17. ČESKÁ LITERATURA 2. POL. 20. STOL.

17.1. ZÁKLADNÍ INFORMACE

vývoj:

období 1945–1948:

      radost z konce války, z osvobození od fašismu

období 1948–pol. 50. let:

      definitivní vítězství komunistů, stalinský kult osobnosti, dogmatismus; oficiální literatura s budovatelskou tematikou (schematismus)

období od pol. 50. let–1968:

      postupné uvolňování vrcholilo Pražským jarem 1968; po srpnu 1968 konec svobodného vývoje

období 70. a 80. let:

      tzv. normalizace, tj. totalitní komunistická diktatura

      3 proudy literatury (vzájemně se ovlivňují, nakonec splývají):

      t    oficiální, odpovídající vládnoucímu režimu

      t    exilová (vydávaná v cizině)

      t    samizdatová (rozmnožovaná strojopisně, nemohla nebo nechtěla být vydávána)

období po listopadové revoluci 1989–konec totality

17.2. POEZIE V LETECH 1945 – 1968

–    reakce na válku, radost z nově získané svobody; patetická vyznání – F. Halas, Barikáda, V řadě, V. Závada, Povstání z mrtvých, J. Seifert, Přilba hlíny, V. Holan, Dokument, F. Hrubín, Chléb s ocelí, Jobova noc

–    zároveň znepokojení a obavy o budoucnost – F. Hrubín, Hirošima, Proměna

–    poezie oslavující poválečnou dobu a politické osobnosti – I. Skála, V. Nezval aj.

–    tematika rodného kraje, rodiny – J. Seifert, V. Závada, J. Kainar aj.

Literární skupiny 

–         Skupina 42 (1942–1948) – J. Kolář, J. Kainar, I. Blatný aj. – inspirace velkoměstskou civilizací a periférií

o        Skupina 42, česká umělecká skupina, založená v roce 1942; jejími členy byli malíři F. Gross, F. Hudeček, K. Lhoták, K. Souček, J. Kotík, J. Smetana a od 1945 B. Matal, sochaři L. Zívr, fotograf M. Hák, teoretici J. Chalupecký a J. Kotalík a básníci J. Kolář, I. Blatný, J. Hauková a J. Kainar. Skupina vycházela z odkazu kubismu, futurismu, konstruktivismu, nové věcnosti i surrealismu. Byla jí blízká poezie života velkoměsta i jeho periferie; zaměřena na život obyčejného městského člověka. Okouzloval ji technický pokrok současnosti. Teoretickým východiskem se jí stala stať J. Chalupeckého Svět, v němž žijeme. Činnost skupiny ukončena v roce 1948

–         Skupina Ohnice (1939–1945) – K. Bednář aj. – vliv existencialismu, program ”nahého člověka” (úzkost a zklamání)

–         Skupina Rudého práva – 1945 – I. Skála aj.

–         Skupina Mladé fronty – 1947 – program dynamoarchismu (dynamis = síla, archien = vládnout) – F. Listopad, L. Fikar aj.

–         Skupina surrealistů (1938–1948) – V. Effenberger aj.

o        Skupina surrealistů v ČSR, literární a umělecká skupina, která vznikla v roce 1934 a vyvíjela aktivitu do začátku 2. světové války. Jejím zakladatelem byl V. Nezval, členy K. Biebl, J. Ježek, J. Štýrský, Toyen, V. Makovský, J. Honzl, K. Teige aj. Jádro skupiny tvořili členové někdejšího Devětsilu; básníci této skupiny se přeorientovali k surrealismu od poetismu, který koncem 20. let vyčerpal své tvůrčí možnosti. Skupina udržovala pravidelný styk s představiteli surrealismu v Paříži. V roce 1938 V. Nezval skupinu rozpustil na protest proti antisovětským názorům některých členů. Z druhé vlny surrealismu v české literatuře byla nejvýznamnější básnicko-výtvarná skupina Ra, která rozvíjela činnost za 2. světové války a v prvních poválečných letech; zdůrazňovala „tvárné úsilí a kompozičnost“, neměla důvěru k čistému psychickému automatismu. Poprvé kolektivně vystoupila za protektorátu Čechy a Morava sborníkem Roztrhané panenky. V 60. letech se aktivizovala skupina „surrealistů na Spořilově“. Dokumentem snah o oživení surrealismu v 60. letech se stal sborník Surrealistické východisko a revue Analogon. Surrealistické prvky jsou patrny zejm. v díle R. Weinera

–         Skupina Ra (1942–1948) – L. Kundera aj. – tendence surrealistické

–         Kulturní kádr Českého svazu mládeže – P. Kohout aj.

–         Katoličtí básníci – B. Reynek, J. Zahradníček, V. Renč, Z. Rotrekl, I. Slavík aj.

–         Brněnská skupina kolem časopisu Host do domu  od pol. 50. let – O. Mikulášek, J. Skácel aj.

–         Skupina kolem časopisu Květen – 1955 – M. Florian, M. Holub, K. Šiktanc, J. Šotola, M. Kundera aj. – program poezie všedního dne

–         Skupina kolem časopisu Tvář (1963–1966), pak Sešity (1966–1969), znova Tvář (1968–1969) – V. Havel, J. Lopatka, J. Gruša, Josef Topol aj. 

Významné osobnosti 

Jiří Kolář  * 24. 9. 1914

• v      český básník a výtvarník

• v      spoluzakladatel (s J. Chalupeckým) a teoretik Skupiny 42, člen Umělecké besedy

• v      od roku 1979 žije v Paříži

• v      v 50. letech směřoval od tradiční skladby básnického textu k intermédiím v přesahu do výtvarné oblasti

• v      údobí evidentní poezie (Básně ticha) charakterizuje tvorba koláže

• v      v 60. letech přešel od nové geometrické abstrakce přes vizuální poezii, estetiku technického objektu k pop-artu a konceptuálnímu umění (Pocta aditivní poezie, Anděl)

• v      od kon. 60. let zakázaný autor; proti tradiční poezii; monumentalizace všednosti, dramatické vidění běžného života (i odporných jevů), obraz brutality doby; styl útržkovitých rozhovorů, slova součástí výtvarně pojatých celků (koláž), řeč ulice

• v      autor básnických knih (Ódy a variace, Náhodný svědek, Vršovický Ezop), divadelních her (Chléb náš vezdejší), esejů (Snad nic, snad něco), knih pro děti (Kocourkov), editor publikací (Revue K)

• v      řada jeho děl byla vydána v ineditní edici nebo v zahraničí (Roky v dnech, Očitý svědek, Prométheova játra - zkonfiskována v rukopise)

• v      překládal z literatury anglické a francouzské (W. Whitman, T. S. Eliot, E. L. Masters) 

Josef Kainar  * 29. 6. 1917, † 16. 11. 1971

• v      český básník, dramatik - Nebožtík Nasredin - a překladatel (zejména francouzské a německé poezie); člen Skupiny 42

• v      zpočátku psal v duchu filozofického existencionalismu, s ironickým akcentem vyjadřoval pocity skepse a osudového determinismu - Nové mythy, Osudy - tragická osudovost, později přešel k méně subjektivní problematice lidského bytí - Český sen, Člověka hořce mám rád - společenská kritika a skepse, obraz světa sobectví a smutku

• v      v dalších básnických sbírkách, charakterizovaných ironií a upřímnou sebeironií, hledal očistnou katarzi a porozumění v pohledu na odheroizovanou zkušenost bytí a obecný lidský úděl - Moje blues – obhajoba života a lásky, životní bilance, otevřenost, výbor Bláznův kabát

• v      autor veršů pro děti - Zlatovláska, Říkadla - a textů písní - Miss Otis lituje

• v      po r. 1948 dobová oslavná poezie - Veliká láska

• v      sbírka Lazar a píseň – oba póly života, klady i zápory (viz titul) – nově využití obecné češtiny;

• v      b. Stříhali dohola malého chlapečka (Nové mýty) – zhudeb. V. Mišík

• v      existenciální pocit (nebezpečí, předurčenost, stálý otáčivý pohyb železné židle = železná nutnost)

• b. Jaký to s ním bylo (Lazar a píseň) – pomocí příběhu odhalen lehkomyslný vztah k světu, povrchnost člověka, lhostejnost okolí (závěr); depoetizace – volný verš, využití nespisovné češtiny

Ivan Blatný  * 21. 12. 1919, † 5. 8. 1990

• v      český básník Skupiny 42; od r. 1948 v emigraci v Londýně; trojí poetika:

• Ø       poetistická hravost

• Ø       surrealistická snovost

• Ø       syrový realismus

• v      překladatel; syn L. Blatného; autor lyrických sbírek, novoromanticky melodických, s citovou výpovědí  Paní Jitřenka, Melancholické procházky

