osada) – svět ortodoxních Židů (povídka O smutných očích Hany Karadžičové)

c)   pro mládež

–    Biblické příběhy – převyprávění příběhů Starého zákona, Ze starých letopisů (o české minulosti), O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách (staroindické bajky)

Olbrachtův přínos:

q   vytříbený básnický styl a jazyk prózy, vypravěčské umění 

Marie Majerová (1882–1967)
představitelka meziválečné sociální prózy a socialistického realismu
« Úvaly u Prahy, dětství na Kladně, redaktorka Rudého práva, politická činnost 

–    první povídky – individuální osudy žen, např. Panenství; vliv anarchismu v románě Náměstí republiky (v pařížském prostředí); proletářská literatura – román Nejkrásnější svět – obraz politických událostí 20. let; utopický román Přehrada – vidina změny společnosti, využití avantgardních postupů;

–    román Siréna – kronika několika generací dělnické rodiny Hudců, (Hudec vynálezce, Pepek frajer a Hudcovka, Hudec policajt); důvěrná znalost hornického a hutnického prostředí, obraz přeměny zemědělského Kladenska v průmyslovou oblast; využití různých žánrových postupů (kronikářský záznam, dopis, deník, novinářské zprávy); časové přeskoky, střídání vypravěčů, prolínání několika dějových pásem

–    jazyk – kladenské nářečí, odborné termíny hornické a hutnické, rčení, přísloví (Hudcovka)

–    vrchol tvorby – Havířská balada – příběh Rudly Hudce (vedlejší postava Sirény, syn Hudcovky) – pracuje jako horník v cizině; obraz hornické bídy – baladická stylizace dějově sevřené novely; 3 kapitoly stylisticky odlišené (střídání vypravěčů, zvláštní dialog, využití vnitřního monologu) 

Karel Nový (1890–1980)
prozaik, novinář
« Benešov u Prahy 

–    románová trilogie Železný kruh – z venkovského proletářského prostředí (dělníci kamenolomu, chalupníci, žebráci) – hledání svobody (= roztrhnout kruh bídy, ponižování a válečných útrap)

–    novela Chceme žít – Benešovsko, období hospodářské krize, nezaměstnanost a bída, stávky; příběh lásky švadleny Magdaleny a dělníka Josefa ð tuláci, dno společnosti, tragický závěr: průvod nezaměstnaných zahnán střelbou

–    Plamen a vítr – románová kronika Benešova, autobiografické prvky; román Sarajevský atentát – historie vzniku 1. světové války 

Marie Pujmanová (1893–1958)
meziválečná sociální a psychologická próza
« Praha, vzdělané měšťanské prostředí ð vzpomínková próza o harmonickém životě Pod křídly; 

–    povídka Pacientka doktora Hegla – proti maloměšťácké morálce, za práva svobodné matky

–    románová trilogie Lidé na křižovatce, Hra s ohněm, Život proti smrti

–    obraz dvojího prostředí: dělnické v Úlech (= Baťův Zlín) – Ondřej Urban, Halačka, továrník Kazmar, a intelektuální v Praze – pokroková inteligence, rodina advokáta Gamzy;

–    časové období: od 20. let do konce 2. světové války;

–    nejzdařilejší 1. díl – promyšlená kompozice, vnitřní svět a vývoj postav; 2. díl – lipský proces, obd. od nástupu fašismu v Něm. do okupace Československa; 3. díl – domácí odboj české inteligence (Helenka Skřivánková, dcera Gamzova) a zahraniční odboj (Ondřej v Sovětském svazu) – tendenčnost, schematismus

–    moderní styl, využití nevlastní přímé řeči, vnitřního monologu a polopřímé řeči

–    za okupace – povídka Předtucha – obraz psychologie dospívajících; střetnutí zájmů rodičů a dětí; odraz atmosféry nacistické okupace (symbolický význam)

–    novela Sestra Alena – z lékařského prostředí (rehabilitační ústav)

–         poezie – verše o Praze – Vyznání lásky, Praha, lyrickoepická skladba Paní Curierová aj.

(z lat. ruralis = venkovský) - oslava venkova, přírody; idylický vztah k půdě, mýtizace selství; 

Josef Knap (1900–1973)

–    formuloval umělecký program ruralistů

–    selský román Réva na zdi s motivem lásky, román Muži a hory – ze slovenských hor, o životě pastevců, román Puszta – z Podkarpatské Rusi osídlené českými hospodáři, román Cizinec – tragický příběh hospodáře ztroskotance

František Křelina (1903–1976)
básník a prozaik, v 50. letech politickým vězněm, po propuštění a rehabilitaci dělníkem 

–    básnické sbírky Půlnoční svítání, Předjitřní tma, Plaché světlo – výraz odcizení člověka v moderní době lži a přetvářky; východisko – návrat k selské půdě a víře = jediná jistota mravních hodnot

–    román Hubená léta – hospodářská krize v Podještědí, bída, mravní rozvrat, překonávání obětí láskou a zbožností; návrat dvojice Josefa a Boženy Holajových k půdě (dědictví)

–    volná trilogie Hlas v poušti, Puklý chrám, Bábel – z Podještědí; kontrast čistého venkova a zkaženého města

další autoři ruralisté: Václav Prokůpek (román Ve stínu hor, Ztracená země), ostravský Vojtěch Martínek  (trilogie Černá země), A. C. Nor (romány Bürkental, Rozvrat rodiny Kýrů), Jan Vrba (prózy Les, Bažantnice a jiné obrázky z přírody), Jan Morávek (Plavci na Sázavě, Skalní plemeno, Byl na Sázavě přívoz)