• v      za 2. světové války se pod vlivem válečných zážitků a fascinace všedním velkoměstem přiklonil k programu civilismu v umění, propagovaného Skupinou 42 - Tento večer , zatímco ve sbírce Hledání přítomného času se vrátil k nostalgické atmosféře a k lyrickému výrazu

• v      tuto polohu ztělesňují i pozdní, vzpomínkové verše z exilu (v roce 1948 odešel do Velké Británie) Stará bydliště a texty z jeho básnického zápisníku Pomocná škola Brixley 

Ladislav Fikar  * 29. 6. 1920, † 17. 7. 1975

• v      básník, redaktor, překladatel, člen skupiny Mladá fronta

• v      sbírka Samotín – čistá, hluboce citová lyrika, smyslové okouzlení Vysočinou – láska k domovu, halasovské ladění

• v      po nuceném odmlčení vznikl básnický cyklus Kámen na hrob (posmrtně) – životní bilance, předtucha smrti 

František Listopad  vl. jm. Jiří Synek, * 26. 11. 1921

• v      český básník, prozaik, divadelní a televizní režisér

• v      člen Skupiny Mladá fronta

• v      do konce 50. let pracoval jako novinář ve Francii, od 60. let žije v Portugalsku

• v      jeho básnické sbírky, vydané po 2. světové válce v Československu, byly ovlivněny válečným rozvratem hodnot a snahou zachytit fragmenty rozpadlého světa

• Ø       prvotiny Sláva uřknutí 1945, Vzduch 1946, První věta 1946, Jarmark 1947

• Ø       další jeho tvorba vycházela v zahraničí; po r. 1948 v emigraci, po listopadu 1989 návrat domů;  esej Tristan čili Zrada vzdělance, Vídeň 1954)

• Ø       básnické sbírky Svoboda a jiné ovoce (1956), Černý, bílý, nevím (Kolín nad Rýnem 1973), výbor Nástroje paměti (Mnichov 1982); prózy Umazané povídky (1955)

• v      vliv Halase, existencialismu i lidové slovesnosti 

Jan Zahradníček  * 17. 1. 1905, † 7. 10. 1960

• v      český básník a překladatel; představitel katolicky orientované poezie

• v      1945 – 49 redaktor nakladatelství Brněnské tiskárny

• v      v roce 1951 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen; 1960 amnestován, posmrtně rehabilitován

• Ø       sbírky Pokušení smrti

• Ø       po válce Svatý Václav, Stará země, La Salleta – pocit osamělosti, žalu, nicoty; víra v člověka – křesťana; válka chápána jako boží zkouška; vyslovení touhy, aby se utrpení lidstva neopakovalo

• v      od 50. let zákaz publikovat; posmrtně vyšly sbírky Čtyři léta (verše z vězení),

• v      Znamení moci -  kontrast dobra a zla, zkušenost z komunistického režimu, analýza stalinismu v Čechách

• v      z díla: Jeřáby, Stará země, Pozdravení slunci

Václav Renč  * 28. 11. 1911, † 30. 4. 1973

• v      český katolický básník, dramatik a překladatel, v 50. letech vězněn

• v      kromě reflexívní lyriky, ovlivněné O. Březinou a R. M. Rilkem - Vinný lis, Setkání s Minotaurem, Popelka Nazaretská, psal dramata, v nichž usiloval o nadčasové vyznění historických námětů - Barbora Celská

• v      překládal z německé, francouzské a anglické literatury

• v      po únoru 1948 – České žalmy - naléhavé volání po pošlapávané lidské důstojnosti, úvahy o mravním selhání doby; volný žalmický verš

• v      výbor z tvorby 50. let – Skřivaní věž – doklad pevnosti, statečnosti a křesťanské pokory

• v      ve vězení vznikly i 3 rozsáhlé mariánské skladby:

• Ø       Sluncem oděná

• Ø       Pražská legenda

• Ø       Popelka nazaretská 

Jiří Šotola  * 28. 5. 1924, † 8. 8. 1989

• v      překladatel, byl redaktorem časopisu Květen, týdeníku Kultura, Literárních novin

• v      básník skupiny Květen, prozaik a dramatik; poezie každodenního života – sbírky:

• Ø       Náhrobní kámen

• Ø       Svět náš vezdejší

• v      vrcholné sbírky:

• Ø       Venuše z Mélu

• Ø       Hvězda Ypsilon

• Ø       Poste restante aj. – vývoj od romantických veršů k epice (protiválečné pásmo s židovskou tematikou Bylo to v Evropě), k filozofickým úvahám (b. Óda na smrt Karla Hynka Máchy) a aforistickému výrazu; úsilí skloubit ideál se skutečností; výrazné užití enumerace a expresivních výrazů

• v      soucit s bídnou existencí člověka, bezmocného vůči anonymním silám dějin a mocenským institucím, ztvárnil v románové a dramatické tvorbě

• v      pozdější próza: Osmnáct Jeruzalémů

• Ø       román Tovaryšstvo Ježíšovo – rekatolizace na Litomyšlsku v 17. st.; modernizace historické prózy (aktualizace); po odmlčení

• Ø       v 70. l. volně navazuje román Kuře na rožni (pův. v samizdatu) – paralela mezi mocenskými manipulacemi s lidmi a loutkami

• Ø       román Svatý na mostě – demýtizace legendy o Janu Nepomuckém

• Ø       volná trilogie Malovaný děti, Róza Rio, a Podzim v zahradní restauraci – tragikomický příběh o osudech rodiny Flanderkovy; atmosféra 1. světové války

• v      dramata Antiorfeus, Možná je na střeše kůň

Karel Šiktanc  * 10. 7. 1928

• v      český básník, prozaik a překladatel

• v      v letech 1950 – 60 byl redaktorem Československého rozhlasu

• v      v letech 1961 – 71 šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta

• v      v době normalizace perzekvován - zákaz publikování

• v      spolu s J. Šotolou, M. Holubem, M. Florianem a dalšími autory sdružil kolem časopisu Květen skupinu básníků, kteří psali poezii všedního dne, zaměřenou zejm. proti falešnému optimismu a neosobnímu přístupu k problémům doby a lidí

• v      skladba Heinovské noci – o vypálení Lidic; monumentálnost, působivost – forma pásma, propracovaná eufonie, rytmus i baladičnost, motivy bolesti a utrpení, obraz hrubosti a násilí; vzrušená zvolání, postihl, jak jeho generace dospívala okupací

• v      sbírka Zaříkávání živých – téma lidského osudu, zážitek existenciální úzkosti; 13 básní komponovaných jako několik variací, opakovaných větných konstrukcí, kompozičních a veršových schémat, do nichž vstupují celé verše podobného znění, ale různých obsahů

• v      ve sbírkách Nebožka smrt a Zaříkávání živých se zamýšlí nad lidskými vztahy a hodnotami života

• v      je autorem básnických sbírek Artéská studna, Český orloj, Tanec smrti aneb Ještě pánbu neumřel, Utopenejch voči, Ostrov Štvanice a biblické skladby Adam a Eva  – ”modlitba k bohyni paměti” – motivována biblickým vyprávěním o stvoření světa s milostným příběhem o Adamovi a Evě; melodické verše, zvukomalba

• v      sbírky Horoskopy, Mariášky

• Ø       v exilu: Český orloj, Jak se trhá srdce aj. – výrazná práce se slovem (novotvary, obecná čeština, archaické výrazy   kontrast jazykových rovin, metaforičnost, asociace, prolínání reality a fantazie

• Ø       píše též knihy pro děti a mládež - Kapela pana Anděla, Královské pohádky

• Ø       je autorem televizních her, mj. Nejkrásnější sen, Štědrovečerní romance (spolu s J. Šotolou)

• překládá ruskou poezii, zejm. J. A. Jevtušenka, B. Sluckého a B. Pasternaka

Miroslav Florian  * 10. 5. 1931, † 10. 5. 1996

• v      básník a redaktor, člen skupiny Květen;

• v      dobová optimistická poezie Cestou k slunci

• v      pak poezie všedního dne

• Ø       Blízký hlas, Otevřený dům, Závrať, Iniciály, Modré z nebe aj.

• v      metoda pásma a volného verše (mistr přesahu)

• v      přírodní a společenské konformní lyriky ze 70. a 80. let

• Ø       Závrať, Iniciály, Prodloužený čas, Jízda na luční kobylce

• v      sbírka Záznam o potopě – formální virtuozita, umění zkratky

• v      sbírka milostné poezie Tichá pošta - úsilí o lidskou kontinuitu, přátelství; v dalších sbírkách rozmělňuje a opakuje tytéž motivy 

Miroslav Holub  * 13. 9. 1923, † 14. 7. 1998

• v      český básník, esejista, překladatel; lékař imunolog; člen skupiny Květen

• v      v básnické tvorbě uplatňuje vědecký přístup ke skutečnosti

• v      verše, formálně jednoduché, využívají paradox a vyostřenou pointu

• Ø       Anamnéza, Naopak, Interferon čili o divadle, Syndrom mizející plíce

• v      překládá z literatury polské a anglické (L. Thomas, E. A. Poe)

• v      sbírky

• Ø       Denní služba, Achilles a želva, Slabikář, Jdi a otevři dveře – osobité vyjádření: přímo a jednoznačně; maximální sdělnost, strohost (staví na slovese a substantivu); téma lidské velikosti, hodnoty života

• Ø       z lékařského prostředí – sbírky

• §         Kam teče krev, Tak zvané srdce, Ačkoli – proti lhostejnosti, netečnosti, malosti hledá obranu ve vědě, v pravdě

• v      reportážní prózy z cest, autor kratších próz a esejistických cestopisů např. Anděl na kolečkách, Žít v New Yorku 

Vratislav Effenberger  [efenbergr]  * 22. 4. 1923, † 10. 8. 1986

• v      český básník, dramatik, teoretik umění a výtvarný kritik

• v      vedoucí osobnost Surrealistické skupiny v Československu po 1948

• v      řada jeho studií

• Ø       Pohyby symbolů, Realita a poezie

• a básní

• Ø       Veliké náměstí svobody nemohla být po 1968 publikována

• v      vydával strojopisné (samizdatové) sborníky např. Znamení zvěrokruhu

• v      autor 8 básnických knih – výbor Lov na černého žraloka;

• v      principy psychického automatismu, polemika s absurditou, bezmocností, citlivost i krutost 

Oldřich Mikulášek  * 26. 5. 1910, † 13. 7. 1985

• v      český básník; autor lyrické poezie s dramatickým napětím, jímž ztvárnil dialektiku lásky, života a smrti; brněnská skupina Host do domu; halasovská linie; vstup do literatury před válkou

• v      jeho první sbírky Marné milování, Křídlovka, Tráva se raduje, Podle plotu navázaly na halasovskou linii moderní české lyriky

• v      ve sbírce Pulsy, v níž se projevila dramatičnost autorovy poezie, se Mikulášek zabývá otázkami života a smrti, lidskou lhostejností a netečností, vedoucí často až k válečným katastrofám (vliv existencialismu, boj s lhostejností)

• v      v řadě sbírek se objevuje motiv hledání pozitivních životních hodnot, optimistické nadšení Horoucí zpěvy, Divoké kačeny, Albatros, Krajem táhne prašivec

• v      vyzrálou tvarovou rozmanitost Mikuláškova díla představují sbírky

• Ø      Svlékání hadů  a To královské

• v      znovu úzkost, pocit odpovědnosti i chvála života – sbírka

• Ø      Ortely a milosti (kontrast lhostejnosti a aktivity, nenávisti a lásky)

• v      sbírka Šokovaná růže sdružuje milostnou i společenskou lyriku značné filozofické hloubky; vznikla po invazi sovětských vojsk – tóny rozhořčeného nesouhlasu

• v      sbírka Agogh, inspirovaná V. Holanem, je plná temného smutku a děsu z deformovaného světa; ; v samizdatu (obava z ohrožení světa)

• v      Mikuláškova nevůle participovat na kulturní „normalizaci" měla za následek desetiletou odmlku ve vydávání

• v      texty, jež vznikaly v této době, vycházely v rychlém sledu až na počátku 80. let Veliké černé ryby a dlouhý bílý chrt, Žebro Adamovo, Sólo pro dva dechy, Čející pláč - poslední sbírka – milostná lyrika

• v      formální znaky Mikuláškovy poezie: dlouhé větné celky, nepravidelnost v členění strofickém, přesahy 

Jan Skácel  * 7. 2. 1922, † 7. 11. 1989

• v      český básník. 1963 – 69 šéfredaktor měsíčníku Host do domu

• v      v 60. l. zákaz publikovat, poezie vychází v exilu

• v      v osobité poetice usiloval o hutnou konkrétnost projevu; přirozené hodnoty domova i jazyka stavěl do protikladu k modernímu světu

• v      Kolik příležitostí má růže - prvotina– osobitý výraz, hodnoty člověka, domova, téma pozemské reality; Hodina mezi psem a vlkem, Smuténka, Metličky - mistrovství náznaku, zámlky, krása reálného světa, Dávné proso, Odlévání do ztraceného vosku, Kdo pije potmě víno, výbor z milostných veršů Noc s Věstonickou venuší

• Ø       autor knih pro děti Jak šel brousek na vandr, Uspávanky

• Ø       a próz Jedenáctý bílý kůň

• v      sbírka Co zbylo z anděla – promyšlená kompozice, oslava lidskosti a prostoty, klidu a moudrosti;

• v      teprve v 80. letech vyšly další sbírky – Dávné proso, Znovu láska aj.

• v      lyrickoepické prózy Jedenáctý bílý kůň, posmrtně Třináctý černý kůň 

Václav Hrabě  * 13. 6. 1940, † 5. 3. 1965

• v      český básník a prozaik Horečka

• v      autor spontánních protiměšťácky zaměřených veršů svébytné imaginace a hudebnosti

• v      hlavní představitel české generace beatníků a nonkonformní mládeže 60. let

• v      básně inspirovány beatnickou vlnou, upřímná výpověď citů a názorů mladého člověka, touha po plném životě a svobodě × politické deformace

• v      posmrtně vydány edice sbírek Stop-time, Blues v modré a bílé,  Černé nebe nad městem = souborně Blues pro bláznivou holku

• v      vliv na Karla Kryla, Jaromíra Nohavicu  aj. 

Jiří Suchý (1931)

básník a písničkář – soubory textů Klokočí, Motýl, Pro kočku, Písničky

17.3. ČESKÁ PRÓZA V LETECH 1945 – 1968

–    válečné prožitky (Drda, Fučík aj.)

–    kronikářský román s dokumenty (Zápotocký, Pujmanová, Branald)

–    budovatelský (výrobní) román (Řezáč, Marek, Říha aj.) – zúžené pojetí socialistického realismu: dogmatické zjednodušování společenské funkce umění, přecenění aktuální techniky a výchovného cíle na úkor estetických hodnot a tvůrčí individuality

–    historický román (Pujmanová, M. V. Kratochvíl, Neff, Daněk, Šotola)

–    psychologický román (Valenta, Mucha)

–    vzpomínkové prózy – v 60. letech (Hrubín)

–    reportážní próza (Majerová, Pujmanová, Olbracht, Glazarová)

17.3.1. Válečná próza

1. vlna: beletrie i dokument, faktografičnost, reportážní prvky, (očité svědectví) 

Jan Drda * 4. 4. 1915, † 28. 11. 1970

• v      český prozaik, publicista, dramatik a scenárista

• v      vstup do literatury za války v prvním románu Městečko na dlani, o životě obyvatel městečka Rukapáně, uplatnil jadrný vypravěčský humor a vytvořil pestrou galerii svérázných lidových postav a postaviček

• v      stejně jako v pozdějších pohádkách a pohádkových divadelních hrách České pohádky, Hrátky s čertem, Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, Posvícení v Tramtárii

• v      povídková kniha Němá barikáda patří k nejlepším literárním dílům o životě za protektorátu

• Ø       obraz boje s fašismem, nepatetické hrdinství obyčejných lidí nebo dětí v mezních situacích: latinář Málek (p. Vyšší princip), František Milec (p. Hlídač dynamitu), učitel Havlík (p. Včelař), Pepík Hošek (p. Pancéřová pěst)
  román Živá voda je hledáním umělecké pravdy

• v      Putování Petra Sedmilháře prášilovským vyprávěním s fantaskními a donkichotskými prvky 

Jiří Marek  vl. jm. Josef Jiří Puchwein, * 30. 5. 1914, † 10. 12. 1994

• v      český prozaik

• v      autor sociálně psychologických románů s náměty z 2. světové války Muži jdou v tmě - 5 parašutistů se probíjí z fašistického obklíčení; zkouška charakterů, mezní situace (strach i statečnost), Vesnice pod zemí

• v      později budovatelské prózy sbírka povídek z hornického prostředí Nad námi svítá

• v      popularitu získal kriminálními povídkami Panoptikum starých kriminálních příběhů, Panoptikum hříšných lidí, Panoptikum Města pražského

• v      typ malého českého člověka zachytil v románu Můj strýc Odysseus

• v      psal dobrodružné příběhy a pohádky pro děti Veselé pohádky vzhůru nohama

• Ø       autor filmových Partie krásného dragouna

• Ø       televizních scénářů Hříšní lidé Města pražského a rozhlasových her 

Adolf Branald  * 4. 10. 1910

• v      český prozaik a dramatik

• v      zážitky z mládí stráveného s kočovnou divadelní společností se staly základem románů Stříbrná paruka (1947), V hlavní roli Matyáš (1947), Zlaté stíny (1980) a vzpomínkových knih Skříňka s líčidly (1960), Valčík z Lohengrina (1972)

• v      romány Severní nádraží (1949) a Lazaretní vlak (1950) zachycují osudy obyčejných lidí za 2. světové války; z vlastní zkušenosti železničáře za války a z Pražského květnového povstání; reportážní prvky

• v      bohatý dokumentární materiál zpracoval v historických románech z 19. stol. Chléb a písně (1952; pro Československou televizi připravil O. Vogeltanz, režie A. Moskalyk, 1961) a Král železnic (1959)

• v      spojení dokumentárně nebo reportážně zachycených faktů s uměleckou fikcí je charakteristické pro jeho prózy Ztráty a nálezy (1961), Důvod k zabití (1969), Vizita (1967), Dva muži v jedné válce (1979)

• v      knihy pro mládež Dědeček automobil (1955, zfilmováno A. Radokem 1957)

• v      Podle románu Vizita natočil K. Kachyňa filmy Pozor, vizita! (1981) a Sestřičky (1983)

• v      z dalších děl: Zrození velkoměsta (1985), My od filmu (1988), eseje Andělské schody (1990), vzpomínkové knihy Živé obrazy (1992), Děkovačka bez pugétů (1994), Můj přítel Kamil (1998). Syn R. F. Branalda 

Marie Pujmanová   * 8. 6. 1893, † 19. 5. 1958

• v      česká prozaička, básnířka, literární a divadelní kritička; manželka F. Pujmana

• v      literární a divadelní kritiky publikovala v denících i časopisech (mj. v Tribuně, Lidových novinách, Českém slově, Přítomnosti, Tvorbě)

• v      do literatury vstoupila vzpomínkovou prózou Pod křídly; na prožitek 1. světové války reagovala Povídkami z městského sadu

• v      důvěrnou znalost měšťanského prostředí a smysl pro psychologickou analýzu postav uplatnila v románu Pacientka doktora Hegla a v novele Předtucha

• v      vrchol její prozaické tvorby představuje román Lidé na křižovatce, sledující na osudech dělnické a intelektuálské rodiny proces ideového vývoje české společnosti ve 20. – 30. letech 20. stol.

• Ø       na toto dílo navázala romány Hra s ohněm a Život proti smrti

• v      v básnické tvorbě ze 40. a 50. let byla ovlivněna dobovým patosem i politickou tendenčností Milióny holubiček

téma koncentračních táborů a vězení: 

Julius Fučík  * 23. 2. 1903, † 8. 9. 1943

• v      český novinář a politik, literární a divadelní kritik, překladatel

• v      od roku 1921 člen KSČ (Komunistické strany Československa), 1928 – 38 šéfredaktor Tvorby, od 1929 pracoval i v Rudém právu

• v      od roku 1939 činný v komunistickém odboji, 1941 – 42 člen druhého ilegálního ÚV (ústředního výboru) KSČ

• v      v roce 1942 zatčen, 1943 odsouzen a popraven

• v      autor

• Ø       tendenčních reportáží o SSSR V zemi, kde zítra již znamená včera, V zemi milované,

• Ø       literárních esejů Božena Němcová bojující, O Sabinově zradě

• v      ve vězení na Pankráci vznikla autobiografická próza, která byla vydána po Fučíkově smrti s názvem Reportáž psaná na oprátce a jejíž text byl z ideologických důvodů dodatečně upraven; podle svědectví G. Fučíkové texty napsány ve vězení; záznam prožitků i retrospektivní vzpomínky, dokument nelidskosti fašistů

• v      v roce 1995 vyšlo kritické vydání původní nezkrácené verze

• v      podle svědectví G. Fučíkové texty napsány ve vězení; záznam prožitků i retrospektivní vzpomínky, dokument nelidskosti fašistů

• v      povídkové soubory Milan Jariš, Oni přijdou, E. F. Burian, Osm odtamtud a jiné

židovská tematika:

Jiřího Weila  * 6. 8. 1900, † 13. 12. 1959

• v      český prozaik, literární kritik, překladatel a novinář

• v      v reportážním dvojrománu Moskva – hranice a Dřevěná lžíce kriticky zobrazil poměry v bývalém Sovětském svazu na počátku stalinské éry

• v      po alegorickém příběhu z asijského vnitrozemí Makanna, otec divů

• v      zúročil své válečné zkušenosti v psychologickém románu Život s hvězdou – autobiografický román -  v němž analyzuje situaci židovského intelektuála, který se před transportem uchýlí do ilegality - odmítnutí nastoupit do transportu, pásmo vzpomínek a reflexí

• v      román Žalozpěv na 77 297 obětí, Na střeše je Mendelssohn

• v      překládal zejména z ruské literatury

2. vlna: přelom 50. a 60. let – větší míra psychologické analýzy, v popředí subjekt člověka ve vztahu k době, ne události v širších souvislostech

Arnošt Lustig  * 21. 12. 1926, český prozaik

• v      prošel ghettem v Terezíně a koncentračními tábory Buchenwald a Osvětim

• v      autor próz s židovskou tematikou; vlastní zážitky z Terezína, Osvětimi, Buchenwaldu; uprchl z transportu smrti, účastnil se pražského povstání;

• v      od roku 1958 byl redaktorem týdeníku Mladý svět, od roku 1960 scenárista Filmového studia Barrandov

• v      oběti násilí, morálně – vítězi nad mučiteli; ”bezbranní vítězové”

• v      po roce 1968 emigroval; od roku 1995 je šéfredaktorem časopisu Playboy v ČR

• v      ve svých povídkách a novelách z 50. a 60. let, vycházejících z vlastních prožitků, se zaměřil na existenciální situaci a psychologii lidí ohrožených nacistickým terorem Noc a naděje, Démanty noci - povídkové soubory – obyčejní hrdinové; mravní podstata člověka v mezní situaci; přesvědčivost okamžiku, dramatičnost detailu; fyzicky

• v      Dita Saxová - novela– návrat židovské dívky z války, ale zklamání, nesplněna očekávání

• v      Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou - novela – vzpoura mladé polské Židovky (zastřelí v umývárně před plynovou komorou německého důstojníka) × pasivita ostatních vězňů

• v      v románu Miláček zobrazil poválečný izraelsko-arabský konflikt

• v      v exilu vydal knihu Z deníku sedmnáctileté Perly Sch. -  pod názvem Nemilovaná vyšla v Praze 1992 - v exilu vyšla v 70. letech (o prostitutce v terezínském ghettu)

• v      je autorem novel Tma nemá strach, Tanga, kůstka a interview a románu Král promluvil, neřekl nic 

Norbert Frýd  vl. jm. N. Fried, psal se i Nora Frýd, * 21. 4. 1913, † 18. 6. 1976

• v      český prozaik, dramatik a kulturní publicista

• v      autor židovského původu, vězněn v Terezíně, Osvětimi, Dachau

• v      autor:

• Ø       psychologických novel Tři malé ženy, Tři nepatrní muži

• Ø       anekdotických povídek Almara plná povídaček

• Ø       dobrodružných exotických románů Studna supů, Prales

• Ø       detektivky Rukama nevinnosti

• Ø       cestopisných reportáží Mexiko je v Americe, Usměvavá Guatemala

• Ø       historického románu Císařovna

• v      k vrcholům jeho tvorby patří autobiografický román z koncentračního tábora Krabice živých - autobiografický román – z koncentračního tábora Gigling, stavba továrny na zbraně, nelidské podmínky, formování odboje; filmový režisér Zdeněk Roubíček, pomocný písař, vede kartotéku vězňů (mnohé zachraňuje před smrtí)

• v      a rodová kronika Vzorek bez ceny a pan biskup, Hedvábné starosti, Lahvová pošta - trilogie - memoárová literatura, dokumentárnost, osudy vlastní rodiny (rodiče, bratr, manželka), hromadné vraždění, psychologie vězňů; autor = vypravěč a komentátor 

Ladislav Fuks  * 24. 9. 1923, † 19. 8. 1994

• v      český prozaik, autor válečných a psychologických próz

• v      jeho tvorba je silně poznamenána válečnou a židovskou tematikou

• v      Pan Theodor Mundstock – román - osud pražského Žida za války, degradován na metaře, čeká na transport do koncentračního tábora; plánovitě a detailně se připravuje, promýšlí všechny situace (= groteskně tragická příprava na smrt, ale dává naději); nový způsob zpracování konfliktu lidské bezbrannosti s brutálním násilím: neepicky založená úvodní situace – setkání se stínem (Mon) = niterný přízrak, odštěpená část Mundstockova nitra, partner dialogu, podobně i dialog se slípkou v bytě; neucelenost děje, nedůležité vnější okolnosti, ale postižení hloubky a intenzity prožitku (tápání, trýzeň, zápas, smrt); prolínání časových rovin (protektorát i průhledy do předválečné doby = kontrast zvrácenosti × normálního života). Mundstockovo úsilí je absurdní jako totální moc nad člověkem

• v      Variace pro temnou strunu - román - iluzivní svět přecitlivělého Michala, představy neodlišeny od reality;

• v      Spalovač mrtvol - autorův obrat od sond do lidských niter k hororu (postavy zrůdné, plodící zlo) – román  – příběh pana Kopfrkingla, psychopata z krematoria – stává se udavačem a vrahem ve službách fašismu

• v      Mí černovlasí bratři - cyklus povídek - vztahy 5 chlapců z gymnazijní třídy (3 z nich Židé)

• v      psychologie životní úzkosti se v dalších románech obohatila o alegorické a fantaskní prvky a ornamentalismus magického realismu

• v      Myši Natalie Mooshabrové - horor a pohádka splývá s prvky sci-fi, s obrazem středověkého způsobu života

• v      Vévodkyně a kuchařka - monumentální historický román - doba konce habsburské monarchie, využití postmodernistických postupů, poetičnost i ironie, groteskní humor i sugestivní naléhavost

• v      k němuž patří i stupňování záhad a tajemství

• Ø       Příběh kriminálního rady

• Ø       Oslovení ze tmy

• Ø       Obraz Martina Blaskowitze - problematika viny a trestu, opět válečné období,

• v      propojení hororových prvků s groteskou a humorem Nebožtíci na bále

• v      částečný odklon od této linie tvorby představuje Návrat z žitného pole o problémech emigrace, únorová tematika

• v      Pasáček z doliny, příběh odehrávající se ve dvojsmyslné venkovské idyle, poválečné proměny

• v      Křišťálový pantoflíček o dětství J. Fučíka

• v      povídky Smrt morčete – různá témata, židovská problematika 

Karel Ptáčník  * 27. 8. 1921

• v      český prozaik, člen skupiny Květen

• v      v románovém debutu Ročník 21 zachytil osudy české mládeže nasazené za 2. světové války v Německu - podle deníkových záznamů, téma nucených prací v Německu; příběh lásky českého chlapce Honzíka k Němce Käthe; reportážní prvky i lyrické pasáže; stálé ohrožení života = zkouška charakterů

• v      romány Město na hranici, Noc odchází ráno a Šestapadesátý podávají kritický obraz vývoje moravského pohraničí po 2. světové válce, tytéž postavy jako v Ročníku 21

• v      byly polemicky namířeny proti románu V. Řezáče Nástup

• v      psychologický román Chlapák, po odmlčení, v 80. l. romány Dům uprostřed města a Fasáda 

Jan Otčenášek  * 19. 11. 1924, † 24. 2. 1979

• v      český prozaik, filmový a televizní scenárista

• v      románem Občan Brych předznamenal nové pojetí hrdiny (schematicky viděný přerod intelektuála)

• v      v dalších prózách zachytil osudy mladých lidí na pozadí válečných událostí

• Ø       Romeo, Julie a tma - z doby heydrichiády, shakespearovský námět tragické lásky – student Pavel a židovská dívka Ester; obžaloba fašismu a rasismu

• Ø       Kulhavý Orfeus - osudy 5 přátel nasazených do pražské továrny, ilegální organizace Orfeus, neúspěšná odbojová činnost (pokračují osudy Pavla z předchozí novely

• v      román Když v ráji pršelo zachycuje hluboký citový vztah mladé dvojice v tvrdých podmínkách šumavské samoty

• v      próza Pokušení Katarína zůstala nedokončena

• v      psal scénáře:

• Ø       k televizním hrám Romeo a Julie na konci listopadu

• Ø       k seriálu Byl jednou jeden dům – s O. Daňkem

• Ø       k filmům Milenci v roce jedna, Lásky mezi kapkami deště, Občan Brych 

Ladislav Mňačko  * 28. 1. 1919, † 24. 2. 1994

• v      slovenský prozaik a publicista českého původu, narozen na Moravě

• v      1968 – 90 v emigraci v Rakousku

• v      zpočátku psal zejména reportáže s aktuální společenskou tematikou Vody Oravy, v knihách Kde končí prašné cesty a Opožděné reportáže kritizoval politickou praxi 50. let.

• v      v románu Smrt si říká Engelchen (zfilmováno) ztvárnil téma protifašistického odboje, problematika partyzánského hnutí (moravsko-slezské pomezí a střední Slovensko); odvážné svědectví doby, psychologická kresba postav: partyzán Voloďa s pocitem nedobojovaného boje (mstít se), židovka Marta – získává od Němců zprávy, ale miluje Voloďu ð deziluze z vlastního života; Nikolaj – citlivý, ale tvrdý muž – po zranění se zastřelí; úvahy o tom, co válka bere člověku, a o vině

• v      moderní kompoziční a výrazové prostředky použil v novelistice 60. let Noční rozhovor, Dlouhá bílá přerušovaná čára

• v      román Jak chutná moc je konkrétním obrazem i symbolem politického mechanismu komunistického režimu

Bohumil Hrabal  * 28. 3. 1914, † 3. 2. 1997

• v      český spisovatel; jeden z nejvýznamnějších prozaiků současnosti

• v      v díle čerpal z bohatých prožitků autentické životní zkušenosti, které s nevšední uměleckou imaginací a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična Pábitelé, Taneční hodiny pro starší a pokročilé

• v      někdy poznamených i skepsí a sardonickým černým humorem Morytáty a legendy, Inzerát na dům, ve kterém nechci bydlet, Automat Svět

• v      povídka Ostře sledované vlaky, s válečnou a okupační tematikou, se stala předlohou pro stejnojmennou světově proslulou filmovou adaptaci (v režii J. Menzela); povídka výjimečně se souvislým dějem, v popředí motiv hrdinského činu; železniční elév Miloš Hrma zneškodní válečně důležitý vlak výbušninou, vzájemně se ale postřelí s dozírajícím německým vojákem a společně umírají

• v      začátkem 70. let byly Hrabalovy texty na indexu zakázaných knih, šířily se v samizdatech a opisech:

• v      vzpomínkové prózy na dobu mládí Městečko, kde se zastavil čas, Postřižiny

• v      román Obsluhoval jsem anglického krále, Něžný barbar

• v      vrcholné dílo Příliš hlučná samota označená zahraniční kritikou za jeden z dvaceti nejvýznamnějších literárních činů 20. stol.

• v      po roce 1976 vydána, za cenu cenzurních zásahů, próza Krasosmutnění, v zahraničí mj. autobiografická trilogie Svatby v domě, Vita nuova, Proluky

• v      po listopadu 1989 napsal Dopisy Dubence (čtyři svazky), proud vzpomínek propojených s filozofickými úvahami a aktuálními politickými komentáři 

Josef Škvorecký  * 27. 9. 1924

• v      český prozaik; manžel Z. Salivarové

• v      v roce 1969 odešel do exilu

• v      v Torontu založil (spolu s manželkou) nakladatelství 68 Publishers

• v      mezník ve vývoji české prózy znamenal jeho román:

• Ø       Zbabělci, reflektující – podobně jako další prózy Babylónský příběh, Konec nylonového věku – prožitky a životní pocity mladé generace, dospívající za 2. světové války; o posledních dnech války v Náchodě; pohled z opačné strany – Danny Smiřický je antihrdina (polemika s ideologickým pojetím doby)

• v      je autorem detektivních povídek Smutek poručíka Borůvky, z nichž některé byly zfilmovány

• v      události roku 1968 znemožnily vydání satiry na vojenský dril a byrokratismus Tankový prapor (Toronto 1971, bylo zfilmováno v roce 1991)

• v      v emigraci vydal prózy reagující na sovětskou okupaci Mirákl

• v      zachytil prostředí emigrace v jejím generačním rozvrstvení Příběh inženýra lidských duší a konfrontoval zážitky z 2. světové války se světem poúnorové a posrpnové emigrace

• v      po listopadu 1989 opět publikuje v ČR Scherzo capriccioso, Prima sezóna, komentovaný soubor dokumentů o nakladatelství 68 Publishers Samožerbuch, se Z. Salivarovou

3. vlna: v 70. letech – válka ze zorného úhlu odstupu 

Ota Pavel vl. jm. Ota Popper, * 2. 7. 1930, † 31. 3. 1973

• v      český prozaik, novinář a sportovní reportér; redaktor časopisů Stadion a Československý voják

• v      psal reportáže a povídky ze sportovního prostředí i o sportovcích:

• Ø       Dukla mezi mrakodrapy

• Ø       Plná bedna šampaňského

• Ø       Pohár od Pánaboha

• Ø       Syn celerového krále

• Ø       Pohádka o Raškovi

• v      autor vzpomínkových próz, v nichž čerpal tematicky z vlastního života a zejm. z životních osudů svého otce:

• Ø       Smrt krásných srnců

• Ø       Jak jsem potkal ryby – obě prózy vydány společně pod názvem Fialový poustevník

• v      ve zdánlivě prostých příbězích, plných nostalgického humoru a poezie, vypověděl o smyslu a krásách života a vytvořil obraz prostředí i doby

• v      na motivy jeho próz natočeny:

• Ø       filmy Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři

• Ø       televizní inscenace Pohár za první poločas 

Zdeněk Pluhař  * 16. 5. 1913, † 18. 6. 1991

• v      český prozaik

• v      autor próz, v nichž tematicky čerpal z různých profesních prostředí Kříže rostou k Pacifiku, Bronzová spirála

• v      úspěch získal konformním politickým románem o emigrantech Opustíš-li mne

• v      v dalších prózách převažují morálně politické tendence, které ilustrují dobové problémy z hlediska panujících konvencí Ať hodí kamenem, Konečná stanice, V šest večer v Astorii, Měšťanský dům

• v      román Jeden stříbrný (z období SNP)

17.3.2. BUDOVATELSKÝ - VÝROBNÍ ROMÁN

próza poznamenaná režimem; navazuje na předválečný městský a venkovský román – popis prostředí, schematické postavy (pozitivní hrdinové = dělníci a funkcionáři, negativní = rozkolísaní intelektuálové, špióni); třídní srážky a sabotáže, obraz znárodňování, budování, združstevňování vesnice, osídlování pohraničí po odsunu Němců 

Václav Řezáč vl. jm. V. Voňavka, * 5. 5. 1901, † 22. 6. 1956

• v      český prozaik; manžel E. Řezáčové

• v      v letech 1940 – 45 byl redaktorem Lidových novin

• v      těžištěm jeho tvorby jsou psychologické romány z 30. a 40. let Větrná setba, Černé světlo, Svědek, Rozhraní

• v      po únoru 1948 se ve společenském románu zaměřil na poválečný politický vývoj Nástup, Bitva - osídlování pohraničí a vývoj k únorovému převratu – Kadaň

• v      byl autorem:

• Ø       knih pro děti Poplach v Kovářské uličce, Čarovné dědictví

• Ø       filmových scénářů Rozina sebranec 

 Jiří Marek ad) a, 1. vlna

Nad námi svítá 

Bohumil Říha * 22. 2. 1907, † 15. 12. 1987

• v      český prozaik

• v      v románech zachytil ideologické představy o vývoji vesnice po 2. světové válce Země dokořán, Venkovan

• v      prózy ze 70. let s náměty:

• Ø       ze současnosti Doktor Meluzin

• Ø       z historie: trilogie z doby poděbradské: Přede mnou poklekni, Čekání na krále, A zbyl jen meč;idealizovaly intelektuála, konformního vůči poměrům a politické moci

• v      je autorem:

• Ø       literatury pro děti, jejímž hlavním tématem je cesta za poznáním Honzíkova cesta,                O letadélku Káněti, Divoký koník Ryn

• Ø       encyklopedie Velká obrázková knížka pro malé děti – s M. Lukešovou

• v      výbor z publicistiky a vzpomínek vyšel pod názvem Chvála spisovatelství

F. K. Sedláček

Závod ve stínu  

T. Svatopluk  vl. jm. Svatopluk Turek, * 25. 10. 1900, † 30. 12. 1972

• v      český prozaik a novinář

• v      v románech zachytil:

• Ø       prostředí Baťovy továrny a vztahy mezi lidmi Botostroj, Bez šéfa - vzor sovětské literatury, schematičnost, stereotyp v ideové a kompoziční stavbě, nedostatečná psychologická motivace postav 

• Ø       život chudých na moravském venkově Mrtvá země i ve městě Dům v Betlémské

• v      autor:

• Ø       divadelních her Stopami úzkosti

• Ø       próz pro mládež Hrdinové z ostrova  

Jan Otčenášek ad) 2. vlna

• po prvotině – budovatelském románu Plným krokem – pokus o román s psychologickou tendencí ð Občan Brych – osobní rozhodování váhajícího intelektuála, zda přijmout nebo odmítnout poúnorový režim; závěrečný souhlas se socialismem;

• v 70. letech – román Když v ráji pršelo – v popředí pozitivní lidské hodnoty, hluboký citový vztah mladé dvojice, smysl pro humor, schopnost překonávat překážky

• nedokončený román Pokušení Katarina 

Jan Procházka  * 4. 2. 1929, † 20. 2. 1971

• v      český prozaik a scenárista

• v      otec Lenky Procházkové a Ivy Procházkové

• v      publikoval v Literárních novinách v rubrice A co si o tom myslíte Vy?, v časopisu My, v Kulturní tvorbě, Literárních listech aj.

• v      kritický obraz všední životní reality 50. let se pokusil v rozsáhlém románu Přestřelka

• v      kritický pohled na minulost i na současnost uplatnil i v dalších prózách

• v      řada z nich byla zfilmována, mj. Zelené obzory - obraz zápasu zemědělského odborníka s funkcionáři (vnitřní rozpory společnosti); mladý hrdina nucen řešit problémy a upevnit si vnitřní jistoty (zlidštěný hrdina); rovina společenská, ale i soukromá, Ať žije republika, Kočár do Vídně, Svatá noc (film pod názvem Noc nevěsty), Ucho (film měl premiéru a získal mezinárodní ocenění až 20 let po svém dokončení)

• v      z jeho politické publicistiky 60. let byl vydán knižní výbor Politika pro každého

• v      od 70. let byl jako protagonista pražského jara diskriminován;

• v      psal scénáře pod cizími jmény:

• Ø       Už zase skáču přes kaluže

• Ø       Páni kluci, Na kometě

• Ø       Svatby pana Voka

• v      pohřeb J. Procházky v únoru 1971 se stal první umírněnou demonstrací občanů proti totalitní moci 

17.3.3. HISTORICKÝ ROMÁN

návaznost na předválečný román, ale jiná tematika – počátky dělnického hnutí, dokumentárnost

Antonín Zápotocký (1884–1957)

• v      trilogie Vstanou noví bojovníci, Bouřlivý rok 1905, Rudá záře nad Kladnem

• v      vlastní zážitky, zkušenosti dělnického a komunistického politika i jeho otce Ladislava Zápotockého 

Adolf Branald ad) a, 1. vlna

Chléb a písně 

Géza Včelička  vl. jm. Antonín Eduard Včelička, * 7. 5. 1901, † 30. 12. 1966

• v      český novinář, reportér, básník a prozaik

• v      organizátor trampského hnutí

• v      jeho básnická i prozaická tvorba byla inspirována pražským prostředím

• v      sociálně kritická próza Kavárna na hlavní třídě – zfilmováno, román z dějin dělnického hnutí Policejní hodina – zfilmováno

• v      psal též cestopisné črty 

v 50. a 60. letech rozsáhlé románové cykly

v historii hledán klíč k pochopení současnosti 

Václav Kaplický  * 28. 8. 1895, † 4. 10. 1982

• v      český prozaik a publicista

• v      autor románů s historickou tematikou, především ze 17. – 19. stol. Čtveráci - téma selských rebelií, Železná koruna - protireformace, Zaťatá pěst

• v      z období:

• Ø       husitských válek čerpá Táborská republika

• Ø       protireformačního román Kladivo na čarodějnice - inkviziční procesy (zfilmován O. Vávrou)

• v      psal i literaturu pro mládež O věrnosti a zradě, Královský souboj aj. 

Miloš Václav Kratochvíl  * 6. 1. 1904, † 9. 7. 1988

• v      český prozaik, filmový scenárista, historik; profesor na Filmové fakultě Akademie múzických umění v Praze

• v      v historických povídkách, novelách, románech i dramatech tematicky čerpal z doby husitské, pobělohorské a revoluce 1848 Bludná pouť, Osamělý rváč, Pochodeň tematika husitství, Mistr Jan tematika husitství, Komediant, Dobrá kočka, která nemlsá, Lásky královské o posledních Přemyslovcích, z 1. světové války romány Evropa tančila valčík, Evropa v zákopech

• v      autor:

• Ø       filmových scénářů Jan Hus, Jan Žižka, Proti všem

• Ø       knih pro mládež Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela, Napoleon z Černého ostrova, Rytíři černé vlajky

• Ø       esejů a studií Hovory o umění, Cesta za filmovým dramatem – s F. Danielem

• Ø       odborných a populárně naučných prací Slováci a Praha, Základní kámen Národního divadla, Českou minulostí 

Oldřich Daněk  * 16. 1. 1927, † 3. 9. 2000

• v      český dramatik, prozaik, scenárista a režisér; 1956 – 72 působil jako scenárista a režisér Filmového studia Barrandov, od 1973 je spisovatelem z povolání

• v      jeho dramatická tvorba tematizuje prostřednictvím precizně vystavěných situací mravní odpovědnost člověka vůči společnosti a disharmonii mezi soukromým a společenským aspektem životní praxe, např. hry Umění odejít (1955), Svatba sňatkového podvodníka (1961)

• v      od schematičnosti her z 50. let Čtyřicátý osmý, 1956; Pohled do očí, 1960

• v      směřoval ke komplexnějšímu zobrazení skutečnosti, nově se věnuje historické látce Dva na koni, jeden na oslu, 1970; Hvězda jménem Praha, 1973 

• v      historické náměty jeho drama epizují, autor však zároveň posílil filozofický rozměr a básnické podobenství textu Válka vypukne po přestávce, 1976; Vévodkyně valdštejnských vojsk, 1980; Zpráva o chirurgii města N., 1981; Vy jste Jan, 1988

• v      z rozsáhlé scénáristické tvorby: Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1970, zfilmováno1967), televizní scénáře (spolu s J. Otčenáškem) Byl jednou jeden dům (1976) a Dnes v jednom domě (1979)

• v      do beletrie vstoupil románem o mládí Jana Lucemburského Král utíká z boje (1967), který se stal součástí volné trilogie Král bez přílby o Václavu II., 1971; Vražda v Olomouci o Václavu III., 1972

• v      znalost herecké profese se odrazila v novele Únosce (1969)

• v      pokusem o románovou etudu ze současnosti je knížka Žhářky a požárnice (1980)

• poslední vydanou knihou je povídkový soubor Hříčky o královnách (1995)

Vladimír Neff  * 13. 6. 1909, † 2. 7. 1983

• v      český prozaik a překladatel; otec Ondřeje Neffa

• v      jeho prózy z 30. let vypovídají o rozpadu hodnot měšťanského světa Malý velikán, Bůh zbytečnosti, v prózách z válečných let spojil psychologickou analýzu s žánrovou kresbou prostředí Třináctá komnata, Marie a zahradník

• v      osudy několika generací pražských podnikatelských rodin od pol. 19. do 40. let 20. stol. zachytil v pentalogické rodové sáze Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova, Královský vozataj - vzestup a pád dvou měšťanských podnikatelských rodů – Nedobylů a Bornů (od 50. let 19. stol. do 2. světové války)

• v      skeptická dějinná filozofie román Srpnovští páni ho přivedla k zobrazení dobového typu bezpáteřného malého českého člověka Trampoty pana Humbla

• v      vypravěčskou virtuozitu osvědčil v pikareskní románové trilogii o českém renesančním hrdinovi, který se marně pokouší nastolit rozumný společenský řád Královny nemají nohy, Prsten Borgiů, Krásná čarodějka - osudy rytíře Petra z Kukaně, syna pražského alchymisty, zastánce pravdy a spravedlnosti × nepřízeň mocných

• v      autor filmových scénářů Tajemství krve, Mladá léta aj. a originálního beletrizovaného Filosofického slovníku pro samouky 

Jiří Šotola   * 28. 5. 1924, † 8. 8. 1989

• v      český básník, prozaik, dramatik a překladatel; byl redaktorem časopisu Květen, týdeníku Kultura, Literárních novin

• v      jeho lyrické sbírky obsahují poezii všedního dne Svět náš vezdejší, Venuše z Mélu

• v      soucit s bídnou existencí člověka, bezmocného vůči anonymním silám dějin a mocenským institucím, ztvárnil v románové a dramatické tvorbě Tovaryšstvo Ježíšovo - rekatolizace, 17. stol., Kuře na rožni, Svatý na mostě, Malovaný děti, Osmnáct Jeruzalémů

• v      dramata Antiorfeus, Možná je na střeše kůň 

Jarmila Loukotková  * 14. 4. 1923

• v      česká prozaička a překladatelka; zpracovává převážně historické náměty z období antiky

• v      od sociálně tendenčních schémat Spartakus, 1950, Smrtí boj nekončí, 1968 přešla:

• Ø       k ztvárnění konfliktu tvůrčího jedince a společnosti Navzdory básník zpívá, 1957 ze života F. Villona

• Ø       a k námětům ze současnosti Medúza, 1973, Odměna, 1975, Žít jednou spolu, 1988

• v      přebásnila celé dílo F. Villona

• v      je autorkou knih pro mládež  Vstup do ráje zakázán, 1969

• v      další prózy: Pod maskou smích, Není římského lidu 

Josef Sekera   * 4. 12. 1897, † 14. 11. 1972, český prozaik

• v      v novelách a románech tematicky čerpal z prostředí vesnice Červený dolomán, Děti z hliněné vesnice i ze vzpomínek Malá knížka poutnická po staré mapě domova

• v      Torzo lásky (o malíři Jindřichu Průchovi)

František Kožík  * 16. 5. 1909, † 5. 4. 1997

• v      český prozaik a dramatik; v letech 1956 – 74 dramaturg Československého filmu

• v      v rozsáhlé povídkové a románové tvorbě se zaměřil zejména na životopisný román Největší z Pierotů, Básník neumírá, Josef Mánes, Na křídle větrného mlýna, Neklidné babí léto, Šavle a píseň, Po zarostlém chodníčku (o L. Janáčkovi)

• v      stejné zaměření mají i prózy pro děti a mládež Synové hor, Zákon věrných strážců, Miláček národa, Píseň nejdražší

17.3.4. PSYCHOLOGICKÁ PRÓZA

odvrat od schematických občanských postojů, pozornost věnována vnitřnímu životu člověka 

Edvard Valenta   * 22. 1. 1901, † 21. 8. 1978

• v      český prozaik. Redaktor Lidových novin, Svobodných novin a týdeníku Dnešek

• v      autor psychologických a životopisných próz Lidé, které jsem potkal cestou

• v      cestopisných fejetonů Světem pro nic za nic

• v      z psychologických románů vyniká próza Jdi za zeleným světlem, zachycující cestu intelektuála k smysluplné existenci; psychologické a ideové zrání spisovatele Karla Šimona – za okupace nucen po soukromém životním zklamání odejít z Prahy; pocit samoty, účast v odboji, po skončení války zahynul; úvahy o smyslu lidského činu; metoda psychologické analýzy, střídání ich-formy s přítomností vypravěče

• v      s B. Golombkem literárně zpracoval příběh polárníka Jana Welzla Třicet let na zlatém severu

• v      za 2. světové války napsal román o životě českého cestovatele E. Holuba Druhé housle

• v      autor rozhlasových her a vzpomínkové knihy Život samé psaní 

Jiří Mucha  * 12. 3. 1915, † 5. 4. 1991

• v      český prozaik a překladatel; za války důstojníkem letectva v západním odboji, po válce vězněn; syn Alfonse Muchy; v roce 1989 zvolen předsedou československého PEN-klubu

• v      v prozaické tvorbě se zabýval stopami války v mladých lidech Most, Oheň proti ohni

• v      psychologické portréty účastníků válečných událostí; román Válka pokračuje – psychologické

• v      portréty účastníků válečných událostí

• v      v pozdějších románech zachytil schizofrenní situaci totalitního světa Pravděpodobná tvář, Studené slunce - z 60. let romány s autobiografickými prvky; deník vězně, osudy spolutrpitelů, úvahy o umění

• v      v esejistických prózách analyzoval problémy současnosti Lloydova hlava

• v      psal též biografické studie, které věnoval životu a dílu svého otce Kankán se svatozáří, Alfons Mucha

• v      autor knihy vzpomínek na V. Kaprálovou Podivné lásky - z 80. let např. – román v dopisech o vztahu B. Martinů k Vítězslavě Kaprálové

• v      překládal zejména z anglické literatury

17.4. DRAMA V LETECH 1945 –1968

a)   po válce

• v      doznívání okupační tendence s jinotaji – Jan Drda, ad a), 1 vlna pohádkové hry, např. Dalskabáty, hříšná ves

• v      obnoveno D46, ale vliv totalitní ideologie

b)   1. pol. 50. let

• zánik satirické tvorby a divadla, nástup komedie (oficiální optimismus) – výsměch ”třídnímu nepříteli” 

téma vesnice za války a po ní 

Miloslav Stehlík  * 2. 4. 1916, † 15. 7. 1994

• v      český dramatik; jeden ze zakladatelů Realistického divadla v Praze; 1949 – 51 ředitel Divadla Jiřího Wolkra, 1952 – 53 herec a režisér Divadla J. K. Tyla v Plzni; 1953 – 54 a 1970 – 76 dramaturg činohry Národního divadla v Praze

• v      autor:

• Ø       divadelních her o poválečné vesnici Mordová rokle (tematika okupace), Jarní hromobití (združstevňování vesnice), Vysoké letní nebe

• Ø       komedií z pracovního prostředí Nositelé řádu 

téma historie 

Vojtěch Cach  * 7. 8. 1914, † 30. 9. 1980

• v      český novinář, prozaik Praskot ve větvích

• v      a dramatik Duchcovský viadukt, Mostecká stávka; Milan Jariš, Boleslav I. 

budovatelská tematika 

Vašek Káňa vl. jm. Stanislav Řáda, * 23. 4. 1905, † 30. 4. 1985

• v      český novinář, prozaik, dramatik

• v      v prózách Dva roky v polepšovně, Somráci, Pasáci, flinkové a tuláci, Nenávidím, Válkou narušení zachytil své životní zkušenosti

• v      část dětství prožil v sirotčinci, cestoval po Rakousku a Jugoslávii

• v      autor konvenčních komedií z dělnického prostředí Parta brusiče Karhana, Patroni bez svatozáře

• v      reportáží Byl jsem při tom, Cesty do života

c)   2. pol. 50. let

tzv. generační hry (dialog příslušníků 2 – 3 generací o smyslu života); úsilí o pozitivního hrdinu 

Pavel Kohout  * 20. 7. 1928

• v      český básník, prozaik, scenárista, dramatik a režisér; v 2. pol. 60. let jeden z představitelů nonkonformního proudu v české literatuře, 1968 protagonista pražského jara; od zač. 70. let perzekvován, v letech 1976 – 77 patřil k hlavním iniciátorům a organizátorům Charty 77; od 1979 žil v zahraničí

• v      do literatury vstoupil v 50. letech:

• Ø       politicky angažovanými a milostnými verši Verše a písně, Čas lásky a boje

• Ø       a hrami Zářijové noci, Taková láska - forma inscenovaného soudního procesu; sebevražda studentky z nešťastné lásky

• v      v 60. letech spolupracoval s pražskými divadelními i zahraničními scénami:

• Ø       jeho dramatické adaptace Cesta kolem světa za 80 dní, podle J. Verna; Josef Švejk aneb Tak nám zabili Ferdinanda a jiné citáty z Osudů dobrého vojáka Švejka, podle J. Haška a divadelní hry August August, august byly uvedeny na scénách v řadě zemí celého světa

• v      od 70. let, kdy se prohloubil jeho kritický postoj k současnému dění, byly jeho:

• Ø       prózy Z deníku kontrarevolucionáře, Katyně, Nápady svaté Kláry, Kde je zakopán pes, Hodina tance a lásky

• Ø       a divadelní hry Ubohý vrah, první česká hra uvedená na Brodwayi

• Ø       trilogie Život v tichém domě, Marie zápasí s anděly, Vzpomínka na Biskaj, Pat aneb Hra králů, Malá krevní msta, Ecce Constantia vydávány v ineditní edici a v zahraničí

• v      autor televizního seriálu Konec velkých prázdnin 

dramata V. Nezvala, F. Hrubína 

Josef Topol  * 1. 4. 1935

• v      český dramatik a překladatel; signatář Charty 77; spolupracoval režisérem O. Krejčou v Národním divadle v Praze a v Divadle Za branou (1967 – 72 dramaturg)

• v      ve svých hrách vyjadřuje skepsi a kritičnost vůči mravní devastaci společnosti Konec masopustu - hledání jistot na venkově × svět civilizace; metaforické drama s poetickými prvky, Kočka na kolejích, Slavík k večeři, Sbohem, Sokrate, Hlasy ptáků, monodrama Stěhování duší

• v      hry o současných mladých lidech – Jejich den (střetnutí životních koncepcí: ideály (umělecká dráha) × výhodné a výnosné zaměstnání

• v      překládal hry A. P. Čechova a W. Shakespeara

• v      básník a dramatik ze skupiny Tvář 

d)   v 60. letech

absurdní drama – obraz člověka, který ztratil smysl života ð varování 

Václav Havel  * 5. 10. 1936

• v      český politik a dramatik; při zaměstnání vystudoval střední školu a v 60. letech obor dramaturgie na Divadelní fakultě Akademie múzických umění; 1965 člen a 1968 – 69 předseda redakční rady časopisu Tvář; 1961 – 68 dramaturg Divadla Na zábradlí; v roce 1967 v projevu na IV. sjezdu svazu spisovatelů kritizoval diskriminaci české a slovenské kultury a občanských svobod komunistickým režimem. 1968 předseda Kruhu nezávislých spisovatelů; po roce 1968 byl donucen odejít z divadla; určitý čas pracoval jako dělník, současně se věnoval autorské tvorbě a občanským aktivitám; přispíval do samizdatových edic a do Lidových novin a dalších periodik; spoluzakladatel a jeden z prvních signatářů a mluvčích Charty 77; v 70. a 80. letech několikrát vězněn, naposled v roce 1989 za přípravu a účast na tzv. Palachově týdnu; v létě 1989 iniciátor petice Několik vět; v listopadu 1989 vedoucí osobnost opozice, která jednala s představiteli komunistického režimu; spoluzakladatel Občanského fóra; po abdikaci G. Husáka byl 29. 12. 1989 zvolen prezidentem ČSSR, opakovaně v červenci 1990 ČSFR; rezignoval v červenci 1992 v souvislosti s rozpadem státu; v únoru 1993 zvolen prezidentem České republiky; má velkou autoritu mezi spoluobčany i autoritu mezinárodní; nositel řady mezinárodních ocenění

• v      Hlavní díla:

• Ø       hry Zahradní slavnost, Vyrozumění, Žebrácká opera, Audience, Vernisáž, Horský hotel, Protest, Largo desolato, Pokoušení, Asanace

• Ø       eseje Slovo o slovu, Moc bezmocných, O lidskou identitu, Do různých stran, Letní přemítání

• Ø       korespondence z vězení Dopisy Olze

• v      hra Zahradní slavnost – banální životní situace v detailech; obraz života a světa jako nedohraná šachová partie (metafora); postavy hry (Hugo Pludek) jsou figurkami na šachovnici mocenských zájmů; odhalení intelektuální degradace a citového odlidštění, kariérismus, přizpůsobivost; důmyslná jazyková výstavba – nesmysly o nesmyslech, stupidní fráze, mechanické opakování modelů sdělení - jazyk plní funkci nedorozumění

• v      hra Vyrozumění – proti komunistické byrokracii, Ztížená možnost dorozumění – neschopnost člověka uskutečnit záměr, rozhodnout se;

• v      další hry nesměly být provozovány: jednoaktovky – Audience (spisovatel Vaněk, disident pracující v pivovaře, vede dialog s nadřízeným sládkem; intelektuální kultivovanost × pseudolidová bodrost; závěr – návrat k výchozí situaci, nesmyslný bludný kruh = stereotyp života bez smyslu), Vernisáž, Protest; hra Largo desolato – strach člověka před pronásledováním a vydíráním tajnou policií; péče přátel, ale omezování jeho individuality 

Rozkvět divadel malých forem (od r. 1955), zvl. v Praze:

Reduta – text–appealy J. Suchého a Ivana Vyskočila  * 27. 4. 1929

• v      český dramatik, prozaik a herec, od 1990 vedoucí katedry autorské tvorby a pedagogiky na DAMU; vystudoval herectví a psychologii; v 50. a v 60. letech patřil k významným iniciátorům hnutí malých divadel; působil v pražské Redutě, podílel se na založení Divadla Na zábradlí (1958 – 62 umělecký vedoucí), 1963 založil autorské divadlo s názvem Nedivadlo (mj. s L. Suchařípou), v jehož rámci uváděl své literárně divadelní pořady čtených textů, tzv. text-appealy

• v      autor:

• Ø       divadelních her Kdyby tisíc klarinetů, 1964, prem. 1958 – s J. Suchým, Faust, Markétka, služka a já, prem. 1959, Autostop, prem. 1961 – s V. Havlem, Křtiny v Hbřbvích, prem. 1965, Haprdáns, prem. 1980, Cesta do Úbic, prem. 1985

• Ø       a osobitých nonsensových próz Vždyť přece létat je snadné, 1963, Kosti, 1966, Malý Alenáš, 1990, prem. 1976

Divadlo Na zábradlí – činohra i pantomima (Ladislav Fialka), Ivan Vyskočil, Ljuba Herrmannová 

Semafor (Sedm malých forem) – r. 1959 – hudebně zábavné divadlo autorské dvojice

Jiří Suchý– Jiří Šlitr

hry Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl – tangl aj., od 60. let

Jiří Grossmann a Miroslav Šimek 

pražský revuální soubor Rokoko 

satirické divadlo Večerní Brno 

brněnský soubor Husa na provázku aj.